Hlavní navigace

Volba operátora: na obzoru je ne(do)hoda

10. 4. 2002
Doba čtení: 8 minut

Sdílet

Představy o cenách za volbu operátora, které v závěru minulého týdne zveřejnil Český Telecom, alternativní operátoři unisono odmítají. Vše nasvědčuje tomu, že dojde na očekávaný scénář: vzájemnou dohodu se nepodaří nalézt a spor bude muset řešit nezávislý regulátor. Otázkou spíše je, jak dlouho to celé bude trvat.

Minulý týden v pátek Český Telecom zveřejnil své představy o tom, kolik by chtěl inkasovat od alternativních provozovatelů za to, že je nechá využít mechanismu volby operátora (jak mu ukládá zákon, nejpozději ke konci června 2002). Udělal tak poněkud netradičním způsobem, protože ve stejný den rozeslal své návrhy ostatním operátorům a současně s tím uspořádal setkání s novináři, kde vše zveřejnil. Jak tedy požadavky Českého Telecomu vypadají?

Základem je cena za tzv. originaci hovoru, neboli za to, že hovor začne v síti Českého Telecomu a je veden na nejbližší tranzitní ústřednu Českého Telecomu, kde přestoupí do sítě uživatelem zvolného alternativního operátora. Za tento „počátek hovoru“ si Český Telecom chce účtovat částku složenou ze tří složek:

  • Poplatku za „čistou originaci“, který má být číselně roven ceně za ukončení (tzv. terminaci) hovoru v jednom tranzitu. To v současné době, díky nejnovějším rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), představuje (ve špičce) 60 haléřů v případě, že volající se nachází „dostatečně blízko“ tranzitní ústředně (tzv. v jejím atrakčním obvodu) a 80 haléřů, když je dále.
  • Příplatku ve výši 28 haléřů, jenž rozpouští náklady, které Český Telecom má se zavedením volby operátora.
  • Poplatku na pokrytí tzv. access deficitu, neboli na neuhrazené náklady na přístupovou síť Českého Telecomu (který stále tvrdí, že nemá pokryty všechny své náklady s přístupovou sítí). Výši tohoto poplatku by měl direktivně určit ČTÚ.

K tomuto výčtu je vhodné učinit několik poznámek. Předně tu, že výše vyjmenované tři složky se týkají pouze „začátku“ hovoru (jeho originace). Příslušný hovor však musí někudy pokračovat (například meziměstský hovor je třeba vést na příslušnou vzdálenost), a pak také musí někde končit (být tzv. terminován). Také tyto náklady nese alternativní provozovatel, kterého si volající vybral – a právě on potřebuje dosáhnout toho, aby jeho náklady byly pokryty koncovou cenou, kterou zaplatí zákazník (a navíc si alespoň něco vydělal). Představíme-li si situaci, kdy hovor nejen začíná, ale také končí v síti Českého Telecomu, pak Český Telecom bude chtít po operátorovi ještě poplatek za terminaci hovoru – již zmiňovaných 60, resp. 80 haléřů.

Pokud si pro tuto situaci (kdy hovor začíná a současně končí v síti Českého Telecomu) vezmeme nejpříznivější kombinaci (60 haléřů za originaci, 28 haléřů příplatek na náklady Českému Telecomu, 60 haléřů za terminaci), vychází z toho 1,48 Kč – jen na poplatku, který musí alternativní operátor odvést Českému Telecomu za to, že mu dá šanci realizovat „střední část“ hovoru (například u meziměstského volání z Prahy do Brna by touto střední částí bylo vedení hovoru z Prahy do Brna). U meziměstských hovorů, kde si Český Telecom účtuje přes tři koruny za minutu (vše ve špičce), jistý prostor pro působení dalších provozovatelů vzniká (jelikož 1,48 Kč je méně než cca tři koruny). Pokud by ale měl alternativní operátor poskytovat skrze volbu operátora i místní hovory, měl by pro své působení záporný prostor (musel by zákazníky dotovat, protože 1,48 Kč nákladů je více, než 1,40 Kč či 1,35 Kč celé koncové ceny, kterou si za místní hovor ve špičce účtuje Český Telecom).

V případě dial-up přístupu k Internetu je situace obdobná: zde sice odpadá terminace v síti Českého Telecomu, ale na druhou stranu je třeba konkurovat jeho koncové ceně ve výši 80 haléřů (resp. 75 haléřů podle cenového programu po desáté minutě připojení), to vše při nákladech za pouhou originaci ve výši 60 + 28 haléřů (v optimálním případě).

Již z těchto orientačních výpočtů je snad dostatečně zřejmé, že pokud by se cenové představy Českého Telecomu naplnily, ostatním provozovatelům by se nevyplatilo poskytovat skrze volbu operátora ani místní hovory, ani připojení k Internetu. Po technické stránce by to jistě šlo (a Český Telecom to ze zákona musí umožnit), ale ekonomická realita je neúprosná.

Jak tedy na cenové požadavky Českého Telecomu zareagovali naši největší alternativní operátoři? Vezměme to podle abecedy.

Co říká Aliatel?

Aliatel vydal zřejmě nejobsáhlejší stanovisko, ve kterém to nejpodstatnější říká hned první odstavec:

ČESKÝ TELECOM se snaží svým návrhem struktury a výše cen ekonomicky potlačit možnost zavedení výběru poskytovatele u nás. Požadované podmínky lze racionálně vnímat jen jako extrémně nadsazený návrh, který má dominantnímu operátorovi vytvořit prostor pro vyjednávání s regulačním orgánem. Tuto taktiku ostatně ČESKÝ TELECOM s úspěchem používá už od počátku liberalizačního procesu.

Představu o dalším vývoji situace přináší poslední odstavec:

Aliatel odešle ČESKÉMU TELECOMU v nejbližší době nesouhlasné stanovisko s navrhovanými podmínkami a požádá Český telekomunikační úřad o řešení vzniklého sporu.

Co říká Contactel?

V tiskové zprávě Contactelu je následující pasáž:

Z návrhu dominantního provozovatele vyplývá, že Telecom nehodlá umožnit použití výběru provozovatele pro místní hovory, které tvoří přibližně 60% všech volání, a zákazníci tak nemohou používat služeb alternativních operátorů pro uskutečnění svých místních volání. Podobná je situace i v oblasti přístupu k Internetu, který návrh rovněž neřeší a předpokládá tedy konzervovat stávající a nevyhovující způsob zpoplatnění přístupu na Internet.

To možná nebylo napsáno úplně nejtaktičtěji. Z kontextu je sice jasné, co je tím míněno (ekonomické, a nikoli technické „neumožnění“), ale Český Telecom se okamžitě chytil právě této formulace, vytržené z kontextu. Výkonná ředitelka komunikace Českého Telecomu Dana Dvořáková včera pro ČIA řekla:

Odmítáme pondělní tvrzení společnosti Contactel, že naše firma nehodlá umožnit použití služby pro místní hovory.

Pravdou je, že po technické stránce (která se řešila na půdě Asociace provozovatelů pevných telekomunikačních sítí (APVTS)) je vše připraveno i pro místní hovory a Internet skrze volbu operátora, což Dana Dvořáková neopomenula zdůraznit:

Služba je alternativním operátorům nabízena tak, jak to mimochodem vyplývá ze struktury služeb odsouhlasené v rámci Asociace provozovatelů telekomunikačních sítí, jejímž členem je i společnost Contactel(…).

Bohužel ale již zapomněla dodat, za jakou cenu je tato služba Českým Telecomem nabízena, a jaké jsou důsledky výše této ceny.

Stanovisko Contactelu dále říká, že:

Předložený návrh je dalším dokladem nejrůznějších obstrukcí a zdržování liberalizace, za které nyní chce Český Telecom vystavit alternativním operátorům účet.

Cituje i výrok šéfa Contactelu Michala Čupy:

Návrh služby volby operátora ve své současné podobě je naprosto nelogický a neakceptovatelný. Je výsměchem liberalizaci. Očekáváme, že regulátor smete tento absurdní návrh se stolu.

Co říká eTel?

Stanovisko eTelu si všímá zejména nákladů na zavedení volby operátora na straně Českého Telecomu, které Český Telecom sám vyčíslil na 1,547 miliardy korun a hodlá je požadovat v plné výši po ostatních provozovatelích (skrze příplatek 28 haléřů za minutu hovoru). K tomu stanovisko eTelu uvádí:

Argumentace Petra Slováčka (CTc) o téměř 1,5 miliardové investici na digitalizace sítě neobstojí. Alternativní operátoři mají právo neakceptovat tento argument, protože neměli teoreticky ani fakticky možnost se zapojit do jednání o této investici. Požadavek na digitalizaci sítě vyplývá ze zákona. Investice proběhla bez naší kontroly a vědomí.

K samotnému principu přenesení nákladů Českého Telecomu na jeho konkurenty se vyjádřil i šéf českého eTelu Ivan Pilný:

Neefektivní investice s nízkou návratností jsou pro Český Telecom charakteristické a žádat, aby je hradili alternativní operátoři, je téměř ‚cimrmanovské‘.

Co říká GTS?

Stanovisko GTS hovoří o terminaci hovorů a o pokrytí více nákladů za originaci, které by se ale podle GTS měly pohybovat jen na úrovni jednotek haléřů.

V každém případě odmítáme Českému Telecomu přispívat na digitalizaci jeho sítě formou započtení těchto investic do dodatečných nákladů. Nesouhlasíme ani se započtením dalších 18 nákladových položek.

Stanovisko GTS si také explicitně všímá třetí složky, požadované Českým Telecomem za originaci (na tzv. access deficit, neboli na nepokryté náklady na přístupovou síť):

Access deficit je nutné řešit, ale ne cestou započítávání do cen za propojeni. Je to ostatně také ČTÚ, které to již několikrát jasně naznačilo. Do doby, než ČTU jasně určí, jak uhradit Telecomu historické náklady – Access Deficit, byla by diskuse na toto téma jen spekulaci.

Jaký bude další postup?

Pravděpodobný další postup naznačuje ve svém stanovisku Aliatel: co nejrychleji konstatovat nedohodu, obrátit se na nezávislého regulátora se žádostí o řešení (a tím mu současně dát prostor k tomuto řešení, neboť může zasahovat až v případě nedohody). Za velmi důležitou považuji v tomto ohledu skutečnost, že zde zřejmě neplatí zákonná 90denní lhůta, která by musela uplynout mezi začátkem jednání a okamžikem, kdy může (či hodlá) nastoupit regulátor. Jak zaznělo na pátečním setkání s novináři, i sám Český Telecom chápe tuto 90denní lhůtu jako platnou pouze tam, kde mezi jednajícími stranami ještě není uzavřena žádná propojovací dohoda. Pokud ano, už se jedná o dodatky a na ty se 90denní lhůta nevztahuje.

Nejspíše tedy už brzy dojde na direktivní rozhodování ČTÚ. Držím mu palce, aby měl dost síly rozhodnout ve prospěch uživatelů telekomunikačních služeb.

Mám-li si na závěr trochu zaspekulovat, jak asi může vypadat jeho budoucí rozhodnutí? S access deficitem regulátor již jednou odkázal Český Telecom do patřičných mezí (přesněji: na jiné řešení než skrze propojovací poplatky), a tak doufám, že to udělá znovu. Kolem rozpuštění dodatečných nákladů Českého Telecomu do zvláštního příplatku za originaci bude nejspíše hodně vášní a křiku. Tipuji, že nakonec to skončí nějakým kompromisem v podobě několika málo (jednotek) haléřů, v hodně optimistickém případě čistou nulou.

BRAND24

S poplatkem za čistou originaci však regulátor těžko udělá něco jiného, než aby jej srovnal s poplatkem za terminaci (kterou nedávno stanovil svým cenovým rozhodnutím 02/PROP/2002 na 60, resp. 80 haléřů). Celkovým výsledkem pak bude to, že alespoň pro rok 2002 budou náklady alternativních operátorů na originaci mezi 60 a 70 haléři, a na terminaci 60 haléřů (zvláště s uvážením toho, jak dojde ke změně definice místních hovorů po přečíslování). Celkový součet bude mezi 120 a 130 haléři, což se obávám, že neposkytne dostatečný prostor pro využití volby operátora i pro místní hovory. Podobně pro Internet skrze volbu operátora: náklady na originaci ve výši 60 až 70 haléřů stále neumožní konkurovat koncové ceně 80, resp. 75 haléřů účtovanou přímo Českým Telecomem za celé připojení.

Takže mám strach, že i když ČTÚ zkoriguje největší nehoráznosti v prvním cenovém nástřelu Českého Telecomu, stejně zbude ve volbě operátora prostor jen pro dálkové hovory. Jinak by totiž musely výrazněji klesnout i samotné propojovací poplatky jako takové (za terminaci) – ale to je zase o jejich věrohodném posouzení na základě metody LRIC, a to je další samostatná kapitola smutného stavu našich telekomunikací…

Budou-li ceny alternativních operátorů vyšší než Českého Telecomu...

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).