Patrick Zandl je bezesporu jednou z nejvýraznějších osobností českého Internetu, která měla na jeho vývoj – ať již přímo (viz Internet proti monopolu), či nepřímo (svými články) – nezanedbatelný vliv. Původně byl jedním ze spoluzakladatelů serveru Mobil.cz a firmy Mobil server. V rámci Mobil.cz působil dlouhou dobu jako šéfredaktor; Mobil server se posléze transformoval na akciovou společnost MobilMedia, která byla nejdříve částečně a poté zcela prodána vydavatelství MAFRA, kde poté nějakou dobu pracoval coby kreativní ředitel. Po svém odchodu funguje Patrick Zandl jako blogger (viz Marigold.cz) a podnikatel (viz Ariga.cz a Cinetik.cz).
 Patrick Zandl
|
Mobil server
„Já jsem se s Internetem poprvé setkal v roce 1992–1993, když jsem přišel na ekonomku do Prahy a dostal jsem nějaký účet. Ale v té době existoval jen Telnet, což mě neoslovilo. Pak jsem se k němu znovu dostal, když jsem psal nějakou práci do školy a sháněl jsem Apokryfní evangelia. Práci jsem psal na poslední chvíli, a když jsem šel do Klementina, tak mi řekli, že to má nějaká univerzita v Berlíně, a že to bude za tři čtyři týdny. Já jsem ovšem práci odevzdával za týden. Kamarád mi poradil, abych zkusil Altavistu. Tak jsem upgradoval Windows a na Altavistě zadal Apokryfní evangelia. Vyběhla spousta dokumentů, u nichž jsem si mohl vybrat, zda je chci v angličtině či němčině atd.,“ říká Patrick Zandl.
To už však zběhl ze studií ekonomiky k religionistice. „Pokud jde o náboženství, ona se tomu spousta lidí směje, protože jim přijde, že to musí být strašně odtažité od telekomunikací nebo řízení firem, a ona to není vůbec pravda. Stejné problémy, jako máme teď, se řešily už v Babylóně a Egyptě. V Babylóně měli dluhopisy, v Egyptě znali krach banky, v Římě zavedli první daně. Ostatně se říká, že 12 měsíců v roce máme proto, že když Caligula vybíral daně, tak zjistil, že mu jich část chybí, a protože se daně vybíraly fixně za měsíc, tak přidal další dva měsíce. Kněží sloužili dlouhou dobu jako bankéři. Religionistika se se současnou ekonomikou velmi prolíná,“ tvrdí Patrick Zandl.
V souvislosti s religionistikou jezdil Patrick Zandl po světě na spoustu stáží a vykopávek, kde se většinou používala nejmodernější technika. „Tehdy jsme s sebou měli satelitní telefon. Byla to 15kilová kysna, kde byl zabudovaný kompas a tabulky, z nichž jste podle času určili polohu satelitu, tu krabici jste na to natočili, rozevřeli jste obrovskou anténu, a pak jste teprve mohli začít downloadovat almanachy a sestavovat spoje. Pro archeology žádná legrace. Sponzor nás proto protáhl školením pro techniky sítí GSM. Kdy jsem se vrátil, v Čechách to také začalo a spousta lidí se mě na to ptala. Takže jsem na server o Apokryfních evangeliích dal lomítko mobily a začal tam publikovat tyhle informace,“ vzpomíná Patrick Zandl.
„Pak se objevilo ještě několik takových lidí, kteří k tomu někde přišli. A jednoho dne jsme se domluvili, že by stálo za to mít to na jednom místě, aby lidi nemuseli oblézat deset stránek. Tak vnikl Mobil server. Koncem roku 1996 Filip s Petrem navrhli, že bychom mohli mít vlastní doménu a vlastní server. Tehdy ani nebylo, kde najít informace, jak doménu získat. Museli se obvolávat známí, kteří měli čísla na jiné známé atd., než jsme se dostali k lidem, kteří nám pomohli. Posléze jsme nahlásili existenci neexistující firmy, abychom si mohli zaregistrovat doménu – která se tehdy dávala pouze firmám,“ dodává Patrick Zandl. Firma jako taková byla založena až roku 1997, když přišly první objednávky na reklamu.
Do té doby Patrick Zandl pracoval ve firmě Medea (pozdější M.I.A.) jako analytik informačních zdrojů, což v zásadě znamenalo pročítání novinových článků, srovnávání pohledů, jaké na danou událost mají jednotlivé noviny a publikování výsledného materiálu na Internetu. „Po večerech jsem si začal dělat Mobil.cz. V roce 1997 jsem v M.I.A. skončil, ale to už bylo jasné, že moje hobby aktivita nemůže zůstat jen hobby,“ poznamenává Patrick Zandl. O několik let později se podařilo Mobil server transformovaný již na akciovou společnost MobilMedia prodat vydavatelství MAFRA, kde se Patrick Zandl stal kreativním ředitelem, aby tuto pozici po několika měsících opustil.
Patrik Zandl blogger
V současné době je Patrick Zandl běžnému uživateli Internetu znám především coby pisatel weblogu Marigold.cz věnovaného převážně bezdrátovým sítím, jmenovitě WiFi. S WiFi se poprvé setkal ještě za svého působení ve společnosti MobilMedia (viz výše) v okamžiku, kdy si na Vinohradské chtěli zprovoznit bezdrátovou síť, aby mohli po kancelářích volně přecházet s notebooky. Sama technologie byla tehdy drahá, přístupový bod stál 45 tisíc korun a přístupová karta 15 tisíc korun. Nicméně i přesto vyhlížela slibně, zejména proto, že je tzv. bezlicenčním pásmu. „A zase se v podstatě opakuje situace jako s mobily,“ říká Patrick Zandl.
„Tenkrát žádné materiály na toto téma neexistovaly a byl o ně větší zájem, než je teď. Tehdy ani Nokia neměla na webu nějaké white papery či developerské sekce a jakékoliv materiály se extrémně blbě sháněly,“ vzpomíná Patrick Zandl, „dnes už je těchto informací přehršel. Já osobně jsem měl však raději dobu, kdy bylo informací málo, protože se byl člověk schopen soustředit na podstatné věci. Dneska je problém v tom, že když víte, že byste na serveru měli vydat čtyři články a přijde vám šest tiskových zpráv, tak je pro novináře jednodušší zamyslet se nad tím, jestli z nich neudělá čtyři pěkné články, než aby šel do nějakého složitějšího tématu.“
Čtenář se neubrání otázce: Co člověka, který úspěšně prodal firmu, stále motivuje ke psaní? Je grafoman? „Nemyslím, že jsem grafoman, nicméně mě psaní vždy bavilo. Taky to je zvyk. Když každý den napíšete x tisíc znaků – jakože já jsem ten průměr za den měl kolem tří tisíc znaků – tak si na to nějak navyknete. A říkají to i autoři velkých knih. Občas mě napadne něco, co by bylo potřeba napsat, a navíc tím, jak cestuji na různé konference, tak mi přijde líto to neříct ostatním, co tam bylo zajímavého. Obrovská výhoda, kterou teď mám, je, že já nemusím psát nic. A to je strašná výhoda pro každého autora, že si může dát čas – může si to rozmyslet,“ tvrdí Patrick Zandl.
Patrick Zandl podnikatel
Vyjma psaní Marigold.cz se Patrick Zandl ještě věnuje vlastní firmě Cinetik.cz, což je webová zásilková půjčovna DVD, která v současnosti zaměstnává asi čtyři pět lidí, denně expeduje řádově stovky zásilek a má přibližně dva tisíce nosičů. Rozjezd Cinetik.cz financují společně s dalšími podílníky z peněz vydělaných prodejem MobilMedia. „Naše původní vize byla dělat Video on Demand,“ dodává Patrick Zandl, „že budeme lidem po nějaké technologii streamovat filmy, na které se v klidu podívají. Když jsme to pak hodili do nějakých tabulek, prošli jsme si možnosti trhu, tak se ukázalo, že jediná cenově únosná varianta je tahle. Byznys model by měl od začátku směřovat k vydělávání peněz.“
Původní vize Video on Demand se však zcela nevytratila. „Až bude možnost provozovat to na nějaké cenově dostupné technologii a až bude možnost nakoupit práva, tak se do toho pustíme. Chceme být na trhu, ale nechceme prodělávat. Zákazníkovi je jedno, jestli mu přijde poštou DVDčko, jestli mu to chodí přes ADSL, nebo jestli v tom je černá magie,“ poznamenává Patrick Zandl. V současné době Cinetik.cz sice nějaké peníze generuje, ty jsou však obratem reinvestovány zpět do firmy. Nákup nosiče stojí s distribučním příplatkem takřka tisíc korun, což znamená, že aby se alespoň zaplatil, musí si jej půjčit mnoho lidí. Riziko spočívá v tom, že člověk musí vědět, kolik čeho koupit, aby se to vyplatilo a současně zákazníci „nestáli frontu“.
Vedle provozování Cinetik.cz funguje Patrick Zandl ve firmě Ariga (bývalý Mobil server). Ariga se zaměřuje na věci kolem telekomunikací, dělá převážně konzultace, průzkumy a studie. Dokonce má i telekomunikační licenci, protože zde přibližně před dvěma lety existovala myšlenka na vykoupení zbytkové kapacity od providerů a vystavění sítě hotspotů na jejím základě. „Je nesmysl stavět v Praze nějakou další páteřní síť nebo to propojovat ADSL,“ říká Patrick Zandl, „má smysl říci někomu, kdo má propojení od Černého mostu na Zličín a prostě to od něj pronajmout.“ V současné době je částečně na tomto principu postavena síť WideNet.
Patrick Zandl
Z toho, o čem Patrick Zandl píše nebo čím se zabývá, musíte mít nutně dojem, že je před zbytkem českého Internetu trochu napřed. „Myslím, že ta největší výhoda je, že hodně cestuji do zahraničí. Jezdím na konference, kde člověk samozřejmě narazí na technologie, které tam přednáší nějaký potrhlý blázen z maličký firmičky. A pak tu maličkou firmičku za šest měsíců koupí velká firmička a z potrhlého blázna je technický ředitel. A z té ulítlé technologie už je technologie, do které se sypou miliony a miliardy dolarů. A to je výhoda, kterou si tady vybudovává jen málo lidí. Lidé zde nejsou informačně omezení, spíš to vázne na tom, že od myšlenky je poměrně daleko k realizaci,“ tvrdí Patrick Zandl.
Čtenář se (již podruhé) neubrání otázce, co člověka, který úspěšně prodal firmu, stále motivuje k práci? Není takzvaně „za vodou“? „Jednou jsme si z legrace spočítali, kolik peněz by člověk potřeboval, aby do konce života nemusel pracovat a velmi slušně si k tomu žil a došli jsme k číslu 60 milionů korun, a to já na účte nemám“ vzpomíná s nadsázkou Patrick Zandl, „Většina lidí, kteří nějakou firmu takhle prodali, jsou zvyklí pracovat. A nejhorší je, když zjistí, že vlastně nemají co dělat. Budou sedět celý den v křesle a procházet si výpisy termínovaných vkladů, aby zjistili, jak jsou bohatí? Nepovažuji se za žádného workholika, ale nejsem zvyklý sedět celý den doma.“
A co Patrick Zandl dělá, když skutečně nic nedělá? Vyjma toho, že je sváteční cyklista, protože v nedávné době došel k závěru, že by měl sportovat, zejména cestuje a čte. „Teď mám vedle postele položeny dvě knížky, jedna se věnuje teorii akciových trhů a druhá je od Kissingera, a to je zase politika. A ještě k tomu mám v pokoji třetí, to je něco jako fantasy – Kronika Jakuba Vandrovce, trošku na motivy Sapkowského,“ dodává Patrick Zandl. „Literatura věnovaná financím a akciím je takový předstupeň literatury o telekomunikacích. Dneska si to málokdo uvědomuje, ale technologie jsou hodně spojené s byznysem a s tím, jak je prodat.“
Tento článek je dalším dílem profilů (rozhovorů) lidí (s lidmi), kteří významnou měrou přispěli nebo přispívají k rozvoji českého Internetu a telekomunikací. Za týden se můžete těšit na Jiřího Navrátila, se kterým si povídal Marek Antoš.
S podobným formátem článku se v celé bezmála šestileté historii Lupy můžete setkat poprvé. Uděláte nám proto radost, když nám – třeba i do diskuse – napíšete, jak se vám líbí, co bychom měli změnit a jakou významnou osobnost nevynechat.
