O jaké návrhy šlo?
Všechny návrhy, které se ve sněmovně projednávaly, měly několik společných jmenovatelů:- předložili je poslanci a šlo o pozměňovací návrhy k vládní novele (tj. nešlo přímo o vládní iniciativu).
- usilovaly o daňové zvýhodnění formou odpočtu určité částky z daňového základu poplatníka, rozložené do tří let a dosahující 1/3 ceny pořízeného počítače za každý rok (až na jednu výjimku), nejvýše však určité konkrétní částky, definované různě v jednotlivých návrzích.
- týkaly se výhradně použití počítačů pro osobní účely, nikoli pro účely podnikání či jiné výdělečné činnosti.
- byly vázány na připojení počítače k Internetu (doložené smlouvou s providerem).
Varianta „Mlynář 1“
V médiích byl asi nejčastěji zmiňován návrh poslance Vladimíra Mlynáře (US), neformálně označovaný jako „zákon o Home PC“ (podrobněji jsem o něm psal zde). Tento návrh byl sice předložen nejprve jako samostatný pozměňovací návrh (parlamentní tisk č. 672, zamítnutý již 17.10.2000), ale fakticky se o něm jednalo až v rámci celého komplexního pozměňovacího návrhu, do kterého byl zakomponován. Podstata návrhu byla následující: daňový poplatník by si mohl odpočítávat od svého daňového základu až 1000,– Kč měsíčně za pořízený domácí počítač, maximálně po dobu tří let (tj. celkem by si mohl odpočítat až 36 000,– Kč). Fakticky začít by mohl až v lednu 2001 (s počítačem koupeným v prosinci 2000, a projevilo by se to v jeho daňovém přiznání za rok 2001, podávaném v roce 2002). Počítač by přitom musel být připojitelný (schopný připojení) k Internetu, poplatník uplatňující odpočet by musel předkládat doklad o připojení (smlouvu s providerem o připojení).
Při hlasování byla tato varianta zamítnuta poměrem hlasů 37 pro, 115 proti, ze 173 přítomných. Předkladatel celé novely zákona o dani z příjmu (vláda, zastoupená místopředsedou P. Mertlíkem) i parlamentní zpravodaj (pan poslanec Kocourek, ODS) byli shodně proti tomuto návrhu.
Varianta „Mlynář 2“
Pan poslanec Mlynář nakonec předložil ještě jednu alternativu, lišící se v možnosti odpočítat měsíčně pouze 700,– Kč (místo 1000,– Kč.). Také tento návrh neprošel, poměrem hlasů 41 pro, 110 proti (ze 175 přítomných), předkladatel i zpravodaj byli proti návrhu.Varianta „Tlustý“
Další předložená varianta pocházela od pana poslance Tlustého (ODS). Od návrhu Vladimíra Mlynáře, s odpočtem až 1000,– Kč měsíčně, se lišila prakticky jen v jednom aspektu: v účinnosti již pro zdaňovací období roku 2000. To by znamenalo, že daňoví poplatníci by si mohli odpočítat až 12×1000,– Kč již za rok 2000 (v rámci daňového přiznání podávaného počátkem roku 2001 v případě, že se jedná o počítač pořízený v prosinci 1999).Tato varianta byla zamítnuta poměrem hlasů 40 pro, 101 proti, stanovisko předkladatele novely bylo záporné, stanovisko parlamentního zpravodaje bylo neutrální.
Varianta „Macháček“
Další předloženou variantou, spíše ale pozměňovacím návrhem k pozměňovacímu návrhu poslance V. Tlustého, byl návrh pana poslance Macháčka. Jeho podstatou byla možnost odpočtu za celé roky, bez ohledu na měsíce, ve výši až 9000,– (což by v přepočtu na měsíce odpovídalo 750,– Kč).Varianta „Sobotka“
Od ostatních návrhů se asi nejvíce odlišoval návrh pana poslance Sobotky. Jeho odlišnost spočívala v tom, že neusiloval o daňové zvýhodnění domácího počítače jako takového, ale o daňové zvýhodnění jeho připojení na Internet. Podstatou návrhu bylo to, že poplatník si může odečíst za každý měsíc připojení svého počítače 500,– Kč (resp. za rok 6000,– Kč), bez ohledu na pořízení počítače (tj. může to být i starší) a na pořizovací cenu tohoto počítače. Návrh přitom počítal s takovou daňovou úlevou jen pro jednoho člena domácnosti a jen pro jeden počítač (tj. odpočet by vlastně byl nezávislý na počtu skutečně připojených počítačů). Zajímavostí, podle mého názoru iracionální, bylo omezení možnosti odpočtu na tři po sobě jdoucí zdaňovací období (posledním by byl rok 2004). Také tento návrh byl zamítnut, poměrem hlasů 50 pro, 107 proti (ze 175 přítomných). Stanovisko předkladatele novely (vlády) bylo neutrální, stanovisko parlamentního zpravodaje nedoporučující.Co si o tom myslím
Projednávání novely zákona o dani z příjmu je nutné chápat v širším kontextu schvalování státního rozpočtu na rok 2001, protože daně z příjmů jsou jeho významným vstupním zdrojem. Vzhledem k tomu, že o rozpočtu se doopravdy rozhodovalo 19.10. na schůzce dvou postarších pánů (pardon, vedoucích představitelů dvou fakticky vládnoucích stran, ráno před zahájením schůze sněmovny), domnívám se, že osud všech snah o daňové zvýhodnění domácích počítačů byl zpečetěn již tam, ne až při hlasování ve sněmovně.
Místo diskusí nad tím, která forma je nejvhodnější a které opatření přinese kýžený efekt, zde fakticky došlo k odmítnutí myšlenky, že by stát měl motivovat své občany ke zvyšování informační gramotnosti skrze daňové úlevy. Je to ostatně zcela v duchu postojů, které nedávno prezentoval Václav Klaus na Invexu: podle něj je souvislost mezi informačními technologiemi a rozvojem ekonomiky neprůkazná, a tudíž necítí potřebu jejich rozvoji nějak napomáhat, či jim snad nějak „umetat cestičku“, jak se také vyjádřil. Kromě toho je pan Klaus, podle svého vystoupení na Invexu, přesvědčen, že trh informačních technologií je tažen nabídkou a nikoli poptávkou – tedy že jsou to hlavně výrobci, kteří potřebují prodat své zboží, a ne uživatelé, kteří by počítače tolik chtěli. Pokud bychom tento předpoklad akceptovali, pak by daňové zvýhodnění nákupu počítačů skutečně mělo význam podpory směřující spíše k výrobcům a prodejcům než k uživatelům počítačů. Osobně jsem ale přesvědčen, že výchozí předpoklad je chybný a že počítače chtějí lidé sami – protože sami cítí, že bez počítačů a bez znalosti jejich používání budou jejich šance na trhu práce čím dál tím menší.
Současná vláda, na rozdíl od pana Klause, se již opakovaně vyjádřila v tom obecném smyslu, že informační technologie považuje za důležité a významné pro rozvoj ekonomiky i celé společnosti. Skrze Státní informační politiku a nedávno přijatý Akční plán přeci jen vyjádřila určitý záměr podporovat příslušné aktivity, včetně úkolu dosažení informační gramotnosti u občanů tohoto státu (a z tohoto důvodu hodlá podporovat například zavádění informačních kiosků, Internet na veřejně přístupných místech a podobné věci). Návrhy na daňové zvýhodnění osobních počítačů byly v tomto kontextu návrhem nechat lidem více peněz (resp. méně peněz odčerpat z jejich kapsy skrze daňové odvody) a tím jim pomoci, aby se o tolik potřebnou informační gramotnost postarali sami, dokonce je k tomu motivovat. To by sice snížilo příjmy rozpočtu, ale na druhé straně by to snížilo i jeho výdaje, protože stát by již nemusel tolik investovat do informační gramotnosti občanů. Alternativou je samozřejmě to, že stát vybere na daních více a pak sám direktivně nainvestuje do věcí, které podle jeho názoru nejlépe přispívají ke zvýšení informační gramotnosti obyvatelstva (pokud mezitím nepoužije získané finanční prostředky na něco úplně jiného).
Místo analýz a úvah o tom, co je lacinější, efektivnější a co přinese největší užitek (podle mého názoru varianta první), fakticky zvítězila varianta druhá – představa, že právě stát nejlépe ví, co přesně jeho občané potřebují, a také jim to dokáže nejefektivnějším způsobem poskytnout. Nebo snad na takové intelektuálně náročnější úvahy při rozhodování o novém rozpočtu vůbec nedošlo a vše se odehrálo v rovině koňského handlu: my vám podpoříme návrh rozpočtu, pokud neprojdou žádné významnější změny v daňových zákonech? Rád bych se mýlil …