Hlavní navigace

Multihoming - všelék nebo cesta ke zkáze?

29. 1. 2001
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Multihomingem se rozumí v oblasti poskytovatelů Internetu připojení na několik různých IP sítí. Následující článek si klade za cíl diskutovat vhodnost použití multihomingu pro některé internetové aktivity. Autor se předem omlouvá za nezbytné zjednodušení výkladu a podotýká, že cílem článku není nalézt slabiny protokolu BGP-4.

Multihoming se obvykle realizuje na úrovni protokolu BGP (Border Gateway Protocol), což je směrovací protokol velkých sítí. Dotyčná organizace musí mít registrovaný tzv. autonomní systém (AS), což je entita sloužící k agregaci IP adres do jednoho logického celku. Protokol BGP skládá AS do tzv. cest. Cesty ukazují možné směry, jak mohou aktivní prvky (v našem případě směrovače) dostat IP pakety z jedné sítě do druhé. Každá cesta je ohodnocena svojí délkou, přičemž vlastník každého AS může tuto délku nastavit. Protože tento princip platí obecně, žádný vlastník AS nemůže ovlivnit cestu dále, než za hranice svého AS (neboť o úroveň výše může uplatnit totéž jeho nadřazený ISP). I proto je zajímavé mít co nejkratší cestu k páteři Internetu – neboť potenciál mezičlánku k pacifikaci úmyslu vlastníka posledního AS je značný.

Firmy si obvykle pořizují multihoming pro zabezpečení lepší dostupnosti Internetu pro svoje aktivity tamtéž. Jedno připojení slouží pak jako záložní, přičemž se nedá počítat s optimálním rozložením přenosu dat (viz. principy nastavování délky cest). Je třeba ovšem vzít v úvahu, že takové řešení není finančně konečné, neboť firma by měla zdvojit také své aktivní prvky (směrovace, přepínače) a zároveň mít pro realizaci připojení dva rozdílné spoje (nejlépe každý jiným kabelem či jeden bezdrátově). Pak už zbývá pouze doufat, že oba dva ISP, ke kterým je firma připojena, nevyužívají služeb stejných společností (telecomů pro pronájem okruhů a tranzitních ISP pro IP konektivitu). Jak vidíme, takové rešení je velmi drahé a v ČR v jeho realizaci nejdále pokročily ČSA. Již mají přidělen vlastní AS, nicméně tento AS ješte není propagován do světa.

Poskytovatelé obsahu (ICP) tvoří další potenciální okruh uživatelů multihomingu. Kromě spolehlivosti zde hraje roli snaha obejít co nejvíce článku při doručování internetového obsahu. Proč by konkrétní ICP přenášel data přes síť ISP1 do sítě ISP2, když může totéž udělat přímo? Navíc, pokud se propojí v nezávislém propojovacím bodě (v ČR např. NIX.CZ), může se v tomto bodě za peníze odpovídající nájmu datového okruhu také propojit s většinou ISP. Tím kromě zvýšení spolehlivosti, také ušetří (pozor, počítáme v ceníkových cenách, prakticky tomu tak být nemusí). V ČR zatím žádný ICP multihoming nemá a dle záznamu v registrech se k jeho zřízení ani nechystá.

Tranzitní sítě představují specifický okruh uživatelů multihomingu. Vzhledem k charakteru svého provozu není totiž obvyklé, aby multihoming vůbec používaly. Většina datových okruhů je zdvojena (nebo má síť kruhovou topologii), na servis (obvykle zdvojených) páteřních zařízení jsou uplatňovány lhůty v řádu hodin a navíc toky směrovacích informací nejsou u velkých objemů příliš ohebné. Správa takových toků ve velkých sítích navíc není jednoduchá a jako každý systém má i tento své parkinsonovské zákony. V případě tranzitních sítí se navíc stírá rozdíl mezi multihomingem a peeringem. Například u páteřních sítí Internetu (jako je MCI WorldCom/UUNET, Qwest, Sprint, Genuity/BBN Planet) lze jen težko hovořit o multihomingu. Tyto sítě spolu prostě peerují. V ČR žádná tranzitní síť nemá centrum, proto zde nemá cenu uvádět příklad.

BRAND24

Posledním, nejzajímavějším z hlediska vývoje, jsou regionální ISP (rozuměj ISP na národní úrovni). Tyto společnosti mají zhruba stejnou výchozí pozici jako firmy, osobují si však určité výhody. Jednak samy vlastní AS a provozují BGP a jednak mají (či by měly mít) kvalifikovaný personál na obsluhu těchto technologií. ISP typicky nasmlouvávají pronájem telekomunikačních služeb (datových okruhů a tranzitů IP) na rok dopředu. Vzhledem k tomu, že rok je dlouhá doba, jak z hlediska vývoje potřeb ISP (uvádí se, že datový tok normálního ISP na rozvíjejícím se trhu se zdvojnásobí v průměru za šest až dvanáct měsíců). Samozřejmě je hloupost nasmlouvávat takovou kapacitu dopředu, proto ISP buď navyšují konektivitu k jedné tranzitní síti průběžně (například u ní mají dvě smlouvy s půlročním odstupem) nebo tento problém řeší multihomingem (také s časovým posunem). Vzhledem k (ne)efektivitě vyvažování a tomu, že případná změna směrovací politiky některého z tranzitních nebo páteřních providerů může zničit týdny práce, používají tuto metodu především společnosti, které mají přebytek administrátorů či hodně peněz.

Nicméně, pokud komoditizace telekomunikačních služeb pokročí a bude možné koupit konektivitu či datové okruhy každý týden od jiného operátora, může se stát multihoming snadným vyústěním takovýchto ochodů.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je nezávislý konzultant v oblasti Internetu, telekomunikací, videa a komercionalizace technologických výsledků výzkumu a vývoje. Pohybuje se na rozhraní akademické vs. komerční sféry a internetové infrastruktury vs. přenosů videoobsahu.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).