Hlavní navigace

Existuje Nová ekonomika?

25. 8. 2000
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Minulou středu vyšel v Hospodářských novinách článek Václava Klause, předsedy PSP ČR, nazvaný Informační technologie nemění ekonomický mechanismus. Následně se v mnoha internetových denících objevily kritické analýzy textu. My vám však tentokráte nepředkládáme přímou konfrontaci názorů, ale novou teorii chápání ekonomického mechanismu.
Pamatuji se na jednu příhodu ještě z doby mých studií. Náš přednášející před nás – tehdejší studenty matematiky – předstoupil a položil nám zdánlivě jednoduchou otázku: co je to vlastně lidská ruka. Abychom si téma diskuse uměli lépe představit, ukázal nán svoji vlastní ruku. V té chvíli byla scéna připravena: mohla by začít pře, kde přesně ruka našeho profesora začíná, co už je jeho ruka a co je ještě jeho rameno. A protože nás bylo v posluchárně asi čtyřicet, diskuse by mohla být dlouhá a velmi energická.

K diskusi nakonec nedošlo: my všichni jsme totiž dobře věděli, že otázka toho našeho profesora je pouze řečnická.

Role nálepek

Ve veškerém našem konání pracujeme s nejasnými pojmy. Pojmy jsou pouze našimi nálepkami, kterými si pro sebe zjednodušujeme okolní svět. A tak jako naše myšlení není schopno plně obsáhnout venkovní svět, i naše pojmy fungují jen do určité míry přesnosti. U žádného pojmu není proto problém vyvolat diskusi, co vlastně „přesně“ tento pojem znamená. Můžeme se například tázat, zda je velikost změn způsobených technologickým vývojem již dostatečně „výrazná“, aby ospravedlnila vznik pojmu Nová ekonomika a zda je používání této nálepky „korektní“.

Ve všech těchto diskusích ovšem mlčky a většinou i nevědomky přijímáme celou řadu předpokladů. Jedním z těchto předpokladů je, že takové diskuse mohou vést k cíli.

Jedinečnost naší doby

Nepřisuzujme nálepkám jinou roli, než jakou mají hrát. Opusťme proto svět nevyřčených předpokladů a diskuse o „správné“ definici pojmů přenechme jiným. Místo toho si právě v komunitě Lupy položme otázku, v čem je naše dnešní doba skutečně odlišná od všech předchozích fází vývoje lidské civilizace a pokusme se naznačit, v čem spočívá její unikátnost. Svůj pohled zde uvádím pouze jako úvod do diskuse, která se, doufám, na toto téma rozvine.

Pohled podle světa atomů

V našem životě jsou okamžiky, na které se nezapomíná. Pro mě byla takovým zážitkem návštěva Pompejí. Toto město mělo z našeho pohledu „štěstí“, že bylo v roce 79 našeho letopočtu zasypáno popílkem z nedaleké sopky Vesuv. Díky tomu zůstalo až do našich dní téměř dokonale zakonzervováno. Jako by se zde zastavil čas. Procházíme širokými dlážděnými ulicemi, míjíme troje veřejné lázně (dokonce i veřejný dům), dvě divadla, stadion, řadu restaurací s teplým jídlem. A najednou se začne do naší mysli vkládat kacířská myšlenka. Tohle všechno tu bylo už před dvěma tisíci lety. Jak by asi vypadalo z pohledu budoucích archeologů dnešní město, pokud by se mu přihodil podobný osud? Lišili bychom se vůbec nějak?

Obávám se, že nikoliv. Rozdíly ve vykopávkách by byly opravdu minimální. Podobné ulice, podobné domy – možná by se navíc zachovaly nějaké dopravní stavby; místo akvaduktu bychom mohli najít pozůstatky mostů, možná by se v podzemí dochovaly tunely metra. Stále je to ale dost málo rozdílů na dva tisíce let vývoje.

Představme si, že bychom měli to štěstí a archeologové by navíc našli vyřazenou parní lokomotivu, která by se zachránila v rozvalinách technického muzea. To by nás v jejich očích posunulo výrazně. Nález počítače by oproti tomu zůstal zcela nepochopen.

Až v této chvíli mě napadlo vysvětlení: archeologové totiž dokáží pozorovat a rekonstruovat pouze náš hmotný svět.

Dva protichůdné pohledy

Pohled na vývoj naší civilizace nás může naplňovat smíšenými pocity. Na jednu stranu máme dojem, že se vývoj nezadržitelným tempem zrychluje, na druhou stranu můžeme mít dojem právě opačný.

Abychom tento paradox překonali, pokusme se v našem vnímání světa rozčlenit svět do dvou pohledů: pohledu podle „světa atomů“ a pohledu podle „světa bitů“. Kategorie světa atomů a světa bitů zavedli novodobí ekonomové již před delší dobou a označují jimi náš hmotný a nehmotný svět. Svět budov, staveb a přístrojů tak stojí proti světu popisů, plánů a myšlenek. Pokud přijmeme toto dělení, s údivem zjistíme, že se náš svět nevyvíjí v těchto kategoriích stejně rychle, přitom však mají obě tyto kategorie svoji vnitřní, racionální logiku. Zdánlivý rozpor zrychlujícího se a přitom pomalého vývoje mizí. Dynamika vývoje hmotného světa se spíše zpomaluje, oproti tomu rychlost vývoje světa myšlenek neustále narůstá. Podobně jako se s růstem lidského jedince přestává vyvíjet jeho tělesná schránka, ale zároveň se komplikují jeho duševní pochody.

Zlom ve vývoji

V čem tedy spočíval paradox našeho příkladu s archeologickými vykopávkami?

Ještě parní stroj nám umožňoval pochopit jeho funkci pouze na základě své podoby. Podobně benzínový motor a převodovka mají svoji myšlenku pevně vtělenu do hmoty. Pro počítače to už ale neplatí. Počítače mají funkci skrytu v software, a ten ve hmotném světě atomů neexistuje. A jelikož se počítače (a software) používají ke stavbě stále většího množství zařízení, svoji viditelnou funkci postupně ztrácí spotřební elektronika, řídící systémy moderních dopravních prostředků, ale samozřejmě i informační systémy a moderní firmy. Podobně jako podle čistě tělesné schránky sice ještě poznáme funkci jednotlivých tělesných orgánů, neodlišíme ale již například mozek lékaře od mozku fyzika.

Zrychlování nehmotného vývoje

Kategorie „světa atomů“ a „světa bitů“ samozřejmě existovaly vždy. V dobách Pompejí bylo celé město součástí říše – ta říše se samozřejmě nezachovala, její rozsah a organizaci si dnes můžeme jenom domýšlet z těch několika hmotných pozůstatků, kterými jsou texty té doby. Možná, že v Pompejích někdo vlastnil nejenom jeden, ale rovnou tři obchody ve třech různých ulicích. Třeba v tom dávném městě existovaly i významné firmy. Nic z toho už nezjistíme. Město bez svého popisu, bez své „kategorie bitů“, je pro nás mrtvé. Z dochovaných textových záznamů můžeme rekonstruovat jen velmi malou část popisu. Naprostá většina popisu je už nenávratně pryč a do našich dní zůstaly zachovány pouze hmotné zbytky té doby.

„Kategorie bitů“ vždy měla nad hmotou navrch a dávala hmotě dynamiku, život. A podobně, jako dnes bez znalosti nehmotných souvislostí nedokážeme zjistit dynamiku starořecké říše, by bez této informace ztratila dynamiku i naše doba. Stejně tak ztrácejí bez software svoji funkci dnešní počítače, stejně tak ztrácejí bez duševních pochodů život lidé.

Tři milníky akcelerace světa bitů

Kategorie atomů je tedy pouze jednou – řekněme statickou – částí našeho světa. Ten skutečně převratný vývoj nastal právě v kategorii, která není na první pohled vidět. Právě nehmotná kategorie bitů, tedy dynamická část našeho světa, učinila během oněch dvou tisíc let obrovský pokrok, a navíc ještě prošla několika milníky, které její rozvoj dále akcelerovaly. Uveďme nyní ty nejdůležitější.

Vynález písma

Prvním milníkem byl vynález písma. Nejstarší psaný jazyk pochází z roku 3100 před naším letopočtem. S písmem se objevilo médium, které svojí trvanlivostí přesáhlo jeden lidský život. Od té doby již nebylo zapotřebí předávat všechny znalosti ústně a vznikl tak základ pro uložení nehmotných informací. Písmo umožnilo uchování informací.

Vynález knihtisku

Dalším milníkem, který vývoj výrazně urychlil, byl vynález knihtisku kolem roku 1430 (pro pořádek uveďme, že první počátky tisku se datují již do Číny druhého století před naším letopočtem). Knihtisk zrychlil šíření – z dnešního pohledu bychom řekli sdílení – informací. Lidé se tedy mohli při své práci poprvé v širší míře opírat o znalost informací již někdy a někým zapsaných.

Von Neumannův koncept univerzálního počítače

Opravdový přelom však nastal v roce 1945. Tehdy formuloval von Neumann koncept univerzálního počítače. Až do té doby spočívaly myšlenky pouze nehybně na papíře; od vzniku univerzálního počítače však začaly lidské výtvory skutečně žít. K oživení lidských myšlenek nebylo poprvé v historii zapotřebí řemeslné dovednosti – stačily myšlenky samotné, převtělené do programovacího jazyka počítačů. Von Neumannův koncept tedy posunul uchování informací na novou, dynamickou úroveň.

Odhmotňování světa

Zde se na chvilku zastavme. Porovnejme soudobé programování s obdobím vrcholné mechaniky, kdy vznikl mimo jiné Pascalův mechanický kalkulátor (z roku 1642) nebo Jacquardův děrnoštítkový tkalcovský stav (z roku 1801). Každá myšlenka tehdejších tvůrců vyžadovala ke své realizaci dokonalou mechanickou práci. Až tato práce ji zhmotnila a přivedla do života. Například nestor moderních počítačů, Charles Babbage, dokonce musel vytvořit vlastní způsob zápisu pro nákresy pohyblivých součástí svých strojů – vznikl tak vlastně předchůdce dnešních programovacích jazyků. S tím podstatným rozdílem, že než se stroj zakreslený na papíře oživil, bylo jej zapotřebí fyzicky vytvořit. A na tuto v té době samozřejmou nezbytnost doplatil i vynálezcův vrcholný výtvor: Analytický stroj (1834 – 1849), předchůdce dnešních programovatelných počítačů. Plných patnáct let se Babbage snažil převést svůj sen do reality. Nakonec však musel fyzickou realizaci již nakresleného Analytického stroje vzdát. Ukázalo se, že v tehdejším mechanickém světě je jeho koncept příliš obtížně, a tedy nákladně realizovatelný, a Babbageovi nakonec došly finanční prostředky. (Jako symbol pocty vynálezcovu umu, a jako důkaz toho, že jeho myšlenky byly správné, byl stroj nakonec sestaven. Stalo se tak ale až v dnešní době, v britském technickém muzeu, sto padesát let po neúspěšných pokusech samotného vynálezce. A samozřejmě, s implicitní pomocí počítačů dnešní doby.)

Ještě Pascal, Jacquard a Babbage tedy museli své originální dynamické náčrtky, předchůdce programovacích jazyků dnešní doby, převádět do mechanické podoby. Tato nutnost je od vzniku von Neumannova konceptu univerzálního počítače minulostí. Díky tomu nastává obrovské a jen těžko popsatelné urychlení vývoje a testování myšlenek, tedy našeho světa bitů. Tento milník má pro oblast uchování informací význam plně porovnatelný s vynálezem písma.

Příchod Internetu

Zatím poslední milník vývoje přichází s propojováním univerzálních počítačů do automatizované sítě. Zajímavé je, že tato akcelerace je sama o sobě exponenciální, protože s velikostí sítě roste hodnota každého nově přidaného uzlu. S rozvojem globální sítě jsme právě v dnešní době svědky revoluce, která se, podobně jako v případě knihtisku, odehrává opět v oblasti šíření informací.

Svět bitů jako genetický kód civilizace

Nabízí se jedna paralela: lidský jedinec vzniká prostřednictvím návodu, který je obsažen v DNA. DNA je soubor informací, který se svoji formou velmi podobá lidskému písmu. S tím, jak se vyvíjí lidský druh, se postupně mění a doplňuje i jeho DNA. Nehmotné informace, které o sobě vytváří lidská civilizace, můžeme chápat jako určitý druh genetického kódu. Pouze v rámci tohoto kódu existují firmy, pouze v rámci tohoto popisu existují státy, podniky a nakonec i veškeré vědecké poznání. Stejně jako v Pompejích je to právě tento nehmotný svět, který vdechuje našemu reálnému světu pravidla, a tím i jeho život. Bez znalosti kódu naší civilizace by archeologové budoucnosti našli jen pusté budovy a v nich možná kusy pokroucené umělé hmoty s malými umělohmotnými čtverečky, ve kterých by už nikdo nehledal klávesnice. Mimochodem, i skutečná DNA v živé přírodě se hmotně realizuje pouze z malé části: pokud najdou archeologové mrtvého tvora, již nikdo zpětně nezjistí jeho chování a povahové vlastnosti. A čím je živočich složitější, tím jsou jeho chování a povahové vlastnosti méně odvoditelné z jeho tělesné stránky. Nejinak je tomu u civilizace: čím je civilizace složitější, tím menší část jejího světa bitů se realizuje v jejích hmotných produktech. Paralela vývoje civilizace s vývojem lidského jedince je až zarážející.

Dnes je tedy v nehmotné formě veškeré lidské poznání. Ale jen velmi malou část z tohoto poznání lidé přetvoří do hmoty. To jsou právě ty domy, prázdná tělesná schránka naší civilizace, která by se zachovala budoucím generacím.

Vznik Nové ekonomiky

Nyní se vraťme k naší původní otázce. Jak jsme uvedli, veškeré lidské podnikání, a v rámci něj i celé ekonomické dění, je součástí nehmotného světa. Je to právě nehmotný svět naší civilizace, který s příchodem Internetu získal zcela nové možnosti pro akceleraci svého růstu.

BRAND24

Svůj nehmotný svět máme i my, lidé. Patří do něj veškeré naše duševní pochody i plány. Pokud by někdo znal naše plány, dokázal by předpovědět, co budeme dělat, a tedy jak se budeme snažit ovlivnit hmotný svět okolo nás. Nehmotný svět má proto nad hmotným světem převahu, časový náskok. Z toho důvodu je velmi vhodné chápat události odehrávající se v neviditelném nehmotném světě. Získáme tím předpověď budoucího vývoje v našem hmotném, hmatatelném světě. Podobně jako znalostí myšlenek našeho soupeře dokážeme odhadnout jeho budoucí tah.

Tím novým prvkem dnešní doby je tedy výrazně urychlený vývoj našeho nehmotného světa. Vidíme ale, že ten signalizuje obrovské změny, které se chystají v našem hmotném světě. Ve světě, který se dotýká každého z nás. A to je i důvodem, proč nelze brát Novou ekonomiku jako pouhou alternativu stávajícího způsobu podnikání. Bez ohledu na to, jakou nálepku pro ni zvolíme.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Koníčkem Jiřího Donáta je domýšlení vývojových trendů informačních technologií a jejich dlouhodobějšího vlivu na společnost.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).