A co váš počítač, je také odpovědný za šíření virů?

Když váš pes pokouše dítě v parku, když vaše auto nabourá do jiného, když váš květináč spadne na hlavu chodce, když váš zaměstnanec poškodí jinou firmu, když vám praskne potrubí a vytopíte sousedy – vždy nesete za tyto události zodpovědnost, přestože nebyly způsobeny vaším přímým zaviněním. Hrozí vám různé tresty od finančních až po vězení, výjimečně to někdy spraví pojišťovna.

Když ale váš počítač zaviruje tisíce počítačů a způsobí tak jejich majitelům zvýšené výdaje za datové přenosy, za odvirování, za ztráty dat, času a energie, nestane se vám nic. Váš zavirovaný počítač může klidně a bezstarostně dál páchat škody a šířit nákazu. Není se čeho bát. Trest nehrozí.

Proč právě počítačové viry požívají natolik zásadní výsady, že jsou společností tak významně tolerovány? Vynakládáme nemalé prostředky za antivirové programy sloužící tomu, aby nás chránily proti útokům jiných počítačů. Jak absurdní. Nemělo by tomu být naopak? Neměl by především každý majitel počítače být odpovědný za veškeré operace, které jeho přístroj provádí?

       

Kdybychom byli schopni nalézt metody řešení analogické s ostatními příklady způsobených škod, začal by fungovat princip konkrétní zodpovědnosti. Ten by ve svém důsledku vedl minimálně k mnohem větší zainteresovanosti jednotlivých majitelů počítačů na zajištění takové úrovně bezpečnosti, která by neohrožovala okolní uživatele sítě.

Praxe se zatím odehrává tak, že v nejhorším případě dostanete rozzlobený dopis se sdělením, že z vašeho PC byl odeslán virus. Ale představte si ten rozdíl, kdyby místo bezzubého emailu přišla žaloba na úhradu veškerých způsobených škod.