Nevěřím, že to nevíš, ale nicméně rekapitulace na téma rizikový kapitalismus:
Nahrání hudby ve studiu je poměrně drahá záležitost (desítky tisíc korun), pokud tedy chceš kvalitu (připusťme, že Aneta Langerová sse ssvými ssykaffkami by ssi to klidně mohla nahrát ff obýváku a nikdo by niss nepoznal). Ty peníze malá začínající kapela nesežene (resp. raději je dá do kytary a bicích, pochopitelně). Pak tedy hledáš rizikového kapitalistu, který je ochoten ti to studio PŘEDEM zaplatit, aniž by měl zaručený zisk. Jenže protože on ví, že z deseti takto podpořených kapel jich 7 v životě neprodá ani CDčko a další 2 si na sebe tak tak vydělají, tak prostě potřebuje u všech 10 nastavit, že 80% zisku jde jemu do kapsy, aby tou jednou kapelou, která prorazí, pokryl ztrátu z těch 9 dalších.
A malá kapela, která si má vybrat mezi "nebudete nahrávat nic, protože se nedostanete do studia (lisovny, ...)" a "budete nahrávat, ale komplet zisk z prvních dvou alb jde do kapsy mně", raději volí to druhé.
===
(Pozn. - nejde jen o studio. Stejně tak musíš zaplatit předem vylisování všech CDček (a s tím spojenou výrobu masterů), krabičky, booklety, rozvoz do obchodů, pozici v regálu (jinak tě obchodník šoupne mimo zorné pole zákazníků)... Ano, těch příživníků, kteří se na samotném uměleckém díle nijak nepodíleli, ale přesto byli v době CD nepostradatelné, je hodně. S příchodem ryze softwarového šíření hudby jich většina odpadá (zase se na tom ale trochu napakuje firma, přes kterou lidé za hudbu platí) a rizikovosti je v tom podstatně méně, protože pokud se písničky vaší kapely "Prasečí zvratky" líbí vám čtyřem a vašim osmi kámošům, pravděpodobně se v republice najde stovka dalších podobně cáklých magorů, kteří za to to kilo dají, aby se pokryly náklady na pronájem nějakého průměrného nahrávacího studia za deset klacků.
Jeden z efektů ryze softwarových distribučních cest je to, že umělci musí v mnohem větší míře dbát na kvalitu; tím, že se snižuje rozpočet na reklamu, je nutné prvním dílem zabodovat, aby byl vůbec někdo v budoucnu ochoten pořídit si dílko druhé; jakmile první dílo stojí za kulový, po druhém už nikdo neštěkne.