A po Skype se šířil strach…

Využití sítí pro internetové volání (VoIP) a instant-messaging (IM) k šíření škodlivého kódu je něco velmi, velmi lákavého. Bohužel, či dík, jak je vám libo, se zatím neobjevil kousek, který by se masivně a rychle šířil úplně sám bez nutnosti většího nebo menšího zásahu uživatele. Ramex.A použí­vající síť Skype je ve své podstatě úplně obyčejný trojský koník, který dělá to, že ostatním uživatelům rozesílá zprávy s odkazy na své stažení a instalaci, a maskuje se přitom do souboru spořiče obrazovky za obrázek, video a podobně. Zkrátka, není to nic, co by překvapilo technickým důvtipem tvůrců nebo některou úžasnou funkcí.

Přesto tento malý a v podstatě nezajímavý zloduch přilákal pozornost mainstreamových médií. Psaly o něm noviny, hovořilo se v rádiu a v televizi. Každý, kdo něco znamená, k Ramexu něco řekl, podle toho, jak uměl, s více nebo méně vykřičníky na konci. Kromě zpráv typu Šok! Děs! Hrůza! Objevily se i „zasvěcené“ analýzy doporučující poškozeným uživatelům vydrhnout počítač savem. Zkrátka a dobře, jeden vcelku průměrný škodlivák, jakých vznikne tisíc denně, na sebe strhl zaslouženou pozornost proto, že používá právě Skype. A naivitu jeho uživatele.

Nějak jsem v té záplavě mediálního strachu před nebezpečným obrázkem, vlastně videem, tedy šetřičem obrazovky, přeslechl nejjednodušší protiopatření, které je zároveň nejvíce funkční. Neklikat na odkazy, které lákají na obrázky, videa a spořiče obrazovky, pokud nejsou dostatečně doplněny o komentář od autora, které jsou anglicky, i když to vypadá, že přicházejí od známých uživatelů, a vůbec nikdy, přicházejí-li od uživatelů neznámých.

Přitom by stačilo předchozí doporučení (které tady všichni známe a nemusíme si je opakovat) dodržet, a máte pokoj. To znamená, mají pokoj všichni. Určitě se někde našel nějaký hodný novinář, který ho, jen tak mimo řečí, pronesl, ale já se s ním minul. A stejně tak se s ním minuli ti, kterých se takové doporučení doopravdy týká. Přesně ti „obyčejní“ uživatelé, kterým je Ramex a všechny podobné kódy určen, na které jsou zacíleny, které doopravdy ohrožují. Je v tom trochu logiky, i když hodně zvrácené. Moderní média, nemyslím ta odborná, šíří strach. Strach je to, co chce konzument vidět a co si inzerent vynucuje. Postrašíme strašlivým virem, divák dostane to svoje. Ale když mu řekneme, jak se bránit – chápejte, když to řekneme dost nahlas, pak se bránit možná doopravdy bude. Bude vědět, co má dělat, až přijde další podobný „virus“. Ten pak nezpůsobí žádnou škodu, protože se jím nikdo nenechá načapat. A my nebudeme mít další strašidelnou zprávu. Tím pádem diváka, inzerenta. Tak proč bychom ho teď, nahlas a pořádně poučovali, jak se má bránit?