ADSL: kdy se ozvou provideři?

Současná situace kolem ADSL má celou řadu zajímavých aspektů. Na to, co se odehrálo po zapnutí agregace, zareagovali jako první postižení uživatelé, a to jak v nejrůznějších diskusních fórech na Internetu, tak zřejmě i vůči svým poskytovatelům připojení a Českému Telecomu. Někteří možná už začali odhlašovat své přípojky, jiní si stále neví rady a marně přemýšlí nad doporučeními typu „ještě vydržte“, či dokonce „chyba je na vašem počítači“ nebo „koupili jste si moc laciný produkt“.

Své stanovisko už prezentoval také Český Telecom (viz článek ADSL: co se stalo? (2)), ale kdo se dosud neozval, jsou samotní internetoví provideři. Pravdou je, že někteří z nich (resp. jejich zákazníci) zřejmě nebyli postiženi vůbec, a tak asi jen v tichosti trnou, co se ukáže být příčinou současných problémů a zda tyto problémy nebudou časem eskalovat až k nim. Ovšem ani ti provideři, jejichž klienti už byli postiženi (jde asi hlavně o Nextru na již migrovaných přípojkách a Czech OnLine, resp. Volný na ještě nemigrovaných), dosud nezareagovali v tom smyslu, že by vydali nějaké veřejné stanovisko k příčině současných problémů. Provideři, kteří jsou vesměs současně alternativními operátory, jindy příliš neváhají s vydáváním tiskových zpráv vyjadřujících jejich postoje, včetně stížností a žádostí na regulátora či antimonopolní úřad, aby prošetřili to či ono. Nyní to ale vypadá, jako kdyby si všichni svorně naordinovali bobříka mlčení.

Dovedu si představit, že stále ještě probíhají intenzivní jednání všech zainteresovaných subjektů, a věřím, že zapojen je už i regulátor, možná i antimonopolní úřad. Na druhou stranu to, že se dosud nic nevyřešilo a na veřejnost stále nepronikl žádný protest providerů, naznačuje, že situace asi opravdu nebude jednoduchá. Zítra nás čeká celoevropský Den širokopásmových služeb (Broadband Day). Oslavíme snad tento svátek zjištěním, že se vlastně nic nestalo a že současný stav je zcela v pořádku? Tedy že „český broadband“ může být cokoli rychlejšího než nula, a dokonce se může třeba čtyři dny v kuse ideálně rovnat nule – a stále ještě půjde o službu, která nemá takovou závadu, aby se to dalo reklamovat?

Provideři přitom mají hned několik „bodů“, o které by mohli opřít svou argumentaci, pokud by se rozhodli pohnat Český Telecom před regulátora, či dokonce před antimonopolní úřad. Zkusme si alespoň naznačit, o co se jedná.

Garance kvality služeb

V referenční nabídce ADSL od Českého Telecomu je kvalita poskytovaných služeb definována jen velmi málo, ale něco se zde přeci jen najde. Například Základní parametry přístupu velkoobchodních služeb Carrier Broadband (tj. toho co „nakupují“ provideři) obsahují tyto dva body:

• chybovost paketů v síti společnosti Český Telecom: < 3 %
• maximální zpoždění v síti společnosti Český Telecom: 160 ms

To příliš nekoresponduje se stavem, který hlásí někteří uživatelé: pingy třeba 600 až 800 ms a ztrátovost IP paketů výrazně přesahující ona tři procenta. Na tyto technické parametry si ale uživatelé nemohou stěžovat přímo Českému Telecomu, protože nejsou jeho zákazníky (kromě zákazníků IOL). I kdyby tomu tak ale bylo, mohl by Český Telecom reagovat poukazem na to, že problém není v jeho síti, ale až v síti příslušného providera.

Samotní provideři však mají více možností. Jsou s Českým Telecomem v přímém smluvním vztahu a mají možnost si přímo změřit, co se odehrává v jejich síti a co v síti Českého Telecomu. Předpokládám také, že podmínky uvedené v referenční nabídce (chybovost a maximální zpoždění, viz výše) jsou zakotveny i v příslušných individuálních smlouvách o přístupu k síti Českého Telecomu. Takže pokud zjistí, že problémy jsou na straně Českého Telecomu a že nejsou dodrženy technické parametry uvedené ve smlouvě, mohou (a měli by) se domáhat nápravy.

Zmatení agregací

Další argument, který je možné vznést proti Českému Telecomu, je jeho přístup k agregaci. Jde mj. i o samotné informování o tom, zda agregace je či není zapnuta. Nejsem schopen prokázat, že by Český Telecom zatajoval skutečnost, že agregace dlouho nebyla zapnuta. Troufnu si ale tvrdit, že se o tom na veřejnosti moc nevědělo. První oficiální informace, kterou jsem zaznamenal, se objevila až v souvislosti se skutečným zapnutím agregace 1. srpna, v tiskové zprávě Českého Telecomu, kde se mj. uvádí:

V současné době je služba již technicky plně stabilizovaná. Zajištění definované kvality služby pro všechny její uživatele umožňuje Českému Telecomu zavedení nového modelu. Na základě stabilizace je aktivní i definovaná agregace služeb na úrovni běžně používané u většiny evropských operátorů.

Ovšem situace na trhu tím nutně musela být ovlivněna. Noví zájemci o ADSL se při svém rozhodování o pořízení či nepořízení vlastní přípojky ADSL zcela jistě řídí také zkušenostmi těch, kteří přípojku již mají. Kdyby věděli, jaký efekt agregace bude mít, nejspíše by se někteří rozhodli jinak. To by následně ovlivnilo i jednotlivé providery, kteří by třeba jinak koncipovali své business plány. Trh by se vyvíjel jinak…

K celkovému zmatení kolem agregace přispěla i skutečnost, že i bez ní fungovalo české ADSL, jako kdyby agregace byla zapnuta, tedy pomaleji, než by mělo. Například uživatelé přípojek s nominální rychlostí 192 kbit/s dnes hlásí, že jim před agregací jejich linka „šlapala“ rychlostí třeba 160 až 170 kbit/s a považovali to za normální. Uživatelé již zmigrovaných linek se zdáli být spokojeni, pokud jim jejich linka „jela“ třeba rychlostí 420 kbit/s. Shodou okolností se minulý týden na ISDN serveru objevilo zajímavé srovnání toho, jakých efektivních přenosových rychlostí dosahují ADSL přípojky s nominální rychlostí 512 kbit/s ve Velké Británii, a to právě při agregaci 1:50. V první desítce se rychlosti pohybují od 457 kbit/s po 434 kbit/s – ovšem se zapnutou agregací 1:50. V České republice se dosahovalo nižších rychlostí bez zapnuté agregace!

       

Dalším zajímavým momentem je i samotný způsob agregace. V minulém článku (ADSL: co se stalo (2.)) jsem psal o tom, jak destruktivní vliv může mít aplikování tzv. policingu (skrze techniku CAR, Committed Access Rate) a následné výpadky IP paketů na chování protokolu TCP. Na tento článek mi přišlo několik reakcí naznačujících, že Český Telecom používá policing jen na upstreamu (od uživatele do sítě), zatímco na downstreamu používá přeci jen smysluplnější techniku shapingu. Faktem je, že velké zpožďování paketů bývá spíše projevem shapingu než policingu. Na druhé straně referenční nabídka hovoří jasně: CAR, který je policingem, a nikoli shapingem, bude použit v obou směrech!

Ať už je tomu tak či onak – ať už agregace probíhá v souladu s referenční nabídkou, ale koncepčně nevhodně, nebo smysluplněji, ale v rozporu s referenční nabídkou – je zde další prostor pro providery, aby se domáhali nápravy a vyřešení současných problémů. Stejně tak je to věc, na kterou by se měl podívat i regulátor. K tomu je hodlá vyzvat i platforma ZUI, která dokončuje jak stížnost regulátorovi, tak i podání na ÚOHS.