Hlavní navigace

Agitace a přešlapy politických stran ovládly předvolební internet

26. 5. 2010
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: 29
Čeští politici a politické strany začínají postupně hledat cestu za občanem skrze Internet. Zajímavé jsou jak jejích motivy, tak také občasné nešikovnosti, jak to dělají. Jak se tedy politici vypořádali s existencí Internetu? Jak se naučily strany využívat Facebook, Twitter či YouTube?

V následujícím článku se pokusíme podívat na to, jak jednotlivé strany přistupují k webovým službám, podíváme se nástroje, které radí, koho volit, kdo je nejpopulárnějším politikem na Internetu i na virtuální demonstraci.

Weby politických stran

První stranou, kterou v přístupu k Internetu zmíním, je KSČM. Titulní stránka webu nenechá nikoho na pochybách, že se nejedná o místo, ze kterého by měli čerpat voliči. Poutače s hesly jsou nečitelné, vzhled velmi prapodivný a vrcholem technické vymoženosti je možnost odebírat novinky prostřednictvím RSS. Osobně mě překvapila přítomnost zvláštního webu ksčm.tv, na kterém naleznete videa z nejrůznějších akcí a projevů. O tom, že i tento způsob prezentace je vnímán spíše „lidově“ než profesionálně, svědčí i některé videoklipy. Strana se na Internetu nijak zvlášť viditelně neprojevuje, což je dáno mimo jiné segmentem voličů.

Druhou stranou našeho přehledu je KDU-ČSL. Strana zásadním způsobem změnila volební strategii a od loňských eurovoleb se soustředí na nízkonákladové řešení kampaní. Kromě transparentů a plakátů na domech či jiných nemovitostech podporovatelů je to patrné i na poměrně aktivním využívání Internetu. Strana je poměrně aktivní na Facebooku, který používá především k zveřejňování videí (odkazy na YouTube) a fotografií. Kromě toho zde budu základnu svých podporovatelů a snaží se získat zpětnou vazbu. Jedná se tedy o způsob především informační. Facebook používá také předseda strany. Zajímavé je poměrně masivní využívání kanálu na YouTube, kde se strana nabízí téměř 150 videí.

Třetí ne příliš zajímavou stranou je ODS, která si na webové prezentaci poměrně zakládá. Stránky působí profesionálním dojmem a videa na titulce nejsou hostovaná na YouTube. Také na Internetu se strana snaží o vtipnou kampaň, a tak je k dispozici ke stažení také několik her. Kromě toho zde naleznete tapety a vyzvánění na mobilní telefon, a to ve dvou verzích – pozitivní (pro ODS) a negativní (proti ČSSD). Straně se za Mirka Topolánka na Facebooku poměrně dařilo komunikovat s voliči a nebrat se příliš vážně, což v tomto prostředí byla zřejmě dobře zvolená strategie. Nové vedení je, zdá se, serióznější a humoru nápadně ubylo.

Naleznete zde také vlastní YouTube kanál, který se těší velkému zájmu ze strany odběratelů, a to i přes to, že se nejedná o žádný dlouhotrvající projekt (založení: 10.3.2009), videa jsou rozdělena do několika sekcí a nabízejí asi všechno, co bychom na video portálu politické strany mohli očekávat. Co se straně zatím úplně nepovedlo, je práce s Twitterem, který není žádným super aktuálním komunikačním kanálem. Zde se smysluplnost a cesta k tomuto nástroji teprve hledá. Zajímavé jsou i další internetové aktivity strany – od vlastního zpravodajského webu až po virtuální demonstrace.

ČSSD označila za jednoho z viníků svého neúspěchu v eurovolbách právě neschopnost efektivně komunikovat přes Internet. Vlastní web je poměrně zdařilý, avšak většinu prostoru zabírají nic neříkající grafické prvky a ilustrativní fotografie. Jedním z mediálně nejzajímavějším počinem v oblasti Internetu byl problém s bezpečnostní chybou na vlastním webu nebo nedávný problém s neuhlídanou doménou 20 let svobody, která se proměnila na web bojující proti ní.

Straně přitom snahu nelze upřít. Na Facebooku mají profil s celou řadu agitačních a informačních upozornění, do kterých se tu a tam vkrade nějaký nespokojený kritik. Situace je ale daleko lepší než na podzim, kdy se ČSSD potýkala na svém profilu s nemalým odporem, a to často i vlastních členů. Situace se ale uklidnila a současný profil se řadí k průměru nabízeného.

Video kanál na YouTube ale nenabízí téměř žádný obsah – k dispozici jsou tři videa, z toho jedno k loňským eurovolbám a je otázkou, zda vůbec má smysl na něj z titulní stránky stranického webu odkazovat. Twitter je pak pojatý jako zdroj informací o tiskových zprávách a pro běžného voliče asi není nijak zajímavý. Za zmínku stojí ještě profil na Flickr, kde naleznete 28 fotografií z několika málo akcí. Přitom samotný web strany nepůsobí úplně špatným dojmem, jen nasazení proprietárních technologií se nějak nedaří.

Nová strana Věci veřejné ukazuje, že to s Internetem poměrně umí. Web strany nabízí všechny potřebné informace, a to až v překvapivě přehledné formě. Vzhled není nijak zastaralý, avšak poněkud méně vkusný (což je ale spíše subjektivní dojem). Co se naopak bezesporu povedlo, je facebookový profil, který si našel i poměrně hodně příznivců, diskuse je poklidná a politický marketing nepříliš vtíravý. Co se naopak nezdařilo, je Twitter, který sice také není vtíravý, ale je velmi neaktuální. Na YouTube kanálu nalezneme přes stovku videoklipů nejrůznější kvality a zaměření. Zajímavostí je profil na komunitní síti lidé.cz.

Na závěr přehledu si ponecháme poslední ze stran, která se může do PČR podle průzkumů dostat, a to TOP 09. Ta by se mohla stát téměř zářným příkladem využívání Internetu v kampani, tedy alespoň pokud jde o Česko. Samotné stránky se nesou v přehledném, konzervativním a střízlivém duchu. Nic na nich příliš nebliká, nesvítí a není jim příliš mnoho co vytknout. Profil na Facebooku se nese v kreativně agilním duchu a je poměrně zajímavý nejen pouze pro straníky. A to i přes to, že na něm není tolik legrace jako na tom od ČSSD. Za zhlédnutí jistě stojí ta videa, která si dělají ze členů spíše legraci a pobaví tak i náhodného návštěvníka. Poměrně pěkně je řešen i YouTube kanál, který se těší poměrně velké oblibě. Co je řešeno přímo vzorově, je Twitter kanál. Je relativně aktuální, není plný odkazů na tiskové zprávy a lze ho poměrně dobře číst. Právě ve využití Twitteru nemá u nás TOP09 konkurenci. Zajímavostí je poměrně velké fotoalbum na serveru Rajce.net.

Volby podle Internetu

Strany zatím vnímají (až na čestné výjimky) svoji komunikaci přes Internet jako levnou součást volební kampaně – Twitter, Facebook ani YouTube kanál nic nestojí a může mít zajímavou čtenost. Podobným způsobem politici obvykle také blogují. Vesměs chybí inovativní přístup a aktivní přístup. Jako kdyby strany neměly nikoho, kdo používá Twitter či Facebook i k jiným než politickým věcem. Z našeho přehledu nejlépe vyšla TOP 09, která jako jediná umí rozumným způsobem používat Twitter, a naopak na chvostu se ocitla KSČM, což je pochopitelné i vzhledem ke složení voličů. Velký útok na sociální sítě v podání ČSSD, který byl avizován, se nekonal. Pokud jde o YouTube, pak ho strany pojaly jako levný hosting videa, reklamu za minimální náklady. Kampaním na webu až na drobné výjimky chybí nápad, originalita a ucelená koncepce.

Na závěr toho hodnocení přikládáme spíše subjektivní porovnání stran na Internetu v jednotlivých kategoriích:

tabulka politici

Hodnocení je na stupnici 0–10, čím vyšší skóre, tím lépe. V kategorii další byla hodnocena alba TOP 09 na rajce.net, u ČSSD Flickr a u KSČM jejich externí televize. Do hodnocení byly zahrnuty jen ty projekty, na které bylo přímo odkazováno z webu strany. Nepočítají se zde osobní prezentace jednotlivých politiků.

Jak je vidět, souboj by vyhrála TOP 09 před ODS a Věcmi veřejnými. Přitom práce, která by byla nutná ke zlepšení propagace, je minimální. A asi je jen otázkou času, kdy se strany naučí Internet lépe používat. Zatím je některým z nich spíše na obtíž.

Koho volit?

Pokud stále nevíte, koho máte volit, mohou vám poradit stránky, které zanalyzují vaše názory na jednotlivá téma – od životního prostředí po zahraniční vojenské mise a na základě vašich odpovědí vrátí shodnost s programem příslušných stran. Takové „kalkulačky“ lze nalézt na iDnes, iHned či na Aktuálně. Z těch specializovaných je možné uvést uživatelsky příjemný Volbomat, který nabízí na výběr pouze ze sedmi stran, nebo méně přehledný, ale obsáhlejší dotazník na kohovolit.eu, který disponuje nabídkou třinácti stran.

Tyto dotazníky je ale nutné brát s určitou rezervou. Dílem proto, že část otázek je často zvláštně položená, z části proto že se jedná o selektivní výběr určitých fragmentů nechápaných v kontextu celého programu. Z mé vlastní zkušenosti asi nejlépe vyšel Volbomat, ale nedovolil bych si zobecňovat. Naopak nejhorší je volební rádce od iDnes, který nabízí přímo odpovědi z programů stran, které jsou často velmi podobné, a výsledek pak nemusí vůbec odpovídat realitě. Příkladem otázky může být, zda jste pro dostavbu dalších bloků jaderných elektráren. Jako fyzika mě nezajímají řeči okolo, proč je to podstatné, ale jen zda ano – výběr ze čtyř variant (pro mě obsahově totožných) je nic nevypovídající. Kapitolou samu pro sebe je pak skutečnost, že mnoho stran nevolíme z důvodů personálních (mám či nemám v oblibě politika XY), taktických (do sněmovny se nedostanou) nebo emocionálních. Případně nás zajímá téma, které je pro většinu společnosti podružné či okrajové (samostatnost Moravy, práva zvířat nebo smlouva s Svatým stolcem). I tak mohou být podobné kalkulátory dobrými orientačními rádci, zvláště pro ty, co se politikou zabývají jen těsně před volbami.

Nejpopulárnější politik Internetu

Hledá-li se nejpopulárnější politik na Internetu, může se tento proces vydat hned několika směry. Zúžíme-li svoji pozornost na lídry politických stran, lze učinit jednoduchý odhad z počtu příznivců té které strany na Facebooku. Jednoduchým odhadem by bylo možné tipnout pořadí prvních dvou – Karla Schwarzenberga a Petra Nečase, jejichž strany mají na této síti (stále více dominantní) nejvíce fanoušků.

Podrobnější statistiky vypracovala společnost eMerite, která se pokusila analyzovat komentáře na Facebook, Twitter i na zpravodajských serverech a rozdělila odpovědi na pozitivní a negativní. Výsledky příliš nepřekvapí:

Z komentářů, které obsahovaly jméno Karla Schwarzenberga a byly emocionálně laděné (tzn. po odečtení neutrálně vyznívajících příspěvků), bylo vůči němu pozitivních 87 %. Druhým nejpříznivěji hodnoceným politikem byl s 52 % volební lídr ODS Petr Nečas, následoval předseda Strany zelených Ondřej Liška (39 %) a předseda KSČM Vojtěch Filip (27 %). Naopak k nejhůře hodnocenému Jiřímu Paroubkovi bylo pozitivních jen 7 % příspěvků obsahujících jeho jméno, čili 93 % vyznělo negativně. S 89 % negativních komentářů následoval předseda Věcí veřejných Radek John, dále předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda (83 %) a předseda Strany práv občanů Zemanovci Miloš Zeman (82 %).

Snad zajímavější je pak skutečnost, že nejdiskutovanějším politikem byl Jiří Paroubek, následovaný dvojicí Petr Nečas a Ondřej Liška. V kontextu předchozích výsledků se zdá, že čeští uživatelé píší o politicích především negativně. Je ale otázkou, do jaké míry je možné naměřená data brát jako relevantní. Zvláště v diskusích na zpravodajských serverech je lexikální analýza velice nepřesná – uživatelé diskutují v návaznosti na předchozí komentáře,vyjadřují se k článku pomocí třetí osoby nebo užívají různé přezdívky. Jako orientační informace ale zřejmě dané výsledky je možné brát v potaz.

Steč na reklamu i virtuální demonstrace

Asi nic nedokumentuje změnu vztahu českých politiků k Internetu více než zakoupená reklama. Zvláště dvě největší politické strany se přetahují o to, kdo bude na síti viditelnější. Zájem obou je především o zpravodajské weby. To je jednak z důvodů vysoké návštěvnosti a také kvůli spektru čtenářů, u kterých lze očekávat jistý zájem o politická témata. ODS tuto kampaň doplňuje reklamou na Facebooku, což by mohlo mít pozitivní efekt větší, vzhledem ke skladbě voličů politických stran a uživatelů Facebooku. Jestli někdo rozhodně ocení to, že volby na podzim padly, pak je to právě reklamní průmysl. Tato kampaň je na síti daleko viditelnější než plánované podzimní volby, což opět dokumentuje posun těžiště předvolebních aktivit směrem k novým médiím.

BRAND24

Zajímavým projektem je také virtuální demonstrace. Jedná se o projekt ODS, která se snaží na síti protestovat proti Jiřímu Paroubkovi. Co se týče atmosféry, snaží se zřejmě navázat na klima loňské „vajíčkyády“, tedy na to, že lidé na Internetu lídrovi ČSSD příliš nefandí. A zdá se, že se lidem možnost této formy vyjádření názoru líbí. V době psaní článku bylo nahlášeno přes 25 tisíc (sobota večer) demonstrantů, což již je číslo, které akci řadí mezi největší petiční aktivity na síti u nás. Češi jsou zastánci modelu občanské společnosti a když mohou podepsat nějakou petici, se kterou souhlasí, učiní tak. Snad možná raději, než někam kandidovat nebo volit. A když navíc máte možnost si vybrat vlastní transparent a animovanou postavičku…

Celý projekt navíc působí poměrně esteticky a tvůrcům se jednoznačně podařilo najít způsob, jak zaujmout. Je to totiž jedna z mála opravdu inovačních aktivit na české předvolební scéně. Zbytek kampaně pokračuje v duchu stereotypní agitace kombinované s tu větší, tu menší technologickou neobratností. TOP09 sice nabízí kvalitní kampaň až obamovského střihu, ale celkově inovační to není. Snad nás politici v příštích volbách překvapí něčím novým a neokoukaným. Právě to je totiž jediná cesta, jak vybočit z šedivého průměru stránek na Facebooku nabízejících odkazy na články a volební mítinky.

Sledujete na Internetu politické kampaně?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je student PřF MU, publicista. Zajímá se o dění na Internetu, filosofii a fotografii.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).