Alibaba: jak eBay a Amazon nedobyly čínský trh

Zboží „Made in China“ je vesměs vyráběné přímo na zakázku. Jak takovou zakázku ale čínským podnikům zadat a jak vybrat nejvýhodnější nabídku? Řešením je samozřejmě internetové tržiště. Jakmile firma Alibaba.com takovou službu nabídla, skoro obratem se dostala do velké „internetové politiky“, mezi EBay a Amazon, Yahoo a Microsoft.

Lenovo, Baidu, Huawei…

Začněme trochu oklikou. Jaké znáte čínské IT firmy? Nebudou nás zajímat pobočky těch zahraničních. Pak je jasné, že v Číně bude nějaký Telecom a nějací mobilní operátoři. Co dál? Jistě, Lenovo. Možná si ještě vzpomeneme na Huawei, což je ovšem spíše investiční/finanční uskupení než přímo technologická firma. Ve světě IT byla ovšem firma Huawei často skloňovala v souvislosti se záměrem koupit 3Com. Jak vidno, čínské firmy jsou už dnes často i dostatečně kapitálově silné na to, aby mohly kupovat ty západní.

Co dál? Konkurentem Googlu je místní vyhledávač Baidu. Jistě existují místní firmy, které konkurují Microsoftu, ať už dodávají vlastní řešení nebo systémy založené na open source technologiích. Kromě dnes celosvětového Lenova zde jistě jsou i místní výrobci PC.

O dalších čínských firmách se poměrně rozsáhle zmiňuje italský novinář Frederico Rampini v česky právě vyšlé knize Čínské století. Uvádí třeba Grace Semiconductor, což je výrobce čipů, firma se směsí čínského a tchajwanského kapitálu založená v Šanghaji. Jedním ze zakladatelů je přitom i Ťiang Mien-cheng, syn bývalého čínského prezidenta Tiang Ce-Mina – jak vidno, v podnikání jde politika stranou.

Rampini uvádí, že zatímco západní firmy investují do Číny, ty čínské nacházejí podobné výhody dokonce v Severní Koreji – totiž levnou pracovní sílu i odbytiště. To zní jako nesmysl (respektive v tuzemském IT tisku je to docela častý překlep, když se Jižní Korea zaměňuje se Severní, asi za to může to „S“ na začátku v South), jenže logika je prý taková, že v Severní Koreji dnes právě nejde skoro nic koupit – a proto zde lidé mají peníze. Panda Electronic Group, čínská firma z Nankingu, se dokonce pokouší vyrábět v Severní Koreji počítače. Pro západní firmy je samozřejmě výroba v Číně alespoň prozatím levná, to ale není nic proti rozdílu mezi Čínou a Severní Koreou…

Sezame, otevři čínské poklady

Nicméně hlavním námětem tohoto článku je portál Alibaba.com, firma kupodivu u nás dosud málo známá. Jedná se o transakční server, něco jako B2B tržiště namíchané s eBay a Amazonem, které pokrývá široké pole B2B, B2C i C2C služeb jak z Číny navenek, tak i uvnitř Číny. Na to po pravdě řečeno působí název pro česky mluvícího člověka přece jen trochu divně, neb asociuje s loupežníky, což není ideální pro prostředí, kde žádáte především důvěryhodnost.

Zakladatel firmy ovšem podle Wikipedie líčí původ názvu tak, že s Alibabou je přece spojena především hláška Sezame, otevři se – tedy kouzelné slovo, které otevírá zájemci poklady, v tomto případě čínského trhu. Navíc roli mělo sehrát i to, že slovo/jméno Alibaba znají lidé téměř ve všech jazycích.

Jak už bylo řečeno, úspěch tohoto serveru stojí na tom, že západní firmy hledají, jak by mohly v Číně něco levně vyrobit. Pro nakupující je nadto lákavé, že za přístup k nabídkám nemusí nic platit – obchodní model je postaven tak, že platí firmy nabízející, v základní verzi 5000 dolarů ročně. Vlastní transakce se pak provádí už mimo Alibabu. (Poznámka: Alibaba ovšem nabízí velmi širokou paletu služeb a spadá pod ní celkem pět různých firem, takže na jiných službách to může být i jinak.)

Zakladatelem firmy byl v roce 1999 tehdy 34letý Ma Yun. Nebyl to tehdy vůbec žádný počítačový odborník, jeho skoro jedinou dovedností kromě dobrého nápadu byla angličtina. Nevystudoval nic jakkoliv prestižního, matematiku, informatiku ani nějakou business school, ale místní obdobu našeho peďáku. Počáteční kapitál tvořilo 50 000 dolarů, které mu poskytlo 25 jeho kamarádů. Ma Yun se ostatně liší i dnes od toho, jak bychom si představovali multimilionáře. Sám sebe charakterizuje jako domáckého člověka, jehož největším koníčkem je být o víkendu doma a pít čaj, eventuálně hrát karty (doma, ne v kasinu).

Peníze investorů se začaly hrnout již krátce po založení firmy. V roce 2000 investovala 18 milionů dolarů japonská Softbank, posléze Goldman Sachs a v roce 2005 koupilo 40 procent akcií Yahoo (to už za 1 miliardu dolarů). Pokud by Yahoo padlo do rukou Microsoftu, stal by se zde tedy významným akcionářem i MS a posílil tak výrazně pozici na čínském trhu. Do správní rady zasedl bývalý generální ředitel Světové obchodní organizace Peter Sutherland a ve válce o čínský trh zaujala firma pozici, na kterou by si jinak činily zálusk hlavně místní pobočky eBay a Amazonu. Firma dlouho odkládala vstup na burzu. (Takže třeba Rampini ve výše odkazované knize ještě uvádí informace, že nic takového se v nejbližší době nechystá.)

Když na konci loňského roku k primární emisi akcií došlo, vybrala si firma pro své IPO burzu v Hongkongu. Na poli IT to byl zřejmě nejimpozantnější vstup na burzu vůbec od emise akcií Googlu. Nabídka výrazně zaostala za poptávkou. Hned první den cena vyskočila o 170 procent a Alibaba.com získala 1,5 miliardy dolarů. Celková kapitalizace firmy tak přesáhla 23 miliard dolarů. Čistý zisk v prvním čtvrtletí letošního roku dosáhl 43 milionů dolarů.

I pro drobné podnikatele

Alibaba.com ale není určena jen pro toho, kdo si chce nechat v Číně vyrobit 50 milionů plyšových zvířátek a zaplavit jimi řetězce Tesco po celém světě. Hodí se i pro podnikatele v malém – a také ji již čeští podnikatelé využívají.

Chtěli jsme pod značkou Karl_aces prodávat tkaničky do bot, popisuje své zkušenosti s portálem Lydie Kárníková, podnikatelka v mezinárodním obchodě. Založila jsem si bezplatně účet a ihned po zadání klíčového slova mi vyjely stovky odkazů na továrny vyrábějící tkaničky nebo podobné zboží. Jediným klepnutím na tlačítko Contact now jsem vybrané firmy požádala ceník. Na e-mail mi odpověděly asi čtyři továrny z deseti. S každou jsem si vyměnila pár e-mailů a s těmi, se kterými byla nejsnazší a nejspolehlivější komunikace, jsem si vyjednala zaslání vzorků.

Poslali mi své bankovní údaje a já jsem jim převedla částku za vzorky a za expresní doručení. Za pár týdnů nám přes DHL, TNT nebo EMS vzorky dorazily. Ne každá továrna má stejnou úroveň, někteří nám poslali spolu se vzorky krásný barevný katalog, jiní vzorky v krabici od DVD přehrávače – to ale nemusí mít vliv na kvalitu služeb, často ani na kvalitu zboží. Na základě vzorků jsem se rozhodli, co chceme, a objednali si první zásilku barevných tkaniček. Přímo s dodavatelem jsme si dohodli přepravu lodí, zařídil i všechny důležité účetní dokumenty (Bill of Loading a Certificate of Origin).

Míra spolehlivosti se sice u různých subjektů liší, nicméně u některých probíhá e-mailová komunikace téměř formou chatu. Podle všeho zde mají osoby vyřizující i e-mailové dotazy klientů 24 hodin denně.

UX16

A cena? Skutečně lze tímto způsobem ušetřit i v relativně menším měřítku? Cena je naprosto bezkonkurenční, i s dopravou ze Šanghaje vyjde jeden pár tkaniček na cca 5 Kč. Za takovou cenu by to tady u nás nikdo nevyrobil, uvádí Lydie Kárníková.

Co se týče spolehlivosti dodavatelů, vlastní kontakt a transakce už sice probíhá mimo Alibaba.com, ale to neznamená, že by se zde provozovatel odpovědnosti zcela zříkal. Letos došlo například ke sporu s tureckým odběratelem, který dle svého tvrzení zaplatil, ale nikdy neobdržel objednané zboží. Spornou částku pak poškozenému uhradili přímo provozovatelé portálu.

Anketa

Objednali byste pro svou firmu výrobu zboží v Číně? (Nemáte-li firmu, zkuste si to představit...)

28 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 26. 1. 2016 19:17
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení: Právo vs. online marketing

  •  
    Jak chránit vlastní značku a obsah.
  • Jak využívat cizí díla pro svoje prezentace.
  • Na co si dát pozor při tvorbě reklamy na internetu.

Více o školení Právo vs. online marketing »