Hlavní navigace

Antispamový zákon: není to tak zlé

15. 10. 2004
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

Po schválení nové legislativy proti nevyžádaným obchodním nabídkám formou emailů se vyrojila řada negativních ohlasů a připomínek spolu s dohady o jeho správném výkladu. Nemyslím si však, že by nový zákon byl v zásadě špatný. Trpí jednou prokazatelnou "dírou", avšak legitimní komunikaci a podnikání rozhodně neohrožuje.

Řešit problém spamu zákonem je dost obtížné: efekt zákona velmi nepřímý, a tak by první správná otázka měla znít, zda se o to za současného stavu technologií má vůbec smysl pokoušet. Upřímně řečeno – nevím. Považoval bych za dostačují důsledné vymáhání například obecného zákazu „reklamy nevyžádané nebo vedoucí k údajům adresáta“. To by ale v našem prostředí vyžadovalo úplně jinak odborně a kompetenčně nadanou organizaci než živnostenský úřad, který dodržování zákona měl hlídat.

Český stát se ale ani moc ptát nemohl – EU se už před naším vstupem rozhodla se na cestu právního boje spamem vydat a po složité diskusi přijala směrnici 2002/58. Mimo jiné díky lobbingu EuroCAUCE EU uzákoňuje jediný funkční model opt-in. Celoevropský záměr nakonec letos přinesl ovoce i v České republice, v části Zákona o některých službách informační společnosti, kterou nazývám „antispamovým zákonem“ (je to nepřesné, ale užitečné).

Asi každý antispamový zákon vyvolá několik otázek: „Nebrání běžné komunikaci? Neuzákoňuje spam? Má vůbec nějaké praktické důsledky?“

Podnikání v Česku ohroženo?

Pokusím se popsat, proč jsem přesvědčený, že obecně ne. Něčí podnikání ale asi ohroženo je – založené na spamu, telefonickém obtěžování a podobných metodách reklamy.

Zaprvé, zákon mezi obchodní sdělení nezařazuje objednávky a poptávky. A samozřejmě odpověď na objednávku či poptávku už není nevyžádaná, takže je případná následující komunikace zcela v pořádku.

Ještě důležitější je pojem „prokazatelný souhlas“. Vyskytuje se představa, že prokazatelný souhlas znamená, že před každým obchodním emailem zákon vyžaduje provést jakýsi slabomyslný rituál „vyžádání si souhlasu“. To je velké nedorozumění – souhlas lze vyjádřit mnoha způsoby, důležitá není technická forma, ale prokazatelnost, a otázka, zda byl souhlas projevem svobodné vůle. Důležité je, že souhlas lze udělit úplně obecně, každému odesílateli, vhodnou větou na webové stránce. Například pokud někdo na svých stránkách zveřejní „Nabídky turbín pro perpetum mobile zasílejte na nakup-turbin@example­.com“, jistě je to prokazatelný souhlas se zasíláním obchodních sdělení. Pokud se chce někdo ochrany zákony zcela zbavit, stačí, když tímto způsobem povolí zasílání všech obchodních sdělení. Pokud jsou adresátům nevyžádaná obchodní sdělení celkově prospěšná, jejich zasílání povolí.

Poslední argument je tak důležitý, že jej pro všechny, kteří novým zákonem údajně trpí, zopakuji ještě jednou: pokud příjemci o nevyžádané nabídky stojí, mohou jejich posílání snadno povolit. Zákon dává adresátům možnost si vybrat.

To platí jak pro společnosti, tak pro fyzické osoby a soukromou inzerci („koupím kotě“). Důležité také je, že adresát může udělit selektivní souhlas. Pokud na inzerát „koupím kotě“ někdo odpoví zjevným spamem s nabídkou turbín, je postižitelný podle zákona.

Už dnes se na mnoha stránkách takové souhlasy se zasíláním různé korespondence mimoděk udělují.

Nakonec je tu ještě slůvko „šíření“. Je to otázka interpretace, ale přece jen je asi rozdíl mezi „zasláním“ a „šířením“. Šíření naznačuje nějakou hromadnost nebo opakovanost. Na semináři ministerstva informatiky a Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) začátkem října zaznělo srovnání s jiným případem, kdy se šíření vyskytuje v zákoně, trestným činem šíření poplašné zprávy. Když v přeplněném kině začnu křičet „hoří“, je to šíření poplašné zprávy. Když s kamarádem budeme debatovat o možném zániku lidstva po srážce Země s planetkou, trestného činu se nedopouštím, i když to v trestním zákoně není doslova napsáno. Zákon nemůže být přesným výčtem, jaké jednání je povoleno a jaké zakázáno – do úvah, co je v pořádku, kromě textu zákona vstupují účel zákona, zvyky a „zdravý rozum“. Když jedenkrát jednomu adresátovi napíšu jeden email, který je sice obchodním sdělením, ale nikoli spamem, úřad při výkladu zákona nejspíš použije zdravý rozum a žádný postih mě skoro jistě nečeká. Zákon ponechává úřadu určitou volnost v rozhodování, a úřad ji snad využije k postihování obchodních sdělení, která jsou spamem, adresáta obtěžují a způsobují náklady (mnohomegabytové přílohy ve Wordu…).

Když se v diskusích například zde na Lupě vytrvale opakují obavy, že zákon zakazuje běžné použití emailu, podepřené nepravdivými argumenty, nemůžu se ubránit úvahám – je to vždy jen nepochopení? Už při vzniku a projednávání zákona se objevily pokusy dostat do něj různé trojské koně. Například ustanovení, že „zveřejnění elektronického kontaktu v inzertních prostředcích se za souhlas považuje“. To na první pohled vypadá jako explicitní vyjádření možnosti udělit obecný souhlas na webu, který jsem výše popsal. Podrobnější pohled ale ukazuje, že takto by se povolil téměř všechen spam na emaily získané z webu (Je www stránka inzertní prostředek? Proč ne). Souhlas by nebyl nijak tématicky omezen. Ale co je nejhorší, na postiženém adresátovi by bylo dokazování, že email v inzertních prostředcích nezveřejnil. Dokážete si představit, jak dokazujete, že jste nikdy nezveřejnili email v žádném inzertním prostředku? (Spammer tvrdí opak…) Tento nápad, naprosto zničující pro praktickou vymahatelnost zákona, naštěstí neprošel. Ale při dostatečném povyku „zákon škodí podnikání“ třeba dojde k novelizaci a nějaký trojský koník se třeba příště prosadí?

Uzákonění spamu aneb http://Kupujte-Turbiny.cz/Se_sle­vou?

Co se naopak do zákona dostalo, je ustanovení, že „za obchodní sdělení se nepovažují údaje umožňující přímý přístup k informacím o činnosti fyzické či právnické osoby nebo podniku, zejména doménové jméno nebo adresa elektronické pošty“. To je svého druhu díra, protože spam

http://www.kupujte-turbiny.cz/

Heslo:"Super akce na turbiny 30% sleva"

není obchodní sdělení. (Na uvedené stránce bude políčko pro zadání hesla, autorizační údaj je druh údaje, umožňujícího přístup atd.) Jak se tahle věc v zákoně objevila? Podezíral jsem špatný překlad, ale neprávem. Český zákon ji přebírá ze směrnice 2000/31/EC.

Evropští úředníci to nejspíš mysleli dobře: explicitně vyjmout z definice obchodního sdělení například email

From: petr@kupujte-turbiny-se-slevou.cz

To: tonda@example.com

Subjekt: Odjezd



Zitra na hlavaku v 22:40, jo?

Do závazného znění směrnice asi proto proniklo, že emailová adresa nebo doménové jméno samy o sobě nepředstavují obchodní sdělení:

„The following do not in themselves constitute commercial communications: (…) – information allowing direct access to the activity of the company, organisation or person, in particular a domain name or an electronic-mail address, (…)“.

Z českého znění pak vypadlo „samy o sobě“ a konečným výsledkem je opravdu „díra“. Jako ukázka, jak těžké je řešit problém spamu, je to snad zajímavé. Naprostá většina protispamových zákonů v tomto ohledů selhala a část spamu fakticky uzákonila jako legální. V porovnání se světovou konkurencí – například americkým „CAN SPAM act“ (přezdívaný „you can spam act“) – je na tom evropská protispamová legislativa celkem dobře. Tedy, určitá díra se otevřela, ale je relativně malá.

Jak se žije spammerům?

První reakce mi připadají mírně povzbudivé – zákon rozlítil Vesmírné lidi. Paradoxně přesto, že na náboženský, politický nebo úplně ztřeštěný spam se nevztahuje. Další spammeři si zkoušejí opatřit souhlas, Aivision s.r.o. a Helene & Michel, spol. s r.o. (v obou společnostech působí Michal Malý, známý spolu s Vladanou Petržílkovou i z mnoha jiných případů rozsáhlého spammingu) rozeslaly jakousi reklamu na katalog firem s žádostí o vyjádření souhlasu se zasíláním další reklamy. Zpráva sice jistě zákon porušuje, ale spammeři zřejmě předpokládají, že půl stránky nesmyslů o zákoně potenciální stěžovatele odradí, a i kdyby si někdo stěžoval, ÚOOÚ bude zpočátku spíše vysvětlovat než pokutovat. Jak to bude v praxi, se zanedlouho ukáže, stížnost jsem ÚOOÚ poslal. Nepředpokládám, že odesílatele tentokrát čeká nějaký citelný postih, ale pokud to byl poslední spam, který jsem z toho zdroje dostal, a dále budou obtěžovat jen ty, kdo jim odpověděli ano, považoval bych to za úspěch zákona.

BRAND24

Na celkové hodnocení je zatím brzy. Rozhořela se debata kolem patiček, žádné konkrétní případy nejsou, ÚOOÚ zatím ani nezveřejnil „FAQ“, které naznačí, jak bude postupovat.

Můj závěr? Běžnou komunikaci zákon neomezuje, chybě legalizace části spamu se nevyhnul, ale otevřená díra není moc velká. To je přijatelný výsledek.

Ohrozí podle vás "antispamový" zákon běžnou obchodní komunikaci?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor se v současnosti věnuje přemýšlení. Má vlastní webovou stránku.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).