Hlavní navigace

Až Apple předstihne Microsoft

27. 4. 2010
Doba čtení: 9 minut

Sdílet

 Autor: 29
Na firmu Apple v posledních letech docela sedí označení juggernaut; toto slovo nemá jednoznačný český protějšek a volně znamená „nezastavitelnou sílu“, v Americe je v myslích zapsán jako comicsová postavička z prvních X-Men. Do čeho se Apple v posledních letech pustil, v tom uspěl lépe než kdokoli předpokládal, a dobrou příležitostí k článku jsou i jeho právě ohlášené kvartální výsledky, které jsou rekordní. Firma utržila 13,5 miliardy za čtvrtletí a docílila zisku 3,1 miliardy dolarů; v obou parametrech citelně překonala očekávání. Zisk (meziročně vzrostl skoro na dvojnásobek) je zde důležitější než obrat, protože Apple prodává především hardware, na kterém jsou marže nízké až nicotné. Všude jinde ano, u Applu ne.

Juggernaut, postavička z prvních x.Men, ke shlédnutí na obrázku zde.

Apple je označován za „počítačovou firmu“, dlouhou dobu to také byl Apple Computer (nyní Apple Inc). Ale to už dlouho neplatí – podívejme se, čeho kolik firma za čtvrtletí prodala:

  • 2,9 miliónů počítačů Mac
  • 8,75 miliónů telefonů iPhone
  • 10,89 miliónů iPodů
  • Na iTunes prodala písniček za 1,1 miliardy.

Apple dnes sedí na stále rostoucí hromadě hotovosti v hodnotě 41,7 miliardy – více než kdokoli z přímých konkurentů. A když jsme už u těch čísel, tak ještě přihodím pár docela zajímavých: Apple provozuje 284 značkových obchodů, které dohromady utržily za kvartál 1,7 miliardy, tj. cca 6 mil. na obchod – v přepočtu cca 100 mil. Kč na každý z relativně malých krámků (tuzemské největší elektromarkety blednou závistí).

I když jsou Macy pro Apple důležité, je jasně vidět, kde je dnes těžiště firmy – v digitální elektronice. Dokonce i u nového iPadu by se člověk zdráhal říci, že je to počítač…

Firmy zítřka a včerejška?

Na místě je i dříve nemyslitelné srovnání celkových hodnot Apple a Microsoftu. Před deseti lety byla celková hodnota firmy Microsoft 590 miliard dolarů (č. 1 na světě), Apple měl hodnotu 16 miliard a byl na 339. místě. Pokud by tehdy chtěl Microsoft Apple pohltit (ne že by to dávalo velkou logiku, ale pro příklad), slupl by jej jako malinu a moc by to nepocítil. Před deseti lety se vážně diskutovalo o tom, zda by se Apple neměl nejraději rychle někomu prodat, aby se vůbec zachránil před krachem, který tehdy vypadal jako pravděpodobný výsledek obchodních, produktových a finančních problémů firmy. Apple byla tehdy firma bez budoucnosti, pesimisté jí předpovídali zánik a optimisté věčné živoření.

Dnes má Apple hodnotu (tzv. tržní kapitalizaci) 220 miliard dolarů, Microsoft 275 miliard. Softwarový gigant sice stále vede, ale rozdíl se ustavičně zmenšuje a otázkou už asi není, zda Apple Microsoft předstihne, ale spíše kdy se tak stane.

Seznam firem, které Apple předstihla v posledních letech v tržní hodnotě, je jako pozvánka na VIP večírek: HP, Oracle, IBM a před nedávnem také Google. Firmy včerejška a firmy zítřka? Ono to za pár let může být zase opačně, ale je dobré si všimnout jedné věci: Apple, tato „klasická“ počítačová firma, se ukázala být, na rozdíl od ostatních gigantů (ovšem s výjimkou Googlu), perfektní dítko internetového věku. Apple, výrobce počítačů, neměl nejmenší problém se dokonale překabátit a začít dělat zcela jiné produkty a služby, které odpovídají potřebám doby. Kde zůstal takový Hewlett-Packard, největší výrobce počítačů na světě? Dokonale zaspal.

Apple jako softwarová společnost

Na YouTube je k dispozici zřídkavé společné interview Steve Jobse a Billa Gatese; je to dlouhé povídání, ale pokud si vyhradíte dvě hodiny času, nebudete litovat. V jedné chvíli říká Jobs zásadní větu – jde o software, Apple je softwarová společnost (Gates se ošívá). Vyrobit hezky vypadající hardware není tak těžké, ale lidé si je kupují kvůli software uvnitř, i když to na první pohled může vypadat úplně opačně.

Jobs pěkně vysvětluje rozdíl mezi výrobci digitální elektroniky, tedy asijskými firmami, a přístupem Applu: tvrdí, že tito výrobci nikdy nepovažovali software pohánějící jejich stroje za důležitý, nikdy se na něj nesoustředili a tím pádem jej ani dobře neuměli. Podstatná pro ně byla vždy vlastní hardwarová technologie, kterou umějí výborně – ostatně skoro všechen hardware (nejen) od Applu se stejně vyrábí a montuje v Asii.

Asijský software je doslova přehlídkou uživatelsky nepřívětivých programů. Že žádný vlastně ani neznáte? Tak si spusťte utility dodávané k CD-ROMům, k tiskárnám, k digitálním fotoaparátům – ony ty programy sice zhruba umí, co mají umět, ale jejich používání je obvykle smutným zážitkem. Intuitivnost v ovládání (logiky nabídek atd.) mobilních telefonů? Nenechte se vysmát. Dívat se na Apple jako na softwarovou společnost může vypadá divně, ale když to říká sám vrchní velitel? Přesnější je spíš říci, že produkty Applu jsou „dvojjediné“, stejná designová péče je věnována jak hardware, tak software, a stejně tak tomu, jak to hraje dohromady. Tím se Apple liší od konkurentů. Výrobci počítačů udělají železo a základní firmware, k tomu přibalí maximálně nějaké jednoduché API a děj se vůle Boží. Výrobci software s tím už mnoho dělat nemohou, tak něco zmastí metodou quick´n´dirty, hlavně ať je to na trhu. Jasně, je to levné, zatímco Apple je pak drahý.

V čem je finta iPhonu? V uživatelském rozhraní, které je inovativní a které zbouralo zaběhlá paradigmata – tedy v software. V čem je finta iPadu? V uživatelském rozhraní, které je inovativní a které bourá jedno zásadní paradigma světa Windows, tj. nekonečné zástupy složek a souborů. Tedy v software.

Vizionářství nebo puntičkářství?

O Applu, či přesněji o šéfovi firmy se často hovoří jako o velkém vizionáři. A ona to přitom nemusí být pravda: žádný z produktů, které Applu udělaly v posledních letech slávu (iPod, iPhone, nyní bude asi následovat iPad), není nějak zásadně vizionářský a inovativní. Všechno jsou to typy produktů, které tu byly i před Applem; firma je ale jen s obrovskou, puntičkářskou péčí vyladila a vybrousila – tak, jako nikdo z jejích konkurentů. Přitom tam nemusí být všechny myslitelné funkce, jak si často stěžují ti nejpokročilejší uživatelé – stačí solidní základ, ale promyšlený a vyladěný. Protože kdekoho zajímá, jaký je recept na úspěch Applu, vypravují se novináři do jeho laboratoří a přinášejí svědectví o tom, že šéf sám či nejužší skupinka jeho nejvěrnějších vrací inženýrům výrobek znovu, znovu a znovu, s neustálými připomínkami, s posedlostí detailem.

Ještě jedna pozoruhodná pasáž ze setkání Gatese s Jobsem. Interviewující se ptají na cloud computing a Gates jako obvykle nadšeně hovoří o jeho úžasných technologických možnostech. Pro změnu se trochu ošije Jobs a říká – no jo, ale tady jde o user experience. Ono to sice funguje, ale je to přes Internet, tam člověk čeká vteřinu, dvě, deset… to se lidem nebude líbit. Pohled inženýra („co je technicky možné“) a pohled zákaznicky zaměřeného člověka („co lidé chtějí“). Kdo vyhraje, co myslíte?

Chvála firmy, ve které panuje nepořádek

Z dnešního „managementu“ je člověku občas smutno. Všichni hovoří o zvyšování efektivity (čili jak vymáčknout více za méně), cost-cutter je nejváženější osobou v podniku, v krizi se hledají krizoví manažeři, jejich úkolem je nikoli firmě vdechnout život, ale ořezat ji na kost. Zbourání fabriky doma a její znovupostavení v Číně není zhovadilost, ale „adekvátní reakce na globalizační výzvy“. Kategorickým imperativem je růst pro růst, a když se nesplní kvartál, padají hlavy. Průzkumy odhalují, že zaměstnanci tráví moc času na Facebooku. Řešení: zakázat Facebook! Průzkumy odhalují, že lidé vůbec moc brouzdají po Internetu. Řešení: zakázat Internet! Kalkulace ukazují, že kdyby se z open space kójí o rozměru 3×3 metry udělaly kóje o 2,8×2,8 metrů, firma by ušetřila 0,18 % fixních nákladů. Řešení: kóje se zmenší. Všichni vesele čtou Dilberta, ale všichni to, z čeho si Dilbert střílí, ve skutečnosti dělají. Že by se vedení s nějakým produktem rok mazlilo, dokud nebude vymazlený? Kdepak, máme přece metodu time-to-market a product-pipeline-efficiency, a vůbec, jak by vypadal kvartál, kdybychom ten produkt už neprodávali?

No a pak existují firmy, o kterých se ví, že tam nějaký obrovský pořádek nepanuje, že neslynou zrovna velkým tlakem na úspory za každou cenu, že nejsou šetřivé, zaměstnávají nejdražší inženýry doma a ne v Indii a že produkt je hotový tehdy, až je hotový. Jedna se jmenuje Google a druhá se jmenuje Apple. Není něco v moderním managementu špatně?

Uzavřenost a vůbec

Nikdy jsem si žádný výrobek od Apple nekoupil a ze současné nabídky ani nehodlám, vadí mně uzavřenost jejich produktů. Nepodporování Flashe a Silverlightu na iPadu i iPhonu znamená, že člověk nemůže sledovat videa z Netflixe a stovek dalších webů – jeden příklad z mnoha. Mít Apple pro mě znamená stát se členem „sekty Apple“, okolní svět je využitelný v omezené míře – neberu. Podobný názor mají tisíce dalších, zejména internetoví a technologičtí tvůrci. Desítkám miliónů ostatních to ale nevadí a produkty Applu, které navíc patří k těm dražším, si nadšeně kupují. Je v tom rozpor, znamená to pro zákazníky Applu něco nelichotivého? Vůbec ne. Uzavřenost samozřejmě vadí více těm, kteří chtějí vyzkoušet všechno možné a z principu je štve, že „něco nejde“, i kdyby to měla být nepoužitelná úchylnost. Pro běžné uživatele je nabídka dostatečná a omezenost či uzavřenost jim nevadí.

Špičkoví techničtí recenzenti vyjmenují desítky zásadních nedostatků produktů od Apple. Zákazníci na ně následně stojí kilometrové fronty. Možná by se i „techaři“ mohli pokusit o nedogmatický pohled na věc a podívat se na věc nikoli pohledem svým, ale pohledem uživatelů. Neplatí, že být naprosto otevřený, dodržovat všechny možné otevřené standardy je vždy lepší. Jak Apple ukazuje, být uzavřený, nemuset se ohlížet na „standardy“ (mnohdy skutečně patří do uvozovek) může vést právě k skvělým produktům, které ostatní nezvládají ani imitovat.

Má Apple věčný recept na úspěchy?

Applu se rovněž podsouvá, že úspěch jeho produktů je proto, že to je „prostě Apple“, že to je legenda a že má skvělý marketing. Ale kromě toho, že skvělý marketing je přece také dokladem skvělé práce (jako každé jiné), se spíš zaměňuje příčina s následkem – Apple je legenda proto, že dělá produkty, jež se díky svým užitným vlastnostem stanou legendárními.

BRAND24

Když Apple poprvé odbočil od počítačů s iPodem a úspěšně, říkalo se dobrý, náhodná trefa, a co dál? Když se Apple podruhé trefil s iPhonem – v dokonale zaplněném, ba přeplněném rybníku výrobců mobilních telefonů – tak už se moc neříkalo, že to je náhodná trefa. U iPadu už je zřetelně vidět, že nejde o náhodné trefy, ale o recept, který má mezi hardwarovými výrobci Apple naučený zdaleka nejlépe, ne-li jako vůbec jediný. Je tedy pravděpodobné, že dokud bude Steve Jobs při zdraví a při chuti, bude firma schopna úspěšně „vařit“ podle svého receptu chutná jídla znovu a znovu.

Co se můžeme od firmy dočkat v budoucnu? Nové verze iPadů a iPhonů, samozřejmě, to lze říci už teď. Ale vůbec bych se nedivil, kdyby firma chystala „pomstu“ v oblasti, kde začínala, tedy v počítačích. Léta tady byly různé pokusy o tenké klienty, které selhaly právě proto, že sice byly technicky funkční, ale „uživatelský zážitek“ byl mizerný. Netbooky jsou lepším pokusem, ale je to pořád Asie – hračky nabité funkcemi, ale nedotažené a vachrlaté. iPad je vnímán jako knižní čtečka, jako odpověď na Kindle od Amazonu, ale myslím, že to je první vážný útok na „pevnost PC“ a budou následovat mnohé další, významnější. K vlastnostem špičkového manažera také patří enormní soutěživost; nemyslím si, že by Jobs jen tak přešel svou největší životní prohru, porážku počítačů Apple od světa Microsoftu a Intelu. Pokud by se mu podařilo zvítězit tímto útokem zadními vrátky, bylo by to nečekané vyvrcholení životního příběhu jeho a jeho firmy, který už dnes vydá na napínavý román.

Předstihne Apple Microsoft?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je zakladatel společností Computer Press a InternetShops, novinář a autor odborných publikací, v současné době soukromý investor (mj. Fayn Telecommunications.). Jeho další materiály naleznete na www.bloc.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).