Báječní muži na létajících strojích

Články o počítačovo-komunikační historii mě vždy fascinují. Ačkoliv jsem ještě nedávno seděl ve škole, když někomu vyprávím o ZX Spectru (cca 1983/84), připadám jako nad obrázkem Škody Popular z atlasu veteránů. A když můj o deset let starší bratr vypráví, jak na vysoké škole programovali počítače za pomoci děrných štítků, tak to už mu skoro nevěřím. Domácí počítače v osmdesátých letech měly své kouzlo, ale musíme si přiznat, že autoři počítačových her byli proti mágům, kteří pracovali na počítačích JSEM, SMEP a vzácně i originálních IBM přece jenom břídilové. Na těchto počítačích totiž pracovali OPRAVDOVÍ PROGRAMÁTOŘI.

BITNET vznikl o něco později, než byl sepsán mýtus o opravdových programátorech. Myslím, že vznikl nevyhnutelnou evolucí, kdy některého opravdového programátora napadlo propojit samostatně propojené sálové počítače a komunikovat tak s ostatními opravdovými programátory a vytřít tak zrak pojídačům koláčů.

Podle encyklopedie hackerského žargonu „…BITNET je postavený na sbírce dinosaurů značky IBM a VAXů s komunikačním hardwarem, který prošel lobotomií, komunikujích za použití osmdesátiznakového obrázkového písma EBCDIC, a které mají tendenci mrzačit hlavičky a text komunikace zbytku světa používajícího ASCII/ RFC-822 se znepokojivou pravidelností“.

To o těch dinosaurech je víc než pravda. Naše škola dostala někdy začátkem devadesátých let sálový počítač IBM 3278, který sloužil při výuce komunikačních systémů. Počítač dostala darem od nějaké spřátelené západní univerzity, které bylo líto patnáct let staré železo hodit přímo do šrotu. Počítač byl umístěný v několika skříních na výpočetním sálu, kam se normální smrtelník nedostal, terminály byly ve speciální učebně.

V době osobních počítačů s grafickým rozhraním působily terminály s blikající monochromatickou zelenou obrazovkou pevně připojenou ke klávesnici, ve které byl šuplíček s manuálem k použití, kouzelně, magicky a záhadně.

A co teprve když se člověk k němu přihlásil. Ačkoliv jsem tehdy pracoval v unixu, na systém, kde se musela obrazovka po zaplnění smazat stisknutím speciální klávesy jsem opravdu neměl. Tehdy jsem si uvědomil, že i zběhlý unixář je proti opravdovému IBMkovskému programátoru vybledlá nula.

Ještě dnes si vzpomínám na vystresované spolužačky, které jakžtakž zvládaly T602 a teď je někdo nutil posílat mailem dávkové dotazy na jakési podivné databáze, které jim stejně podivně mailem odpovídaly, či případně podobným způsobem stahovat soubory z ftp serverů. Vyvrcholením celého semestru byla zápočtová písemka, kde jedna otázka zněla, jak se zjistí čas na počítači v Saudské Arábii připojeném do EARN/BITNETu. Odpověď: Příkazem „CP SM RCSC CMD SAKAAU03 CPQ T“.

Jednou týdně také nefungovalo propojení do světového BITNETu, protože na našem nadřízeném uzlu prováděli údržbu, vždycky jsme si představovali, že vymetají myši ze skříní.

Ale mělo to i jiné výhody, než že člověk nahlédl do světa opravdových programátorů, kteří ke všemu používají zásadně Fortran. Třeba u učebny se zelenými terminály nebyly fronty jinak tehdy běžné na normálních učebnách. Nebo taky, že používání systému nebylo tak striktně kontrolované jako jiných normálnějších Novellů nebo Unixů.

Počítač ve škole vydržel už jenom rok, potom se každý, kdo se chtěl dostat do BITNETu musel připojovat telnetem na dálku, ale to už v sobě mělo mnohem míň kouzla. No a dnes, po pěti letech to všechno vypadá jako rekonstrukce fungování přístroje, který právě vykopali archeologové. BITNET je mrtvý, opravdoví programátoři se nejspíš skrývají v dosud nezrušených výpočetních sálech nebo přešli na UNIX. Ještě, že alespoň ty hry na Spectrum si člověk může pouštět na PC.

Jiří Ludvík

Starší, související články:

	Jaký byl Internet v pravěku II.
	Jaký byl Internet v pravěku?