Bitva o práva z jiného pohledu

Výměnné sítě (Fasttrack, Gnutella a další) mají na světě desítky milionů uživatelů. Kolují v nich terabyty zábavního obsahu, hudby ve ztrátových formátech, filmů, televizních seriálů, ale také softwaru. Většina tohoto obsahu je ve výměnných sítích přítomna v rozporu s licenčními podmínkami vlastníků či správců autorských práv, tedy z pohledu legislativy většiny vyspělých zemí ilegálně. A tak se není co divit, že se ti, kteří se cítí být a objektivně jsou poškozeni, snaží obhajovat svá práva. Odhlédněme od konkrétních sporů a zkusme si položit otázku, jak vůbec zdůvodnit stav, kdy jsou autorská práva porušována v tak masovém měřítku. Obvyklým argumentem je, že prostředí světové sítě je ještě stále příliš mladé a podmínky na něm nejsou tak konsolidovány, aby zde bylo možné prosazovat pravidla okolního světa prověřená léty a uznávaná obecně většinou populace.

V případě výměnných sítí je ale tento argument poněkud lichý. Od svých počátků prošly několika generacemi. Jejich vývoj je kontinuální, vznikají v něm slepá ramena, stejně tak jako životaschopné technologie. Ty systémy, které obsahují ochranu autorských práv, a jejich prosazení přitom mnohem častěji končí právě v pozici slepých ramen, a nebo je tato konkrétní část jejich funkcionality potlačována a ignorována. Je to náhodou? Ne. Zdá se, že uživatelská komunita čítající ty desítky milionů lidí používajících výměnný systém ochranu autorských práv v tomto prostředí nechce. Otázkou je, co s tím.

Podávání žalob na provozovatele systémů povede do budoucna pravděpodobně k tomu, že vzniknou takové výměnné sítě, které žádné centrální provozovatele nepotřebují, případně dojde k masovějšímu prosazení stávajících systémů s touto vlastností. Právní kroky vůči jednotlivým uživatelům jednak nepůsobí odstrašujícím dojmem, protože přes veškerou snahu mohou postihnout jen zlomek z jejich celkového počtu, jednak vedou ke zdokonalení technologie ve směru poskytnutí vyšší anonymity při zachování funkčnosti systémů. Tlaky na ISP, aby zablokovali sdílení, budou do budoucna také motorem technické evoluce, směřující ke zdokonalení stávajících protokolů, vytvoření nových, zvýšení bezpečnosti, šifrovaného přenosu dat ve výměnných sítích, lepšího maskování jejich fungování a také optimalizace provozu. Odstavení jednoho nebo několika systémů nepovede, jak se očekává, ke zhroucení dalších, ale k povstání nových technologií opravujících chyby svých předchůdců, zdokonalujících svou funkci. Celkový počet uživatelů P2P se možná bude pohybovat po kolísající křivce s prudkými vzestupy i pády, celkově však bude pravděpodobně zvolna, avšak neustále stoupat.

       

Předchozí úvahy mohou možná někomu znít poněkud apokalypticky, rozhodně však nejsou myšleny jako konstrukce scénáře katastrofického filmu. Existuje zásada, podle které je zločin deviací vůči kodifikovanému pravidlu. Deviaci však může provádět vždy jen menšina, spíše menšina velmi malá. Jinak už nemůžeme hovořit o úchylce, ale o chování podstatné části účastníků sociálního prostředí, v tomto případě komunity uživatelů Internetu. Velké společenské celky, v tomto případě státy, na takové chování obvykle reagují změnou své legislativy ve prospěch většiny. To je ale, alespoň prozatím, skutečně pouze utopie.

Současní obhájci autorských práv budou do budoucna muset pravděpodobně hledat cestu, jak změnit sami sebe, spíše než aby zastavovali rozjetý parní válec výměnných sítí. Nové obchodní modely umožňující uživatelům stahovat multimediální obsah prostřednictvím stávajících systémů a legalizovat jej nezávisle na nich, distribuce nechráněných nahrávek prostřednictvím vlastních systémů, prudký pokles cen a optimalizace ve smyslu snížení nákladů na straně jejich vzniku. To jsou, troufám si tvrdit, skutečné cesty k řešení současných sporů spíše než restrikce a utrácení peněz za soudy a lobbying.