Bitva operačních systémů má skončit jejich pádem

Paul Moritz neměl na mysli nic o vítězství Linuxu, ale prostě tvrzení, že virtualizační technologie způsobí konec toho, jak vůbec chápeme roli operačního systému.

Prvním signálem má být podle Moritze přesun zájmu vývojářů, u nichž se výrazně sníží zájem o vytváření klasických aplikací. Dodavatelé budou aplikace poskytovat na jiném základě a uživatelé budou jiným způsobem po potřebných aplikacích pátrat – namísto antiviru pro operační systém se dejme tomu poohlédnou po nějaké aplikaci na serveru, která si bude rozumět s webovým e-mailerem či sociálními sítěmi, tedy cestami, kudy můžete být ohroženi.

S tím, jak aplikace nebudou vázány na operační systém, se má jeho role zmenšovat, až snad nakonec bude pro uživatele prakticky neviditelný a zbytečný. Do jisté míry se to skutečně děje: kdo z nás dnes používá mapy, jízdní řády či slovník jako klasickou desktopovou aplikaci? Ve své tradiční podobě bude podle Moritze OS „dekonstruován“ a nahrazen nějakou skládačkou komponent přizpůsobenou pro běh aplikací nového typu. Moritz tím nechtěl tvrdit, že Windows prostě vyklidí pole, ale že operační systém se stane něčím méně zásadním a přechody mezi jednotlivými systémy by měly být snazší; když budou aplikace na Internetu, odpadnou při migraci překážky typu „ale vždyť ta a ta aplikace je k dispozici jen pro systém XY“.

Samozřejmě nepřekvapuje, že firma dodávající virtualizační řešení bude prezentovat právě takovou budoucnost IT. Ostatně podle analytiků VMware začíná pociťovat nepříjemný tlak dalších dodavatelů virtualizačních technologií, a to zejména Microsoftu. Pokud nemá technologie Hyper-V postupně podemlít pozici ESX a GSX serveru, nezbývá, než zkusit rozšířit bitevní pole a konkurovat i na poli OS. To se ale zatím ve střetu s Microsoftem nikomu nepodařilo a VMware to proto podobně jako Google (nebo předtím Sun s Javou) zkouší jinak; namísto zaklínání se Linuxem, což dosud nikam nevedlo, prostě pokrčit rameny a říct, že OS není, nebo alespoň brzy nebude, vlastně vůbec podstatný.

Tak to alespoň vidí Joe DiMeo, systémový architekt New York University, který uvádí, že jinak do dvou let Hyper-V dosud vedoucí postavení VMware zlomí. Nebylo by to poprvé, kdy Microsoft nějakou aplikaci uvedl sice oproti konkurenci se zpožděním, ale na trhu ji dokázal prosadit.

Bezpečnost: pro i proti

Nástup virtualizovaných systémů má samozřejmě celou řadu dalších aspektů, od dnes hodně zdůrazňované bezpečnosti či energetické náročnosti až po obecnou „zelenost“ IT či podporu mobility zaměstnanců. V oblasti bezpečnosti zde opravdu nastává řada změn. Virtuální servery lze třeba různě přepínat mezi stavy online a offline, a tím útočníkovi snížit šanci na úspěch, protože server je vždy vystaven pouze po omezenou dobu (Virtuální servery je možné rychle střídat).

Existují ale i opačné pohledy, které upozorňují na nedostatečné zabezpečení virtuálních systémů a firmám doporučují virtualizaci nenasazovat překotně. Ve virtualizovaných prostředích vstupuje výrazně do hry třeba problém s eskalací uživatelských oprávnění. Pokud více aplikací běží na jediném serveru, hrozí, že kompromitace jednoho systému se může snadno rozšířit. Srovnejte to s klasickým přístupem, kdy byl třeba webový server pro jistotu předsunut před firewall, izolovaně od dalších, už „vnitřních“ firemních systémů. Jedním z problémů může třeba i další aktuální mantra: shoda či souhlas s předpisy a regulačními požadavky. U virtualizovaných systémů dosud nemusí být k dispozici příslušná metodika, která by umožnila veškeré standardy a shody prokázat. Každopádně výrazným trendem bude do budoucna dodávka infrastruktury pro správu hypervisorů.

Co je co

Základní platformou, na níž probíhá vlastní virtualizace, je tzv. hypervisor, na němž se spouští virtuální operační systémy. Hypervisor může běžet buď přímo na nějakém hardwaru, nebo na hostitelském operačním systému. V obou případech funguje jako řídící program pro virtuální OS. Do první skupiny patří například Oracle VM, VMware ESX Server, IBM Power Hypervisor, Microsoft Hyper-V, Xen, a Citrix XenServer, do druhé pak VMware Server GSX, VMware Workstation, VMware Fusion, Microsoft Virtual PC, Microsoft Virtual Server a Sun VirtualBox (zdroj: Wikipedie).

Ne virtualizované, ale webové?

Úvahy o bezpečnosti by nás ovšem zavedly jinam, stranou od vlastního problému operačních systémů. Zde zůstává faktem, že všechny virtualizace a konsolidace serverů potřebu operačního systému jako takového nijak nesnižují. Ironicky by se dalo říct, že operační systém je naopak v některých případech potřeba dokonce hned dvakrát, jednou pod hypervisor a jednou jako virtuální stroje. Jde o složitější problematiku: třeba uvažování o nákupu softwarových licencí se ve virtualizovaném prostředí samozřejmě mění. Firmy se budou snažit uspořádat vše pochopitelně, aby licencí OS i aplikací potřebovaly co nejméně.

Do hry by ovšem mohly vstoupit ještě webové OS, o nichž se na Lupě psalo poprvé již před rokem. V tomto případě se předpokládá, že až se všechny důležité aplikace stanou webovými, operační systém bude vlastně jen prostředí, odkud spustíte browser. Webové aplikace ovšem trochu těsný kabátek prohlížeče vzápětí opustí a usadí se mj. přímo na ploše v podobě různých ikonek, tlačítek a lišt, prostě plnohodnotného rozhraní. Celé pracovní prostředí bychom pak mohli chápat jako webový OS a role původního desktopového systému by byla zcela zatlačena do pozadí.

V tomto případě by proměna mohla mít širší dosah a navíc, zatímco virtualizace je spíše záležitostí datových center, velkých firemních serverů a zatím jen ve velmi omezené míře desktopů, webové OS se propojují s dalším trendem, totiž s čím dál rozsáhlejší paletou klientů, od chytrých telefonů po ultralevné notebooky. Poskytovatel softwaru bude službu nejspíš realizovat v podobě cloudu.

Z hlediska softwarových licencí je zde oproti virtualizovaným prostředím ještě jeden zajímavý posun: i specializovaný software běžící na Internetu je čím dále méně dostupný v placené podobě, ale dodavatelé volí jiné modely. Kde figuruje Google, tam do hry samozřejmě vstupuje platba prostřednictvím reklamy. Tento trend má ovšem své meze, třeba bezpečnostní řešení, i když využívají třeba cloud computingu, jsou stále vázána na původní cenové modely. Tyto služby se přitom rojí jako houby po dešti.

Zdravé pochybnosti

Takže máme věřit tomu, že virtualizace a webové OS změní celý softwarový trh? Podobně konstruované prognózy nejsou nic nového pod sluncem. Už asi před 10 lety se všude psalo o tenkých klientech, javových virtuálních strojích a konci éry Windows. Dokonce i hardware PC měl být k dispozici zdarma jako služba hrazená z reklamy. Tyto úvahy ovšem vesměs vznikaly ve Wordu a na Windows a na PC normálně zakoupených. A dnes? Kolik z nich je psaných jinak než v nějakém normálním desktopovém textovém editoru (včetně OpenOffice.org)? Myslíte, že výše odkazovaný článek na americkém Computerworldu sepsal editor v Google Apps? A jaký prezentační nástroj asi používal CEO společnosti VMware, když ve své prezentaci věštil smrt operačních systémů? I proto bychom měli prognózy o konci desktopových operačních systémů měli raději brát s rezervou.