Blíží se konec českého "WiFi zázraku?"

Ilustrace: Nenad Vitas

„Zázrak“ je zřejmě trochu přehnané označení, ovšem určité místní specifikum v podobě rozšíření rezidentních WiFi přípojek k Internetu tu dozajista je. Stačí se rozhlédnout po střechách třeba jen většího českého města (a v poslední době i vesnic): les antén, otočených k jednomu z nedalekých access pointů, je nepřehlédnutelný. Zatímco přístup dominantního poskytovatele k dostupnému broadbandu byl dlouho poznamenám váháním a neochotou opustit dosavadní produktové linie, sousedská solidarita a zájem ušetřit vyústily na některých místech doslova v monopol WiFi poskytovatelů na přístup k Internetu. Když se dívám na statistiky naší WiFi databáze, nemám důvod o oblibě WiFi v Česku pochybovat: 1879 hotspotů ve 485 obcích od 247 poskytovatelů.

WiFi bylo bezesporu výborný nápad, jak ušetřit zdi našich domovů a kanceláří od dodatečného sekání a dodat soužití s počítači nádech volnosti a svobody pohybu. Technologie to však byla natolik osvobozující, že z uzavřených prostor rychle unikla ven, do parků, ulic a na střechy domů. V Česku pak místní poskytovatelé stejně rychle odhalili výhody nelicencovaného pásma k tomu, aby dokázali parametry svých ceníků porážet pevné operátory.
Přílišná svoboda však může mít i své odvrácené tváře. Zahlcené kanály, překračované limity pro záření, principiální nemožnost záruky dodávaných rychlostí… Co v podmínkách „normálního“ nasazení WiFi hrozit nemusí (protože v kavárně či na letišti se těžko stane, že k jednomu poskytovateli ze dne na den přibude další), je u rezidentního připojení každodenní noční můra poskytovatelů i uživatelů.

Tento a minulý týden se však staly svědky nebývalého pokroku: poskytovatelé jeden za druhým reagují na novou velkoobchodní nabídku Českého Telecomu a upravují své ceníky do čitelnější podoby. Co bylo dříve nemyslitelné, je dnes samozřejmostí. Půlmegabit za pětistovku? Stačí říct. Šest megabitů za šestnáct stovek? U české kabelové televize realita, přitom ještě před pár lety by šlo nanejvýš o zprávu z ostrova Honšú.

       

Česko tedy podle všeho konečně začíná dohánět vyspělý svět i jinak než v tiskových zprávách neohrožených poskytovatelů. Znamená to, že můžeme s nostalgickou slzou začít demontovat anténní konstrukce na střechách? Vždyť takové ADSL je o poznání spolehlivější než zarušený bezdrát a cenami už se dostává na stejnou úroveň. Důvody k optimismu tu jsou, ovšem také důvody pro skepsi:

• Datové limity u nových ADSL tarifů nejsou právě přívětivé a ve srovnání s většinovou nabídkou WiFi poskytovatelů přímo směšné.
• Rychlosti uploadu jsou u některých ADSL a kabelových tarifů v očividném nesouladu se štědrým downloadem a pro mnohé uživatele jsou přímo demotivující. Jak nasadit VoIP pro celou domácnost (a tím chci naznačit více volajících zároveň) na 128 kilobitech?
• Dostupnost připojení od kabelových televizí je v poměru na celou zemi mizivá, a i když i ADSL od alternativních poskytovatelů je údajně na každém rohu, většinou nebývá zrovna na tom, který právě potřebujete.

Shrnuto a vynásobeno: konec vítězného tažení WiFi v Čechách a na Moravě se nekoná, ovšem brzy k němu může dojít. To pokud se změny v „klasickém“ připojení příliš dlouho nezastaví a úpravy v nabídkách poskytovatelů budou pokračovat – směrem k vyšším datovým limitům a počtu dostupných lokalit. Teprve potom se snad dočkáme „čistšího“ vzduchu, skutečného broadbandu ve většině domácností a smysluplnějšího využití WiFi, než je „grilování“ sousedů za účelem lovu signálu. Držme proto „revoluci“ palce, ale své antény ponechejme zatím v pohotovosti – už proto, že nám za pár let mohou v uvolněném prostoru přijít vhod :-)