Hlavní navigace

Blíží se konec sázení na Internetu?

21. 11. 2005
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Česká vláda vyrazila do boje proti internetovému kursovému sázení. Ministerstvo financí odeslalo podnět Nejvyššímu státnímu zastupitelství, zda se online kanceláře nedopouštějí trestného činu - podnikají totiž bez licence. V Poslanecké sněmovně je už nový zákon, úplně zakazující online sázení. Co tím úřady sledují?

Sázení je v českých zemích oblíbeným sportem a kratochvílí. Zatímco v roce 1992 vsadili občané celé republiky 9,5 mld. korun za všechny loterie a sázkové hry, v roce 1997 to bylo už zhruba 48 mld. korun, v roce 2000 60,5 mld. korun a před dvěma lety již 78 mld. korun. Minulý rok dosáhl vklad hodnoty 84,6 mld. korun.

Kursové sázky však překvapivě zaznamenaly pětiprocentní ztrátu oproti předchozímu roku, ačkoliv se v roce 2004 uskutečnily mnohé význačné sportovní akce. Nejpravděpodobnější příčinou není vymření sázkařů, ale naopak nová alternativa – sázení pomocí Internetu. Internetové sázkové kanceláře jednotně ohlašují nárůst zájmu a příjmů, z online sázení se tedy stává ne nepodstatný segment e-komerce. Proto jsme tomuto tématu věnovali v posledních měsících tři články (Jak sázet pomocí Internetu? – 1. díl a 2. díl, Porazte bookmakery pomocí Internetu!), které obsahují především tipy a triky, jak hrát co nejlépe.

Jenže nad sázením na českém Internetu se pomalu zatahují černé mraky, jež na oblohu vyslala vláda, respektive ministerstvo financí (MF), které činnost internetových kanceláří považuje za nelegální a nebezpečnou. MF už odeslalo podnět Nejvyššímu státnímu zastupitelství, aby toto podezření prošetřilo.

Začal hon na internetové sázení

Boj státních institucí proti internetovému sázení tím naplno započal, přesněji řečeno navázal na loňské vykopání válečné sekery. Trnem v oku úřadů se jako první staly reklamy na online sázkové kanceláře, které se objevují v českých médiích; Česká televize dostala od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání minulý týden pokutu ve výši do jednoho milionu korun, protože odvysílala reklamu firmy Betandwin. V Lidových novinách a jiných celostátních médiích probíhala rozsáhlá diskuse. A Policie ČR 14. listopadu přispěchala s následujícím pozoruhodným prohlášením:

Každý, kdo se nechá zlákat různými loteriemi nebo obdobnými sázkovými hrami na Internetu, se může stát obětí podvodu a navíc se sám vystavuje nebezpečí trestního postihu. Proto Policie ČR upozorňuje občany, aby v žádném případě neinvestovali peníze do loterií a podobných sázkových her.“ (Policie ČR, 14. listopadu 2005)

Načpak tolik povyku a kriminalizace kursových sázek na českém Internetu ze strany státu? Prezentované důvody v masových médiích jsou dva, třetí je důvodem pro novelu zákona (viz dále):

  • internetové kanceláře nemají licenci,
  • sázet přes Internet mohou snadno neplnoleté osoby,
  • praní špinavých peněz.

Není licence, není e-sázení

Provozování hazardních her upravuje v ČR zákon č. 202/1990 Sb. o loteriích a jiných podobných hrách. Stařičká norma ze dne 17. května 1990 přijatá Českou národní radou i přes určité změny pochopitelně nepočítá s něčím, jako je sázení prostřednictvím Internetu. Nemůže ho tedy ani výslovně zakazovat, což přiznává i samo ministerstvo.

Holí na internetové sázení je nutnost povolení. Pokud chce některá společnost provozovat loterijní hry, musí dle výše uvedeného zákona splnit celou řadu povinností, a posléze má šanci na získání licence. Tu sázkové internetové kanceláře nemají a pravděpodobně ani jen tak neobdrží. Působí totiž v naprosté většině v zahraničí a jednou z podmínek pro udělení povolení je sídlo provozující společnosti v tuzemsku.

Internetové firmy nabízející sázky na českém virtuálním území tak zároveň neplatí českému státu poplatky a daně, které by jim zákon ukládal. Právě o ně je pak výše kursů vyšší, možnost sázení přes Internet pro sázkaře přitažlivější a zisky státu (a „kamenných“ kanceláří) nižší.

„Na území České republiky nebylo k dnešnímu dni žádnému provozovateli loterií a jiných podobných her povoleno nabízet své služby prostřednictvím Internetu. Zákon o loteriích říká, že každý, kdo chce provozovat určitou loterii nebo jinou podobnou hru, musí nejprve požádat o vydání povolení. Pokud se tak nestane, nemůže nikdo na našem území provozovat např. internetové sázení,“ řekl nám Pavel Němec, vedoucí Úřadu státního dozoru nad sázkovými hrami a loteriemi.

Důvodem MF k podání podnětu Nejvyššímu státnímu zastupitelství byla „opravdu a pouze snaha bránit se eskalaci nelegálního provozování hazardních her po Internetu za situace, kdy provozovatelé takových her nemají pro svoji činnost povolení.“

Právnická kancelář eAdvokacie.cz, kterou jsme požádali o vyjádření, svým výkladem podporuje stanovisko MF, kdy společnost bez licence nemá oprávnění k podnikání v ČR v této oblasti. Za problematické pouze považuje, že tyto společnosti nemohou licenci získat, jelikož nemají sídlo v ČR (§ 1, odstavec 6).

Pokud uzná Nejvyšší státní zastupitelství podnět MF za oprávněný, další orgány činné v trestním řízení by mohly dospět k názoru, že internetové společnosti se podle § 118a trestního zákona dopouštějí trestného činu. „K porušování loterijního zákona nedochází pouze ze strany provozovatelů, nýbrž i ze strany jednotlivých sázejících,“ tvrdí Josef Aujezdský z eAdvokacie.cz a upozorňuje na § 4 odst. 11 zákona o loteriích.

Licence není potřeba, je EU

Odpověď na otázku, zda je internetové sázení skutečně nelegální, jak nám ji předkládá MF, však není tak jednoznačná. Sázkové kanceláře nutnost licence příliš nevzrušuje a aktivity ministerstva pokládají za narušování tržního prostředí – všechny námi oslovené společnosti se totiž dovolávají norem Evropské unie (EU) o volném obchodu, služeb a kapitálu. A unijní zákony jsou nadřazené těm českým…

Rozpor mezi domácími a unijními zákony upravujícími hazardní hry není v Čechách ojedinělý a potýkají se s ním i další státy, kterým vinou působení internetových společností unikají vysoké částky peněz. Podle MF členské státy požadují, aby oblast loterií byla ze směrnice EU vyňata a mohly tento segment regulovat na národní úrovni. ČR evidentně není výjimkou.

„Jediným ‚problémem‘ zůstává otázka respektování norem primárního práva a výkladu ustanovení o volném pohybu zboží, osob, služeb a kapitálu. Ale i tyto základní pilíře, na kterých stojí Evropská unie jako taková, je třeba vykládat v širším kontextu,“ tvrdí Pavel Němec.

Některé sázkové kanceláře argumentují, že na českém trhu vůbec nepodnikají. „Sázky u internetového sázení se uzavírají na serveru, a pokud ten není v České republice, nejedná se o podnikání na území ČR. Musí mít firma amazon.com koupen živnostenský list v ČR, pokud si nějaký český občan u nich od sebe z domu objedná CD?“ ptá se Jakub Konečný z WorlBet.com.

Hrozí ČR soudy?

V případě, že by ČR trvala na vlastní regulaci loterijních her na úkor volného trhu, mohla by se dočkat nepříjemností v podobě soudních řízení. Historie nabízí dva známé případy, které dopadly vítězně pro sázkové společnosti.

V Itálii v listopadu roku 2003 Soudní dvůr Evropského společenství (ES) rozhodl, že v právu je společnost Stenley a nikoliv stát, který měl přijímání sázek vyhrazen. Italská legislativa tak omezovala svobodu podnikání a služeb v EU. V kauze podobného typu rozhodoval soud poprvé. „To, co následovalo, je ale ještě mnohem zajímavější. Provozovatelé sázek přes Internet iniciují po celé Evropě soudní spory s vládami jednotlivých států kvůli omezování marketingových aktivit, plateb, spolupráce s lokálními firmami apod.,“ řekl v rozhovoru na serveru eSazeni.cz v květnu loňského roku zástupce firmy Betsson. Zároveň dodal, že pokud by to místní legislativa dovolovala, společnost by zažádala o licenci.

Na jaře loňského roku rozhodla Světová obchodní organizace, že Spojené státy nemohou zakázat svým občanům sázet v online sázkových kanceláří a kasinech na území malého karibského státu Antigua a Barbuda, protože by to narušilo, jak jinak, pravidla volného obchodního trhu. Verdikt, který rozhodoval o miliardách dolarů, popřel americké zákony a měl značný symbolický význam. USA se však nevzdávají a spor je nadále otevřen.

České ministerstvo se soudit nechce, ale případných kauz se neobává: „V této oblasti nelze argumentovat nějakými precedentními soudními rozsudky. Každý případ je specifický. Například ve známém sporu ‚Gambelli‘ bylo konstatováno, že záleží vždy na posouzení národních soudů, zda v tom či onom případě došlo k porušení norem primárního práva Evropského společenství nebo nikoliv. Každý případný soudní spor bude individuální a soud bude muset zvažovat při svém rozhodování nejen ‚holý‘ text Smlouvy o ES, ale i další kritéria, jakými jsou veřejný pořádek, veřejné zdraví nebo ochrana veřejného zájmu státu,“ domnívá se Pavel Němec.

Ministerstvo: chráníme společnost…

Dostáváme se k druhému hlavnímu argumentu MF proti e-sázení. Je známo, že sázet a hrát hazardní hry je zakázáno, pokud dané osobě je méně než 18 let. Podle ministerstva toto omezení nejsou schopny internetové kanceláře vyžadovat v praxi, sázení po Internetu je údajně anonymní. Tzv. princip společenské odpovědností chránící mladistvé před škodlivými vlivy hazardu není podle mínění úřadů naplněn.

Internetové sázkové kanceláře se tomuto nařčení brání, identifikace sázejícího je podle nich zajištěna. Ve většině online kancelářích se klient musí zaregistrovat, vložit finanční prostředky (nezbytný je bankovní účet či kreditní karta) a v případě výhry zaslat kopii pasu na centrálu společnosti. Pokud se identifikační údaje neshodují, má sázející smůlu.

Společnosti zároveň jedním hlasem poznamenávají, že pro neplnoleté osoby je možnost sázení daleko reálnější v případě návštěvy kamenných sázkových kanceláří. „Vezměte dva patnáctileté kluky, dejte každému do ruky 100 korun a jednomu řekněte, ať si jde vsadit k Betandwin, a druhému, ať jde vsadit k jakékoliv pobočce kamenné sázkové kanceláře v ČR. Garantuji vám, že ten první bude neúspěšný, naopak na úspěch toho druhého bych vsadil všechny svoje peníze,“ nabízí sázku čtenářům Lupa.cz Jindřich Rajchl, právní zástupce společnosti Betandwin.

Verifikace osob, které internetové sázkové firmy provádějí, však MF zdaleka neuspokojují: „MF nepovažuje za příliš vhodné opatření, aby hráči posílali kamkoliv kopie jakýchkoliv svých osobních dokladů. Tímto by se podle našeho názoru mohl zabývat Úřad na ochranu osobních údajů,“ říká Pavel Němec.

Ministerstvo proto navrhuje princip tzv. prvotní verifikace hráče. Fyzická osoba, která by chtěla sázet prostřednictvím Internetu nebo SMS zpráv, by se musela na určitém místě prokázat občanským průkazem a po technické identifikaci by byla zaregistrována v databázi hráčů. Přidělený PIN či jiný údaj by jí poté spolu s konkrétním bankovním účtem umožnil hru bez omezení.

… zrušíme e-sázení úplně!

Je docela možné, že řádky výše v blízké budoucnosti už nebudou příliš směrodatné. Ministerstvo totiž před zhruba před rokem připravilo novelu loterijního zákona, která má za sebou již veřejnou diskusi a čeká na parlamentní projednání. Z našeho pohledu jsou nejdůležitější odstavce 8 a 9, které se doplnily do prvního paragrafu:

„Provozování loterie nebo jiné podobné hry prostřednictvím veřejných serverů v Internetu je zakázáno. Tento zákaz se vztahuje i na napomáhání k uzavírání sázek a vyplácení výher, nebo na šíření reklamy na provozování loterie nebo jiné podobné hry tímto způsobem. Veřejným serverem se pro účely tohoto zákona rozumí centrální řídící jednotka (server), která umožňuje provozovat loterii a jinou podobnou hru a uzavírat sázky hráčům i z jiného prostoru nebo místa, než který je pro provozování loterie nebo jiné podobné hry oprávněným orgánem schválen.“
(Upravený loterijní zákon [PDF, 388 kB])

Stručně řečeno, internetové sázení a reklama na ně by bylo v českých zemích zakázáno. Šanci na přijetí má zákon teoreticky velkou, ať už by ho prosadila koalice vládní, nebo nějaká jiná. Pavel Němec z MF doporučení svého ministerstva zlehčuje:

„Musím konstatovat, že od doby zahájení prvotních prací na novele se situace vyvíjela, a to takříkajíc ze dne na den. Proto například ‚zákaz Internetu‘, obsažený ve zmíněné novele, dozná patrně v procesu schvalování v Parlamentu jistých změn. V dnešní podobě, totiž v pojetí dle citované novely loterního zákona, je myšlenka striktního zákazu provozování her po Internetu již překonána.“

Návrh zákona je však dán a ne všichni poslanci budou číst tento článek. V Důvodové zprávě [PDF, 218 kB], která obsahuje vysvětlení jednotlivých změn, se jako důvod zákazu sázení přes Internet uvádí cíl zabránit praní špinavých peněz, což můžeme považovat za třetí, byť nepříliš hlasitě prezentovaný argument MF. V Důvodové zprávě MF samo přiznává, že loterijní zákon si s evropským netyká:

„Orgány Evropského společenství zatím nevydaly žádné sekundární právní předpisy a oblast provozování loterií a jiných podobných her není proto na komunitární úrovni harmonizována. Platná právní úprava je v některých ustanoveních (§ 1 odst. 6, § 4 odst. 5 a § 4 odst. 11) neslučitelná s primárním právem ES/EU, konkrétně s čl. 28, 43, 49 a 56 SES upravujícími svobodu usazování a poskytování služeb a volný pohyb zboží a kapitálu,“ píše se v Důvodové zprávě.

Bude velmi zajímavé sledovat, jak poslanci s novelou dle Programového prohlášení vlády naloží. Návrh byl českým zákonodárcům rozeslán před několika měsíci, do programu jednání Poslanecké sněmovny se však nedostal v červnu ani v říjnu. Na stoly poslanců by se měla novela loterijního zákona dostat na schůzi právě v tomto týdnu (64. bod programu).

Sečteno podtrženo

Jaké je shrnutí? Podnikání internetových sázkových kanceláří působí po celém světě národním státům problémy, ČR a EU nejsou výjimkou. Tuzemské úřady požadují po společnostech licenci, která by je nutila odvádět daně, sázkové kanceláře se brání volným evropským trhem. V Poslanecké sněmovně dokonce leží zákon, který sázení přes Internet zakazuje úplně. Jak tato bitva dopadne?

BRAND24

Osobně si v delším časovém horizontu nedovedu představit, že by sázení přes Internet v době e-nakupování a e-bankovnictví bylo zakázáno z technických důvodů, třeba kvůli „anonymitě sázejících“.

Mnohem zásadnější je otázka odvodu daní, kterou bude nejspíše řešit EU. Přenechá EU právo regulovat loterijní trh samotným národním státům, jak požaduje české MF? Anebo naopak sjednotí podmínky pro provoz hazardních služeb ve všech členských státech? A jak na přechod sázkařů na Internet zareagují tradiční společnosti jako Sazka, Fortuna nebo Tipsport, o jejichž dosavadním lobbingu za zákaz sázení přes Internet můžeme jen spekulovat?

Mají úřady sázení přes Internet povolit?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor vede MEDOBOS s.r.o., je Copywriter.cz a dělá weby pro Benešov i Říčany.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).