Vývoj v loňském roce nasvědčuje tomu, že ano. Rusko a Británie zavedly státní odposlouchávací systémy. ISP v těchto zemích jsou povinni natáhnout dráty do šmírovacího centra, kde se všechna data shromažďují a indexují. Údajně jde zatím jen o odposlouchávání všech e-mailových zpráv, ale tomu nikdo moc nevěří. Nový Zéland se má stát laboratoří totálního odposlouchávání pohybu všech dat, tekoucích z/do země i uvnitř jejích hranic, viz můj článek na Lupě – Tendence ke státnímu šmírování lidí na Internetu vzrůstají. Na Novém Zélandu má mít policie i volný šmírovací přístup ke všem počítačům připojeným k Internetu. To znamená naprosto volné procházení se obsahy všech disků instalovaných ve všech počítačích. Kdo se tomu bude bránit, bude potrestán.
Zatímco některé nedávné i současné ryze ideologicky totalitní státy šmírují a event. i blokují toky dat zvenčí, je pozoruhodné, že nejkapitalističtější státy se k těmto praktikám postupně přidávají. Čína je modelem ideologicky totalitního systému, který spravuje Internet klasickými totalitními metodami úředních povolení, zákazů a trestů za jakákoli porušení čehokoli čímkoli nelíběným. Hlavní mocenskou převodní pákou čínských komunistů na Internetu jsou ISP.
Australská vláda je čínským metodám velmi příznivě nakloněna. Využívá ISP k blokování přísunu erotických materiálů ze světa. Tvrdému režimu kategorizování hanbatých obrázků aj. formátů dat podléhá vnitrostátní režim. Lze pochopit, že taková data blokují země, kde panuje určité náboženství (jde hlavně, ale nejen o muslimské země). Austrálie k těmto zemím v žádném případě nepatří. Zato má punc britského Commonwealthu, stejně jako Nový Zéland.
Jistě není náhodou, že trojlístek Británe – Austrálie – Nový Zéland jsou protagonisty totalitních šmírovacích a svobodu omezujících postupů vůči svým občanům. Snaží se všechno halit do cudného hávu ochrany občanů i do viktoriánské morálky. Mocenští šmíráci a omezovači občanských svobod si vždy nějaký důvod najdou. Je jedno, zda jde o komunistu nebo o kapitalistu. Obojí zastřešuje konstituční totalita se zastupitelskou demokracií, kde se v průběhu mezivolebních období rozhoduje bez vazby na občany (tak jsme vám vymysleli, že tohle musíte, a basta fidli…).
Zatímco v Británii či Austrálii jsou lidi tradičně silně podřízeni svým zastupitelským mocnářům, v USA je situace odlišná. Ale ne že by v USA neexistovaly cesty, jak dosáhnout v podstatě téhož, i když je cesta k cíli hrbolatější. V USA je řada organizací na ochranu občanských práv. Ty okamžitě spouštějí velký pokřik, jakmile americká vláda, Senát, Kongres atd. sáhnou na svobodu, zakotvenou v Ústavě USA.
Možná si vzpomenete na to, jak před několika lety probíhala na Internetu protestní akce, zvaná „Blue Ribbon“ (neboli „modrá stužka“ – trochu mi to připomíná současné červenobílé stužky českých televizáků :-) Američtí zákonodárci tehdy protlačili zákon, který měl omezovat, ba takřka zakazovat vystavování a šíření hanbatých materiálů. Četné svobodymyslné organizace a interneťáci, kterým je svoboda přirozeností, spustili hromobití a dali celou věc k Nejvyššímu soudu pro porušení Prvního dodatku Ústavy USA americkým státem. Nakonec vyhráli.
Ultramoralisti ale ve svém boji pokračují a dosahují postupných dílčích úspěchů. Posledním je nařízení americké vlády, které stanoví, že státní příspěvek na krytí nákladů souvisejících s internetovým provozem ve školách, knihovnách apod. tyto instituce do stanou pouze tehdy, pokud si koupí a nainstalují některý z filtrovacích programů komerčních firem. Těm tak do klína spadly miliardy. A ostatní – hlavně knihovny – proklínají americkou vládu. Co který filtrační software blokuje, se totiž tají. A dá se do něj zastrčit cokoli bez vědomí uživatelů, kteří si takového cenzora kupují (v daném případě prakticky musejí koupit).
Jednou z nejkřiklavějších ukázek totalitního přístupu americké jurisdikce v zájmu miltimiliónových magnátů byla kauza „eToys versus etoy“. Americký hračkářský velekrám eToys (nedávno šel ke dnu v rámci krachů přeprodejních dot-comů) žaloval evropskou artistní skupinu recesistů a umělců etoy. Cílem žaloby bylo odebrat jim doménu etoy.com jen proto, že je podobná doméně etoys.com. Americký soud rychle vyhověl a etoy byla bez domény. Nastal poprask a kopec ostudy rostl jako sopečný ostrov z moře. etoy nakonec dostala doménu zpátky a firma eToys jí uhradila vzniklé škody. Loni se podobně necitlivými postupy neslavně vykázala organizace OSN WIPO, která v některých případech zcela účelově odebrala domény lidem de obyč ve prospěch multimiliardových spolků a celebrit zcela v rozporu se selským rozumem (to přinejmenším).
Velkou pozornost si zasloužil nedávný soudní spor mezi Francií a Yahoo!, viz můj další článek na Lupě – Může stát přikazovat jiným státům, co smějí na Internetu?. Francie hrozí Yahoo! velkými pokutami za to, že v USA nabízí ve svých aukcích i nacistické relikvie, přístupné francouzským uživatelům Internetu. Yahoo! požádalo o vyjádření k věci americký soud a zatím stáhlo všechny inkriminované materiály ze svých aukcí. Nějaký rok předtím se do podobné kolize dostalo knihkupectví Barnes&Noble. Tenkrát to bylo Německo, které požadovalo odstranění zlopověstné knihy Mein Kampf z firemní nabídky. Protože v tomto knihkupectví má velký podíl německý mediální Goliáš Bertelsmann, kniha nakonec z internetové nabídky zmizela.
O zasahování do svobody Internetu by bylo možné pokračovat ještě dlouho. Co všechny věci znalé děsí, je zasahování ultrabohatých amerických firem, vládních institucí a soudů do provozu ISP. Často jde o „drobné akce“, ale přibývá jich. Soud může v zájmu uvedených subjektů vydat předběžné opatření, které přikáže ISP, aby něčí stránky aj. data vymetl z Internetu. Oblíbenou fintou kameníků se loni stalo vyhrožování ISP, že se vystavují soudnímu stíhání, pokud u sebe neodstraní něco, co se kameníkům (ale i jiným firmám) nelíbí. ISP nejčastěji couvnou před výhrůžkami a někdy dokonce zablokují „nelíběnému“ uživateli i jeho přístup k Internetu. Jednak mají svých starostí dost a na drahé soudní pře s megaboháči nemají prostředky. Ti by je nakonec mohli zlikvidovat díky rétorické aj. „obratnosti“ nejdražších právnických firem.
Rámus, který se v USA rozvinul kolem šmírovací „černé skříňky“ FBI, příznačně zvané Carnivore (česky „masožravec“), svědčí o tom, že v USA přece jen ještě lidé částečně mohou zasahovat do praktik vládní moci, zatímco v Británii naprostá většina lidí drží ústa a krok. Carnivore byl prozkoumán univerzitami i dalšími experty na datovou komunikaci. Podezření, že jde o krabici, která nemá šmírovat jen emaily podezřelých osob na základě soudního povolení, ale že jde o šmíráka, se kterým se dá šmírovat jakkoli cokoli, se nepodařilo nikomu z vládních institucí jasně vyvrátit. Co bude s Carnivorem dál, se neví. Asi se nestane vůbec nic. Carnivory už delší dobu běží u různých ISP, kteří mají zakázáno o tom informovat…
Minulý týden jsem slíbil, že se k tématu omezování svobody na Internetu vrátím, aniž bych tušil, jak zevrubně ho zpracuje webzine Economist.com ve svém článku Stop signs on the web. Tam se dozvíte další „hezké“ věci. Nejčernější vize, nikoli však nereálná, spočívá v totálním „integrovaném“ šmírování všeho a všech prostřednictvím pozemních kamer, satelitů (hlavně pro zjišťování pozic a pohybů) a přenosových komunikačních cest (telefonické hovory aj. data všech lidí). To vše by se indexovalo v obřích databázích, v nichž by se dalo vystopovat a dát do souvislostí takřka všechno. Nikdo by pomalu ani na chvilku nebyl mimo dosah všemocného Velkého Bratra. Snad by pomohlo, jen se zakopat pod zem.
Boj zastánců svobody, schopných využívat technologie proti mocenským snahám po upevnění nadvlády nad lidmi, bude pokračovat. Sítě peer-to-peer, jako jsou Gnutella či Mojo Nation, jsou tvrdým oříškem pro šmíráky. A to ani zdaleka vývoj obranných systémů proti šmírákům neskončil. Jak uvedl jeden z přispěvatelů Slashdotu v diskusi Government Takes Control Of The Net; 2000 In Review, pokud to dojde tak daleko, pustí se s dalšími geeky do tvorby „guerilla netu“ :-)
Velkou snahou státních mocenských byrokracií je odstranit anonymitu z Internetu. Na jednu stranu by to bylo fajn (když jsem procházel anonymní hrůznosti, které se objevovaly v diskusích k situaci kolem České televize, přímo bych po zrušení anonymity prahl). Na druhou stranu se totální identifikovatelnost nakonec může stát mocenským nástrojem totálního dohledu politické a ekonomické moci nad lidmi. Nový Zéland spolu s Británií a Ruskem (Čínu nevyjímaje) razí cestu všudypřítomnému Velkému Bratrovi. U nás je zatím božský klid. Kéž by to tak vydrželo, ať už se v Británii, Číně, USA nebo kde jidne pokoušejí znásilnit svobodu na Internetu, jak chtějí. Aspoň v něčem ještě máme šanci být jedničkou :-)
