Blogger není nadávka

Jak vyplynulo z předchozího článku (či spíše z diskuse pod ním), zatím si veřejnost není jistá, jak na blogování nahlížet, a tak se nakupila řada mýtů a představ, které mají do reality daleko.

Tak předně – blogger/bloger je označení člověka vykonávající určitou činnost, blogování. Je to tedy ekvivalent označení automobilista nebo fotbalista, nikoliv synonymum pro blázen či génius. Stejně jako o fotbalistových kvalitách nevypovídá nic samo označení, ani o bloggerovi toto označení nic nevypovídá, kromě toho, že bloguje. Tím můžeme poměrně rychle odepsat toto označení coby symbol výlučnosti.

Zatímco o kvalitách fotbalisty vypovídá to, jaký výkon podává při fotbalovém utkání, o bloggerovi vypovídá jeho blog. A tady přichází další problém a mýtus. Zatímco poměření fotbalového utkání je docela snadno představitelné (góly, přihrávky atd.), jak poměřovat blogy? Podle návštěvnosti? Kupodivu nikoliv – weblogy se více poměřují podle toho, jak „inspirují“. A to už je na první pohled abstraktní veličina.

Než si ji konkretizujeme, podívejme se na to, co je to weblog. Existuje mnoho více či méně přesných definic, vždy ale mají nějakou vadu. Zejména tolik oblíbené popisování weblogů formálními znaky, jako je sestupné třídění příspěvků dle data, výpis plného textu příspěvku, délka příspěvku a permanentní link na příspěvek, stále více selhávají.

Sám jsem kdysi vyslovil definici: „Weblog je pravidelně aktualizovaná internetová stránka buď osobního nebo oborového charakteru, kde jeden autor nebo skupina názorově spřízněných autorů publikují převážně odkazy a linky na jiné servery, spolu se subjektivním komentářem.“

Ačkoliv tato definice je dostatečně obecná, přesto je dnes cítit, že nepostačuje. A tak se dá říci, že weblog lze definovat mnohem šířeji: weblogem je cokoliv, co autor za weblog prohlásí, pokud to má formu internetové stránky. Proč tato volnost? Především proto, že z titulu „bloggerství“ nevyplývá žádná výhoda. Jste novinář? Máte přístup na tiskovky, press vstup na konference atd. Jste blogger? Máte to, co si kde vyhádáte jako kdokoliv jiný, být „blogger“ není žádná výhoda, žádné terno, které vám automaticky zjednoduší život.

Zatímco za novináře část námahy při shánění informací odvede pozice média, pro nějž pracuje, blogger si musí informace obstarávat stejnou cestou jako normální občan. Je na jeho průbojnosti, schopnostech i na jeho renomé, jak při tom dopadne. Proto se není čemu divit, že většinu odborných weblogů tvoří lidé, kteří mají na obor, jemuž se věnují, docela zajímavý vliv.

A tím se dostáváme k rozdělení weblogů. Ty se tradičně dělí na obecné a oborové, přičemž ty obecné se někdy označují za bláboly, jež nikoho nezajímají, zatímco ty oborové mají alespoň jakýsi smysl. Abych citoval přesněji: „Skutečně je nějak zajímavé, co se přihodilo panu X? Nebo co si pan X myslí o fenoménu Y? Svět podle slečny Z?“

Pokud se podíváte na navštěvovanější osobní weblogy, záhy zjistíte, že spíše než nudný blábol znění „6:32 – ráno jsem vstal, čistil si zuby a za chvíli jdu do práce“ je to docela normální beletristické čtení, kde vám autor líčí nějakou humornou, napínavou nebo jinak zajímavou historku, která se mu stala. Za příklad může sloužit Yvčin hlodníček nebo Kostějův svět. V obou případech si můžete číst spíše povídky než deníkové zápisky. Příspěvky v osobních blozích nejsou (jak je dalším zavedeným omylem) nijak krátké. Že se vám nelíbí, neznamená, že si svého příznivce jako literatura nenajdou – podívejte se na Peťulčin deníček a zjistíte, jak půvabný může být denní zápis jedné adolescentky. Samozřejmě, existují naprosto nesmyslné weblogy s příšernými příspěvky – většinou jde o pokusy, které autor zavčasu opustil, nebo právě ubíhá ten druhý měsíc, kdy ho to ještě baví. Většina z nich se objevovala na blog.lide.cz, protože tato služba byla nabídnuta uživatelům chatu Lidé, kteří příliš nevěděli, co od ní čekat – a podle toho většina weblogů zde i dopadla. Což nic nemění na tom, že mezi osobními weblogy lze najít i v Čechách mnoho zajímavých a povedených kousků, které zaujmou.

Zatímco osobní weblogy jsou obecnou reflexí světa kolem nás, weblogy odborné jsou reflexí na úzce vyhrazené téma. A z toho důvodu jsou neocenitelnými pomocníky pro všechny, které toto téma zajímá. Nedá se přitom vůbec mluvit o tom, že by nahrazovaly zpravodajské servery, spíše k nim přinášejí úhel pohledu a osobní názor člověka, který se daným tématem intenzivně zaobírá. To se o novináři říci nedá ani v cizině – novinář je člověk, který jednou píše o IPv6, druhý den porovnává parametry pevných disků a navečer aby dodělal článek o základech XHTML. Oborový weblog si toho bere mnohem méně – jen výsek, ve kterém se autor orientuje, který sleduje z titulu své profese, zaměstnání. A sleduje jej tak do hloubky, jak novinář málokdy může proniknout.

Podívejme se na praktický příklad v ČR. Pokud byste chtěli zpravodajský server věnovaný mobilům, máte široký výběr – Mobil.cz, MobilMania.cz, MobilMag a další. Jenže mobily už jsou dnes velmi široký pojem. Můžete si vyzkoušet zúžit ho jen na síťové technologie. To už najdete pouze Svět sítí jako zpravodajský server, navíc věnovaný sítím pevným. Pokud byste chtěli něco více specializovaného, najdete Marigold.cz věnovaný bezdrátovým sítím. Ještě je vám to málo specializované? Vyzkoušejte VÚČAKO – Vysoké učení čar a kouzel. Pod tímhle roztodivným názvem se skrývá weblog věnovaný CDMA technologii, tedy části 3G technologie. Je věnovaný něčemu, s čím v této republice pracuje 20 lidí, další stovka je schopná si přečíst a pochopit článek s podtitulkem Jak funguje CDMA EV-DO forward link a proč je plánovač oportunistický a další tisícovka lidí si ho s chutí přečte a žije s vědomím, že až to budou jednou potřebovat pochopit do detailu, mají kde. Najít takovýto článek v mainstreamových médiích je prakticky nemožno – čtenářů by našel málo, napsat ho umí jen málokdo bez chyb (čtyři lidi v ČR a já to nejsem), a tak by vyšel leda v případě, kdyby si jej nějaká firma zaplatila jako přílohu… V zahraničí najdete řadu podobných příkladů – rozšířené jsou weblogy věnované CSS/HTML, ale také bezdrátovým sítím a třeba i jen mesh sítím.

Tím ale také musíme odepsat tezi, že bloggeři nemají na události vliv. Pravda – musíme zaměnit příčinu a následek – vliv mají proto, co dělají a jak tomu rozumí, nikoliv proto, že jsou bloggery. Banálním příkladem je Joi Ito  – jeden ze známých bloggerů a internetových podnikatelů (nikoliv u nás známých). Před několika týdny si postěžoval na to, že při svých cestách po světě utratil za mírně používaná mobilní data přes 3000 dolarů a že nechápe, jak si operátoři myslí, že to někdo bude používat – že i jemu to přijde dost. Záhy na to oficiálně reagoval T-Mobile USA a takto triviální kauze se dostalo slušného mediálního pokrytí včetně článku v prestižním Wired. Operátoři měli co dělat, aby vysvětlili, že celosvětové dohody o mobilních datech jsou záležitost na dlouhá jednání a že se pracuje na změnách. Pointa samozřejmě je v tom, že Joi Ito je známý a respektovaný člověk věnující se technologiím a jeho prohlášení má váhu. Ne nadarmo se říká, že nejlepším bloggerem by byl Alan Greenspan, šéf FED (Federal Reserve). Jeho kratičká ranní noticka na jeho weblogu ve znění „zdá se mi, že americká ekonomika zpomaluje“ by zrychlila tep všem světovým burzám…

A tím se také dostáváme k důvodu, proč lidé chodí na weblogy. Většinou proto, že jim sedne styl výběru a podávání informací, a pak také proto, že je zajímá, co si o událostech myslí autor weblogu. Jak už jsme si řekli, velmi specializované weblogy nemají obdobu – informace by jinak musel čtenář velmi pracně hledat sám po celém Internetu.

Zajímavý výzkum najdeme na weblogu SocialTwister – to je weblog věnovaný vlivu Internetu a technologií na vnímání a lidi samotné. Autor zde probírá typy záznamů na weblogu:

• Osobní zápisek
• Referenční zápisek / informace o novince
• Názor / komentář
• Speciální zápis
• Myšlenka / analýza

Gregory Narain zde také publikuje graf, v němž analyzuje vliv a dopad jednotlivých typů zápisků na čtenáře. Jeho závěry stojí za prostudování…

Weblogy skutečně nejsou ničím novým, nicméně spojují to, po čem je u určité skupiny lidí poptávka. Nabízejí možnost, jak sdílet informace a především názory v jednoduše vyhledatelné formě bez velkého obtěžování. V centru tohoto sdílení stojí člověk, jehož názory stojí za to si vyslechnout a který má z titulu svých zkušeností co sdělit. Pokud by tomu tak nebylo, těžko by se našel někdo, kdo by ho poslouchal.

Tato funkce není vůbec samoúčelná. Stále více lidí ve vysokých pozicích či plnících specializované funkce má problémy s odtržením od reality. Problémy s tím, že přestávají vnímat skutečné požadavky svých zákazníků. A weblogy jsou odborným hlasem, který k nim může pronikat nejsnáze. Mainstreamová média si mnoho upřímnosti nedovolí. Většinou jsou totiž na firmách závislá a snadno se jejich představám přizpůsobují a předkládají je jako realitu, navíc médiím také většinou chybí lidé s detailní znalostí toho konkrétního oboru.

Weblogy tedy znamenají sdílení myšlenek mezi lidmi, kteří mají potřebu neuzavírat se před cizími myšlenkami, nevázat se na jedinou pravdu, jedinou správnou cestu. A s touhle popiskou už jsme se někde setkali – u open-source. Weblogy jsou pro média totéž, co open-source pro software. Nikoliv samospasitelnost, ale možnost…