Bobika

Když prohlížím nějakou novou webovou stránku, obyčejně pomalu posouvám její obsah seshora dolů a čekám, zda oči nezachytí nějaké klíčové slovo (slovo, které mně zajímá, či které znám). Říká se tomu scanability a webdesignéři o tomto chování návštěvníků webových stránek dobře vědí.

Stejným způsobem fungují i uši. Když sedíte v rušné kavárně, je kolem vás tolik hluků, že je mozek nevnímá jako jednotlivé rušivé prvky, ale pouze jako jakýsi monotónní „šum na pozadí“, který vás izoluje do ticha a pohlcuje všechny ostatní zvuky. Proto se v kavárně tak dobře pracuje.

Občas se však stane, že zachytíte sluchem ono „klíčové slovo“ a vaše soustředění je rázem to tam.

To se mi shodou okolností stalo včera. Cizí hovory obyčejně neposlouchám, tentokrát jsem však nemohl odolat. Klíčové slovo totiž znělo „bobika“ (přepis je samozřejmě volný):

Slečna 1: „Je to super reklama. Má nápad.“

Chlapec: „Co je to za reklamu?“

Následoval popis televizní reklamy Bobika [MPG; 4,2 MB] portálu Centrum.cz. Stručně: Žena s mužem vchází do čínské restaurace. Žena podává portýrovi u vchodu psíka se slovy: „Postarejte se mi o Bobika.“ Následuje dějová vata, v jejímž závěru přichází kuchař a se slovy: „Bobika“ servíruje něco, co sice není vidět, ale z ženina výkřiku si lze o povaze jídla udělat poměrně přesnou představu.

Slečna 2: „V Číně jedí psy?“

Slečna 1: „Jasně.“

Slečna 2: „A na co je to reklama?“

Slečna 1: „…“

Vždy jsem si kladl otázku, zda až příliš nápaditá a vtipná reklama neodvádí pozornost od svého účelu (tj. reklamního sdělení). U starých reklam na Oskara – jejichž jsem byl ctitelem – se mi často stávalo, že ačkoli jsem viděl reklamu třeba několikrát za sebou, vůbec jsem nebyl schopen říci, jaké sdělení obsahovala.

Tím vůbec nemám v úmyslu reklamu Centra shazovat. Naopak, považuji ji za nápaditou a vtipnou. A pokud nepovede ke zvýšení počtu návštěvníků (na což u televizní reklamy příliš nevěřím), určitě zlepší image u uživatelů a zvýší prestiž u inzerentů. Takže se investované peníze jistě bohatě vrátí.