Opravdu bojujeme proti dětské pornografii?

Rádi dáváme naší společnosti řadu těch nejhezčích přívlastků: Svobodná, demokratická, otevřená, tolerantní… Přesto v ní existuje řada myšlenkových tabu, tedy věcí, o kterých se nehodí kriticky přemýšlet, či věcí, u nichž je záhodno po přemýšlení dojít k závěru, který společnost očekává. Klasickým příkladem je vyvražďování Židů za druhé světové války – to je tak silné společenské tabu, že jeho zpochybnění dokonce trestáme. Otázka šóa byla vytěsněna mezi „elementární poučky o lidskosti“, a jakýkoli pokus o debatu na toto téma vyvolává v lidech intenzivní odpor. (O hloubce zakořenění tohoto odporu svědčí i to, že na tomto místě autor pociťuje nutkavou potřebu veřejně proklamovat, že on sám genocidu Židů odsuzuje.)

Šóa není jediné společenské tabu. Další společenská tabu najdeme celkem snadno, když budeme sledovat, jaká témata jsou v současnosti nosnými tématy „boje proti…“Zkusme to: Boj proti drogám. Ten už slábne, dnes může na Vitalii vycházet seriál článků o marihuaně, aniž by kdokoli cítil potřebu napsat třeba jen rozhořčený dopis. Ale není to tak dávno, kdy na výrok „Marihuana může být lék“ pohlížely orgány jako na trestný čin podle §188a, tedy šíření toxikomanie. Další oblíbený boj je boj proti terorismu. V rámci tohoto boje dostávají represivní složky státního aparátu kompetence dříve nevídané. V rámci „boje proti terorismu“ se zouváme na letištích a při dálkových letech žízníme, ačkoli počet teroristických útoků v letadlech je jen zlomkem útoků v autech a autobusech… Další velký boj, který se týká tématu, o němž píše Lupa, je boj proti dětské pornografii.

A v tomto bodě se dostáváme k Internetu, kterého se právě „boj proti dětské pornografii“ v současné době týká nejvíce. Takzvaný „boj proti dětské pornografii“ dává represivním složkám států do rukou nástroj, s jehož pomocí mohou získat určitý druh vlády nad Internetem, a to nejen „zpravodajskými metodami“, ale zcela oficiálně, za plné a jednoznačné podpory veřejnosti – což se nepodařilo ani s „bojem proti terorismu na Internetu“, ani s „bojem proti nelegálnímu kopírování“.

Vzpomeňme si na zákon, který učinil trestným „mít dětskou pornografii v počítači“ – prošel i přes odpor odborné veřejnosti, která upozorňovala na to, že podobný obrázek se do vašeho počítače dostane i bez vašeho vědomí. Představitelé policie oponovali, že jde hlavně o ty, co dětské porno produkují a nabízejí, ale ve skutečnosti je to nástroj, kterým může být kriminalizován kdykoli téměř kdokoli.

V loňské Křišťálové Lupě byla nominována na anticenu „cenzura Internetu od Vodafonu“. Před pár dny zavedla téměř identickou blokaci Telefónica O2, dokonce i na základě stejného seznamu od anglické nevládní organizace IWF, která proslula přehmatem, když kvůli obrázku zablokovala celou Wikipedii.

IWF se snaží blokovat domény či servery, na nichž se vyskytuje dětská pornografie (přesněji řečeno: to, co za dětskou pornografii považuje kdosi kdesi v IWF, bez možnosti kontroly). Princip fungování je podle IWF prostý: Na stránce www.detskeporno.cz se objeví dětské porno, IWF dá doménu detskeporno.cz do svého seznamu, a lidé, co jsou připojeni přes Vodafone či Telefóniku, se na stránky detskeporno.cz nedostanou. Prosté, elegantní, současně ale také nefunkční a špatné! Na tomto postupu je opravdu děsivé to, že se všechno děje s plným souhlasem a podporou veřejnosti. Veřejnost maximálně připustí, že „přehmaty se dějí“.

U výše zmíněné zprávičky o blokaci připojení od O2 se objevil komentář od člověka, který sám sebe nazval „Anonymní pedofil“. V komentáři psal, že to, co předvádí Telefónica, Vodafone i IWF, rozhodně není boj proti dětské pornografii, a podpořil to konkrétními informacemi.

Dětské porno totiž na webu nenajdete tak, jako na něm hledáte prodejnu jízdních kol nebo filmy ke stažení. Dokonce ani ne tak snadno jako warez. Jedním z postupů, o němž Anonymní pedofil psal, bylo využití sítě TOR – The Onion Router. Ano, té samé sítě TOR, která při nedávných událostech kolem voleb v Íránu sehrála svou roli při šíření informací do zbytku světa.

Zopakujme si, jak TOR funguje: TOR si můžeme představit jako konspirační síť různých odbojových organizací, kdy nikdo nezná mapu celé sítě a každý její člen má pouze několik málo kontaktů na další lidi. Požadavek „tady klient 007, chci informace ze serveru 653“ se pak šíří sítí, každý se zeptá svých kontaktů, no a nakonec někdo ví, kde je server 653, položí dotaz a odpověď vrátí podobnou cestou zpět („mám tu něco pro 007, pošli to dál“).

TOR tak umožňuje nejen získávat informace anonymně (informace jde přes velké množství uzlů po celém světě a cesta se během desítek minut rozpadá, takže je nesmírně obtížné dohledat skutečného příjemce zprávy), ale podobně umožňuje vytvářet i anonymní webové stránky. A na takovéhle stránky je každá filtrace u providera krátká…

Anonymní pedofil psal: „Mně jako člověku, který stahuje dětské porno několik let, připadají tyhle tanečky okolo ochrany dětí cenzurou směšné. (…) Kdyby někomu opravdu záleželo na ochraně dětí, tak dělá osvětu na školách, přitlačí na ruskou policii, zlepší postavení imigrantů v USA… Dovolím si poznamenat, že samotné stahování není z pohledu logiky (ne zákona) problémem, problém představují ti, co takové věci natáčejí.“

Anonymní pedofil se mýlí – není možné říct, že ten, kdo konzumuje, za nic nemůže a špatný je jen ten, kdo vytváří. Natáčení dětského porna probíhá proto, že o takové filmy má někdo zájem. Ale Lupa není místem, kde by se měly vést diskuse o vině či o tom, jestli je větší problém ten, kdo nabízí nebo ten, kdo poptává, proto nechme toto téma stranou. Důležité je něco jiného – totiž to, že hlavní směr útoku v „boji proti dětskému pornu“ je dnes veden do míst, kde jsou obyčejní uživatelé Internetu a mezi nimi pár „zmatených” stahovačů. Opravdové distribuční kanály vedou jinudy…

Je na místě položit si otázku: Proč tedy operátoři sami nasazují filtrování „závadných stránek“, když je jeho efektivita přinejlepším sporná? Proč na filtrování trvají i přes odpor veřejnosti? A proč blokování webových stránek vydávají za „boj proti dětské pornografii“?

Není na čase přiznat, že největší trumf v „boji proti dětskému pornu“ ve skutečnosti problematiku dětského porna naprosto míjí, stejně jako slavnostní vytrhání patnácti rostlin konopí za přítomnosti kamer není úspěch v boji proti drogám? Není na místě říct nahlas, že takzvaný boj proti dětskému pornu je jen pokrytecká zástěrka pro získání vlivu a kontroly nad Internetem jako takovým?

Zajímalo by mne, jaké vysvětlení mají pro zjevně neúčinnou blokaci sami provideři? Hodlají ad nauseam opakovat mantru „Dětské porno je špatné, ááááno, chráníme vás a vaše děti…“?

Ano, je špatné, ale blokace webových stránek proti němu nepomáhá!

Postscriptum: Reakci anonymního pedofila už u odkazovaného článku nenajdete. Obsahovala kromě jiného i konkrétní postup, jak se dopracovat ke stránkám s dětským pornem, což není to, co by na svých stránkách vydavatel Lupy připustil.