Bude ADSL s lepšími podmínkami?

Včera se k zavádění ADSL v České republice vyjádřil ministr informatiky Vladimír Mlynář. Stalo se tak přímo symbolicky – na zahajovací tiskové konferenci již šestého ročníku akce Březen – měsíc Internetu. Na adresu poskytovatelů řekl, že je rád, že vyhověli jeho nedávné výzvě, ukončili vzájemné spory a uvedli ADSL na trh. Jako uživatel Internetu však doufá v postupné snižování cen, jak je obvyklé v určitém časovém horizontu po zavedení nové služby na trh.

Nejzajímavější je ale výrok ministra Mlynáře na adresu porovnávání cen v České republice a v zahraničí (viz též včerejší článek Jaké je ADSL od Telecomu?). Zde si pro přesnost vypomohu citací stanoviska ministra, které v plném znění najdete na webu ministerstva informatiky:

Vzhledem k přetrvávajícím diskusím, jejichž obsahem je porovnávání ceny ADSL v České republice a v zahraničí, se ministr Vladimír Mlynář rozhodl požádat Český telekomunikační úřad o vypracování srovnávací studie cen služby ADSL v mezinárodním měřítku. Tato studie by měla být nezávislým a objektivním zdrojem kvalifikovaných informací jak pro veřejnost, tak pro podnikatelské subjekty na českém telekomunikač­ním trhu.

Osobně považuji tento moment za velmi zajímavý a možná i přelomový v české telekomunikační historii. Mnozí telekomunikační regulátoři ve světě totiž vydávají různé studie, hodnocení a jiné podoby relevantních informací o příslušném telekomunikačním trhu. Český regulátor, pokud mne paměť neklame, tuto roli dosud nevykonával – a ani ji nemá explicitně uvedenu v definici své působnosti v telekomunikačním zákoně.

Svůj názor na současné diskuse kolem cen ADSL a jejich poměřování se zahraničím jsem vyjádřil již ve včerejším článku: Český Telecom vychází ze srovnání nejnižších cen za jakékoli přípojky, bez ohledu na rychlost a další parametry – a pak mu opravdu může vyjít, že jsme (alespoň v hrubém přiblížení a s přimhouřením obou očí) zhruba srovnatelní se zahraničím. Za korektní ale považuji srovnávání stejných přípojek se stejnými – a zde skutečně vychází české ceny několikanásobně vyšší oproti zahraničí. Je to jako kdyby někdo srovnával ceny aut a dospěl k závěru, že nejlacinější auto se dá pořídit za stejnou nominální částku – ale už neřekl, že u nás jde o ojetého Trabanta a v zahraničí o novou limuzínu.

Co říká regulátor

Shodou načasování měl krátce po vystoupení Vladimíra Mlynáře svou tiskovou konferenci také regulátor. Bilancoval na ní svou loňskou činnost a vyjádřil se i k problemati­ce ADSL:

• Vydání Velkoobchodní nabídky nepovažuje za splnění podmínek uložených Českému Telecomu správním rozhodnutím regulátora ze závěru roku 2002 (poznámka: jde o rozhodnutí, které Český Telecom podáním žaloby zbavil právních účinků).
• Důvodem je skutečnost, že nabídka je na bázi přístupu (vhodné jen pro rychlý přístup k Internetu) a nikoli propojení.
• Na stanovisku nemění nic ani skutečnost, že mnozí alternativní operátoři a ISP již přistoupili na podmínky velkoobchodní nabídky Českého Telecomu a uzavřeli s ním příslušné smlouvy.
• Ve své tiskové zprávě uvádí, že „je nadále připraven využít svých rozhodovacích pravomocí, aby v případě jemu předložených konkrétních sporů napomohl takovému způsobu propojení mezi sítí Českého Telecomu a sítěmi ostatních operátorů, které ve svém důsledku zajistí koncovému uživateli dostupnost široké nabídky služeb využívajících technologii ADSL“.

Zajímavá je poslední věta. Již v dřívějších článcích jsem podrobněji popisoval, jak regulátor požadoval po Českém Telecomu nabídku na principu propojení, ale Český Telecom tento jeho požadavek dokázal eliminovat (podáním soudní žaloby) a tím si uvolnil ruce k tomu, aby nabídku mohl vydat v takové podobě, jaká vyhovuje jemu – tedy na základě přístupu. Rozdíl je zejména v postavení stran uzavírajících dohodu a v jejich možnosti ovlivnit výsledné řešení. V případě přístupu Český Telecom něco nabízí a ostatní mají jen velmi omezené možnosti to ovlivnit (a ani regulátor nemůže „vstoupit“ do nabídky přístupu). Konkrétním důsledkem, který se již nyní projevuje, je to, že Český Telecom všem nadiktoval identické technické řešení (pět rychlostních variant, s pevně daným overbookingem atd., s povinným zahrnutím přenosů po datové IP síti) a výší svých velkoobchodních cen v rozhodující míře předurčil výsledné koncové ceny.

Naproti tomu v případě propojení by vztah mezi Českým Telecomem a alternativními operátory byl podstatně vyváženější a především by zde byla šance na dojednání jiných podmínek (odlišných od těch, které vychází z „přístupu“). Tím by se otevřel podstatně větší prostor pro to, aby se nabídky různých poskytovatelů koncových služeb více lišily, aby více vycházely vstříc koncovým zákazníkům atd. Také regulátor by měl podstatně více prostoru k zásahu v případě, že by se jednající strany nedohodly (protože pro propojení sítí má explicitně stanovené pravomoci v zákoně).

Český regulátor však nemůže sám vstupovat aktivně do probíhajících či uzavřených jednání, pokud jej k tomu jednající strany samy nevyzvou (nemůže jednat tzv. proaktivně, ale pouze reaktivně, protože takto je jeho pozice zakotvena v zákoně). Kvůli tomu musí „sedět a čekat“, až za ním někdo přijde s tzv. rozporem (nedohodou) a požádá jej o vyřešení tohoto rozporu. Regulátor by mohl řešit i rozpory v oblasti přístupu – tedy toho, jak je dnes nabízeno ADSL – ale žádný takový rozpor prý zatím nedostal.

Pokud jde o snahy domoci se ADSL na principu propojení, zde již několik alternativních operátorů signalizovalo, že tak hodlá učinit (viz např. článek ADSL: další podpisy), a společnost GTS dokonce vyzvala k regulaci velkoobchodní ceny ADSL. Jak ale zaznělo na včerejší tiskovce regulátora, až na jednu výjimku zatím nikdo z alternativních operátorů v tomto ohledu nic neudělal (alespoň ne tak, aby se o tom regulátor dozvěděl).

Onou výjimkou je společnost Czech On Line. Ta 3. února požádala Český Telecom o „propojení sítí s využitím ADSL“, a na takovouto žádost již musí Český Telecom reagovat způsobem definovaným v telekomunikačním zákoně. Konkrétně podle paragrafu 38 zákona č. 151/2000 Sb. může žádost odmítnout pouze:

V případě, že požadované vzájemné propojení neodpovídá technickým parametrům nebo výkonnosti zařízení, která jsou k dispozici.

Důležité ovšem je, že k tomu potřebuje souhlas regulátora, o který musí požádat do 15 dnů od obdržení žádosti o propojení. To se stalo, a Český Telecom 18. února skutečně požádal regulátora o souhlas s odmítnutím žádosti Czech On Line. Regulátor zase má 15 dní na posouzení této žádosti a vydání souhlasu či nesouhlasu – a ty ještě neuplynuly. Regulátor tedy v tuto chvíli požadavek stále zkoumá…

       

Pokud by rozhodl, že požadavek Czech On Line na propojení nenaplňuje možnosti odmítnutí, rozumím dikci zákona tak, že by Český Telecom musel návrh na propojení s využitím ADSL akceptovat (ve lhůtě 90 dnů). Pokud by dále nedošlo k dohodě nad konkrétními podmínkami propojení, příslušný spor by opět řešil regulátor.

Když už tedy Český Telecom uzavřel cestu k ADSL přes propojení skrze velkoobchodní nabídku, povede cesta alespoň tudy, přes rozpor u regulátora? Snad. Proč se ale touto cestou zatím vydal jen jeden alternativní operátor?