Bude to fayn?

Telefonování po Internetu má sice bohatou, ale stále nepříliš dlouhou historii. Za počátek je všeobecně považován únor 1995, kdy izraelská firma VocalTec přišla se svým softwarovým řešením s prozaickým názvem Internet Phone. Princip jeho fungování byl velmi jednoduchý – nasnímaný lidský hlas byl na počítači zkonvertován z analogové do digitální podoby, zabalen do datových paketů a přenášen po Internetu k druhému účastníkovi, kde byl na jeho počítači zpětně rekonstruován analogový signál a z něj generován lidský hlas. Dnes má obdobnou funkčnost nepřeberná řada dalších softwarových produktů, a možnost telefonování po Internetu byla zabudována i do mnoha programů sloužících i k jiným formám komunikace (např. ICQ, MSN Messenger, NetMeeting atd.).

Hlavním problémem telefonování po Internetu je charakter přenosu dat v této síti, která na rozdíl od klasické telefonní sítě (fungující na principu přepojování okruhů a tudíž garantující přenosovou kapacitu) funguje na principu přepojování paketů a stylem „best effort“, neboli stylem „maximální snahy ale nezaručeného výsledku“. Především negarantuje žádnou pravidelnost v doručování jednotlivých částí dat, a právě to přenosu živého hlasu „v reálném čase“ hodně vadí. Lidé se snažili řešit tento problém zaváděním podpory kvality služeb (QoS), což se ale v měřítku celého veřejného Internetu nepodařilo. Místo toho se prosadil přístup hrubou silou: navyšování disponibilní kapacity tak, aby k nepravidelnostem v doručování či dokonce k výpadkům docházelo statisticky co nejméně. Díky tomu je dnešní veřejný Internet použitelný k telefonování lépe, než tomu bylo v roce 1995 a zdaleka nejlépe na tom jsou privátní sítě, fungující sice na protokolech TCP/IP stejně jako veřejný Internet, ale s kvalitou služeb – přes ně jsou obvykle vedeny služby typy Paegas Internet Call či NetCall. Ke zmírnění problému přispěly i dokonalejší softwarové techniky pro práci s hlasem. Lepší komprese, větší odolnost vůči nepravidelnos­tem atd.

Dalším tradičním problémem telefonování po Internetu byla jeho izolovanost od světa klasické telefonie. Zpočátku byly oba tyto světy zcela odděleny a po Internetu jste se dovolali právě a pouze tomu, kdo byl také připojen k Internetu a měl na svém počítači vhodné vybavení (zvukovou kartu, mikrofon a sluchátka, potřebný software). Teprve s postupem času se začaly objevovat brány, umožňující přechod hovorů mezi Internetem a klasickou telefonní sítí. Zpočátku to byly spíše experimenty, s postupem času se ale dostaly i do fáze komerčního využití – objevily se první komerční služby, nabízející telefonování z Internetu do pevné sítě. Příkladem může být služba Net2Phone, kterou u nás nabízel zpočátku CESNET a nyní Contactel pod názvem RedCall. Jiným příkladem může být služba PhoneGlobe, kterou nás provozovala společnost Globe ve spolupráci se firmou Delta Three. Obě tyto služby měly společné to, že brány zajišťující přechod do pevné sítě se nachází v zahraničí. Nejvíce v USA, ale některé jsou i v dalších zemích. To mohlo způsobovat určité komplikace, protože čím delší a komplikovanější je cesta dat po Internetu, tím větší je šance, že se projeví eventuelní nerovnoměrnosti v jejich doručování a s tím i horší kvalita přenosu hlasu.

Pokud mé informace sahají, nikdo zatím neprovozoval obdobnou bránu přímo v České republice, v rámci nějaké veřejné telefonní služby.

Fayn má brány v ČR a SR

První vlaštovkou se zdá být služba s názvem fayn, kterou na letošním Invexu představilo konsorcium firem Voipac a MiKENOPA. Technologie na bázi VoIP (Voice over IP) by měla být původní a měla by pocházet od slovenské Voipac, v České republice tuto službu začíná nabízet Mikenopa. Mělo zde být v provozu na 30 bran, vedoucích z Internetu do telefonní sítě operátora GlobalTel (a to nejen v České republice, ale i ve Slovenské republice). Právě GlobalTel tedy bude telekomunikačním operátorem, který bude zajišťovat terminaci (zakončení) hovoru v pevné či mobilní síti.

Internetová část hovoru by měla být vedena přípojkou volajícího až do NIXu, kde přestoupí do vlastní sítě provozovatele služby fayn a odsud bude rozvedena na jednu z oněch 30 bran (podle destinace) a zde přestoupí do pevné sítě. Komerční spuštění má nastat k 1.11.2002, na Invexu bylo možné si celou službu prakticky vyzkoušet (viz obrázek).

Kolik to stojí?

Zpoplatnění služby fayn je obdobné jako u jiných služeb stejného typu (např. Net2Phone), a to na bázi předplatného – volající si zakoupí určitý kredit (zde: dobíjecí kupón), a do jeho vyčerpání může volat. Ceny vypadají následovně (podrobnější ceník zde):

• V rámci sítě fayn: zdarma
• ČR do pevné sítě ve špičce: 1,80 Kč/min
• ČR do pevné sítě mimo špičku: 1,00 Kč/min
• ČR do pevné sítě mimo špičku: 0,70 Kč/min
• ČR do mobilní sítě: 4,50 Kč/min
• Německo: 2,90 Kč/min
• USA: 2,50 Kč/min

Jak si můžete povšimnout, fayn nerozlišuje v České republice mezi místními a meziměstskými hovory. Konkrétní výše cen pak napovídá, že cílem nebudou ani tak místní hovory, ale spíše hovory meziměstské či hovory do mobilní sítě. Důležité také je, že zpoplatnění by mělo probíhat po sekundách již od začátku hovoru!

K využití služby fayn si musíte zakoupit buďto USB telefon (klasický telefon, s připojením k počítači přes rozhraní USB, za 1.190 korun, včetně 50 korun hovorového kreditu), nebo alespoň headset za 550 korun. Využití vlastní zvukové karty, sluchátek a mikrofonu prý není možné.

Do konce března 2003 nebudete platit žádný paušál, potom vás ale roční přístup ke službě fayn přijde na 1.000 korun. K tomu si samozřejmě musíte započítat ještě náklady na vaše připojení k Internetu, které v uvedených cenách samozřejmě není zahrnuto. Takže např. volání v rámci sítě fayn „zdarma“ znamená, že neplatíte nic navíc k ceně za své připojení k Internetu.

Vyplatí se fayn?

Hovorné v rámci služby fayn si můžeme srovnat například s hovorným přes volbu operátora, které nabízí společnost Tele2:

       

Zde je na první pohled vidět, že fayn vychází levněji. Samozřejmě ale pouze za předpokladu, že vůbec máte dostatečně kvalitní připojení k Internetu, a že náklady na něj nemusíte připočítávat do ceny hovorného. V případě dial-up připojení, zpoplatňovaného samostatně po minutách, to dělat musíte a výhodnost služby fayn se tím samozřejmě radikálně mění.

Z toho si lze odvodit, že celá služba fayn bude mít smysl pro ty, kteří mají dostatečně dimenzované a paušálně zpoplatňované připojení k Internetu. Tedy například pro firmy s pevnými linkami, nebo třeba pro domácnosti s přístupem k Internetu po kabelovce.