Budou mít sociální sítě své prezidenty?

Ilustrace: Nenad Vitas

Mnoho lidí žije svůj virtuální život více než ten reálný a komunita na sociální síti je pro něj rozhodně bližší než sounáležitost k vlastnímu státu (snad pokud se nehraje nějaké mistrovství v národním sportu, to je pak patriot téměř každý). Vyvstává tedy provokativní otázka, co by se stalo, kdyby MySpace či Facebook zvolily svého prezidenta.

Ten by nemusel mít diplomatický pas ani bydlet na hradě. Možná by stačilo mu dát rentu dvou procent ze zisku té které sítě a zvolit ho na pět let se zcela jasným úkolem – hájit „národní“ zájmy komunity. Takový člověk by mohl říci, že mluví za více než sto miliónů uživatelů MySpace či sedmdesát miliónů z Facebook.

Podle počtu obyvatel by se náš MySpace stal 11. největším státem světa za Nigérií, ovšem před Japonskem. Taková čísla hned nabízejí otázku, která visí ve vzduchu již z prvního odstavce. Tedy má počet obyvatel vliv na důležitost státu? Můžeme odpovědět, že ano, ale ne zcela dominantní. Rozhodují faktory jako ekonomická síla, vojenská síla či efektivita řízení státu.

Sociální sítě nemají špatný profil – jejich uživatelé vlastní obvykle počítač s připojením na Internet, studují často vysoké školy a „stát“ by jim nemusel vyplácet důchody. Lze říci, že coby ekonomika jsou silným subjektem. zajímavé by bylo, kdyby si uživatelé mohli vybrat, komu platit daně, zdali by platili státu nebo svému komunitnímu serveru.

A jistě by nebylo bez zajímavosti takového prezidenta sledovat. Jeho potenciální vliv by byl tak velký, jak šikovnou politiku by zvolil. Navíc by se mohl honosit tím, kolik lidí ze všech koutů světa ho volí. No která hlava světa se může těšit takové transkontinentální podpoře?

A kdo by se mohl takovým prezidentem stát? Možností voleb může být několik – od běžného hlasování v nějaké sofistikovanější anketě přes určení podle určitých kritérií (počet kamarádů, aktivita,…) až po kombinaci obojího. Dobrý kandidát musí být tedy populární, sociálně činný a umět alespoň anglicky.

Předvolební boj by mohl být ukázkou toho, jaké mechanismy mohou strany v běžných volbách užít, aby oslovily online voliče. Mohli bychom být svědky kandidátských blogů, soubojů o nejlepší záložky či televizních kanálů na Youtube. Dost dobře by mohli kandidáti přijít s něčím originálním a neotřelým.

Pokud se nyní ptáte, jestli existuje nějaká postavička, která by byla na obzoru, pak je potřeba říci že ano. Barack Obama má na Facebooku docela velký fanklub. Pokud neuspěje v prezidentských volbách v USA, pak může svou aktivitu směřovat do sociálně komunitního prostoru. A šanci na úspěch by měl. Sice málokdo ví, co prosazuje, ale přináší změnu, na kterou všichni čekají. A má ještě jednu výhodu. Je americkým senátorem. A mít svého člověka v senátu by se jistě vyplatilo.

Zatím to celé působí poněkud úsměvně a utopisticky, ale pokud by nápad s prezidentováním někdo skutečně dostal a nechal by se zvolit, mohl by nás úsměv s otevřeností k občanským aktivitám přejít. Možná bychom konečně zjistili, že nemusí být všechno zlato, co se třpytí.