Budou nám regulovat internetovou telefonii?

Výzva k zaslání připomínek se objevila na stránkách Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ) pod mírně zastřeným názvem Stanovisko k zavádění technologie IP, předpokládejme, že autor měl na mysli VoIP, neboť technologie IP je již „pár let“ provozována a řadu let se ostatně používá i v rámci telekomunikací, byť ne vždy přímo pro bezprostřední připojování účastníků. Možná si ještě vzpomenete, jak svého času rozhýbal zdejší stojaté vody Paegas se svou službou volání do zahraničí přes IP sítě.

Bohužel ze stanoviska nevyplývá tak docela, k čemu se má vlastně diskuse vztahovat, protože nedefinuje nijak VoIP a případně jeho varianty, které by měly podléhat regulaci; proto nezbývá než předpokládat, že se zde ČTÚ bude zcela řídit příkladem EU, a jediné, co bude jakoukoliv regulací dotčené, budou služby, které zajišťují přechod hlasu z/do běžné telefonní sítě. V praxi by se tak regulace neměla dotknout služeb typu Skype (minimálně dokud nebudou nabízet telefonní čísla pro příchozí hovory spadající pod pravomoci orgánů států EU) ani vnitrofiremní VoIP sítě, ale pouze služeb, které budou nabízet zákazníkům „opravdovou“ telefonní linku přes IP protokol. Je samozřejmě otázkou, zda se bude rozlišovat mezi VoIP, kdy bude vyhrazen IP okruh pouze náhradou poslední míle, a Voice over Internet, kdy bude využíváno existující připojení k Internetu – zatímco první varianta je využívána spíše firemními zákazníky, telefonování přes „síť sítí“ je zajímavé hlavně pro běžné spotřebitele. A tak i když se objevily argumenty nijak neregulovat právě Voice over Internet, na tuto oblast je nutno pomýšlet především v souvislosti s ochranou zákazníků.

Na výzvu k diskusi veřejně zareagoval Ivo Lukačovič, zakladatel Seznam.cz, a společným prohlášením také Internet pro všechny, Zástupci uživatelů Internetu a Sdružení ochrany spotřebitelů České republiky.

Je také nutné podotknout, že otázky, nad kterými se ve svých dokumentech příslušné orgány EU zamýšlejí a které předkládají k diskusi, se týkají povýtce praktických oblastí, jako je účast VoIP operátorů na zajištění financování univerzální služby, zajištění nouzových volání (v našem případě linky 112, 158, 150, 155), číslovací plány, propojování sítí a podobně. Neřeší se zde naštěstí otázky odposlechů či zákazů některých typů služeb, byť například bezpečnostní služby by jistě jen uvítaly zpřísnění podmínek. Pokud se však nechceme vracet v technologickém vývoji zpět a změnit Internet na jeden velký firewall, který bude umožňovat použít jen to, co je povolené, nemají podobné myšlenky žádnou oporu v realitě, a to si naštěstí i regulační úřady uvědomují.

Ke každému tématu asi lze najít více různých pohledů, zdá se však, že jednou z priorit případné regulace je lepší ochrana zákazníků. Použití technologií VoIP pro v podstatě plnohodnotnou náhradu telefonní linky je již dnes realitou, a v případě masového nasazení podobných produktů je nutné zabezpečit, aby se telefony, byť připojené k Internetu, chovaly tak, jak zákazník očekává, například včetně zabezpečení volání na krizové linky, i když například nelze zabezpečit provoz přístroje i po výpadku místního napájení, zatímco telefony zapojené do JTS toto díky napájení z telefonní sítě bez problémů zvládají. Problematiku volání na krizové linky však zase komplikují mobilní uživatelé, neboť podobné služby je rozumné vyžadovat v případě, že se jedná o „fixní linku“, tedy vázanou na konkrétní lokaci. Uživatelům, kteří budou používat VoIP mobilním způsobem, by v cizím městě příliš nepomohlo, že se dovolají například na hasiče svého domovského města.

Otázkou je, jak přistoupí regulace k oblasti čísel pro příchozí hovory – zda přidělovat geografická čísla dle sídla či volby zákazníka, nebo zda vyčlenit v rámci číslovacího plánu řadu pro podobné služby (případně i na mezinárodní bázi, například pomocí virtuálního mezinárodního kódu 3883). Na jednu stranu lze argumentovat možností poškozování operátorů (sídlím v Brně, ale mám pražské telefonní číslo a volám po Praze za lokální tarif), na druhou stranu by to komplikovalo situaci zákazníkům, kteří chtějí nahradit svou pevnou linku pomocí VoIP. Speciální číslo a případně také tarify by měly pro část zákazníků odrazující vliv, podobně jako při volání na stávající mobilní telefony z JTS.

Doufejme, že výsledkem regulace nebude snaha o omezení využívání technologie VoIP, ale nastavení takových podmínek, aby bylo možné na VoIP pohlížet jako na maximálně plnohodnotnou alternativu ke stávajícím analogovým a digitálním linkám – s pravidly pro vzájemné fungování mezi VoIP a tradičními telefonními sítěmi, aby nebyly zbytečně zvýhodňované nebo naopak znevýhodňované některé subjekty, a samozřejmě s pravidly, které zaručí základní podmínky pro používání VoIP pro spotřebitele. Přílišná regulace tedy bude samozřejmě špatná, ale vhodně nastavené mantinely mohou naopak tento stále ještě nerozvinutý segment trhu postrčit blíže k uživatelům a pomoci získat jejich důvěru.