Hlavní navigace

Budoucnost internetové televize

12. 3. 2007
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

 Autor: 29
Pokud se ohlédneme za rokem 2006 a vybereme jeden fenomén, který by jej definoval, je to bezesporu online video a YouTube. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by tento trend měl ustávat a i rok 2007 tak pravděpodobně bude ve znamení velkých změn v této progresivní oblasti. Jaké koncepce spolu soupeří? Nahradí internetová televize tu klasickou? Jak by mohlo toto médium v budoucnu vypadat?

Internet již dlouho není jen textové médium, čím dál více tak vedle tisku konkuruje i ostatním komunikačním platformám z tradičního „reálného“ světa. Jestli v nějaké podobě mají své místo vedle něj, nebo jestli Internet nakonec všechna dnešní média zatluče do země, ještě jen tak rozhodnout moci nebudeme. Jisté však je, že na mušce je nyní televize a ambicí řady projektů není jen vytvořit doplněk klasických kanálů, ale přijít s konceptem, který zcela změní způsob, jakým televizi vnímáme a používáme.

Internetové video v roce 2006

Říci, že video online je objevem roku 2006, je nepřesné, tento rok se však jistě stal významným přelomem, kdy se sledování klipů uvnitř prohlížeče stalo masovou záležitostí. Video se stalo nejen doplňkem stávajícího obsahu – jak s tím na český Internet přišlo Aktuálně a nyní se přidala i Lupa – ale vznikly specializované videohostingy, které se nakonec ukázaly být tou v tuto chvíli správnou platformou pro distribuci videa online mezi diváky. A jasnou hvězdou se stalo YouTube – původně malý start-up, který se dokázal prosadit ve velké konkurenci i bez podpory některého z velkých portálů (ačkoliv se – stejně jako řada dalších – svezl na vlně úspěchu MySpace).

Začátek roku tomu přitom příliš nenapovídal, nejvíce slyšet bylo zpočátku o Google Videu. Googlu se však přemety mezi vyhledávačem, obchodem a hostingem videí nevyplatily a celý rok se marně pokoušel alespoň trochu zachytit v souboji s YouTube, dlouho byl ve videu dokonce až za Yahoo a dalšími. A to přesto, že rozhraní Google Videa řada uživatelů považovala za lepší a Google ani nijak neomezoval délku videí. Proč tedy nakonec první kolo bitvy o internetovou televizi vyhrálo YouTube?

Odpovědí je obsah. YouTube svůj úspěch do značné míry vybudovalo na základě jisté benevolence k videím, která poškozovala něčí autorská práva – ostatně právě z takovéhoto typu obsahu těží dodnes. Dlouho se zde daly najít snad všechny hudební videoklipy za posledních 20 let i nejlepší sekvence nejnovějších seriálů a zábavních pořadů. Jen „kradený“ obsah však za výstřelem YouTube k výšinám nestojí. Tou klíčovou esencí jsou amatérská videa nahrávaná přímo jejich autory. YouTube dokázalo nabídnout nejlepší paletu služeb a nástrojů, které tvůrci vyžadovali – profily, žebříčky, diskuse, hodnocení atd. Po etablování se jako jedničky v oblasti internetového videa jim navíc mohlo YouTube nabídnout něco, co nikdo jiný – velkou spoustu diváků pro jejich díla. Vše nakonec dopadlo tak, že Google za rekordní sumu YouTube koupil, a stal se tak aktuálním hegemonem online videa.

Jenže přesun od klasické televize k internetové rozhodně není u konce. Televize 2.0 – jak by v souladu s pojmem web 2.0 šlo služby typu YouTube pojmenovat – má v současné podobě řadu nevýhod a rozhraní distribuce obsahu divákům ještě každopádně projde zásadními proměnami. Bude-li těch 1,6 miliard dolarů, které Google za YouTube vydal, dobrou investicí, se ukáže až podle toho, jak tato služba dokáže jít s dobou a udržet si svou pozici s novými vyzyvateli. Jedním z nich je aktuální miláček novinářů – Joost. Ten se snaží dát dohromady to nejlepší z televize 1.0 i 2.0 a profesionálním obsahem, vyšším zobrazením videí a jinou – kontinuální – filosofií přehrávání videa usnadnit přeorientování se diváků i producentů na internetovou televizi.

Televize 3.0

Pomalu se navíc v dálce rýsuje model, ke kterému by všechny internetové televize mohly postupně konvergovat, označme si jej jako televize 3.0. Zaspekulujme si a pokusme se dát dohromady nějaký nástin, kam by se v následujících letech mohlo online video ubírat, co by odpovídalo současným trendům. Co by televize 3.0 měla přinést? Televize 1.0 pro mě obecně znamená jednosměrné omezené pasivní médium zaměřené výhradně na profesionální masový obsah. Televize 2.0 obousměrné aktivní médium akcentující pouze amatérskou tvorbu. Televize 3.0 by měla být syntézou obou přístupů – umožnit pasivní („zapnu, sleduju“) i aktivní („hledám, klikám“) způsob sledování, obsáhnout krátký i dlouhý ocas a přinést inteligentní personalizaci programu (playlistu). A co si pod tím představuji konkrétně?

Obsah

Zkracování a zjednodušování. To je jednoznačně dlouhodobý trend, určitě se týká i videa. Klipy na YouTube mají převážně jednotky minut a že by někdo sledoval třeba hodinový pořad, je na webu téměř nemyslitelné. Tento obsah, který dnes tvoří jádro každého videohostingu, však není a nemůže být jedinou myslitelnou formou videa. Televize má dvě funkce – informační a emocionální (a to by se získávání informací navíc k emocím dalo také přiřadit). Je to tedy zejména „bedýnka“ na radost, smích, štěstí, smutek, hrůzu, uspokojení, zamyšlení. YouTube z toho všeho dnes dominantně naplňuje pouze tu jednoduchou zábavu. Ukazuje se, že na zasmání člověk nepotřebuje hodinový pořad, ten ho naopak někde od 3. minuty začne jen strašně nudit. Vypadá to také, že krátké klipy jsou zábavnější od amatérských tvůrců než profesionálů, jejich umělá produkce (v podobě Streamu) může být dosti trapná. To však lze tvrdit jen velmi obezřetně – reklamy jsou ukázkou toho, že i krátké příběhy se dají vytvářet profesionálně. Věřím však, že v této (významné) oblasti videoobsahu může i nadále dominovat amatérský a poloamatérský ob­sah.

Jenže co třeba dojetí, hrůza, napětí? Co dokáže uspokojit tyto emoce? Tříminutový klip natočený třesoucí se kamerou na zahradě nějakého nadšence z YouTube? To sotva. Neznamená to, že tento druh obsahu nijak nezasáhne trend zjednodušování a umenšování masovosti – zasáhne jej však v menší míře – pokud může pár 1.0 zábavních programů nahradit miliony 2.0 klipů, pak v tomto případě rozložení do šíře bude obtížnější – natočit napínavý horor bude vždy něco stát, a bude tak existovat hranice diváků, od které se teprve vyplatí něco natočit. Otázkou samozřejmě je, co s tím udělá digitalizace filmové tvorby – jestli půjde kreslit filmy na počítači jeden za druhým, i toto padne.

Věřím tedy, že i nadále budou existovat kvalitní velkofilmy a kultovní seriály. Dobrým lakmusovým papírkem je mladá generace, její preference. Není rozhodně pravda, že by jim televizi 1.0 nahradilo YouTube, alespoň to není úplná pravda. Přes BitTorrent protečou kvanta filmů a seriálů, jako je Battlestar Galactica, Ztracení, Futurama atd.

Videa tedy budou dlouhá i krátká, profesionální i amatérská, doplňme ještě ze záznamu a naživo. Sledovat hořící Světové obchodní středisko je o dost slabší zážitek, když už víte, jak to dopadne.

Terminál

Televize 1.0 je bednou v obýváku. Televizí 2.0 jsou malé čtverečky v prohlížeči vašeho počítače. Terminál televize 3.0 bude dán vývojem toho, jaká zařízení budeme v budoucnu obecně používat. Myslitelné jsou v zásadě dvě možnosti či jejich kombinace. Oblíbenou vizí jsou více či méně tenké klienty – tzn. veškerá elektronika bude plně jen v roli výstupu, periferie prezentující obsah a aplikace uložené kdesi na Internetu. V tom případě bychom používali velké množství specificky zaměřených přístrojů – něco na hudbu, něco na telefonování, něco na práci, něco do postele, něco do obýváku. Druhou možností, která by naplnila podobná očekávání, je představa jakéhosi malého univerzálního aparátu, který by obsahoval všechna data a aplikace pěkně na vašem disku, nosili byste jej prakticky neustále při sobě a vždy jen zapojili adekvátní periferie – sluchátka v metru, velké LCD v obýváku, klávesnici, myš a monitor v práci atd.

Obě varianty mají své přednosti a slabiny, obě jsou reálné, stejně jako jejich libovolná modifikace a spojení. Tenké klienty by nabídly více možností, zvláště co se sdílení a kooperace s ostatními týče. Proti nim hovoří čas – kapacita pevných disků roste rychleji než propustnost internetové sítě, nezbytné globální bezdrátové vysokorychlostní připojení je zatím jen vzdálenou pohádkou a existuje zde i psychologická bariéra, přestože měsíc po měsíci se uživatelé stále více přemisťují do okna prohlížeče a pomalu se objevují i webové alternativy k takovým programům, jako je Word a Excel – tedy programům, jejichž pozici na desktopu by ještě nedávno nikoho nenapadlo zpochybnit.

Má tento spor nějaký význam pro televizi 3.0? Zde hlavní otazník visí nad soubojem web versus desktop. Pro svou existenci bude televize 3.0 rozhodně vyžadovat internetové připojení, pokud by však zvítězila koncepce univerzálního klienta, mohla by po jistou dobu fungovat i offline. Střet web – desktop nyní reprezentuje YouTube a Joost. Pro web hovoří lenost uživatelů (nemusím nic instalovat, můžu sledovat odkudkoliv, mohu zhlédnout dva, tři klipy a jít si do vedlejšího okna přečíst zprávy, napsat e-mail, chatovat atd). To si uvědomují i tvůrci Joostu, kteří do svého programu zakomponovali pluginy – malé utility simulující některé vlastnosti webu, jako je právě chat, čtení RSS apod. Pro jejich koncepci hovoří pravděpodobně snazší vývoj aplikací – možnosti YouTube jsou oproti Joostu celkem primitivní.

Osobně bych sázel pro jeho univerzalitu spíše na web. Ale kdo ví, třeba se tato otázka s rozvojem nových technologií stane úplně irelevantní a web a desktop spolu naprosto splynou.

Rozhraní

Rozhraní televize 1.0 je jednoduché – jednoúčelový přístroj, ovládání pomocí asi 20 tlačítek, plynulé přehrávání v reálném čase, výběr ze 4–400 kanálů s předvybraným obsahem, mezi kterým nelze skákat. Aby si člověk mohl pustit kdykoliv právě ten obsah, který chce, musí používat VHS nebo DVD přehrávače, které celou věc trochu komplikují, ale rozhraní zůstává v zásadě stejné. Jen pak často nemáte ovladačku jednu, ale třeba čtyři – na klasickou televizi, DVD, satelit a nyní i set-top-box.

Rozhraní televize 2.0 je naopak poměrně komplikované. Musíte zapnout počítač či jiný přístroj s webovým prohlížečem, vyťukat www.youtube.com, hledat obsah, který by vás mohl zajímat, a jen podle nějakých obecných údajů (jako jsou popis, štítky, komentáře, počet zhlédnutí a hvězdičky + samozřejmě doporučení od známého, pokud se k videu dostáváte touto cestou) se musíte rozhodnout, jestli by to mohlo stát za to. YouTube umí i primitivní řazení do fronty, videa si však musíte sami přidat. Namísto 20 tlačítek ovladačky musíte ovládat myš a klávesnici a aktivně se účastnit tvorby svého programu.

Rozhraní televize 3.0 by mělo respektovat všechny potřeby vyplývající z jejího obsahu a dalších charakteristik. Klasické televizní kanály jsou vyřízeným archaismem daným starou omezeností vysílacího prostoru. Nikdo je nepotřebuje. Není žádný důvod, aby kanálové schéma televize pokračovalo do dnešní doby – snad jen zvyk diváků a obavy producentů, dlouhodobě to je však neudržitelné.

Na druhé straně nové rozhraní potřebuje zcela nezbytně automatické kontinuální vysílání. Televize 3.0 musí být univerzální, musí být schopna sestavit alespoň tak kvalitní programovou skladbu jako televize 1.0. Jen tak může „dobýt obýváky“. Sledování videa je na rozdíl od čtení novin v zásadě pasivní záležitost, nenáročná a nevynucující nějakou velkou psychickou aktivitu. Přesto i na články nyní existují RSS agregátory, které vám umožňují sedět a jen číst jednu věc za druhou. Video potřebuje něco jako RSS čtečku, ale vzhledem ke své pasivnější povaze je možno ještě něco daleko víc, něco jako Last.fm v hudbě. Přičemž to jistě bude ještě složitější, ale o to zajímavější a užitečnější.

Jsem naprosto přesvědčen, že personalizovaný program je onou zásadní funkcí, která jednou zlomí odpor reakčníků a prosadí novou televizi 3.0 mezi diváky. Není to přitom žádná utopie, o videích a preferencích uživatelů je a bude možné se dozvědět spoustu věcí. Metadata, transkripce, kategorie, štítky, počet zhlédnutí, hvězdičky, informace o tom, co sledují vaši kamarádi, co sledují lidé, se kterými máte v programu velké průniky, informace o vás samotných. Ve skutečnosti by při masivním používání takové videoslužby mohlo být docela snadné z toho ohromného množství statistik vytěžit odpověď na otázku, co chcete vidět jako další. Nemá asi příliš smysl rozebírat detaily, jako že by bylo možné ovlivňovat program podle nastaveného statusu (chci: zprávy, komedie, sitcom, hrůzu, hudební klipy), a tak by vlastně každý měl ne jeden personalizovaný program, ale celou řadu.

Předností personalizovaného programu je snadnost integrace všemožného obsahu od klipu kočky splachující záchod přes Mlčení jehňátek až po přímý přenos z Oskarů. Některé věci mají být ponechány počítačům a ne je klást na bedra divákům. Ten by tak mohl v každém prostředí plně využít všech možností televize a nebýt jimi přitom obtěžován. V obýváku by tak mohla zůstat ta samá bedna, jen by byla trochu chytřejší a na ovladačce by mohla zbýt třeba jen čtyři tlačítka – zpět, přeskočit a ovládání hlasitosti.

BRAND24

Nebyl by to však spíše krok zpět? 2.0 funkce by nezmizely, diskutování, chatování, hodnocení a hlavně hledání by muselo zůstat zachováno, jen by se přizpůsobilo terminálu, přes který by člověk televizi sledoval, a díky personalizovanému programu fungovalo jako dodatečná funkce. Mám doma spoustu nahraných filmů. Mohl bych je vidět kdykoliv. Přesto se na spoustu z nich nakonec podívám zase až za ty tři či čtyři roky, co běží opět v televizi. Televize znamená jednoduchost. To však neznamená, že by televize 3.0 neměla fungovat také jako archív obsahu, aby si divák nemohl to které video pustit, kdykoliv by chtěl. Hledání a záložkování by rozhodně nezmizelo.

V tuto chvíli existuje příliš mnoho překážek, které nás nutí spokojit se s tím, co máme. Velcí producenti se budou změnám bránit zuby nehty, Internet dnes prý ještě není schopen tak masivní provoz utáhnout, rozeznávání obsahu k doporučení (a tedy tvorba osobních programů) je na začátku. Může trvat celé roky, než se tyto překážky odstraní, jednou to však jistě přijde.

Nahradí internet klasickou televizi?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je bývalým redaktorem Lupa.cz, nyní pracuje jako konzultant v BCG. Vystudoval ekonomii a právo. Občas bloguje: jilm.cz a často tweetuje: @jilm.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).