Čeká nás rychlostní mýtné na informační dálnici?

Už nejenom Evropská unie, ale i v USA pracují na revizi svého regulačního rámce, který definuje základní pravidla pro fungování celého sektoru elektronických komunikací, včetně Internetu. V zámoří konkrétně jde o revizi stávajícího „telekomunikačního zákona“ (The Telecommunications Act of 1996), který již při svém vzniku vzbudil řadu ostrých protestů, hlavně kvůli snaze zavést cenzuru obsahu na Internetu (podrobněji např. v článcích Vyčistili Augiášův chlév?, Nastává soumrak Internetu? či Zatmění v Internetu).

Dnes, kdy americký Senát i Sněmovna připravují jeho aktualizaci, se vášně vzdouvají znovu. Tentokráte jde o hlavně o zachování „síťové neutrality“, která v zásadě říká, že přenosové sítě, resp. jejich provozovatelé, nemají nikoho diskriminovat. Že se mají chovat neutrálně vůči tomu, co přenáší, nemají blokovat žádný provoz, ale ani nemají dávat některému provozu přednost před jiným, třeba na základě cenových pobídek.

Pro síťovou neutralitu

Zastánci zachování síťové neutrality se obávají toho, že poskytovatelé přístupu (internetoví provideři, ISP), pokud k tomu dostanou prostor, mohou chtít blokovat některé druhy provozu (třeba VoIP provoz obecně nebo VoIP provoz některých konkrétních VoIP providerů), případně znepřístupnit některé konkrétní weby (ať již svých konkurentů, nebo třeba různých aktivistických skupin, hnutí apod.).

Nebo – a to je možná reálnější hrozba – se budou snažit zavést na informační dálnici různé jízdní pruhy s různými rychlostmi jízdy. To by fungovalo tak, že uživatelé by z jedné strany platili za své připojení k Internetu a poskytovatelé obsahu a služeb by z druhé strany platili jakési „mýtné“ za zařazení svého provozu do určitého rychlostního pruhu. Takže třeba Google či Yahoo by provozovatelům přenosových sítí platili za to, že stránky s jejich obsahem se uživatelům načítají rychleji než ostatní stránky, zatímco provozovatelé služeb, jako je Skype, by platili za to, že jejich data by měla přednost před jinými daty.

Proti síťové neutralitě

Druhá strana naopak argumentuje technickými důvody (např. potřebou nízké latence a pravidelnosti u multimediálních služeb, jako je VoIP či IPTV apod.), potřebou zajistit celkovou kvalitu přenosových služeb svých sítí a samozřejmě i obvyklým poukazem na potřebu investovat do infrastruktury, návratnost investic atd. Přitom pochopitelně jde o výnosy a jejich maximalizaci, o kterou se snaží i provozovatelé přenosových sítí (ať již jde o telekomunikační operátory, či třeba kabelové operátory).

Zajímavý je ale i další argument o tom, že síťová neutralita vlastně už tak jako tak neexistuje – již dnes je prý Internet rozdělen do „úrovní“ (tiers), uživatelé si pořizují (a platí) za různé rychlosti připojení, některé druhy provozu jsou již dnes blokovány (třeba spamy a viry), jsou používány techniky regulující datové toky a předcházející zahlcení (od technik z kategorie traffic conditioning až po opatření charakteru Fair Use Policy), aplikují se různé politiky směrování (nejen uvnitř autonomních systémů, ale třeba i v rámci peeringu) atd.

V neposlední řadě přináší odpůrci síťové neutrality i protipříklad, který dokresluje představu možného budoucího „rychlostního mýtného na informační dálnici“: u vyhledávacích služeb již zcela běžně funguje princip prioritizace výsledků, prováděný za úplatu. V rámci tohoto systému si zájemci mohou připlatit za to, že odkazy na jejich weby budou ve výsledcích uváděny přednostně, před jinými odkazy. Něčeho takového bychom se tedy mohli dočkat i pro datové přenosy.

Širší kontext

Současný boj o síťovou neutralitu je jedním z bodů, které se v USA právě řeší v rámci aktualizace tamějšího telekomunikačního zákona (již citovaného The Telecommunications Act of 1996). Samozřejmě přitom nejde jen o síťovou neutralitu, ale také o další věci – a právě způsob řešení síťové neutrality je vhodné posuzovat v jejich kontextu.

Původní americký „telekomunikační zákon“ z roku 1996 byl již podle svého názvu hodně orientován na telekomunikace a problematiku Internetu řešil spíše okrajově. Přitom oblast telekomunikací do značné míry liberalizoval. Dnes už je tomu jinak a návrh nového zákona se Internetu týká podstatně více, a to včetně svých „liberalizačních efektů“. Takže třeba výrazně uvolňuje podmínky pro poskytování multimediálních služeb skrze Internet, včetně služeb charakteru IPTV.

Například až dosud se při poskytování „televizních služeb“ počítalo hlavně s kabelovými operátory, kterým byly ukládány určité konkrétní povinnosti (včetně požadavků na pokrytí a na šíření „místního obsahu“). Nyní se stejný segment televizních služeb má v USA více otevřít i klasickým telekomunikačním společnostem, a současně s tím se výrazně oslabují dosud ukládané povinnosti. A to nejen pro „televizní služby“, ale i třeba i pro „pouhý“ broadband. Operátorům se tím výrazně uvolní ruce, protože se už nebudou muset potýkat s nutností dosáhnout nějakého minimálního pokrytí, resp. s povinností pokrývat i méně atraktivní lokality. Místo toho se budou moci soustředit třeba jen na nejatraktivnější lokality, resp. lokality vybrané dle vlastního uvážení.

Zákonodárci v USA tedy zřejmě dospěli k závěru, že konkurence je tak daleko, že už není třeba klást dřívější omezení, resp. povinnosti. A v rámci toho oslabit i to, co spadá pod síťovou neutralitu. Povinnost nediskriminovat různý obsah a provoz (až na takový, který je nějak v konfliktu se zákony) by tak byla oslabena, či přestala úplně existovat – a providerům by se tak otevřela cesta k výše popisovanému „rychlostnímu mýtnému“.

Návrhy nových zákonů jsou přitom dva, po jednom ve Sněmovně a v Senátu USA. Sněmovním návrhem je Communications Opportunity, Promotion, and Enhancement (COPE) Act of 2006, který již úspěšně prošel sněmovním výborem pro energie a komunikace, a celá Sněmovna by o něm měla jednat snad již tento týden.

V Senátu se připravuje obdobně zaměřený (i když ne zcela identický) návrh s názvem Communications, Consumer's Choice, and Broadband Deployment Act of 2006 (S 2686). Ten zatím ještě neprošel ani příslušnými výbory.

Zachraňte Internet!

Zastánci zachování síťové neutrality, kteří se rekrutují hlavně z řad poskytovatelů obsahu, ale i různých spotřebitelsky a zájmově zaměřených organizací (seznam), předpokládají, že provideři by v zájmu maximalizace svých výnosů okamžitě využili nové situace, zavedli „vícerychlostní Internet“ a začali na něm vybírat mýtné. Případně, pokud jsou sami zainteresováni na poskytování určitých nadstavbových služeb, by začali blokovat služby svých konkurentů. Proto zastánci neutrality bijí na poplach a požadují její striktní zachování přímo v zákoně.

V zájmu své akceschopnosti zformovali koalici, které dali příznačné jméno SavetheInternet.com („Zachraňte Internet“). Členem této koalice je mj. i „otec Internetu“ Vint Cerf, toho času „vrchní evangelista“ společnosti Google. Ten také před časem obhajoval síťovou neutralitu během slyšení před senátním výborem (plný text [PDF, 194 kB]).

Své názory a argumenty prezentuje koalice na svém webu. Existuje však i řada dalších spřízněných či jen stejně smýšlejících webů s hodnotnými informačními zdroji. Za všechny doporučuji například democraticmedi­a.org a freepress.net.

K zastáncům síťové neutrality přitom patří i někteří zákonodárci v USA, kteří se snaží navrhovat různé dodatky a změny k „hlavním“ zákonům, které neutralitu oslabují. Některé z nich byly neúspěšné, ale jiné naopak získaly podporu příslušných podvýborů, a bude se o nich ještě dále jednat. Jde například o sněmovní návrh s názvem The Internet Freedom and Nondiscrimination Act of 2006 (HR 5417), který explicitně zakazuje různé nakládání s různými druhy provozu.

Zachraňte konkurenci!

Na Internetu a v médiích ovšem není aktivní jen strana zastánců síťové neutrality, ale také strana druhá, sdružující hlavně velká jména z telekomunikační branže v USA (seznam). Své názory a postoje, ve vztahu k síťové neutralitě, staví tato strana do polohy zachování konkurence, minimální regulace a nezasahování státu do chodu Internetu – neboť požadavek na zachování striktní síťové neutrality považují právě za pokus o regulaci Internetu ze strany státu. Proto také svou agitaci vedou na dvou webech s příznačnými názvy:

• Hands off the Internet (ruce pryč od Internetu),
• NetCompetition­.org (konkurence v síti).

Co si o tom myslím?

Celá výše popisovaná kauza, ačkoli je „živá“ již nějakou dobu, se bude zcela jistě ještě dále vyvíjet. Takže i tento článek je jen jakýmsi „prvotním nastolením problému“. Rád bych ale k němu přidal i svůj vlastní pohled.

Situaci rozhodně nevidím černobíle v tom smyslu, že by jedna strana měla ve všem pravdu a druhá v ničem. Více sympatií má u mne zachování síťové neutrality a zejména pak v zákoně zakotvený požadavek na to, aby provideři nesměli rozhodovat o tom, kam se kdo smí dostat a kam ne, či jinak prosazovali jakýkoli vlastní výběr. Na druhé straně rozumím i některým argumentům odpůrců síťové neutrality, které mluví o potřebě diferencovat různé druhy provozu. To by se ale mělo týkat striktně jejich technických charakteristik, hlavně požadavků na latenci a její rozptyl (jitter), případně spolehlivost, zabezpečení atd., a nikoli obsahu, resp. významu přenášených dat.

V každém případě ale jde o významnou a naštěstí snad i otevřenou záležitost, která se samozřejmě netýká jen USA a o které zcela jistě ještě uslyšíme. Zajímavé by bylo podívat se například na to, jak je to dnes se síťovou neutralitou v ČR. Ale o tom až příště.