Hlavní navigace

Černá kronika českých telekomunikací, část I.

6. 3. 2002
Doba čtení: 10 minut

Sdílet

Společnost GTS včera oznámila, že přestává platit Českému Telecomu. Na našem telekomunikační trhu to není poprvé, kdy někdo někomu přestává platit za poskytnuté služby - ale je to snad prvně, kdy to někdo říká dopředu a veřejně, a také vysvětluje důvody tohoto svého kroku. U GTS jde o snahu přimět Český Telecom ke konstruktivnímu jednání.

Mezi společnostmi GTS a Český Telecom panuje v současné době velmi zvláštní vztah, alespoň pokud jde o propojení jejich sítí. Po technické stránce propojeny jsou a provoz může přecházet z jedné sítě do druhé. Jinak je to ale s právními aspekty tohoto propojení, neboli se vzájemnou propojovací dohodou. Zde vládne opravdu podivná situace, a právě na ni teď GTS reaguje neméně divným krokem: zastavením plateb za propojení vůči Českému Telecomu.

O co jde?

Abychom tento vztah správně pochopili, je třeba vrátit se na počátek letošního roku, kdy se sjednávaly první propojovací dohody. Tehdy ostatní velcí alternativní operátoři (Aliatel, Contactel, eTel) přistoupili na požadavek Českého Telecomu, aby se podíleli na nákladech Českého Telecomu na propojení jeho sítě s propojovacím bodem na rozhraní mezi oběma sítěmi (zatímco propojení v opačném směru si budou hradit sami, podrobněji např. zde). Díky tomu se jim podařilo uzavřít s Českým Telecomem alespoň nějakou propojovací dohodu (byť pokrývala jen základní hlasové služby a nikoli další hlasové služby, Internet atd.).

Společnost GTS na stejný požadavek Českého Telecomu odmítla přistoupit a nechala rozhodnout regulátora (ČTÚ, Český telekomunikační úřad). Ten pak musel svým výnosem z 11.4.2001 nah­radit propojovací dohodu mezi oběma stranami, jež se nedokázaly dohodnout. Zajímavé na tomto rozhodnutí bylo to, že oba operátoři jej interpretovali jako potvrzení svého stanoviska a své vítězství (viz tehdejší článek: GTS vs. ČTc: vyhráli oba?).

Český Telecom se však proti tomuto „svému vítězství“ v dubnu 2001 odvolal (k samotnému regulátorovi, který rozhodnutí vydal), ale 3.6.2001 ČTÚ rozhodl o zamítnutí tohoto odvolání.

Poté Český Telecom učinil velmi zvláštní krok. Využil paragrafu 102 odst. 3 telekomunikačního zákona, a na jeho základě zažaloval GTS. Jaký to mělo smysl?

Zmíněný paragraf říká toto:

(3) Fyzické a právnické osoby jsou oprávněny po vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení dovolávat se žalobou nápravy ve výroku správního rozhodnutí pořadem práva u obecných soudů. Žaloba musí být podána do dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání lhůty nelze prominout. Správní rozhodnutí vydané v těchto sporech nabývá právní moci marným uplynutím této lhůty. V případě, že je žaloba zákonným způsobem podána, pravomocné správní rozhodnutí vydané v těchto sporech nemá právní účinky.

Důležitá je hlavně poslední věta: i když existuje pravomocné správní rozhodnutí (zde rozhodnutí ČTÚ o propojení Českého Telecomu a GTS), pouhé podání žaloby okamžitě způsobí, že toto rozhodnutí přestane mít právní účinky – jako kdyby neexistovalo. Nezáleží vůbec na tom, zda je žaloba důvodná či nedůvodná. Dokud soud pravomocně nerozhodne, stačí k eliminaci právních účinků původního správního rozhodnutí, byť již plnomocného, pouhý akt podání žaloby. V daném případě nikoli žaloby na ČTÚ – jak by velela logika věci, když Český Telecom není spokojen s rozhodnutím ČTÚ – ale na GTS (aby se zastavily právní účinky vztahu Český Telecom & GTS). No a při dnešní rychlosti (či spíše pomalosti) rozhodování soudů se z toho stává záležitost opravdu na dlouhé lokte…

Jako součást své žaloby přiložil Český Telecom i návrh nové propojovací dohody. Ta by podle jeho představ měla obsahovat propojovací poplatky ve výši 0,92 Kč za jednu minutu místního hovoru ve špičce (a 0,46 Kč mimo špičku). To je v očividném rozporu s požadavkem platného telekomunikační zákona, který říká, že ceny za propojení nesmí být diskriminační. A co jiného by byl požadavek na 0,92 Kč vůči GTS, když od ostatních alternativních operátorů Český Telecom požaduje 0,66 Kč (vzhledem rozhodnutí ČTÚ o maximálních cenách za propojení)?

GTS reagovalo (15.10.2001) žádostí, aby soud vydal předběžné opatření v tom smyslu, že do rozhodnutí soudu se obě strany mají řídit již pravomocným správním rozhodnutím ČTÚ z 11.4.2001 (což se zřejmě fakticky děje, protože propojení jako takové funguje a hovory z jedné sítě do druhé prochází). Ovšem GTS chtělo, po vzoru ostatních alternativních operátorů, zprovoznit i další služby, jmenovitě zelené linky, modré linky, přístup k Internetu a audiotexové služby, a jejich zprovoznění navrhlo i do předběžného opatření. To však soud 18.1.2002 odmítnul – s poukazem na to, že takové předběžné opatření by fakticky bylo konečným rozhodnutím ve věci a nikoli rozhodnutím dočasným.

Jaké jsou důsledky?

Současná situace s propojením GTS & Český Telecom je tedy taková, že po technické stránce propojení existuje a funguje, ale není podloženo platným (právně účinným) smluvním vztahem. To se nutně odráží i ve vzájemném chování obou stran vůči sobě. GTS si nyní stěžuje na to, že Český Telecom mu odmítá zprovoznit další služby (již zmiňované barevné linky, Internet atd.) a odmítá také navyšovat kapacitu propojení, která při vzrůstající intenzitě provozu mezi oběma sítěmi nestačí, a zhoršuje tak kvalitu služeb pro koncové zákazníky.

GTS se také snažilo uzavřít s Českým Telecomem novou propojovací dohodu. Podle toho, co včera říkali představitelé GTS na tiskové konferenci, požadovali stejnou propojovací dohodu, jakou mají ostatní alternativní operátoři, ovšem s výhradou toho, že sporný bod (v úvodu zmiňované náklady na propojení mezi sítí Českého Telecomu a propojovacím bodem) zůstane „otevřen“ a bude dořešen podle toho, jak rozhodne soud. Tato jednání ale rovněž nevedla ke kýženému cíli – z pohledu GTS prý Český Telecom oddaluje společná jednání a vymýšlí si nejrůznější obstrukce, odvolává již domluvené schůzky atd. Český Telecom prý sice již poslal GTS několik návrhů na řešení celé situace, ale ty byly pro GTS zcela nepřijatelné (údajně by jejich přijetím fakticky negovali své stanovisko v celém sporu a přistoupili na hru Českého Telecomu). Z pohledu Českého Telecomu by hodnocení nejspíše bylo obrácené…

Rozhodnutí: neplatit!

Pro GTS to skutečně musí být patový stav – řešení soudní cestou se nejspíše pořádně protáhne, a dohoda s Českým Telecomem také není na obzoru. Bez ní nejsou zprovozněny další služby ani posíleno propojení, kvůli čemuž GTS nemůže podnikat tak jak by chtělo.

Jak včera v tiskové zprávě uvedl ředitel GTS Milan Rusnák:

Všechny výzvy a termíny k jednání o propojovací smlouvě Telecom doposud ignoroval a svým přístupem nás, jako svého největšího konkurenta, záměrně tlačí do kouta. Přistupujeme tedy ke krajnímu řešení a bez řádné smlouvy, na kterou se Telecom stále odvolává, už nezaplatíme prostě nic.

Nepodepsaná propojovací dohoda prodlužuje stav bezpráví a brání nám ve zprovoznění dalších služeb. Telecom se jednání vyhýbá a my už prostě nemůžeme jinak

Na stav bezmoci tedy GTS hodlá upozorňovat nejkrajnějším řešením: zastavením plateb za propojení vůči Českému Telecomu.

K tomu je vhodné dodat, že vzájemné pohledávky obou stran jsou z určité části kryty různými odpočty (neboli tím, že obě strany si poskytují služby navzájem), a fakticky si platí jen to, co je nad tyto vzájemné zápočty. V daném případě to prý představuje přibližně 20 až 30 milionů měsíčně.

Jak včera na tiskové konferenci GTS také zaznělo, firma bude informovat Evropskou unii o vzniklé situaci a požadovat znovuotevření kapitoly o telekomunikacích, která byla předběžně uzavřena již v roce 2000 (na základě příslibu, že náš telekomunikační trh bude plně liberalizován – což se však nestalo). Stejně tak hodlá GTS informovat zahraniční komunitu o nebezpečí ohrožení investic v České republice. Zmiňováno (alespoň v předem připravených slidech) bylo také to, že neřešení celého problému může vést až k mezinárodní arbitráži.

Dnes, ve středu 6.3.2002, se Milan Rusnák setká s delegací direktoriátu Evropské unie pro informační společnost, která je právě v České republice na návstěvě, a hodlá ji seznámit s celým případem.

Odpojí Český Telecom GTS?

Rozhodnutí GTS neplatit Českému Telecomu není zdaleka ojedinělým svého druhu na našem telekomunikačním trhu. Pokud mě paměť neklame, je ale prvním, které je takto veřejně deklarováno a zdůvodňováno. Od ostatních případů neplacení je odlišné zřejmě i v tom, že nebude porušením platného smluvního vztahu. Jestliže Český Telecom dosáhl neúčinnosti jejich vzájemného poměru a nyní toho využívá, GTS mu oplácí stejnou mincí – přestává plnit smlouvu, která není účinná.

Co se ale může odehrát dál? Jednou z možných reakcí Českého Telecomu by mohlo být i odpojení GTS, neboli přerušení propojení sítí Českého Telecomu a GTS (z iniciativy Českého Telecomu). S něčím takovým má GTS čerstvou zkušenost – nedávno jej pro neplacení odpojil RadioMobil, ale poté zase muselo být z rozhodnutí regulátora propojení obnoveno (podrobněji se celou kauzou zabýval Rostislav Kocman na Mobil.cz). Nejspíše to byl určitý precedent, na kterém si GTS a jeho právníci ověřili, co a jak je v praxi možné a „jak to chodí“. Nyní GTS uvádí, že Český Telecom jej nemůže odpojit ani v případě, kdy přestane platit. Odvolává se přitom na paragraf 40 telekomuni­kačního zákona a říká:

Pokud by Telecom zareagoval odpojením, porušil by tím zákon a GTS by bylo neprodleně nuceno požádat ČTÚ o předběžné opatření s nařízením opětovného spojení s tím, že bychom vůči Telecomu uplatnili veškeré právní prostředky ochrany proti jeho nezákonnému postupu".

Kde je pravda?

Vraťme se ale znovu k předmětu celého sporu, neboli k tomu, o čem by měl rozhodnout soud. Jde o to, že sítě obou telekomunikačních operátorů jsou propojeny přes tzv. propojovací bod, který je sice logickým středem tohoto propojení, ale fyzicky může být umístěn kdekoli – u jedné či druhé ze stran, nebo někde mezi nimi. Český Telecom si v loňském roce prosadil, že všechny tyto propojovací body budou umístěny nikoli někde „na půli cesty“ či „na střídačku, některé na jedné straně a jiné na druhé straně“. Místo toho dotlačil alternativní operátory k akceptování skutečnosti, že všechny tyto propojovací body budou u nich (a naopak žádný na straně Českého Telecomu).

Ovšem propojovací bod musí být spojen s ústřednami obou operátorů. Propojovací dohody, uzavřené ostatními alternativními operátory (Aliatel, Contactel, eTel), počítají s tím, že alternativní operátor si hradí sám a v plné výši spojení mezi svou ústřednou a propojovacím bodem a na spojení s druhou stranou Českého Telecomu přispívá (resp. o tento spoj se obě strany dělí v poměru, v jakém jej využívají). GTS tento princip odmítlo a razilo zásadu, že každý operátor si má hradit své připojení až k propojovacímu bodu sám (s tím, že navrhovalo rovnoměrné rozmístění propojovacích bodů či naopak jejich umístění na straně Českého Telecomu, přičemž by si sámo platilo celé své spojení až k propojovacímu bodu). Variantu požadovanou Českým Telecomem odmítalo s poukazem na to, že by vlastně Českému Telecomu přispívalo na jeho infrastrukturu.

Rozhodnutí regulátora z 11.4.2001, citované v úvodu, se k tomuto sporu vyjádřilo tak, že „každá strana plně odpovídá za své připojení až k propojovacímu bodu“. Jak jsem již také v úvodu avizoval, obě strany to prohlásily za potvrzení svého stanoviska. Jak je to možné?

GTS interpretuje termín „odpovídá“ i ve smyslu ekonomickém, neboli tak, že příslušný operátor nese všechny náklady na toto propojení. Ze stanoviska a jednání Českého Telecomu vyplývá, že druhá strana jej interpretuje pouze ve smyslu správy a managementu, nikoli ve smyslu nákladů (a požaduje na druhé straně, aby se na těchto nákladech podílela). To, oč nyní běží v soudním sporu (tj. co je napadeno žalobou), je v zásadě právě tento rozdíl v interpretaci – soud musí rozhodnout, zda si má Český Telecom platit své propojení sám (jak požaduje GTS), nebo mu na to má GTS přispívat (jak požaduje Český Telecom).

K celé věci ale existuje relevantní stanovisko regulátora (ČTÚ) z 15.3.2001, které říká:

Každý provozovatel veřejné telekomunikační sítě, která se propojuje v propojovacím bodě s jinou veřejnou sítí, zřizuje a provozuje telekomunikační zařízení a telekomunikační okruhy své sítě až po specifikované rozhraní v propojovacím bodu na své náklady.

To dává za pravdu stanovisku GTS. Z čeho pak ale Český Telecom odvozuje své opačné stanovisko? Zřejmě z toho, že regulátor ve svém inkriminovaném rozhodnutí z 11.4.2002, jímž uzavřel za obě strany jejich propojovací dohodu, sice napsal že „každý si odpovídá za své připojení až k propojovacímu bodu“, ale na druhé straně nezrušil jiné pasáže propojovací dohody (resp. z návrhu, nad nímž se obě strany samy nedohodly). Tyto pasáže přitom říkají, v jakém poměru se mají obě strany dělit o náklady na spojení mezi propojovacím bodem a ústřednami Českého Telecomu. Rozhodnutí ČTÚ je tedy nekonzistentní a vnitřně protichůdné, a tím vlastně umožnilo celý spor – každá ze stran využila této nekonzistentnosti k podpoře svého stanoviska.

BRAND24

Nezapomínejme ale, o co jde v celé kauze především: o konkurenční boj! Vždyť zde stojí proti sobě dominantní operátor a největší z českých alternativních operátorů, který záhy ještě více „nabobtná“ spojením se společností KPNQwest (která jej koupila). No a v konkurenčním boji je každý (zákonný) prostředek dobrý, i když má třeba charakter chyby v zákoně.

Sám Český Telecom se prý podepsal pod společnou žádost všech operátorů, adresovanou na Ministerstvo dopravy a spojů České republiky a volající po odstranění zmiňovaného paragrafu 102 telekomuni­kačního zákona (jde o možnost zastavit pravomocné rozhodnutí pouhým podáním žaloby, viz výše). To mu ale nijak nebrání v tom, aby toto sporné a i jím kritizované ustanovení nevyužil proti svému konkurentovi.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).