Hlavní navigace

Česká cesta k (ne)ratifikaci dohody ACTA

11. 4. 2012
Doba čtení: 7 minut

Sdílet

Česká republika si počká, zda dohodu ACTA shodí ze stolu europoslanci. Pokud ne, počká si, zda tak neučiní Evropský soudní dvůr. A pokud ani ten, bude dohodu ACTA následně posuzovat nás Ústavní soud.

Kolem dohody ACTA (Obchodní dohody proti padělatelství) bylo v tuzemsku poslední dobou relativní ticho. Tedy alespoň od první poloviny února letošního roku, kdy vláda po silných protestech veřejnosti oznámila pozastavení ratifikačního procesu. Premiér Nečas tehdy také vyhlásil, že si vyžádá nezávislé posouzení dohody:

„Nechceme v žádném případě připustit situaci, kdy by nějakým způsobem byly ohroženy občanské svobody a svobodný přístup k informacím. Takže ratifikační proces ke smlouvě ACTA bude pozastaven a znovu to podrobíme analýzám,“ říká premiér, který trvá na posouzení odborníků. „Vyžádáme si i nezávislé posudky, musíme se podívat na to, co by to obnášelo v reálném životě,“ uvedl.

Jen o pár dnů nato ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (do jehož resortu dohoda ACTA spadá) v televizním pořadu Otázky Václava Moravce slíbil uspořádat kulatý stůl s příznivci i odpůrci smlouvy, na kterém budou obě strany moci probrat své argumenty.

Takovýto kulatý stůl ještě předtím, konkrétně 7.2.2012, uspořádal vydavatel Lupy, společnost Internet Info (viz postřehy). Resortu průmyslu a obchodu to trvalo „o něco déle“: svůj slibovaný kulatý stůl uspořádal právě včera, 10. dubna 2012, od 11 hodin – a hned nato, od 13 hodin, následovala tisková konference s oznámením dalšího postupu ohledně dohody ACTA.

Kulatý stůl na poslední chvíli

Včerejší kulatý stůl byl svolaný velmi narychlo. Podle svědectví Pirátské strany byly pozvánky rozesílány v pátek před velikonočními svátky, a samotný kulatý stůl se konal hned první pracovní den po těchto svátcích.  Také účast nebyla z nejpočetnějších, podle včerejších HN:

Kulatého stolu se s ministrem průmyslu a obchodu zúčastnili ředitel Seznam.cz Michal Feix, místopředseda představenstva ICT Unie Zdeněk Pilz, šéfredaktor internetového serveru Lupa.cz Patrick Zandl, člen České pirátské strany Jakub Michálek a právní expert Jiří Čermák z Baker McKenzie.

Na nějaké delší  vyhodnocování závěrů  z jistě bohaté diskuse ale nebyl čas, protože tisková konference, oznamující rozhodnutí ministerstva ohledně dalšího osudu dohody ACTA, začala pouhé dvě hodiny po začátku kulatého stolu (ve 13 hodin).  

Lze tedy předpokládat, že samotné rozhodnutí padlo již před konáním kulatého stolu. Podle neoficiálních informací asi čtrnáct dnů před ním. Samotný kulatý stůl pak byl jen o splnění slibu, který v určitou chvíli ministr Kuba dal a nyní potřeboval ohlásit jeho splnění.

Na druhou stranu i oponenti dohody ACTA mohou být spokojeni s tím, jak to dopadlo: pokud chtějí, mohou to prezentovat tak, že ministr Kuba dal na jejich argumenty a rozhodl se pro krok, ke kterému se původně neměl.

A o jaký krok vlastně jde? Jaké zásadní oznámení padlo na včerejší tiskové konferenci?

Co se dělo na úrovni Unie?

Než si řekneme, o jaké rozhodnutí jde, popišme si nejprve, co a jak se odehrálo na úrovni Evropské unie. Může nám to totiž pomoci v pochopení a docenění našich „národních“ kroků.

I na úrovni Evropské unie, konkrétně na úrovni její Komise, Parlamentu i Rady, pochopitelně probíhá souboj zastánců a odpůrců dohody ACTA. A do něj pochopitelně nějak zasahují i média a nejširší veřejnost, a samozřejmě také lobbisté.

Jednou z otázek, kolem které se tento boj dosud odehrával, byla otázka toho, zda by smlouvu ACTA měl posoudit Evropský soudní dvůr. Původně to byl požadavek odpůrců dohody ACTA, kteří tak reagovali na existenci různých výkladů toho, co vlastně dohoda ACTA znamená, co požaduje, co přinese a co změní. Přitom právě Evropský soudní dvůr je tou institucí, která je k něčemu takovému „příslušná“ a je kompetentní i k tomu, aby nastavila určité mantinely pro implementaci dohody ACTA. Protože jedna z velkých výtek vůči této dohodě je ta, že je velmi „gumová“ – že může být implementována opravdu velmi rozdílným způsobem.

Zpočátku tedy byla situace celkem jasná: odpůrci dohody ACTA ji chtěli předložit k posouzení Evropském soudnímu dvoru, zatímco její  zastánci nikoli – a chtěli ji rovnou ratifikovat v Evropském parlamentu. K tomu si zdůrazněme, že pokud by Evropský parlament dohodu skutečně poslal soudnímu dvoru k posouzení, v mezidobí (po dobu jejího posuzování) by nemohl pokračovat v procesu její ratifikace.  A podle většiny odhadů by se jednalo o rok, možná až dva, protože tak dlouho obvykle trvá, než Evropský soudní dvůr rozhodne.

Jenže pak se situace začala obracet: výbor Evropského parlamentu pro zahraniční obchod (INTA), který je v případě dohody ACTA „rozhodujícím“ výborem, začal stále více dávat najevo, že je proti dohodě a že má dostatek důvodů k jejímu odmítnutí, aniž by musel čekat na verdikt Evropského soudního dvora.

Na to reagovali i zastánci dohody ACTA, mezi které lze počítat i samotnou Komisi, a zejména pak komisaře de Guchta, do jehož „resortu“ dohoda patří. Ten původně nechtěl o nějakém posuzování soudem ani slyšet, v očekávání že bude schopen ratifikaci dohody úspěšně „protlačit“. Jenže pak se pravděpodobnost úspěchu začala zmenšovat, a tak i on začal měnit názor, ve snaze udržet dohodu ACTA alespoň nějak ve hře.  Koncem února vydává prohlášení, ve kterém hovoří o předběžném souhlasu celé Komise s předáním dohody ACTA soudnímu dvoru k posouzení.

I přes tento ústupek ale situace dále eskalovala, když výbor INTA pro zahraniční obchod koncem března (konkrétně  28.3.2012) poměrně jasnou většinou (21 proti 5, při 2 zdrženích) zamítl návrh předložit dohodu ACTA k posouzení Evropskému soudnímu dvoru. A jeho záměr shodit dohodu ACTA ze stolu co nejdříve, bez dlouhého čekání na verdikt Evropské soudního dvora, v jeho vyjádření zazněl zcela explicitně.

Na to následně reagovala i samotná Komise: po únorovém předběžném „varování“, že už téměř souhlasí s předáním dohody soudními dvoru k posouzení, vydala 4.4.2012 další prohlášení, ve kterém své rozhodnutí definitivně potvrzuje – a dohodu ACTA předává k posouzení Evropskému soudnímu dvoru.

Jenže ani tento krok nemusí dohodu ACTA zachránit. Pokud ji Evropský parlament skutečně odmítne, jak stále zřetelněji naznačuje, bude už její posuzování Evropským soudním dvorem bezpředmětné.

Co u nás?

Vraťme se nyní již k tomu, jaké rozhodnutí zaznělo včera u nás doma, od ministra Martina Kuby. Nejde o nic přelomového ani zvláště „hrdinského“ – ale o racionální rozhodnutí, že proces naši národní ratifikace dohody ACTA, aktuálně přerušený, nebude obnoven, dokud dohodu neposoudí Evropský soudní dvůr. S tím, že pokud by i poté zůstala „ve hře“, dostal by ji k posouzení ještě náš Ústavní soud. Což by znamenalo další faktický odklad před naší případnou ratifikací této dohody.

Argumentace našeho ministerstva přitom byla velmi podobná tomu, jak vše prezentovala i Evropská komise a konkrétně komisař de Gucht: že dohoda ACTA vlastně nic nemění a nejde nad rámec stávajícího unijního práva. Naše ministerstvo průmyslu a obchodu to dokládalo i vlastní studií, která ale nejspíše nebude úplně nezávislá, protože by měla vycházet právě a pouze z názoru další resortů a orgánů veřejné moci. Tato studie by měla být v brzké době vyvěšena na webu MPO.

I přes tuto argumentaci, že dohoda ACTA vlastně nic nemění, si ale i naše strana chce počkat na její posouzení soudem  – nejprve na unijní úrovni, a pak i u nás.

Cui bono?

Osobně se domnívám, že dohoda ACTA je po popisovaných krocích už „odepsaná“. Že nemá reálnou šanci na ratifikaci v Evropské unii. Očekávám, že se naplní signály vydávané evropskými poslanci, konkrétně gesčním výborem INTA, a že krok Komise (předložení  dohody k posouzení Evropskému soudnímu dvoru) nezabrání tomu, aby byl završen již započatý ratifikační proces v Evropském parlamentu – a to definitivním odmítnutím dohody ACTA na přelomu května a června (kdy se o této dohodě bude hlasovat v plénu Evropského parlamentu).

Krok Evropské komise proto vnímám spíše jako součást celkového „boje“ o dohodu ACTA, která by chtěla ještě zvrátit názory některých poslanců a zabránit jejímu smetení ze stolu.

Naproti tomu u nás má právě oznámený krok jiný dopad. Fakticky jde o odklad začátku naší ratifikace až na dobu, kdy bude jasno na unijní úrovni. Pokud v mezidobí dohodu „zabijí“ europoslanci, jsme z obliga a žádnou ratifikaci už začínat nemusíme. Pokud dohoda přežije hlasování v Evropském parlamentu, počkáme si i my na výsledek posouzení Evropským soudním dvorem.

BRAND24

Pokud dohodu smete ze stolu nález soudního dvora, jsme opět  z obliga a nemusíme naši ratifikaci ani začínat. A pokud snad ne, a dohoda ACTA přežije i verdikt Evropského soudního dvora, dopřejeme si ještě další odklad, v podobě posouzení naším Ústavním soudem.

Všechno tedy napomáhá tomu, abychom to nebyli my (jako Česká republika), kdo rozhodne a dohodu ACTA definitivně shodí ze stolu. Počkáme si, až to udělají jiní.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor byl dlouho nezávislým konzultantem a publicistou, od 8.6.2015 je členem Rady ČTÚ. 35 let působil také jako pedagog na MFF UK v Praze.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).