Česká televize slouží, ale proč vlastně?

Nemohu se zbavit dojmu, že se jedná o megalomanský projekt, který si může při takovém charakteru webu dovolit jen instituce velikosti kolosu obléhajícího Kavčí hory. Druhý dojem, který ve mně přetrvává, je, že někdo v České televizi si musel říct, že se pokusí na novém webu integrovat to nejzábavnější, co kde na Internetu viděl. Nechybí zpravodajství, personalizace v podobě konfigurátoru osobního programu, diskusní fóra, živé chaty s tvůrci a herci, download některých spotů atd. Zbývá už jen doprogramovat freemail na některé zajímavé doméně a pak už jen málokdo odolá pokušení výzvy uvedené v levém horním rohu stránky a nastaví si web ČT jako domovskou stránku. Škoda, že při svém věčném boji se soukromými televizemi zapomněli na Kavčích horách, že se sem tam někdo dívá i na konkurenci, takže pokud si chci sestavit svůj osobní program na stránkách České televize, na Novu a Primu se asi jen tak nepodívám.

Neupírám ČT snahu informovat koncesionáře o tom, co všechno se za zdmi továrny na příběhy děje, tak velká a významná instituce má jistě co o sobě sdělit a využívat k tomu prostor vymezený 24hodinovým vysíláním nelze. Internet je k tomu naštěstí tím nejdostupnějším médiem, které nabízí neomezený prostor, a tedy příležitost splatit svému koncesionáři dluh mlčenlivosti. Potřeba informovat je jedna věc, objemnost informací věc druhá. Otázkou totiž je, koho z normálních smrtelníků všechny ty informace zajímají. K čemu je běžnému poplatníkovi detailní představení Rady ČT, když se jinak tato suita před lidmi skrývá a předvádí svou neschopnost kdykoli, kdy má alespoň předstírat, že vykonává to, co by dělat měla?

Odhaduji, že studenti žurnalistiky a příbuzných oborů musejí být stránkami nadšeni. Z materiálu zde shromážděného by byli schopni sestavit nejednu diplomovou práci, a to bez nutnosti oprašovat zimník a vyrážet studovat do nejrůznějších studoven. Spokojeni asi mohou být i televizní profesionálové, kteří zde mohou nahlédnout pod pokličku tvorby, a koneckonců i novináři, kterým je zde věnován ne nevýznamný oddíl. Jestli ale hodlá ČT prostřednictvím tohoto webu přesvědčovat neplatiče, že krást se nemá, myslím, že přes několik stránek věnovaných televiznímu poplatku to ono nebude.

Některé součásti webu byly zamýšleny opravdu jako vítaná služba, bohužel však ve svém provedení ne příliš přínosná. Když jsem si totiž uložil jednodenní program ČT ve formátu PDF, získal jsem šest stran textu a obrázků. Co s ním? Uložit? Vytisknout inkoustem? Nebo přestěhovat počítač k obrazovce, abych mohl v přestávkách mezi pořady scrollovat a prohlížet, co mě s ČT ještě čeká a nemine?

Před úplným závěrem si ještě naposledy hnidopišsky rýpnu, když jsem až dosud nenechal na webu naší, tedy České, televize nit suchou: Pokud čekáte, že se na stránkách neobjeví žádná hrubka, protože veřejnoprávní instituce bdí nad správností českého jazyka, nenechte se zmást. U pomíjivého obsahu by se to dalo tolerovat, ale když se chyby objeví u několika hyperlinků, které slouží k přepínání mezi službami, je to opravdu na pováženou.

Jsem přesvědčen, že kdyby Česká televize byla nucena striktně hlídat efektivitu vynaložených nákladů, web v takovém rozsahu by nikdy nespatřil světlo světa. Internet je viditelně v této veřejnoprávní instituci na straně nákladů, s obchodními modely se zjevně nekalkulovalo a v rozpočtu zaujímá místo coby položka „self promotion“. Bez obalu přiznávám, že bych se rád někdy podílel na něčem tak rozhazovačném a nabobtnalém, aniž bych měl svázané ruce příjmovou stránkou věci.