Ještě před rokem a půl se zdálo, že se české mikroblogovací projekty chytnou a najdou si místní uživatele, kteří Twitter neznají, nebo kterým se nelíbí. Třeba jenom z jednoho prostého důvodu – protože na ně nemluví česky. Shrnující článek České mikroblogovací systémy – znáte je? uvedl hned několik slibně se rozvíjejících českým mikroblogovacích systémů. Mikroblogování dnes (na rozdíl od června předloňského roku) asi nepotřebuje mnoho vysvětlování. Tento formát komunikace už má u nás desetitisíce příznivců (ano, ve srovnání s ostatními kanály je to zatím zoufale málo) a neignorují ho ani velká média. Například Česká televize umožňuje divákům nového pořadu Hydepark klást otázky pomocí Twitteru.
Českých mikroblogovacích systémů se pochopitelně po celosvětovém úspěchu Twitteru objevilo hned několik. Tak jak rychle se objevily, tak rychle se po nich slehla zem. Je ale nutné dodat, že zaniklé projekty (více se o nich dočtete ve výše odkázaném článku) byly většinou projekty jednoho muže, vznikly na koleně a o jejich vývoj a propagaci se nikdo nestaral. Přesněji řečeno, sloužily úzké skupince uživatelů a jejich přátelům.
Přitom se v roce 2008 zdálo, že se může objevit česká štika, která využije nástupu nové formy komunikace. Štiky se objevily dokonce dvě. Tímto titulem se mohou chlubit hlavně z toho důvodu, že přežily. První štikou je projekt Drbz.cz. Za jeden a půl roku se toho změnilo dost, ale k horšímu. Systém téměř nikdo aktivně nevyužívá, když už se objeví nový záznam, tak jde většinou o automaticky generovaný reklamní odkaz. Že by někdo psal statusy či konverzoval? To jak na tom tento mikroblogovací systém je, dokládá i fakt, že se jeho provozovatelé nedokázali za více než 14 dní vyjádřit k otázkám ohledně aktuální situace, počtu uživatelů a dalších parametrů, které měly napovědět o stavu české mikroblogovací scény.
Tato první štika měla dobře našlápnuto, v rukávu dobré nápady a smělé plány. Dnes je systém pouze jednou z referencí provozovatele a když se náhodou někdo z uživatelů na Drbz.cz podívá, může jenom smutně utrousit „nikde nic, nikde nikdo“. V půlce roku 2008 Luděk Podolka za provozovatele Drbz.cz poodhalil svůj pohled na budoucnost mikroblogů v Česku: Osobně si myslím, že mikroblogy čeká bouřlivější vývoj po masovém rozšíření nových mobilních telefonů s dostupným připojením k Internetu. Mobilní telefony vybavené GPS umožní nabídnout nové služby založené na poloze uživatele. Podle mého názoru je na trhu vždy prostor pro nové, neotřelé nápady. Na druhou stranu jen dobrý nápad nestačí, důležitý je také obchodní model a tým motivovaných lidí, kteří dají nápadu šanci na přežití.
Nápadů bylo dost, jejich realizace také ušla (systém byl funkční a nabízel možnost integrace s populárními celosvětovými službami), tak co se nakonec pokazilo? Někdo ztratil motivaci nebo chuť, bylo málo peněz?
Druhou štikou (v žebříčku kvality jde ovšem o bezkonkurenční českou jedničku) je projekt Teidu. Při spuštění na začátku roku 2008 hodně pomohlo propojení s klasickým blogovacím systémem Bloguje.cz, přesněji řešeno oba systémy měly stejného autora a provozovatele. V létě roku 2008 si za provozovatele Teidu zavěštil Martin Malý, jeho autor. Na dotaz, zda je na českém mikroblogovacím trhu ještě místo, tehdy odpověděl: Jistě, místa je dost, stačí jen projekt zaměřit na nějakou zajímavou (a dosud nepokrytou) cílovou skupinu nebo nabídnout nadstandardní služby. Třeba takové posílání SMS při aktualizacích, jako má Jaiku. Ale nakonec, stejně jako u blogovacích systémů, přežijí ti, co budou mít silného partnera, dobré obchodní schopnosti nebo kvalitní uživatelskou základnu.
Jak je na tom Teidu dnes? Za společnost LAAR (provozovatel) poskytl údaje Jiří Kratochvíl. Jediný skutečně živý český mikroblogovací systém má 1700 registrovaných uživatelů, z toho 1300 si aktivovalo účet. Za posledních 90 dní aktivně přispívalo 70 uživatelů, za tuto dobu vyprodukovali 3700 postů. Jestli tedy některý z českých mikroblogovacích systémů žije, tak je to Teidu. Ti, kteří píší, píší docela často, konverzují a vůbec se chovají tak, jako kdyby se pohybovali třeba na Twitteru.
Statusy na Teidu jsou z velké většiny psány přes web, aktualizace pomocí textových zpráv tvoří jenom 6 % z celkového počtu. Webové stránky zaznamenávají cca 2700 unikátních návštěv měsíčně. Jak je to s vývojem počtu uživatelů a návštěvníků? Po počátečním náporu ihned po spuštění je prý nyní situace stabilizovaná a počet nových uživatelů a uživatelů službu opouštějících je zhruba vyrovnaný. Teidu prý tvoří z velké většiny uživatelé sesterského projektu Bloguje.cz. Což je velmi početná základna a asi hlavní důvod relativního úspěchu Teidu (ve srovnání s ostatními propadáky). Dále je to zázemí skutečné fungující společnosti provozovatele a jeho reálné představy a očekávání.
Jiří Kratochvíl smířeně uznává, že lidé jsou tam, kde mají přátele. Tedy na Twitteru, případně Facebooku. Sociální sítě jsou o kontaktu s lidmi a úspěšné jsou ty sítě, které nabízejí dostatečný počet uživatelů. Funkcionality a další parametry jsou pro uživatele mnohdy vedlejší. Dá se říci, že české mikroblogovací systémy používá dohromady maximálně několik stovek uživatelů. Na Twitteru je několik desítek tisíc Čechů. Twitter místní systémy převálcoval, což se dalo ostatně čekat. Nestal se zázrak, který by zvrátil rozehranou hru s předvídatelným výsledkem.
Před rokem a půl jsem při hodnocení české mikroblogovací scény napsal: České mikroblogovací systémy mohou využít například současné technické problémy Twitteru, který má často potíže s kapacitou. Je s podivem, že se žádný z českých internetových hráčů nepokusil spustit svůj vlastní podobný projekt, případně nekoupil projekt stávající. Za žádným z českých mikroblogů nestojí velké vydavatelství nebo společnost. Kdyby se něco podobného stalo, tento segment by měl více šancí na úspěch. Klasické blogy přinášejí snad všechna významná internetová média a portály, zápisníky politiků a známých osobností se staly standardní součástí jejich obsahu. Pokud by portál přišel s mikroblogem, mohli bychom se dočkat například VIP zápisků z jednání poslanecké sněmovny. A dalších podobně zajímavých projektů by mohlo být i více.
Následující rok a půl odhady a nápady vyvrátil, lépe řečeno úplně zboural. Twitter měl (a občas i má) technické problémy dost často, uživatelé si zvykli a berou to jako samozřejmou věc. To tedy českým systémům duše nepřineslo. Žádný z velkých hráčů na českém trhu mikroblogovací systém nekoupil ani sám nestvořil. Velcí hráči asi udělali dobře, investice by to byla značně nejistá, vždyť samotný velký Twitter neví, jak vydělávat. Velká média jsou na Twitteru, a to i ta česká. Kdo by komunikoval prostřednictvím českého systému, které skoro nikdo nepoužívá?
Vyplnila se poslední předpověď, někoho napadlo do mikroblogování zatáhnout politiky a celebrity. Vznikl (lépe řečeno se vyvinul z jednoho z nových mikroblogovacích systémů) projekt Mikroblogy.cz, který ale není mikroblogovacím systémem jako takovým. Osobnosti odpovídají na otázky, veřejnost se může zapojit třeba na Facebooku a odpovídat pomocí aplikace na to samé. Zajímavé by mohlo být otevření systému veřejnosti, umožnění běžným smrtelníkům zřídit si účet a zapojit se do komunikace.
Ostatní projekty, které se objevily během roku 2008, jsou mrtvé. Není se co divit, šlo o výstřely do tmy, případně výsledky seminárních prací či podporu ke kampani pivovaru. Twitter válcuje konkurenci celosvětově, a Česko není výjimkou. Nevznikl místní konkurenceschopný projekt s relativním dostatkem uživatelů a tím pádem s potenciálem k růstu. Kdyby se jedna za štik objevila o půl roku nebo o rok dříve, mohlo být možná všechno jinak. Průkopníci českého Internetu by možná nevstoupili na Twitter, ale založili by si účty na místním mikroblogovacím systému. Nebo by alespoň s Twitterem používali paralelně český klon.
Je potřeba dodat, že v našich podmínkách je mikroblogování (tedy prakticky synonymum pro používání Twitteru) stále hodně minoritní zábava, které se intenzivně věnují pouze tisíce Čechů. Většinou těch, kteří se pohybují v IT oborech či médiích. Z tohoto pohledu nemusíme považovat stovky uživatelů na českých mikroblozích za fiasko. Za poslední rok a půl se situace zpřehlednila a slabí odpadli. Už se najde asi málo Čechů, kteří by chtěli mikroblogovací systém rozjíždět. Na druhou stranu počet příznivců mikroblogování u nás roste, objevují se zajímavé a známé mikroblogující osobnosti. Bohužel (ale zcela pochopitelně) na Twitteru. Když už by se někdo chtěl pouštět do tohoto oboru, jako vhodné řešení se zdá cesta aplikací a rozšíření ke Twitteru. Doba pro vývoj a spouštění nového systému je totiž už nenávratně pryč…
