Hlavní navigace

České online zpravodajství je nudné

3. 5. 2004
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Internet se pyšní tím, že na něm může publikovat kdokoliv cokoliv. Stovky majitelů blogů tak také činí, ale jak vypadá v doméně .cz "velké" zpravodajství politické a obecně ekonomické na online úrovni? Vesměs velmi nudně a na všech serverech stejně, zpravodajské servery nevyužívají všech možností, které jim Internet přináší. Nevěříte?

Internetové zpravodajství je, i přes teoretizování o multimediálnosti, stále ještě z větší části otázkou dvou platforem – textu a statických obrázků, fotografií. Více než cokoliv jiného se podobá soudobé sazbě novin. Hypertext, tedy možnost odkazování na různá místa téhož dokumentu nebo mezi dokumenty navzájem, se dá připodobnit k odkazům mezi jednotlivými stránkami či články – snad jen s tím rozdílem, že místo čtenáře listuje a hledá počítač.

Za těch několik let, po která se v České republice online zpravodajství vyvíjí, jej do jisté míry ovládla tradiční média. Celostátní deníky, rozhlas a televize. Těm všem stačilo využít to, co už dávno mají, tedy infrastrukturu pro získávání a zpracování zpráv, a přidat novinku – jejich výstup do média, které není omezeno denní periodicitou ani vysílacím schématem – na web. Obecně platí, že redakce takového deníku má k dispozici mnohem více zpráv, než kolik se jí vejde do vydání (vysílání). Některé vypadnou proto, že nejsou dostatečně zajímavé / aktuální / relevantní / krvavé. Jiné však nemohou být zveřejněny z ryze technických důvodů. Mají třeba krátkou životnost, jsou k dispozici v době, kdy je není možné publikovat, protože noviny jsou již v tiskárně nebo zpravodajský pořad hotov, a čekat s nimi do dalšího vydání by již k ničemu nebylo. Právě takové informace by, již z principu, měly končit na Internetu.

Když se podíváte na webové servery velkých dodavatelů informací, tedy iDnes, Lidových novin (Centrum.cz), Práva (Novinky.cz), Českého rozhlasu 1 (izurnal.cz, rozhlas.cz) a dalších a jejich obsah porovnáte, zjistíte ne vždy, ale poměrně často něco velmi zajímavého.

Každé z těchto médií má svou platformu – typ zpráv, které předává. Když opomineme skutečnost, že tyto zprávy velice často pocházejí ze zpravodajského servisu ČTK a můžeme je spolehlivě najít i na dvorním serveru této agentury (www.ceskenovi­ny.cz), nemůžeme si nevšimnout ještě jedné, zásadní analogie.

Touto analogií je monotematičnost. Pokud je v kurzu hokej, pak na většině zpravodajských serverů budeme zavaleni hokejem. Jestliže se právě přou politici, budou stránky těchto serverů ovlivňovat oni. Opinion leadery, tedy těmi, podle kterých se stanovují témata, o nichž se píše, jsou zřetelně ČTK a iDnes. Mnoho dalších serverů se po nich opakuje. Má to dva výsledky.

Prvním, poměrně jasným, je nuda, šeď. Tím druhým zamlžení reality. Jestliže si například na čtyřech zpravodajských serverech (ostatně stejně jako v papírových novinách) máme možnost přečíst o aktuálních obětech nepokojů v Iráku, můžeme nabýt dojmu, že právě tyto nepokoje jsou tím nejdůležitějším, co se momentálně na povrchu naší planety děje.

BRAND24

Výše popsanému jevu se nelze divit. Tato média fungují v relativně svazujících košilkách svého tiskového rozsahu a rozložení zpravodajského schématu. Ale proč se monotematičnosti tak často drží i v rámci svých mnohem svobodnějších internetových podob, zůstává záhadou. Stačí se podívat na servery, které jsou, ač částí české mediální scény, na ní z rozličných důvodů zcela nezávislé (BBC), abychom pochopili tento, někdy sotva znatelný, jindy však ohromující rozdíl. Dojem, že jedině ty informace, o nichž je právě psáno, se dějí a jsou relevantní – chcete-li: důležité – pro naše životy, je příliš silný.

Jistě, Internet je jako médium s decentralistickou konstrukcí a relativně vysokou svobodou zdrojem i mnoha jiných informací. Pravdou však je, že i přes technické snahy o jejich zpřístupnění a syndikaci v jednoduchých rozhraních zůstávají stále ještě příliš roztříštěné. Troufám si tvrdit, že průměrný uživatel navštíví jeden či několik nejoblíbenějších (největších) serverů, aby se dozvěděl aktuální zprávy. A pokud na nich najde v zásadě totéž, ztratí zájem o vyšší počet z nich a vybere si jen jediný. V důsledku toho bude žít v dojmu, že ví vše, ačkoliv toho ví jen velice málo. V jakési virtuální realitě uvnitř virtuální reality sítě. Uprostřed zábavné a informující nudy, která je nejen nudná, ale také a především velmi nebezpečná pro svobodu uživatelova rozhodování. Pro svobodu uživatele jako takového.

Kolik zpravodajských (netechnických) serverů pravidelně navštěvujete?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je sociolog, odborný publicista, poradce, a lektor.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).