České stránky se (ne)roztahují

Aniž bych se chtěl pouštět do vády ohledně průkaznosti statistik, myslím, že si mohu dovolit prohlásit, že progresivním rozlišením obrazovky se v posledních měsících stalo 1.024 obrazových bodů na šířku při 768 obrazových bodech na výšku, což je asi 120 bodů na palec na patnáctipalcové obrazovce. Toto rozlišení získalo mírnou převahu nad dosud velmi rozšířeným rozlišením 800 na 600. Jejich poměr se pohybuje různě mezi 40 až 65 (1.024/768) a 25 až 45 procenty (800/600). Přibližně 10 až 20 procent připadá na rozlišení větší nebo menší.

Aktuálně vydávané „kuchařky“ pro webdesignéry doporučují stavět weby o šířce zobrazitelné právě v rozlišení 800/600. Tomu by odpovídal výsledek průzkumu ve vzorku sta českých webů, kde průměrnou šířkou stránky je 755 obrazových bodů. Na platformě MSIE pro Windows musíme počítat s čistou šířkou 780 obrazových bodů a na dalších platformách se snižuje až na 770 obrazových bodů. Do této šířky (nebo několik bodů přes) se vejde 93 procent sledovaných webů, což ovšem znamená, že sedm procent webů vyžaduje rozlišení alespoň 1024/768. Šířce pro rozlišení 768/640 vyhovuje 16 procent a jen tři procenta webů se vejdou do rozlišení 640/480.

Ze studií použitelnosti, z dotazování mezi uživateli a z výzkumů „readability“ (schopnosti snadného čtení) svorně vychází další doporučení: totiž doporučení pružné šířky. Uživatelé s větším rozlišením obrazovek si stěžují, že se jim úzké stránky krčí v rohu okna prohlížeče. Úzké stránky na větších obrazovkách zbytečně nutí uživatele posouvat stránku vertikálně, což snižuje jejich použitelnost. Z průzkumů o „rychločtení“ z obrazovky se zase zjistilo, že naprosto nejrychleji jsou uživatelé schopni anglický text (psaný písmem Times o výšce 12 pointů a 120procentní výšce řádku na šedém pozadí) číst ze středně úzkých (10 cm), nebo naopak velmi širokých sloupců (20 cm), při klasické šířce 770 obrazových bodů na text zbývá právě něco kolem 400 obrazových bodů, což je při rozlišení 120 bodů na palec optimální.

Ve sledovaném vzorku pružnou šířku nad 800 obrazových bodů vládne 34 procent webů. Pružná šířka se přitom (s výjimkou webů Mafry, Seznamu a Centra) uplatňuje především na layoutech novějšího data. U těch sedmi procent webů, které přesahují šířku 800 obrazových bodů, se mohou provozovatelé setkat s tím, že uživatelé ignorují neviditelnou část stránky (obvykle tu najdete podlouhlý reklamní formát zvaný skyscraper nebo stručné aktuální informace).

S tím, jak ubývá starých monitorů s nízkým rozlišením, přibývá displejí handheldů a multifunkčních mobilních telefonů. Jejich prohlížeče mohou s pevně stanovenou šířkou mít potíže, zvláště, je-li vzhled udržován pomocí tabulek. To znamená, že téměř na všech sledovaných webech s výjimkou několika osobních projektů zakouší uživatelé nových technologií zbytečné komplikace.

Vedle šířky stránky je poměrně důležitá i výška, nebo chcete-li délka stránky. Jen prezentační weby se obvykle vejdou na výšku jedné obrazovky (11 procent), daleko k tomu nemají ani některé portály, jinak bývají stránky delší. Motivací pro snahu o krátké stránky je obecně uznávané zjištění, že uživatelé jen neochotně posouvají stránku nejen vodorovně, ale i svisle. S délkou stránky ubývá procento uživatelů, kteří ji zhlédnou až do konce.

       

Běžně sdílenou hranicí pro délku stránky jsou tři obrazovky. V rozlišení 1024/768 při standardní instalaci MSIE pod Windows tuto hranici splňuje 43 procent webů. Pro nižší rozlišení ani nemá smysl měřit. Zajímavé je, že některé weby mají délku i hodně přes pět obrazovek. Jejich autoři by si měli udělat průzkum mezi čtenáři, zda vůbec má smysl zatěžovat linku a server tak dlouhým kódem. Především je vhodné pravidlo „do tří“ dodržovat na domovských stránkách, které slouží jako brány k dalšímu obsahu. Když jsem tu dnes zmínil Seznam, Mafru a Centrum negativně, v souvislosti s délkou stránky musím uznat (ač se mi kvůli tomu Marek Prokop směje), že po redesignu jejich weby pravidlo „do tří“ splňují.

Odkazy na studie týkající se délky a šířky stránek najdete v relevantních odkazech.