České univerzity v Second Life

Ilustrace: Nenad Vitas

Není to tak dlouho, co se do digitálních virtuálních světů Second Life začaly zapojovat soukromé firmy. To bylo zprvu vnímáno se značným despektem. Toto období je však zdá se pryč a dnes se již poměrně běžně s investicemi různého rozsahu setkáváme, aniž bychom se nad nimi pozastavovali. Větší rozruch snad vzbudila jen nedávná výstavba fotbalového stadionu patřícího pražské Spartě, který je údajně identickou kopií toho kamenného.

Rozruch pak nevzbudila ani aktivita jezuitů, kteří ve virtuálním světě postavili kostel a zahájili pastorální a sociální činnost (cílem má být především návrat lidí sociálně deformovaných do normálního života).

Server iHned a také Lupa zveřejnily zajímavou informaci, tedy že české vysoké školy vstupují do světa Second Life. Název článku na iHned je sice trochu přehnaný, neboť v samém závěru se dozvíme, že se jedná o prezentaci čtyř českých fakult, které tímto způsobem chtějí nalákat nové uchazeče. Má se jednat o den otevřených dveří, během nějž mohou jednotlivé postavičky virtuálních sfér (avataři) pokládat otázky představitelům vedení fakult a zástupcům z řad studentů.

Ti z vás, kdo očekávali, že české vysoké školy vyrazí do projektů plného e-learningu v této hře, budou zklamáni. Možná však není důvod truchlit. Už minulý týden řekl technický ředitel Grisoftu, že nedávno zahájený rok bude ve znamení sociálního inženýrství a krádeží identit.

Právě prostředí nejpopulárnějšího virtuálního života na světě je na tyto záležitosti velice citlivé, neboť měna virtuální je směnitelná za měnu reálnou, a to nepočítám fakt, že uživatelé mají se svým avatarem specifický osobní vztah.

Ztráta těžce vydělaných peněz sice může být bolestná, ale oproti rizikům se ztrátou virtuální identity, která povede k nepříjemnostem během studia (konkrétní příklady si může každý domyslet sám), se jedná o poměrně řešitelnou situaci.

V tomto kontextu mě napadá snad jen, že špatným bussinesem by nemuselo být pojišťovnictví identit. Pokud se na situaci podíváme vážně, nelze se vysokým školám divit, že virtuální univerzity nestaví. Už jenom kvůli nedokonale bezpečné a spolehlivé autorizaci a autentizaci potenciálních studentů.

Vývoj jde však kupředu mílovými kroky, a tak nemohu vyloučit, že za rok bude někdo psát glosu o mé naivní skepsi ke studiu v Second Life. Nechme se překvapit, co na nás tvůrci připraví.