Český eGovernment v roce 2013: konce velkých projektů, zpomalení a ztráta dechu

V českém eGovernmentu se v roce 2013 „jelo dál“, bez dřívější dynamiky a bez většího zájmu „těch nahoře“. Řešily se některé nejkřiklavější průšvihy minulosti, a kupily problémy nové.

Takové přelomové události, jakými bylo například spuštění datových schránek či základních registrů, má český eGovernment již za sebou. Přesto se v právě končícím roce 2013 odehrála řada zajímavých a důležitých událostí, které stojí zato si připomenout. Učiňme tak více či méně chronologicky.

1. Zpětné znepřístupnění datových schránek finančních úřadů

Naší veřejné správě se daří neustále komplikovat život sobě samotné i svému okolí nejrůznějšími reformami a změnami, které ale není čas domyslet do všech souvislostí a dopadů, ani se na ně řádně připravit. V kombinaci s dalšími nedodělky a neřešenými problémy z toho pak může vzniknout pěkná polízanice. Jako v samotném počátku roku 2013, kdy se měnila organizační struktura celé daňové správy ČR, a na 199 finančních úřadů změnilo svůj statut: ze samostatných finančních úřadů se stala pouhá „územní pracoviště“ krajských finančních úřadů. Jenže kvůli tomu jim musely být vyměněny jejich datové schránky: ty staré byly k přelomu roku znepřístupněny, a nové naopak zřízeny.

Bohužel některé finanční úřady zapomněly včas vybrat obsah svých původních datových schránek, ještě než byly znepřístupněny. A když už byly znepřístupněny, mohly si z nich stáhnout už jen ty doručené, ale nikoli již ty, které ještě doručeny nebyly. Jenže právě zde došlo k souběhu s dalším, dlouhodobě neřešeným problémem datových schránek: ty nemají ani po třech a půl letech od svého spuštění jasno v tom, kdy přesně dochází k doručení datové zprávy, když je příjemcem orgán veřejné moci (jako třeba právě finanční úřad). Zákon říká, že by to mělo být teprve okamžikem, kdy se úředník ráčí přihlásit do datové schránky svého úřadu. Snad všechny judikáty, které kdy řešily související spory, ale konstatují, že k doručení dochází již okamžikem, kdy je datová zpráva dodána do datové schránky příjemce (orgánu veřejné moci).

Když to zkrátím (podrobněji zde): problém z toho měli hlavně ti nevinní. Tedy daňoví poplatníci, kteří měli stihnout konec předchozího roku. I když svá podání podali včas, a tato řádně přistála v datových schránkách příslušných finančních úřadů, byla přesto považována za nedoručená a nakonec musela být podána znovu.

A myslíte si, že celá tato polízanice přispěla k řešení onoho principiálního problému s definicí okamžiku, kdy dochází k doručení? Zatím nikoli. A to i přesto, že na celý problém a potřebu jeho řešení (v únoru 2013) důrazně upozornil i Ústavní soud, který pokáral ministerstvo vnitra za to, že ještě nenovelizovalo příslušný zákon (č. 300/2008 Sb.).

2. Povinnost elektronické komunikace s ČSSZ

S počátkem roku 2013 přišla také další změna: podání, která vůči České správě sociálního zabezpečení (ČSSZ) činí všechny osoby samostatně činné, stejně jako všichni zaměstnavatelé (a také všichni lékaři a zdravotnická zařízení) měla být už jen elektronická. A to bez ohledu na to, zda to má či nemá logiku: zda dotyčný subjekt pravidelně podává stohy papíru, nebo zde jen jednou ročně předkládá jediný jednostránkový formulář.

Jenže o této povinnosti věděl (a respektoval ji) asi jen málokdo. Navíc samotná ČSSZ tuto povinnost již 25.1.2013 odložila o rok, na počátek roku 2014. Vše pak „prasklo“ až někdy v březnu, kdy si toho všimla média (včetně mé maličkosti), a začala bít na poplach. To proto, že to fakticky znamenalo, že i ten nejmenší živnostník, bude muset čelit nástrahám a pastím elektronizace, včetně pořízení a používání vlastní datové schránky.

Jenže třeba lékaři, kterých se to také týkalo, si to nenechali líbit, a díky své lobbistické síle si v září prosadili dvouletý odklad. S nimi se pak svezli i živnostníci, ovšem jen s jednoročním odkladem (tj. do počátku roku 2015). Černý petr ovšem zůstal v rukou těm živnostníkům, kteří někoho zaměstnávají (například jen sebe sama), protože odklad se netýká zaměstnavatelů.

Nicméně počátkem prosince 2013 ČSSZ v tichosti poskytla roční odklad i zaměstnavatelům. Sama totiž došla k závěru, na základě provedených studií, že zejména „malí“ zaměstnavatelé (například právě OSVČ, které zaměstnávají samy sebe) nejsou na povinnou elektronickou komunikaci připraveni.

Celá tato akce přitom nutí k zamyšlení nad tím, jak moc „silově“ hodlá stát prosazovat svůj opakovaně deklarovaný záměr celkové elektronizace, jak v rámci veřejné správy, tak i směrem k občanům, podnikatelům a firmám. Zda přitom bude brát ohled na celkovou vyváženost přínosů pro všechny strany a na možnosti ostatních, nebo zda se bude řídit jen svými vlastními zájmy a na své okolí nebude brát ohled.

3. Datové schránky za paušál

K 1.1.2013 mělo dojít i ke zlevnění datových zpráv, přenášených skrze datové schránky: z 11,68 Kč za jednu zprávu, na rovných 10 Kč (vše bez DPH). Hranice 100 milionů přenesených zpráv, při které se cena mění, sice byla překonána již v říjnu 2012, ale díky smluvním podmínkám měla nižší cena skutečně vstoupit v platnost až k prvnímu dni následujícího čtvrtletí.

Nicméně ani k tomu nedošlo, protože stát se nakonec přeci jen dohodl s Českou poštou na paušálním způsobu zpoplatnění: místo dosavadního „objemového“ zpoplatnění, kdy stát platil za každou jednotlivou zprávu, a celkově ho to za každý rok stálo přes 800 milionů, od roku 2013 platí roční paušál ve výši 500 milionů (vše bez DPH). A za to může přenést až 200 milionů zpráv.

Teprve v průběhu roku 2013, po provedených kontrolách u České pošty vyšlo najevo, kolik si v předchozích letech sama nechávala z inkasovaných peněz za datové schránky a kolik předávala tomu, kdo je ve skutečnosti provozuje,  jako jejich „technický provozovatel“ (což je Telefónica CR). Jak se ukázalo, nebylo to rozhodně málo, a datové schránky tak byly pro Českou poštu opravdu lukrativním byznysem. A nejspíše ještě jsou. Naopak pro stát se zvolený model financování datových schránek ukázal být dosti nevýhodným. Také proto, že – na rozdíl od původně uvažovaného modelu – vylučoval využití prostředků z fondů EU. A tak vše muselo jít ze státního rozpočtu.

A to si ještě Česká pošta v roce 2013 udělala z datových schránek další ze svých marketingových kanálů: jejich držitele začala bombardovat nevyžádanými obchodními nabídkami na svůj datový trezor. A dokonce jim tuto službu rovnou aktivovala na dva měsíce zdarma. Dnes lze jen spekulovat, zda doplnění nového bodu do Provozního řádu ISDS, který takovéto rozesílání České poště umožňuje, byl nějakou kompenzací České pošty s přechodem na paušální zpoplatnění datových schránek. Protože jinak zákon obecně nevyžádaná sdělení v datových schránkách zakazuje a přísně trestá.

V každém případě se ale České poště „podařilo“ změnit celkové vnímání datových schránek: dříve byly považovány za prostředí, prosté zbytečností a jakéhokoli spamu. Za něco, kde mělo smysl jít se co nejdříve podívat, co obsahuje nová datová zpráva, protože to vždy bylo něco důležitého, na co je třeba (ve vlastním zájmu) reagovat. Nově už ale tento předpoklad tak striktně neplatí.

4. Informační redukce výpisů ze základních registrů

V roce 2013 poprvé došlo na praktické naplnění jednoho z velmi zdůrazňovaných přínosů základních registrů: na informování o tom, kdo a jak se na vás v registrech (v předchozím roce) vyptával. Formálně jde o „Záznamy o využívání údajů v registru obyvatel“ a obdobné „Záznamy o využívání údajů v registru osob“, které jsou automaticky posílány do datových schránek těch, kterých se týkají, vždy za uplynulý rok.

V roce 2013 byly tyto výpisy skutečně rozesílány až v květnu (dříve se to asi nestihlo), a jejich příjemce čekalo nemalé překvapení: pokud si o stejný výpis požádali dříve, dostali jej ještě s mnohem detailnějšími informacemi ohledně příslušných dotazů. Nově je ale dostali už jen značně „informačně redukované“, bez těch nejpodstatnějších informací, umožňující dohledat tazatele i důvod a rozsah jeho dotazu. Konkrétně bez následujících položek:

  1. Uživatel: kdo konkrétně vznesl dotaz (typicky: který úředník)
  2. Subjekt: který subjekt (typicky: úřad) příslušný uživatel (úředník) zastupuje
  3. Seznam údajů: na co konkrétně se tazatel ptal
  4. Agenda žádost ID, ISZR žádost ID: údaje, identifikující konkrétní dotaz

Zástupci Správy základních registrů to pak při různých příležitostech zdůvodňovali potřebou redukovat velikost výpisů. Protože prý ten, kdo si je nechá vystavit (a/nebo autorizovaně konvertovat) na CzechPOINTu, za ně jinak platí hodně peněz.

Kromě toho prý bylo nutné respektovat požadavek ÚOOÚ na nezveřejňování osobních údajů těch úředníků, kteří se základních registrů vyptávali. I to je zajímavý argument: pokud je vůbec pravdivý, naznačuje, jaké jsou skutečné priority ve veřejné správě. Nehledě již na zajímavou otázku toho, zda poskytnutí „cíleného“ výpisu tomu, koho se týká, je zveřejněním v takovém slova smyslu, aby u něj bylo nutné chránit identitu úředníků, vznášejících dotazy.

Nedočkáme se nakonec i potřeby skrývání identity konkrétních úředníků, se kterými jednáme osobně na příslušných úřadech? Vždyť i oni se nás vyptávají na nejrůznější věci, stejně jako se na nás vyptávají v základních registrech.

I když: zdaleka ne všichni úředníci se při výkonu svých agend již „vyptávají“ základních registrů. Podle aktuálních informací (z konce roku 2013) je na základní registry skutečně napojena jen asi polovina všech agendových informačních systémů ve veřejné správě, které by napojeny být měly. A zcela „nezapojeny“ zůstávají třeba i takové instituce, jako je VZP.

5. CzechPOINTy v bance i doma

V roce  2013 se začala postupně naplňovat představa dalšího rozvoje CzechPOINTů, konkrétně směrem ke kontaktním místům v bankách, a také „doma“.

První vlaštovkou bylo spuštění služby CzechPOINT@home ještě v říjnu 2012, ovšem ve značně okleštěné podobě oproti původně deklarovaným záměrům. A možná i po mé kritice zde na Lupě došlo v roce 2013 k určitému redesignu a v úplné tichosti i ke „znovuspuštění“ projektu CzechPOINT@home. Zřejmě ale jen v určité provizorní podobě, protože třeba tato tisková zpráva MV ČR z 8. dubna 2013 hovoří o plánovaném „skutečném spuštění“ během několika málo měsíců. Ani do konce roku 2013 však k žádné významnější změně nedošlo.

Dnes je tedy CzechPOINT@home stále jen sadou formulářů, které najdete zde, na Portále veřejné správy. A k jejich využití potřebujete vlastní datovou schránku, protože skrze ni tyto formuláře s konkrétními požadavky na výpisy odesíláte. Vaše datová schránka přitom slouží k vaší identifikaci.

To CzechPOINTy v bankách se skutečně rozeběhly, byť jen v omezeném rozsahu:  v dubnu ministerstvo vnitra udělilo první souhlas s provozováním CzechPointů v bance, a to ČSOB. Ta je pak ten samý měsíc spustila ve svých Era centrech, a do září stihla vydat 253 výpisů na 14 svých pobočkách s CzechPointy.  Více než 14 jich ale dosud není.

V listopadu pak ČSOB provázala svůj internetbanking s datovými schránkami a začala nabízet tzv. komfortní datové schránky. Ty umožňují „prostup“ do datové schránky z internetbankingu, a slibují také zajištění digitální kontinuity.

Samotný CzechPOINT  jako takový stihl do 12.12.2013 vydat 10 milionů výpisů.  Nejpočetněji, skoro polovinou, jsou mezi nimi zastoupeny výpisy z rejstříku trestů (podrobněji).

6. ePortál ČSSZ

Zcela nových projektů z oblasti eGovernmentu, spuštěných v roce 2013, bylo jak šafránu. Čestnou výjimkou bylo spuštění nového ePortálu České správy sociálního zabezpečení. Nabízí hned několik služeb, z nichž tou nejzajímavější (pro fyzické osoby) je asi možnost podívat na vlastní důchodový účet. Přesněji na „Informativní osobní list důchodového pojištění“, který si můžete nechat vystavit a následně prohlížet. Nicméně nečekejte nějakou okamžitou odezvu: ČSSZ má na sestavení toho listu čas až 90 dnů. V praxi to ale funguje přeci jen o něco rychleji: v mém případě to trvalo 14 dnů. Důvodem je nejspíše přetrvávající nutnost „ruční práce“.

Kromě toho se skrze nový ePortál můžete podívat na to, jaké má „sociálka“ informace o vaší pracovní neschopnosti, či jak daleko je vyřizování vaší žádosti o dávku nemocenského pojištění. Zaměstnavatelé, kteří jsou právnickou osobou, pak mohou na ePortále získat potvrzení o své bezdlužnosti (vůči „sociálce“).

Co je na novém ePortálu ČSSZ zajímavé a specifické, je způsob přihlašování a prokazování vlastní identity: to jde pouze skrze datovou schránku (podrobněji). Přesněji: abyste mohli využít služeb portálu pro fyzické osoby (pojištěnce), musíte být držiteli své vlastní datové schránky fyzické osoby. Je přitom v zásadě jedno, zda jde o datovou schránku (nepodnikající) fyzické osoby, podnikající fyzické osoby, či některou z „profesních“ datových schránek fyzické osoby (advokáta, daňového poradce či insolvenčního správce).

Nepočítáme-li CzechPOINT@home, kde se skrz vlastní datovou schránku něco skutečně odesílá, je nový ePortál ČSSZ zřejmě prvním projektem ve veřejné správě, který využívá k identifikaci a autentizaci právě přihlašovací údaje k datovým schránkám. Ty má ale jen malá část fyzických osob v ČR.

7. Konec sKaret, IT projekty MPSV, KIVS, JIM

Rok 2013 nebyl zrovna nejlepším rokem pro velké IT projekty ve veřejné správě. Základ pro jejich negativní vnímání ze strany veřejnosti položily již mnohem dříve takové „zářné příklady“, jako pražská Opencard. Zahanbit se v předchozích letech rozhodně nenechal ani Centrální registr vozidel či celá „paseka“, o kterou se v resortu práce a sociálních věcí postaralo duo Šiška a Drábek. Ovšem ani vnitro s KIVSem nedopadlo zrovna nejlépe. Snad jako kdyby se státní správa snažila co nejvíce zdiskreditovat sebe sama, či prokázat svou neschopnost dodržet pravidla, jejichž dodržování obvykle striktně vyžaduje po druhých.

Rok 2013 byl z tohoto pohledu přeci jen jakýmsi „rokem úklidu“ alespoň části toho nejhoršího, co se za předchozí léta nahromadilo. Tak třeba centrální registr vozidel se přeci jen podařilo zkonsolidovat – a to tak, že byl odejmut tomu, kdo se o něj nedokázal řádně postarat, a od 1.4.2013 svěřen jiným subjektům (dvojici Autocont a Telefónica). Byť cestou jejich přímého oslovení (resp. jednacího řízení bez uveřejnění), protože na řádné výběrové řízení již prý nebyl čas.

K 1. listopadu 2013 dočkaly svého oficiálního konce (zrušení bez náhrady) tolik nepopulární sKarty. Stejně tak se resort práce dozvěděl od ÚOHS, že už opravdu nesmí nadále používat nové systémy, které mu za svého panování vnutilo duo Šiška&Drábek. To resort vnitra v závěru roku nejspíše ještě čekal na to, jak dopadne další pokus o hození vidlí i do nového KIVS-u: když už to vypadalo, že se úředníkům na vnitru přeci jen podařilo vše řádné a správně vypsat, obrátili se někteří potenciální dodavatelé na ÚOHS s opačným názorem (podrobněji).

Spočítané to zřejmě má i další velký IT projekt ve veřejné správě, tzv. JIM (Jednotné inkasní místo), s odhadovanými náklady ve výši 2,9 miliardy Kč. Kolem něj je sice vesměs ticho jak po pěšině, ale potenciální budoucí koalice se již shodla (v návrhu své koaliční smlouvy) na potřebě zastavit ho.

8. Nové programové období a Strategický rámec rozvoje eGovernmentu

Žádný projekt v rámci eGovernmentu pochopitelně není zadarmo, ale vyžaduje určité financování. Stát se snaží, aby co možná nejvíce peněz na projekty z oblasti eGovernmentu šly z unijních fondů, ale ne vždy se mu to daří. Třeba u datových schránek si volbou modelu jejich financování („objemově“, až za poskytované služby) stát sám zavřel dveře k využití unijních fondů.

Aby ale vůbec bylo co čerpat i v nadcházejícím (novém) programovém období 2014+, musí být splněna podmínka Unie, kterou je vypracovaná a schválená koncepce dalšího rozvoje celého eGovernmentu. A tak na ní náš stát pracuje. Začal již v loňském roce (2012), a pokračoval v tom i v roce 2013. Nejspíše tak pečlivě a důkladně, že s žádnou dosud představenou verzí (například s tou z července)  nebyl dostatečně spokojen, a tak „ladí a piluje“ dál.

Zatím jsme tedy bez potřebné koncepce, která je nutnou podmínkou pro budoucí čerpání peněz z unijních fondů.

9. Výměny vláda, rozpad a resuscitace Rady vlády, koaliční smlouva

Rok 2013 byl rokem pádu pravicové vlády Petra Nečase. To mělo i jeden bezprostřední dopad do oblasti eGovernmentu, na fungování  Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost. Ne snad, že by tato rada byla nějak zvlášť aktivní – nicméně po pádu vlády nemohla dále existovat proto, že při její poslední reorganizaci byl do jejího čela (usnesením vlády č. 585 z 25.7.2912) postaven osobně pan Zdeněk Zajíček, coby náměstek ministra financí. Jenže s pádem vlády došlo na výměnu ministrů, a pak i většiny náměstků.

Následná vláda premiéra Rusnoka se přihlásila k určité kontinuitě v oblasti eGovernmentu, když ve svém programovém prohlášení uvedla:

Vláda bude pokračovat v přípravě, realizaci a rozvoji klíčových IT projektů, které jsou v souladu s principy elektronické vlády (e-government). Cílem vlády je snížit finanční náklady a časovou náročnost styku občanů a podnikatelů se státní správou především zefektivněním elektronické komunikace uvnitř státní správy.

Za jejího vládnutí pak pokračoval již zmiňovaný „úklid“: byly zrušeny sKarty a řešilo se, co a jak dál v resortu práce a sociálních věcí s jeho IT systémy. Což ostatně sama vláda chápala jako prioritu:

Za svůj prvořadý úkol proto považuje urychlenou stabilizaci a zvýšení efektivity Úřadu práce ČR v oblasti zaměstnanosti a především spolehlivé fungování informačních systémů pro nepojistné sociální dávky, které bylo v minulosti výrazně oslabeno.

Došlo i na „resuscitaci“ Rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost: vláda Jiřího Rusnoka (již v demisi) počátkem prosince 2013 znovu změnila statut rady, a to tak, aby pozice v ní nebyly vázány na konkrétní fyzické osoby, ale jen na konkrétní funkce.

V prosinci 2013 se strany předpokládané budoucí koalice (ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL) shodly na návrhu koaliční smlouvy, který se ale ke kontinuitě v oblasti eGovernmentu již nehlásí. Naznačuje spíše kritičtější přístup k eGovernmentu a jeho celkové přehodnocení:

Prověříme dosavadní systém e-Governmentu, jeho funkčnost a dopad na ulehčení života běžného občana. 

Co budoucí koalici vadí asi nejvíce, naznačuje pokračování právě citované pasáže:

Posílíme centralizaci v oblasti ICT. Zpracujeme novou koncepci řízení veřejných investic do ICT, e-Governmentu a podpory informační společnosti s cílem zlepšit efektivitu veřejných výdajů.

Celkové vyznění koaliční smlouvy pak naznačuje, že další rozvoj ICT, informační společnosti a eGovernmentu nové koalici nejspíše moc na srdci neleží. Protože také nijak nezmiňuje potenciál a přínosy těchto oblastí. A také dalších, jako třeba oblasti telekomunikací, kde celou svou vizi shrnuje do jediné věty o potřebnosti „kvalitního datového spojení“. Což zase dává tušit, že se na přípravě koaliční smlouvy nepodílel nikdo, kdo by alespoň znal základní terminologii oboru.

V souvislosti s budoucí koalicí a její vládou se spekulovalo také o možném obnovení dřívějšího ministerstva informatiky, či o převodu koordinace v oblasti eGovernmentu z vnitra na finance. To se ale nepotvrdilo, a koaliční smlouva naopak zmiňuje návrat k dosavadnímu (a nepříliš funkčnímu) modelu s Radou vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost („k posílení centralizace v oblasti ICT“):

K tomuto účelu obnovíme činnost rady vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost.

10. IPv6 a DNSSEC

Celý výčet nejzajímavějších událostí roku 2013 v oblasti eGovernmentu můžeme zakončit něčím přeci jen optimističtějším: snahou podpořit jak IPv6, tak i technologii DNNSEC ve státní správě. Vláda Jiřího Rusnoka (v demisi) totiž ještě před vánočními svátky (18.12.2013) přijala usnesení, které by mělo zavazovat státní správu k implementaci IPv6 a DNSSECu. Jsou v něm následující body:

a) od 1. ledna 2014 vyžadovat podporu technologie DNSSEC při nákupu všech relevantních služeb,
b) do 28. února 2015 zpřístupnit prostřednictvím IPv6 elektronické podatelny provozované jimi řízenými orgány státní správy,
c) do 30. června 2015 zabezpečit všechny domény držené jimi řízenými orgány státní správy prostřednictvím technologie DNSSEC,

Pamětníci si možná vzpomenou, že již v roce 2009 tehdejší vláda přijala obdobné usnesení (č. 727/2009), požadující důsledné a úplné zavedení IPv6 v celém eGovernmentu již do 31.12.2010. To se ale nestalo: podle zprávy o naplnění předmětného usnesení z roku 2009, kterou nynější vláda vzala na vědomí, podporuje IPv6 u svých webových stránek jen 42,9 % ministerstev a 63,6 % dalších ústředních orgánů státní správy. Nedopadne to tedy s nynějším usnesením obdobně? Že i přes závazné usnesení vlády bude zavádění IPv6 (a nyní i DNSSEC) pokračovat svým vlastním (a hlavně pomalejším) tempem?

UX16

Možná ne, protože nynější vláda (v demisi) použila konkrétní „donucovací prostředek“, který by snad mohl opravdu zafungovat: podmínila financování nových projektů právě podporou IPv6 a DNSSEC:

d) zahrnout požadavek na podporu IPv6 do všech relevantních výběrových řízeních, a to jak na dodávky služeb, tak zboží (hardware), i jako nedílnou součást požadavků na všechny nově podpořené projekty a jejich součásti financované ze strukturálních fondů v tomto i nadcházejícím finančním období

Dalším zdrojem optimismu ohledně rychlejšího zavádění IPv6, již i mimo oblast eGovernmentu, pak může být i nedávno zveřejněná finální verze Obecných pravidel řízení datového provozu, kterou vydal Český telekomunikační úřad. V ní je nenápadná, ale zato podstatná podmínka, podle které smí být poskytované služby prezentovány jako „služby přístupu k síti Internet“ pouze tehdy, pokud zahrnují jak IPv4 konektivitu, tak i IPv6 konektivitu:

Službou přístupu k síti internet se rozumí veřejně dostupná služba elektronických komunikací, která umožňuje využívání obsahu, aplikací a služeb sítě internet, a tím propojení prakticky všech koncových bodů připojených k síti internet (a to protokolem IPv4 a IPv6), bez ohledu na použitou technologii sítě.
35 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 4. 1. 2014 20:13
Zasílat nově přidané názory e-mailem

Školení e-mail marketingu

  •  
    Jak získat e-mailové kontakty
  • Jak udělat e-mailing více relevantní
  • Jak zavést automatizované kampaně

Detailní informace o školení e-mailingu »