Český Internet v diakritické krizi?

Základní myšlenkou, která vedla ke vzniku systému IDN, bylo zjednodušit komunikaci a užívání internetu těm uživatelům, jejichž jazyk v psané formě obsahuje abecední znaky, které nepoužívá klasická latinka. V případě české abecedy to jako vyloženě zásadní problém asi nepůsobí – koneckonců většina z nás si na nediakritickou verzi češtiny zvykla již v dobách boomu prvních mobilních telefonů u nás.

Ale IDN není jen o ortografické invenci mistra Jana Husa. Představme si třeba obyvatele některé asijské země, který musí používat latinku, jejíž znalost jinak v životě vůbec neuplatní. Ano, je pravda, že Internet vzešel z prostředí, kde se používá výhradně latinka, ale pokud nám technologický pokrok umožní přístup k Internetu zjednodušit, je správné to odmítat? Z tohoto pohledu působí požadavek na zavedení IDN jako naprosto legitimní.

Problém samozřejmě nastává ve chvíli, kdy uživatel překročí hranice svého státu. A to jak fyzicky, tak v rámci Internetu – neobejdeme se bez patřičně upravené klávesnice a nainstalovaných sad relevantních znaků. Například zahraniční turista s vlastním notebookem a připojením k Internetu uvidí v restauraci leták s pozvánkou na zajímavou výstavu. Více se o ní může dozvědět na www.českéumění.cz. Zadat takovou adresu do svého notebooku bude pro turistu asi trochu problém. Otázkou samozřejmě je, pokud by se na tuto stránku dostal, zda obsahuje pro něj čitelné informace – taková stránka pro něj zřejmě určena nebude.

Ale vraťme se do českých internetových luhů a hájů. Jich se totiž problematika IDN z našeho pohledu týká nejvíce. U většiny reakcí ve zmiňovaných diskuzích jsem se setkal spíše s odmítavým postojem k IDN. A asi se není čemu divit – je fakt, že nešvarů, které by IDN v českém internetovém prostředí mohlo způsobit, je celá řada.

Velmi pravděpodobně by ještě více vzrostl počet případů typo-squattingu – diakritika by takovým praktikám velmi dobře posloužila. Pokud by se nějaká firma chtěla proti překlepovým doménám zajistit, musela by si registrovat další názvové varianty své domény. I když by třeba nešlo o vysoké náklady, je spravedlivé někomu zbytečně přidělávat práci?

Paradoxní navíc je, že čím více doménových jmen si zaregistrujeme, tím více se vystavujeme nebezpečí, že si někdo jiný na některé z jmen bude dělat nárok. Třeba proto, že na některou z variant má ochrannou známku, a to může vést i k nepříjemným soudním sporům.

Je jasné, že pokud by k implementaci IDN do českého Internetu mělo dojít, nemůže se tak stát bez důkladně ošetřeného systému registrace. V posledních letech se při zavádění nových doménových jmen ujalo použití tzv. sunrise period – tedy jakéhosi přechodného období, v němž neplatí standardní pravidla registrací (zejména princip „kdo dřív přijde, ten dřív registruje“) ale dává se prostor pro přednostní registrace domén těm držitelům, kteří na ně mají určité přednostní právo. Zažili jsme to jak při otevření registrací nových gTLD, tak naposledy při otevření registru domén .eu.

Z pohledu českých IDN domén – pokud pomineme možnost sunrise úplně vypustit – v případě nasazení IDN do provozu v podstatě připadají v úvahu dva pohledy na právo přednosti.

Tím prvním je právo držitelů ochranných známek, názvů společností, státních úřadů a organizací atd., tedy přednost ve smyslu, v jakém byla použita například v již zmiňované sunrise pro doménu .eu.

Druhým pohledem je potom právo na přednostní registrace pro držitele „ne-IDN“ tvarů příslušných domén.

Oba tyto pohledy mají svoje opodstatnění. Nerespektování ochranných známek by s největší pravděpodobností mělo za následek celou řadu spekulativních registrací, které by vedly k velkému množství sporů (ať už před arbitrážním soudem nebo soudy obecnými). Nerespektování současných držitelů „ne-IDN“ tvarů domén by v podstatě mělo stejný následek – registrace variant s diakritikou u domén, které už jsou zaběhnuté bez diakritiky s následnou možností zneužití těchto podobností.

Je ale možné, že i kdyby k zavedení IDN přece jen došlo, nebude to taková katastrofa, jak by se někomu mohlo zdát. 20. května na konferenci Internet & technologie 08 zazněl příspěvek o zkušenostech s IDN v Polsku. Tam funguje od roku 2003. Během celé prezentace nezaznělo nic o registračním chaosu, nic o neřešitelných soudních sporech apod. Zato zazněly zajímavé statistky o počtech IDN domén. V roce 2007 se měsíčně průměrně zaregistrovalo 480 IDN domén, celkem jich je v Polsku po 5 letech fungování 15 779, což představuje jen o něco málo více než 1,5 % všech .pl domén. Pro představu – v České republice se měsíční průměr zaregistrovaných „neIDN“ domén za poslední rok pohybuje okolo 11 000, celkový počet .cz domén je 400 000.

Ale vraťme se zpět k samotné stránce www.háčkyčárky­.cz. Jedním z nejdůležitějších důvodů jejího vzniku byla i snaha dát uživatelům příležitost skutečně si otestovat funkčnost IDN. Už samotné načtení webu může být pro některé prohlížeče problém, jiné nezobrazí ve vyhledávací liště název s diakritikou, ale „xn—“ tvar. Tam to ale samozřejmě pouze začíná. Zkusili jste poslat e-mail na adresu, která obsahuje diakritiku? Zvládne to váš e-mailový klient a bude tato zpráva doručena? Pokud ne a zajímá vás to, máte možnost si to vyzkoušet. Stačí poslat mail na adresu testmail@háčky­čárky.cz. Na e-maily, zaslané na tuto adresu (pokud do předmětu zprávy uvedete „IDN“) budeme 1× denně posílat automatickou odpověď. A pokud chcete jít ještě dál, můžete si vyzkoušet stažení zóny háčkyčárky.cz ze serverů zóna.háčkyčárky.cz a zone.nic.cz.

A možná ještě na úplný závěr: systém IDN už funguje v různých zemích po celém světě a další se přidávají. Před tím nemůžeme zavírat oči, a proto chceme k IDN i nadále poskytovat všechny dostupné informace. Jak jsem zmínil v úvodu, jedním z důvodů proč o IDN informujeme, je vzbudit mezi uživateli českého Internetu diskuzi.

Vracím se k tomu, protože jsem se setkal s ohlasy, že CZ.NIC se bude IDN věnovat tak dlouho, dokud se nepodaří zavedení IDN prosadit. Je pravda, že se k IDN vracíme opakovaně, ale důvodem není čekat na průzkum, který by zavedení IDN konečně „odklepnul“. Nehledáme si ani žádnou záminku, která by ospravedlnila nějaké už dané rozhodnutí. Konečné rozhodnutí každopádně zůstává v rukou české internetové komunity – dokud bude proti, IDN nezavedeme. Z našeho pohledu rozhodně nejde o snahu vnucovat českému Internetu řešení, o které nemá zájem nebo o kterém si dokonce myslí, že přinese více škody než užitku. V otázce zavedení IDN jsme skutečně nestranní a jménem CZ.NIC zde mohu slíbit, že podněty z vyvolané diskuse se budeme zabývat velice pečlivě a rozhodneme na základě jejích výsledků.

Všem, kteří se podělí o své názory a argumenty k IDN, CZ.NIC děkuje.