Cesta k milionu registrovaných domén vedla přes první zrušení národní domény na světě

Naše národní doména nejvyšší úrovně (TLD .cz) se v pondělí v 17:24 dočkala jubilejní miliónté subdomény. Ohlédněme se společně za tím, jak bylo tohoto počtu dosaženo. Zavzpomínejme přitom i na dnes již neexistující doménu .cs.

Velké historické události, které se zapisují do nejrůznějších kronik a letopisů, obvykle nepřichází jako blesk z čistého nebe. Častěji jsou spíše vyústěním dlouhodobějšího vývoje a důsledkem celé posloupnosti jiných důležitých událostí, o kterých se ale už tak často nemluví. Nebo se o nich dokonce ani moc neví.

Pojďme proto oslavit milióntou českou doménu malým ohlédnutím za dlouho cestou, která k tomuto významnému jubileu vedla.

Před TLD .cz byla TLD .cs

Začít nemůžeme jinak, než vzpomínkou na jinou doménu nejvyšší úrovně: doménu .cs, patřící ještě Československu. Přesněji České a Slovenské federativní republice (ČSFR), jak jsme se jmenovali od dubna 1990. Je zajímavá i tím, že se stala vůbec první “národní“ doménou nejvyšší úrovně (ccTLD, country-code Top Level Domain), který byla kdy zrušena. Ale nepředbíhejme, protože ještě jsme si ani neřekli, kdy byla zřízena a jak moc byla používána.

První zmínky o existenci národní domény .cs (pro tehdejší ČSFR) se datují do období přelomu října a listopadu 1990, kdy se tato TLD objevuje v tabulkách organizace IANA. Tedy té organizace, která již tehdy delegovala správu domén nejvyšší úrovně na konkrétní subjekty. V případě domény .cs bylo správou pověřeno výpočetní centrum pražské Vysoké školy chemicko-technologické.

V seznamech organizace RIPE (Réseaux IP Européens), která již tehdy monitorovala domény a počty uzlů v jednotlivých doménách, se doména .cs poprvé objevuje 4.6.1991. Byla ovšem prázdná. Ještě v ní nebyla ani jedna subdoména (doména druhé úrovně), ani žádný uzel (tzv. hostitelský počítač, anglicky: host). A jelikož s potřebnou infrastrukturou u nás doma to tehdy bylo spíše nulové než jen špatné, v roli name serveru pro TLD .cz zpočátku vystupoval legendární mcsun na ústavu CWI (Centrum Wiskunde & Informatica) v Amsterodamu.

První doména druhé úrovně pod TLD .cs byla zaregistrována a zařazena do zóny 23.10.1991. Jednalo se o doménu iac (resp. iac.cs), patřící Ústavu aplikované kybernetiky v Bratislavě. Ještě asi čtyři měsíce ale byla prázdná, a teprve v únoru 1992 se v ní objevuje první uzel (host), alespoň podle tzv. hostcountu RIPE.

Ten sice nebyl připojen k Internetu, ale to nebylo na překážku: domény a celý systém DNS totiž využívala i síť EUnet, ke které se různé tuzemské subjekty připojovaly ještě před příchodem Internetu. A celá TLD doména .cs vlastně vznikla kvůli síti EUnet, a teprve později začala sloužit i tuzemským uzlům, připojeným k Internetu.

Důvod přitom byl prozaický: EUnet se k nám dostal již v první polovině roku 1990, a tedy ještě před Internetem (ke kterému jsme se slavnostně připojili 13.2.1992). A pokud se podíváte například do tohoto dokumentu v mém Muzeu Internetu .cz, dozvíte se, že ještě v září 1992 výrazně převažovaly právě domény a uzly připojené do sítě EUnet.

Na následují obrázku vidíte, jak rychle rostl počet domén pod TLD .cs. Včetně toho, že maximem bylo nějakých 144 domén, které stihly zaregistrovat statistiky RIPE.

Ještě zajímavější je ale to, že oněch „maxim“ bylo dosaženo až v době, když už bylo tehdejší ČSFR rozděleno na dva samostatné státy: Českou republiku a Slovenskou republiku. Ty sice získaly své vlastní národní domény nejvyšší úrovně (.cz a .sk) krátce po svém vzniku, již v roce 1993,  ale ještě nějakou dobu trvalo, než se přešlo na jejich skutečné používání. Naopak doména .cs byla využívána až do září roku 1994, a teprve v říjnu byla „vyprázdněna“. A až počátkem roku 1995 zmizela z tabulek IANA i z hostcountu RIPE.

Sametový doménový rozchod

Z následujícího grafu, který ukazuje počty uzlů (hostitelských počítačů) v doménách pod TLD .cs, .cz a .sk, je patrný „sametový rozchod“ v oblasti DNS. Dá se z něj soudit, že někdy v polovině roku 1993 došlo ke zlomu: nové uzly rapidně přibývaly již pod novými národními doménami .cz a .sk. Ovšem pod TLD .cs nejspíše ještě dlouho zůstávaly ty domény a uzly, které zde již byly zaregistrovány. Možná se jim moc nechtělo stěhovat – a tak většina z nich vydržela ještě do roku 1994, kdy teprve musely „vyklidit pozice“ v doméně, které spěla ke svému zrušení.

Zajímavým paradoxem je, že při zrušení domény .cs si asi nejvíce oddychli daleko za našimi hranicemi, ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Tamní akademická síť JANET (Joint Academic NET), pochopitelně již propojená s Internetem, totiž používala poněkud odlišnou variantu systému doménových jmen, a to NRS (Name Registration Scheme). Hlavním rozdílem byl směr sestavování jednotlivých labelů (jmen domén), který byl přesně obrácený než v DNS: nejvyšší doména se nezapisovala nejvíce vpravo, ale naopak nejvíce vlevo. Takže třeba plně kvalifikované doménové jméno serveru, patřícího typické katedře Computer Science na univerzitě XYZ, se zapisovalo jako:

uk.ac.xyz.cs

Provázání sítě JANET a jejího NRS s Internetem a jeho systémem DNS pochopitelně existovalo a bylo řešeno skrze brány, které si se vzájemným převodem adres obvykle dokázaly poradit. Jenže dost často si vylámaly zuby právě na adresách jako

John.Brown@uk.ac.xyz.cs

jejichž interpretace nemusela být jednoznačná. Nicméně se zrušením TLD .cs se tento kuriózní problém vyřešil sám ještě dříve, než ve Spojeném království definitivně přešli na používání systému DNS.

Přichází doména .cz

Vraťme se ale k nám domů, přesněji už jen do samostatné České republiky. Nová doména nejvyšší úrovně pro Českou republiku, tedy TLD .cz, byla zanesena do systému DNS 13. ledna 1993, a první doména druhé úrovně se v ní objevuje v dubnu téhož roku. Přesněji: šlo hned o deset prvních domén, ve kterých první hostcount RIPE zaznamenal na 176 uzlů.

Pak už narůstal jak počet uzlů pod TLD .cz (viz graf na předchozím obrázku, ještě ve srovnání s doménami .cs a .sk), tak i počet domén druhé úrovně, který ukazuje následující obrázek.

Na tomto obrázku, který má výrazně delší záběr v čase, je dobře patrný první výraznější „zlom“, ke kterému došlo kolem roku 1995. Připomeňme si, že právě v této době byl v České republice (nepřímo) liberalizován Internet: do poloviny roku 1995 se k němu mohli připojovat pouze uživatelé z akademické sféry, protože neexistovali (a nemohli existovat) žádní komerční poskytovatelé připojení.

To se změnilo právě k 1.7.1995, kdy už mohli vznikat komerční ISP – a také skutečně vznikat začali. Internet v ČR se tak otevřel komerčními využití, a hned následující rok (1996) byl v tomto ohledu přelomovým: Ondřej Neff začíná psát svého Neviditelného psa, Ivo Lukačovič zakládá svůj Seznam, Libor Malý spouští svůj jobs.cz, na Internet se dostává Poslanecká sněmovna, své webové stránky si pořizuje tehdejší prezident Václav Havel atd.

S doménami to ale tehdy bylo stále těžké a podstatně složitější než dnes. Správou nové národní domény .cz byli pověřeni stejní lidé jako v případě předchozí domény .cs – kteří ale již fungovali „na vlastní triko“, skrze vlastní firmu (CoNET, později Internet CZ, pak EUnet Czechia atd.), která současně působila i jako komerční ISP.

Pravidla pro registraci domén druhé úrovně tak definoval jeden komerční subjekt, a činil tak dosti přísně: například firmy či instituce si mohly zaregistrovat domény na svůj název, ale s doménami na jméno produktu či služby už to bylo podstatně těžší. A pro soukromé subjekty to bylo prakticky vyloučené (třeba aby si někdo zaregistroval doménu dle svého příjmení).

Takže když v roce 1996 začal vycházet Neviditelný pes, bylo to na adrese pes.eunet.cz. Tedy na doméně třetí úrovně, pod doménou druhé úrovně patřící právě správci národní domény .cz. Podobně časopis RESPEKT, který začal vycházet na doméně respekt.cesnet.cz. Nebo e-zine Živě, který začal vycházet také v roce 1996, byl dostupný na adrese zive.cpress.cz, a tedy pod doménou svého vydavatele.

Našli se dokonce i tací, kteří na žádnou doménu vůbec nedosáhli. Jako třeba ambiciózní časopis Annonce, který vstoupil na Internet také v roce 1996 – ale pouze přes IP adresu! Existovaly však i opačné výjimky, a třeba volební server k parlamentním volbám v roce 1996, který již tehdy provozoval ČSÚ, se pyšnil vlastní doménou volby.cz.

Na druhou stranu se v této „pionýrské“ době za domény druhé úrovně, pod TLD .cz, ještě nic neplatilo.

Velké uvolnění v roce 1997

Zhruba od konce roku 1995 na tuzemské scéně působilo hned několik komerčních poskytovatelů připojení (ISP) – a jeden z nich, konkrétně Internet CZ (později přetransformovaný na EUnet Czechia, a následně prodaný společnosti KPNQwest) byl současně i správcem národní domény nejvyšší úrovně. Vládl tedy statkem, který nutně potřebovali i jeho přímí konkurenti – a ti si časem začali stěžovat na to, že Internet CZ upřednostňuje své vlastní zákazníky oproti těm jejich.

Situace postupně gradovala až do podzimu roku 1997, kdy se už zřejmě stala neúnosná i pro samotný Internet CZ. A tak došlo na zásadní rozhodnutí: svěřit správu domény do rukou takovému subjektu, který bude vhodně reprezentovat všechny hráče na trhu.

Současně s tím došlo i k významnému uvolnění dosud platných pravidel pro zřizování nových domén druhé úrovně pod TLD .cz: z dosud velmi restriktivních na velmi liberální. Vlastně došlo k úplnému uvolnění: kdokoli si nově mohl nechat zaregistrovat tolik domén, kolik jen chtěl. Omezení byla pouze technického rázu: musel mít funkční name servery, a jméno domény druhé úrovně se nesmělo shodovat s žádnou doménou nejvyšší úrovně (ani ISO kódem jiného státu).

Na druhou stranu se také řeklo, že domény už nebudou zadarmo – ale budou zpoplatněné. Konkrétní částky nebyly zveřejněny, ale neoficiálně se hovořilo o zřizovacím poplatku ve výši 1600 Kč (který by zahrnoval i správu domény na 1 rok), a pak o udržovacím poplatku 800 Kč za každý další rok.

Pravdou je, že některá z těchto pravidel se „ne zcela dodržovala“. Například pravidlo o kolizi s doménami nejvyšší úrovně bylo porušeno již v první den platnosti nových pravidel (1.11.1997) zaregistrováním domény cd.cz.

Také s placením za domény to nebylo nijak horké: nebylo totiž komu platit. Protože subjekt, který by měl správu české národní domény převzít, koncem roku 1997 ještě neexistoval.

Místo CZ-NICu vzniká CZ.NIC

V době, kdy padlo rozhodnutí převést správu národní domény .cz do rukou nového subjektu, ještě nebylo zcela jasné ani to, jakou bude mít formu. Spekulovalo se o akciové společnost, na které by se mohly podílet různé subjekty.

Vznikl také pracovní název nového subjektu: začalo se o něm mluvit jako o CZ-NICu, od „Network Information Center“. Povšimněte si ale rozdílu v zápisu: dnes se mezi CZ a NIC píše tečka, tehdy to ale byla ještě pomlčka. Patrné je to i z následujícího obrázku, na kterém vidíte první webové stránky nového CZ-NICu. Ještě ale v podání společnosti Internet CZ, protože nový subjekt stále neexistoval.

Nový subjekt vznikl až v květnu 1998: zakládá jej 16 providerů, působících v NIXu. Jejich výčet můžete najít na zakladatelské smlouvě, která je dostupná na webu dnešního CZ.NICu. Jednalo se mj. o sdružení CESNET, o společnost Internet CZ (původního správce domény), ale třeba také o tehdejší SPT Telecom. Formou nově založeného subjektu ale nebyla akciová společnost, nýbrž z.s.p.o, neboli zájmové sdružení právnických osob. Tedy stejná forma, jakou má mj. i sdružení CESNET. Dodnes to znamená, že členy CZ.NICu mohou být pouze právnické osoby, ale nikoli jednotlivci (fyzické osoby).

Zakladatelská smlouva CZNIC z.s.p.o. byla podepsána 21.5.1998 a registrována 27.5.1998. První valná hromada nového subjektu proběhla v červenci téhož roku a další pak v září, protože na první hromadě se nepodařilo zvolit všechny členy představenstva.

Ještě nějakou chvíli ale trvalo, než nový subjekt skutečně převzal správu národní domény. Vznikl totiž s předpokladem, že bude „naplňovat vlastnická práva“ k této doméně, ale nikoli že bude fakticky vykonávat  ty agendy, které jsou s tím spojeny. Předpokládalo se, že na tuto činnost si najme servisní organizaci.

Takže ještě nějakou dobu trvalo, než proběhlo výběrové řízení. Fakticky v něm zvítězil stejný subjekt, který doménu dosud zpravoval. Jen v mezidobí došlo k prodeji společnosti Internet CZ holdingu  EUnet International, a k jeho přejmenování na EUnet Czechia.

Proto se také na prvních webových stránkách nového subjektu (CZ.NIC z.s.p.o.) objevuje jako „technický provozovatel domény .cz“ právě společnost EUnet Czechia s.r.o., viz následující obrázek.

CZ.NIC začíná fungovat 1.9.1999

Smlouva se servisní organizací (společností EUnet Czechia) byla podepsána až v srpnu roku 1999. Díky tomu pak mohl nový CZ.NIC, založený již v květnu předchozího roku, začít skutečně  fungovat, a to od 1.9.1999. Právě k tomuto dni skutečně převzal správu národní domény .cz a začal také inkasovat za registraci domén. Přitom se potvrdily dřívější neoficiální informace: zřízení nové domény, zahrnující i rok její existence, přišlo na 1600 Kč. Každý další rok pak přišel na 800 Kč.

Podstatné přitom je, že samotný CZ.NIC byl spíše jen jakousi „slupkou“, která neměla žádné vlastní know-how. Na jednu stranu sice CZ.NIC určoval „pravidla hry“, neboli způsob nakládání s národní doménou, na druhou stranu samotné vedení registru a veškerou související agendu za něj vykonávala servisní organizace. A za to dostávala tato servisní organizace 85 % výnosů z registrací.

Na následujícím obrázku vidíte, jak rostl počet domén druhé úrovně od uvolnění  pravidel registrací (k 1.11.1997), přes začátek zpoplatnění (k 1.9.1999), až po zavedení opatření proti spekulantům s doménami. A poprvé také s rozlišením na registrované domény a domény v zóně (neboli skutečně „aktivní“), protože od 1.9.1999 začal CZ.NIC zveřejňovat obě statistiky.

Jak je z obrázku patrné, samotný začátek zpoplatnění přinesl jen relativně malý pokles, navíc se zpožděním několika málo měsíců (kvůli lhůtám splatnosti atd.). O něco větší dopad mělo zavedení tzv. speciálních žádostí počátkem roku 2002, které umožňovaly zaplatit a získat takovou doménu, kterou si sice začal registrovat někdo jiný, ale nezaplatil za ni. V uvedené době totiž platilo pravidlo, podle kterého se nejprve doména skutečně zaregistrovala, a teprve následně za ni měl její držitel zaplatit. To mohl různě protahovat (celkem až 78 dnů), než mu byla nezaplacená doména zase zrušena.

Ke změně tohoto pravidla (a obrácení celého principu) došlo až k 15.9.2003, a právě to se postaralo o nejviditelnější „zub“ na předchozím obrázku u červené křivky s registrovanými doménami.

Přechod na decentralizovaný systém registrací

V září roku 2003 už ale došlo k další významné změně ve správě naší národní domény, a to k přechodu na decentralizované řešení. Přesněji: do té doby byl CZ.NIC jak správcem registru (tj. tím, kdo vede příslušné databáze a zónový soubor), tak i registrátorem, neboli tím kdo obsluhuje koncové uživatele – držitele domén a zájemce o nové domény druhé úrovně pod TLD .cz.

To ale nebylo ideální řešení, již jen kvůli absenci konkurence. Nehledě již na prostý objem aktivit, které bylo třeba vykonávat (při jednáních se zákazníky atd.). Proto se poměrně brzy objevuje myšlenka na oddělení správy registru (kterou by si ponechal CZ.NIC) a samotné registrace, které by mohlo provádět více registrátorů na ryze komerční bázi a vzájemně si konkurovat. Vlastně by to byla určitá decentralizace správy celé domény.

Podmínkou k takovéto decentralizaci ale byla změna dosavadního technického řešení, které s něčím takovým nepočítalo. Proto musela být nejprve vypsána soutěž na provozovatele takovéhoto decentralizovaného řešení: k tomu došlo v červenci 2002, a vítězem se stala společnost T-Systems (Pragonet).

Nový decentralizovaný systém začíná fungovat od přelomu září a října 2003, a držitelé domén následné začínají převádět své domény k těm registrátorům, které si sami vybrali. CZ.NIC sám zůstává jen jakýmsi registrátorem poslední záchrany (LRR, Last Resort Registry), pro stále ještě nepřevedené domény.

Přechod na decentralizovaný systém podle očekávání změnil i ceny domén druhé úrovně. Dříve byly tyto ceny jednotné a „maloobchodní“, v tom smyslu, že je CZ.NIC účtoval jednotlivým držitelům domén. Nově, po zavedení decentralizovaného systému a vstupu komerčních registrátorů, už CZ.NIC určoval jen velkoobchodní ceny, které účtoval jednotlivým registrátorům. Ti pak účtovali svým koncovým zákazníkům (držitelům domén) takové ceny, jaké si určili sami. Třeba i nulové, pokud doména byla součástí nějakého balíčku apod.

Proto je i následující tabulka raději rozdělena na dvě části: vrchní, s jediným řádkem, ukazuje maloobchodní ceny ještě v době centralizovaného řešení. Další položky jak již představují velkoobchodní ceny, účtované pouze jednotlivým registrátorům.

Od

Zřizovací poplatek

Ročně

1.9.1999

800 Kč

800 Kč

----- přechod na decentralizované řešení -----

28.7.2003

400 Kč

600 Kč

1.5.2005

300 Kč

500 Kč

1.1.2006

0 Kč

500 Kč

1.1.2007

0 Kč

400 Kč

Za povšimnutí jistě stojí jak celkový pokles, tak i zrušení jednorázového poplatku za samotné zřízení domény. Jen pro přesnost si připomeňme, že původních 1600 Kč za zřízení domény bylo včetně ročního provozu, takže samotný jednorázový poplatek za zřízení vycházel na 800 Kč.

Řešení vlastními silami

I decentralizované řešení, zavedené v roce 2003, bylo stále postaveno na servisní organizaci, která zajišťovala vlastní agendy, spoléhalo se na její řádné fungování, a také jí za to poměrně štědře platilo. Naproti tomu samotný CZ.NIC byl stále jen jakousi slupkou, která určovala pravidla, ale sama toho fakticky tolik nedělala.

Tento stav byl důsledkem určité „tradice“, kterou sebou neslo tehdejší vedení CZ.NICu, nepříliš nakloněné dalším možným reformám. Možnost změny a zásadnějších reforem proto otevřela až nová volba představenstva na valné hromadě v prosinci 2004, kde byli do představenstva CZ.NICu zvoleni právě zastánci reforem. A již v následujícím roce přichází s poměrně radikálním návrhem: přestat využívat servisní organizaci a vedení registru zajišťovat vlastními silami.

Toto rozhodnutí potvrdila valná hromada v prosinci 2005, a záhy na to mohly započít práce na novém řešení „vlastními silami“. Včetně vlastního vývoje systému pro vedení registru, který byl nejprve otestován na registru ENUM-u, neboli pro správu domény 0.2.4.e164.arpa. Dalším zajímavým předpokladem bylo to, že nové řešení bude uvolněno jako open source, tak aby jej mohli využívat i další správci top-level domén.

Proto nový systém dostal název FRED, který je zkratkou od: Free Registry of ENUM and Domains. Poprvé byl nasazen již v září 2006 na pilotním provozu ENUMu, a od ledna 2007 už na něm tuzemský ENUM běžel naostro. No a 1. října 2007 nastal onen historický okamžik: na nový systém FRED přešla i samotná národní doména .cz.

Vše proběhlo zcela hladce a bez problémů. Samotní držitelé domén tak nejspíše zaregistrovali jen snížení cen, ke kterému mohlo ihned dojít. Vývoj (velkoobchodních) cen  ukazuje následující tabulka, opět rozdělená na dvě části kvůli přechodu na „řešení vlastními silami“.

od

zřizovací poplatek

ročně

28.7.2003

400 Kč

600 Kč

1.5.2005

300 Kč

500 Kč

1.1.2006

0 Kč

500 Kč

1.1.2007

0 Kč

400 Kč

---- přechod na „řešení vlastními silami“ ----

1.10.2007

0 Kč

190 Kč

1.1.2010

0 Kč

155 Kč

1.2.2011

0 Kč

140 Kč

Nové řešení, na bázi vlastního systému FRED, ale nepřineslo jen snížení (velkoobchodní) ceny. Umožnilo také zavedení nových služeb, jako třeba skrývání osobních údajů ve výpisech s registru, zamykání domén jejich držiteli, podporu IPv6, vyšší rychlost a celkové zvyšování kvality obsahu registru.

A jak se vše odrazilo na zájmu mezi držiteli o domény druhé úrovně pod TLD .cz? To ukazuje následující obrázek: z něj je patrné, že radikální pokles (velkoobchodní) ceny v důsledku přechodu na vlastní řešení a odstavení servisní organizace, ze 400 na 190 Kč měsíčně, se projevil poměrně výrazně: trend růstu se zvýšil a dodnes pokračuje už víceméně lineárně. To také naznačuje, že následně poklesy ceny už tak výrazný dopad neměly.

Zajímavosti, milníky

Na závěr tohoto článku, který vychází u příležitosti registrace jubilejní miliónté domény, si ukažme, kdy byly registrovány jiné „jubilejní“ domény:

1.10.2007

338 000

13.3.2008

22:20

400 000

22.12.2008

20:33

500 000

30.9.2009

22:47

600 000

4.8.2010

10:22

700 000

6.1.2011

3:20

750 000

13.5.2011

8:20:48

800 000

13.2.2012

16:12:14

900 000

19.11.2012

17:24

1 000 000

Pro zajímavost si také vyjmenujme dosud nejdelší domény druhé úrovně pod TLD .cz, s připomenutím že jednotlivé jméno domény (tzv. label) může mít nejvýše 63 znaků. Právě tolik jich mají následující domény:

  • stanislav-motl-nova-motolska-nemocnice-kauza-mrtva-voda-kojence.cz
  • 1010101010101010101010101­01010101010101010101010101010101010101­.cz
  • prvni-nejdelsi-domena-v-ceske-republice-ktera-ma-prave-63-znaku.cz
  • callido-rizikove-zivotni-pojisteni-investicni-zivotni-pojisteni.cz
  • hryhryhryhryhryhryhryhryh­ryhryhryhryhryhryhryhryhryh­ryhryhryhry.cz
  • nahradnidilyautovrakoviste­aekologickalikvidacevozide­liautovraku.cz
  • xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx­.cz

Schválně, chtělo by se vám zadávat ručně URL s takto dlouhým doménovým jménem? Naštěstí většina domén je podstatně kratších: jejich rozložení podle délky ukazuje následující obrázek:

A jaký že obsah můžete najít na webových stránkách, které se nachází na „českých“ doménách, pod TLD .cz? I na to existuje odpověď, získaná rozborem 1200 náhodně vybraných domén.

EBF16

Další zajímavosti kolem naší národní domény, která právě slaví své velké jubileum – milióntou zaregistrovanou doménu – najdete v tomto Domain Reportu za rok 2011.

32 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 21. 11. 2012 10:54

Školení: Jak na firemní Facebook prakticky

  •  
    Jak efektivně propojit Facebook s webem.
  • Jak vše měřit a vyhodnocovat.
  • Jak řešit krizové situace.

Detailní informace o školení Facebooku »