Hlavní navigace

Cesta kolem světa za 80 vteřin

Aleš Miklík

24. března uplynulo sto let od chvíle, kdy opustil tento svět jeden z největších podněcovatelů lidské fantazie, francouzský spisovatel Jules Verne. Hromadně čtený už za svého života, klasický "uvaděč" do světa sci-fi pro několik generací čtenářů. Ve svých dílech dokázal předpovědět elektronickou poštu i počítač - o čem by asi psal tento velikán fantastické literatury dnes?

Aleš Miklík - nová karikatura

Ilustrace: Nenad Vitas

Kvalitu Verneových románů vám nejspíš nebudu muset připomínat. Většina dětských a dospívajících čtenářů uplynulého století a půl se s jeho knihami tak či onak setkala, i kdyby mělo jít jen o zjištění, že autor tohoto jména dokázal v knihovně zaplnit opravdu pořádný kus police. Technicky založení lidé však měli jeho díla obvykle nastudovaná obzvlášť dobře. Nakonec, kdo ví, kolik ze slavných inženýrů, vynálezců a objevitelů inspiroval k životním úspěchům právě tento Francouz?

Jiný klasik sci-fi literatury, Ray Bradbury (který sám ovlivnil nemalé množství vědců), kdysi prohlásil, že „všichni jsme tak či onak dětmi Julesa Verna“. Význam představivosti a snů pro iniciaci a udržení lidské vynalézavosti je prostě značný, tím spíš v dobách, kdy ještě železnou rukou vládla průmyslová revoluce a počítače, které mohly konstruktérům spoustu práce s vizualizací ušetřit, byly v nedohlednu. Předvídaví a psaví jedinci, ve své době označovaní často za blázny, tak mohli svým způsobem vývoji techniky pomoci.

Jak ale sci-fi souvisí s dnešním elektronickým světem? Víc než dost. Bavíte-li se s některým technicky orientovaným vědcem či čtete-li životopis některého z „otců“ poslední informační revoluce, dříve či později často narazíte na jeho upřímné vyznání o dávném zhlédnutí se v některém díle klasiků vědecko-fantastické literatury. A vzhledem ke svému záběru je to často právě Jules Verne, kdo na „scestí“ tohoto podle kritiků stále „pokleslého“ žánru onoho nešťastníka kdysi dovedl. Vědci, vynálezci, prostí inženýři, technici a snad dokonce i matematici kdysi zapalovali své objevitelské nitro pod večerní lampou nad knížkami o budoucích světech, aby je za své dospělosti pomáhali uvést v život.

Jules Verne přitom více svých knih věnoval spíše cestovatelským dobrodružstvím než vědecko-fantastickým románům. Přesto se mu podařilo „předpovědět“ několik vynálezů či rysů doby, které skutečně došly naplnění (v čemž se mu asi nejvíce podobá jiný současný sci-fi spisovatel, Arthur C. Clarke). Dokázal tak například načrtnout chod dnešní kanceláře s kopírkami, faxem a dokonce i s počítačem. Verne mu říkal „kalkulátor“, a byl vybavený klávesnicí i obrazovkou. Jeho představivosti neušel ani e-mail: ten můžeme vidět za jeho popisem „elektrické telegrafie, která posílá dopisy přímo k adresátovi“ takovým způsobem, že utajení textu je zaručeno.

Verneova představa kalkulátoru mohla být jistě založena na již tehdy existujících psacích strojích, i tak je však jeho dohled do budoucnosti obdivuhodný, zejména vezmeme-li v potaz, že největší vynálezy jsou vždy nejhůře předpověditelné. To platí i pro (osobní) počítač, jehož výskyt „zapomnělo“ zmínit mnoho jiných vizionářů ještě v polovině minulého století, včetně jinak slavných autorů sci-fi (Isaac Asimov, například, nechával v některých dílech své hrdiny sice cestovat nadsvětelnou rychlostí, k potřebným výpočtům na kosmických lodích jim však svěřil obyčejné logaritmické pravítko (!)).

Tip Content Machovec

Celosvětovou síť vzájemně propojených počítačů však ani Verne nezmiňoval. Těžko říci, co by si asi myslel, mohl-li by se podívat na dnešní svět (ve svém třetím díle, Paříži ve XX. století, však poměrně přiléhavě popisuje, jak budou obyvatelé technikou zaplněného světa stiženi věčným stresem a duševně náročným materialismem…). Možná by byl nadšen možnostmi, jaké dává okamžitá komunikace milionům lidí. Jeho cestovatelský duch by se však musel vypořádat s faktem, jak málo je dnes skutečné cestování důležité a nakolik je ve „zmenšeném“ světě vzácné opravdové dobrodružství. Cesta kolem světa za 80 dnů není nemožná, během 80 hodin ji dnes stíhá leckterý byznysmen, a omezíme-li se na opravdu rychlou prohlídku, můžeme ji s pomocí Internetu absolvovat možná i za oněch 80 vteřin.

Ve Verneově době ještě stačilo předpokládat, o kolik se zrychlí doprava či jak tvrdou ocel dokážeme vyrobit. Dnešní objevy, čím dál rychlejší (a tím i víc a víc „nudnější“), založené na vědomostech, se už předvídají stále méně spolehlivěji. To však nic neubírá na váze sci-fi literatury a předpovědí vůbec – připravují nás totiž na budoucí nutnou adaptaci. Verne by dnes možná psal o „Internetu z lidí“, propojených mozkovými implantáty a bezdrátovými sítěmi – kdo ví. Internet za 50 let každopádně nejspíš nebude příliš k poznání od toho dnešního. Jen je možná škoda, jak málo lidí o tom dokáže přemýšlet – a čtivě psát…

Našli jste v článku chybu?
3. 4. 2005 23:42
Lukas M. (neregistrovaný)
Tipoval bych, ze budou "Suicide Booths" (podle "phone booth") jako ve Futurame. I kdyz ve Futurame je receno, ze byly vyrabeny uz v roce 2008.
30. 3. 2005 13:04
Zdeněk (neregistrovaný)
Hlavni problem vidim v tom, ze resite problem omezenosti zdroju priklonem k takzvanym alternativam. Tyto alternativy, ale nejsou s to nabidnout alespon stejny soucasny celkovy vykon, ktery navic kazdym rokem rapidne roste. Jedina mozna alternativa je jaderne stepeni a hlavne termonuklearni fuze. Tato posledne zminovana technologie je pro dalsi rozvoj lidstva klicova. Doufejme ze ITER splni ocekavani. Ne nadarmo je stupen civilizace urcovan energii kterou produkuje a/nebo ovlada. přistání i vz…