Chceme děti na Internetu bezpečné, nebo svobodné?

Mohou děti a mladiství přispět ke své lepší ochraně na Internetu? Uvědomují si rizika, která na ně v kyberprostoru číhají? Na konferenci Youth Forum 2008 v Bruselu padaly od samotných dětí i takové návrhy, že by rodiče měli mít přístup k záznamům o jejich pohybu na Internetu. Jenže – bylo by takové opatření skutečným řešením, nebo jen dalším dobrovolným omezením osobních svobod?

Tématice bezpečnosti na Internetu (mám teď na mysli bezpečnost ve smyslu „safety“, nikoliv „security“) jsme se na Lupě věnovali již několikrát. Nejvíce se o této problematice hovoří právě kolem 12. února, kdy pravidelně probíhá zmiňovaný „Safer Internet Day“. Tento týden se konal již pátý ročník, přičemž o jeho průběhu v ČR (a o aktuálních projektech, které se připravují či probíhají) nás již podrobně informoval Jiří Peterka ve svém článku Co přinesl pátý Safer Internet Day. Já měl v ten samý den možnost podívat se do Bruselu, kde Evropská komise při této příležitosti organizovala konferenci s názvem Youth Forum 2008.

Budova Evropské komise

Budova Evropské komise – tady se konference bohužel nekonala

Něco málo o konferenci

Mezinárodního panelu se v první řadě účastnili zástupci dětí a mladistvých z devíti evropských zemí (po trojicích z Anglie, České republiky, Finska, Islandu, Kypru, Německa, Rakouska a Švédska). Druhou skupinu pak tvořily subjekty, kterých se tato problematika nějakým způsobem týká (tedy stakeholders neboli zainteresované strany) – konkrétně to byli představitelé z Evropské Komise (zejména z programu eContent a Safer Internetu), někteří členové Evropského parlamentu, zástupci společností (UPC, Vodafone, Telefónica, Orange, MySpace, MSN, BEBO, VISA a Vivendi), zástupci národních a nadnárodních sítí (např. mezinárodní INSAFE či CEOP v Anglii) a pochopitelně novináři.

Když se řekne Evropská komise, mnozí z vás si pravděpodobně vzpomenou na komisařku Vivian Redingovou, která často prezentuje různé projekty týkající se nových technologií. I tentokrát se počítalo s tím, že bude přítomna, nicméně na poslední chvíli došlo ke změně a akci nakonec předsedala neméně významná představitelka EK Meglana Kuneva, komisařka pro ochranu spotřebitele. Uživatelé internetových a mobilních služeb jsou totiž logicky zároveň také spotřebitelé a jejich ochrana je pro Komisi docela důležitá (v některých ohledech možná až příliš – u všech mladých účastníků byla uvedena jen jejich křestní jména a země, ze které přicestovali).

Účastníci Safer Internet Forum - 1. Účastníci Safer Internet Forum - 2.

Vybraní účastníci akce Safer Internet Day 2008 Youth Forum

A proč vlastně pořádat „Fórum mladých“? Inu, Internet je zejména o příležitostech. Je to stále relativně nové a dynamicky se rozvíjející prostředí a mladí lidé se zde dokáží nejlépe orientovat a rychle reagovat na aktuální trendy (např. social networking). Druhým důvodem je také skutečnost, že právě děti dokáží samy nejlépe identifikovat problémy, se kterými se na Internetu musejí vypořádat, a zároveň dokáží nabídnou přinejmenším jiný úhel pohledu. Paní Meglana Kuneva také zmínila výsledky jednoho průzkumu, který se věnoval tomu, zda děti dostávají zprávy se sexuálním zaměřením (např. komentáře přes web nebo e-mailem). 7 % rodičů se domnívalo, že se s tím jejich potomek asi setkal, ale podobný kontakt přiznalo 31 % dětí. A právě rozpory, jako je tento, poukazují na fakt, že v celé řadě oblastí rodiče ani netuší, s jakými situacemi se jejich děti musejí potýkat.

Návrhy a dotazy mladých zástupců

Samotná konference probíhala v úterý odpoledne, nicméně mladí zástupci z devíti zemí se sešli již téhož dne dopoledne, rozdělili se do skupinek a v průběhu workshopů začali dávat dohromady své návrhy. Na odpolední fórum si také připravili prezentace, ve kterých byla jednak jejich doporučení a zároveň i otázky (či podněty k diskusi), se kterými se chtěli obrátit na zástupce Evropské komise a jednotlivých společností.

Co se týče návrhů, které z jednotlivých skupinek vzešly, obvykle se objevovaly spíše klasické požadavky, jako je lepší ověřování věku, možnosti rodičovské kontroly, blokování nevhodného obsahu či efektivnější ohlašování problémů (např. přehlednější řešení odkazů a tlačítek na stránkách komunitních webů). Zazněl ale také například i návrh na jednotnou evropskou helplinku, kam by bylo možné hlásit všechny druhy problémů (od spamu přes kyber-šikanu až po dětskou pornografii), která by poskytovala podporu, informovala tazatele o možnostech řešení a v případě potřeby spolupracovala i s policií.

Další navrhovaná témata se týkala i lepší propagace bezpečnosti. Pravidla bezpečného surfování by měla být povinnou součástí registrace na webu (a jak jeden účastník zmínil, jasná forma pravidel by měla nejlépe nahradit klasické „terms and conditions“, které stejně nikdy nikdo nečte) a také by se měla v kontextu objevovat i na dalších místech (např. před uploadem fotografie zopakovat, jaké jsou či nejsou povolené). Zároveň by bylo dobré, kdyby docházelo k lepšímu šíření informací o projektech typu Safer Internet (kromě reklam v televizi třeba i informačními spoty v kinech, aby zasáhly co nejširší skupinu uživatelů). U nás bohužel chybí i ty spoty v televizi. Na druhou stranu, poslední dobou se alespoň místy objevují docela povedené plakáty Linky bezpečí.

Heslo kampaně

Heslo kampaně: „Na Internetu nikdy nevíš, kdo je na druhé straně“

Některé návrhy ale bohužel narážely na určité problémy. Kupříkladu požadavek na jasně označená a snadno použitelná tlačítka typu „oznámení problémů“ na sociálních sítích zní jako dobrý nápad (a i výzkumy potvrzují, že čím je takový ohlašovací systém přehlednější, tím ho uživatelé více používají), ale proti tomu obvykle stojí určitý design portálu, který upřednostňuje jiné věci – a podobné odkazy bývají nevýrazně umístěny někde dole či na straně, pokud na ně vůbec zbude místo.

Otázka důvěry

Velice zajímavý (a pro mě osobně dost překvapivý) byl i návrh, aby rodiče měli od poskytovatelů Internetu a mobilních sítí možnost vidět například kompletní historii webových stránek, po kterých jejich děti surfovaly. Vzhledem k tomu, že i děti mají nárok na ochranu svého soukromí, není možné takové údaje poskytovat, ale vznáší to jisté otázky k zamyšlení. Pokud by s něčím takovým přišel někdo „dospělý“, jistě by se strhla bouřlivá diskuse, zmiňovalo by se omezování svobody, Velký Bratr a podobně; ale fakt, že s takovým návrhem přišly samotné děti, je pozoruhodný.

Dalo by se usuzovat, že děti samy jsou si vědomy nebezpečí, která na ně číhají, ale zároveň tuší, že není moc možností, komu se s tím svěřit, nebo kdo by jim mohl nějakou „nenásilnou“ formou pomoci. Proto se objevují i tak extrémní návrhy, jako plná kontrola nad tím, kdo kde surfoval. Tento trend také částečně kopíruje i naši společnost obecně. Z obav před kriminalitou či terorismem se často vzdáváme větší a větší části svobody a z bezpečnostních důvodů se obklopujeme kamerami, necháváme se fotit, snímat, rentgenovat… Jistě, někdy to je potřeba (například jezdit si na silnicích podle svého a bez pravidel by asi nebylo zrovna ideální), ale nahrazovat například důvěru mezi rodiči a dětmi prostým dozorem a kontrolou, to už mi přijde přinejmenším zvláštní. Zdá se, že ona důvěra se začala v poslední době poněkud vytrácet.

Diskuse Safer Internet

Diskuse je v plném proudu (někteří nenápadně prchli pro džus)

Řada mladých lidí zdůraznila, že problémem jsou už samotné školy a že je potřeba v první řadě vzdělávat učitele, aby ti pak mohli vést své žáky. Další otazníky se pak objevují na samotných sociálních webech. Administrátoři či pracovníci podpory různých webů často nemají schopnosti či motivaci, aby dokázali problémy efektivně řešit. Když někdo třeba neoprávněně použije něčí fotku, trvá často řadu dnů, než se server typu MySpace k řešení propracuje a něco s tím udělá. A nejedná se jen o problém dětí. O svou zkušenost se podělil i Alexander Alvaro z Evropského parlamentu: několik dnů psal na technickou podporu s tím, že mu schránku začaly zahlcovat spamy; po mnoha urgencích se konečně ozval technik, že ty spamy skutečně mohou potvrdit (jaké překvapení!), ale že s tím bohužel nemohou nic dělat…

Další zajímavosti & vyhlášení soutěže

Důležitou součástí akce byla i diskuse, která probíhala v podstatě průběžně celou dobu konání konference. Bylo zajímavé sledovat už jen samotnou interakci mezi zástupci velkých společností a jejich mladých uživatelů. Kupříkladu představitelka komunitního portálu MySpace se několikrát ohradila, že už při registraci jsou zdůrazněny bezpečnostní zásady. Na otázku, kdo má na MySpace účet, se přihlásila téměř třetina lidí, nicméně na otázku, kolik lidí si na zmíněné rady ohledně bezpečnosti vzpomíná, se pokud vím nepřihlásil nikdo.

Mezi účastníky konference byl i Richard Swetenham, ředitel sekce „eContent and Safer Internet“ z Generálního ředitelství pro informační společnost a média Evropské komise, který se ještě vrátil k zajímavým bodům diskuse. Mezi ty nejdůležitější patřily zejména školy, ovšem zde všechno závisí zejména na tom, jak se k tomu postaví (jestli zařadí informační aktivity do svých rozvrhů, zda využijí možností školení svých pedagogů a podobně). Velikým problémem je také „vzdělávání“ rodičů, protože je poměrně obtížné je nějakým způsobem zacílit (reklamy v televizi mohou přepnout, a není mnoho dalších možností, jak je o bezpečnostních otázkách dětí informovat).

Banner soutěže SID 2008

Banner soutěže SID 2008

Janice Richardson, vedoucí projektu INSAFE, pak ještě na závěr konference vyhlásila vítěze evropské soutěže SID, která probíhala od října minulého roku do ledna 2008. Cílem bylo napsat příběh, nakreslit obrázek nebo natočit video na téma Life online is what YOU make of IT. Celkem bylo přihlášeno na 655 projektů z 21 zemí světa a vítězové národních kol pak postoupili do finále. Ti nejlepší z nejlepších byli rozděleni do tří věkových kategorií (5–10, 11–14 a 15–19 let) a obdrželi velmi sympatické ceny (2000 euro první místa, 1000 euro místa druhá). Konkrétní výsledky jsou k vidění například na webu Safer Internet, ale alespoň prozradím, že tři ocenění ze šesti získaly projekty z Řecka.

EBF16

Děti dospělým

Řekněte Safer Internet Day!

Řekněte „Safer Internet Day!“

Podobné snahy o komunikaci a šíření informací lze samozřejmě jedině chválit a podporovat, protože právě prevence a osvěta jsou vždy lepší než následné řešení problémů. Ale i ta řešení jsou jednodušší, pokud porozumíme, v čem jednotlivé problémy vězí. Byl bych rád, kdyby k podobným setkáním docházelo i nadále, a zároveň také doufám, že z akcí typu Junior Internet vzejdou další a další mladí lidé, kteří mají i „nám dospělým“ co říci.

Anketa

Kdyby se vám nebo vašim blízkým (nejen dětem) na Internetu přihodilo něco, co ohrožuje vaši (jejich) bezpečnost, budete si vědět rady?

41 názorů Vstoupit do diskuse
poslední názor přidán 30. 7. 2009 11:02

Školení: Jak na firemní Facebook prakticky

  •  
    Jak efektivně propojit Facebook s webem.
  • Jak vše měřit a vyhodnocovat.
  • Jak řešit krizové situace.

Detailní informace o školení Facebooku »