Hlavní navigace

Chraň se, kdo můžeš... a umíš

7. 4. 2005
Doba čtení: 3 minuty

Sdílet

Podle výzkumu britského poskytovatele AOL UK celých 84 procent domácích uživatelů nerozumí termínu phishing a méně než čtvrtina ví, co je to spyware. Pro počítačového geeka je pohled "na ulici" samozřejmě vždy nutně tristní. Je však opravdu tak nesmyslné se ptát, jestli není chyba také tak trochu na straně výrobců počítačů a softwaru?

Podle výzkumu britského poskytovatele AOL UK celých 84 procent domácích uživatelů nerozumí termínu phishing a méně než čtvrtina ví, co je to spyware. Pro počítačového geeka je pohled „na ulici“ samozřejmě vždy nutně tristní. Je však opravdu tak nesmyslné se ptát, jestli není chyba také tak trochu na straně výrobců počítačů a softwaru?

Když se na konci minulého století počítače stávaly stále běžnější součástí našich životů, převládal obecný názor, že jde o strašně chytré a šikovné mašinky, se kterými může být spousta zábavy, a kromě toho umí i usnadnit administrativní práci. Rozhodně nikoho ani nenapadlo, že by mohly sloužit k masové distribuci informací, vzdělávání z domova nebo že by snad člověk bez „počítačové gramotnosti“ neuspěl nejen v konkurzu o místo v kanceláři, ale dokonce třeba i ve školství. Ruku v ruce s touto dobou nevinnosti kráčelo stejně obecné povědomí, že těmto strojkům může rozumět buď jen praxí ošlehaný inženýr nebo mladý šílenec. Tito „vyvolení“ na jednu stranu požívali výhod určitého obdivu, že se něco tak podivného jako příkazy MS-DOSu naučili chápat, ale na druhou stranu museli přijmout fakt, že se na ně okolí stále dívá tak trochu jako na „exoty“ – protože zkrátka určitými „exoty“ byli.

Dnes je situace už trochu jiná, avšak zdaleka ne tolik, jak by se mohlo zdát při pohledu na svět skrze monitor profesionálnímu internautovi. Něco z té doby tu stále zůstává: s počítačem a Internetem sice „umí zacházet“ stále více lidí, avšak jejich poměr vůči těm, kdo počítačům opravdu rozumí, se od té doby spíše násobně zhoršil. Nutným důsledkem je pak současná situace s bezpečností, kdy na Internetu zuří nefalšovaná válka hrstky expertů na útok a obranu o cennou kořist v počítačích stamilionů „civilistů,“ kteří o své účasti v tomto boji často nemají nejmenší tušení.

Ti, kteří tušení mají, se pak potýkají s vážným problémem: problematice sítí a bezpečnosti nerozumí a zdá se jim nesrozumitelná, avšak trpí stálým strachem o to, co všechno vlastně na Internetu mohou a co jim reálně hrozí. Výzkum AOL tento stav potvrzuje – jen dva z pěti dotázaných (celkem bylo osloveno 1007 dospělých lidí) věděli, co je to „trojan“, ačkoliv celých 83 procent z nich trpí obavami o bezpečnost svých osobních údajů. 16 procent z nich pak neznalo ani mediálně propraný pojem spam.

BRAND24

Zeptáte-li se na mínění počítačově zdatných uživatelů, nejčastěji vám odpoví, že je to přece odpovědnost těch lidí postarat se o své bezpečí a o to, aby na síti neohrožovali ostatní, stejně jako zabezpečují proti krádeži svůj majetek a většinou se snaží neubližovat jiným lidem. Jenže: zatímco v reálném světě jim ochranu garantují do značné míry i státní instituce a např. auta se zamykají víceméně stále stejně už desítky let, na Internetu neví dne ani hodiny, kdy přijde nové bezpečnostní riziko a způsob ochrany. Mluva odborníků je navíc málo srozumitelná, nové pojmy střídají jeden druhý a v záplavě varování je takřka nemožné vylovit třeba i dlouhý, hlavně ale pochopitelný návod na zabezpečení počítače tak, aby si člověk bez obav alespoň přečetl svoji poštu. A hlavně, je-li tu dnes takový návod, zítra už bude beznadějně neplatný.

Co s tím? Jednou z možností je přinutit každého uživatele stát se bezpečnostním odborníkem. Tomu však – doufám – nevěří ani ti největší technokraté. Nemůžeme-li však přizpůsobit obyvatele, musíme přizpůsobit prostředí: vyvinout takové hardwarové a softwarové podmínky, aby se podvody a zločin na síti staly co nejhůře uskutečnitelnými a aby „obyčejný“ uživatel věděl, že určité riziko mu hrozí, avšak při dodržení jednoduchých (a stále stejných!) podmínek je vcelku minimální. A proč by se měli přizpůsobovat výrobci technologií? Inu proto, že sami o co největší závislost společnosti na svých výrobcích usilují. Čím více lidí má určité prostředí užívat, tím více musí být „použitelné“, a pokud už některé dnešní počítače nejsou náročnější na obsluhu než kávovar, musí to samotné prodělat i Internet a jeho služby. Pro některé technicky založené uživatele „staré školy“ je to možná těžce snesitelná představa, avšak dříve či později k tomu dojít musí: Internet jako infrastruktura zcela ustoupí do pozadí a jediné, co z něj běžný člověk bude znát, nebudou www adresy a podobné „zbytečnosti“, ale samotný obsah. Třeba i v podobě barevných ikonek, za kterými se skrývá další film. A je to tak jedině dobře.

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je ředitelem médií vydavatelství Internet Info. V letech 2005 – 2008 působil jako šéfredaktor serveru Lupa.cz. Vystudoval Fakultu informatiky MU a Fakultu sociálních věd UK. Online komunikaci se věnuje i na svém blogu www.alesmiklik.cz.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).