Vždyť jde o politiky. Viz "Ano, pane ministře" a "Ano, pane premiére".
Řada neví. Ti dělají že ví. Ostatní ví, ale dělají, že neví, a jen dělají, že ví. V důsledku nikdo neví, ale dělá, že ví. A všichni to ví, takže nikdo neví, kdo vlastně ví a kdo co neví.
Prostě tohle je vždycky divadlo pro kamery a nikdy to nepůjde k jádru pudla. Skutečný stav věci není důležitý, vždy je to hra o diváka a voliče. A "prohra" bývá relativní. Působit zmateně může být snadno výhra, záleží na tom, jaké byly jiné možnosti.