Odpověď na názor

a) To, že například makléři využívají insider informace pro vlastní obohacení, je veřejné tajemství.
b) Je známo dost případů, kdy pracovníci banky zpronevěřili nebo nepovolenými riskantními obchody prošustrovali peníze klientů.
c) Jsou známy i případy, kdy samotní vlastníci a šéfové bezpečnostní agentury zpronevěřili převážené peníze. Před pár lety byl z toho velký skandál v Německu a většinu peněz už nikdo nedohledal (a otázkou je, zda ta údajná krádež 0,5 GKč v hotovosti není jen krytí podobné defraudace).
d) Kdo pamatuje divoká 90. léta u nás, tak dobře ví, že něketří šéfové bank schvalovali hodně divné úvěry, že kterých banka už neviděla ani korunu. Pokud si myslíte, že dnes se nic podobného nemůže stát, vzpomeňte si třeba na "zvláští režim" na Pozemkovém fondu.
Krást zkrátka může každý, bez ohledu na to, zda je poslední účetní nebo sám finanční ředitel. Že si někdo půjde sednout, je velmi nejisté a i kdyby si šel sednout, mně to nepomůže.
Na druhou stranu není nutné propadat paranoie. Peníze v bance jsou zpravidla v bezpečí a mít je doma pod polštářem má taky svá rizika. Teprve porovnáním rizik lze najít ideální řešení.
Když si vezmu, jak je dnes zabezpečení počítače složité, že chudák uživatel musí každou hodinu číst všechny možné sajty, aby věděl, co musí právě vypnout nebo patchovat ... to je hrůza. Není divu, že opravdu bezpečnou síť má dnes málokdo, pokud vůbec někdo. Dát data specializované firmě, která tomu rozumí a je pojištěná, mi nepřijde riskantnější než mít svůj počítač s daty připojený na internet.