Hlavní navigace

Co bude odchod Google znamenat pro demokracii v Číně

24. 3. 2010
Doba čtení: 6 minut

Sdílet

 Autor: 21971
Google se z kontinentální Číny přestěhoval do Hongkongu. Co znamená přesun z kontinentu na ostrov? Zajímavé přeskupení sil na poli internetových služeb v této nejlidnatější zemi světa, nebo labutí píseň za výpravou do Říše Středu? Kromě hlediska obchodního je zde také rozměr týkající se demokratizace Číny a lidských práv.

Čínští uživatelé dosud cenzurovaného vyhledávače Google.cn jsou přesměrováváni na hongkongskou verzi Google.com.hk, která je již zcela svobodná a nabízí výsledky získané klasickými algoritmy. Služby jsou poskytovány ve zjednodušené čínštině a o jejich provoz se starají servery v Hongkongu. Tedy v oblasti, kde je dostatek čínsky mluvících zaměstnanců, ale nevztahují se na ni Čínské cenzurní zákony. Podle všeho tak stávající uživatelé Google v současné době získávají necenzurované výsledky. Aktuálně blokovaný je kompletně YouTube, Blogger a Sites. Částečně cenzurované jsou Google Dokumenty, Picasa a diskusní Groups.

Zajímavé je, že se Čína zatím neodvážila zablokovat reklamu od Google, čímž by dost možná poměrně výrazně znevýhodnila své firmy na trhu. Na současném stavu tak sice bude Google částečně tratit finančně, ale ne nijak dramaticky, zvláště pokud se mu podaří dohodnout s konkurencí na prodeji reklamy.

Dobrou ilustrací totalitního režimu je skutečnost, že vláda dokonce vydala prohlášení, v němž zavazuje média k tomu, aby o případném konfliktu referovala podle oficiálního vyjádření státu. Mimo to byli upozorněni obchodní partneři na to, že by měli rychle hledat jiné kontakty a služby. Google kontroloval v Číně přibližně třetinu vyhledávání, ale byl silný i v dalších službách, o kterých se taktně mlčí. Ať se již jedná o obchod s hudbou, YouTube či blogovací systém Blogger. A právě ty postihlo zablokování dříve než vyhledávání.

Čína naopak byla pro internetovou jedničku zajímavým partnerem pro testování nejrůznějších služeb, které se pohybovaly na hranici legálnosti v USA, ale zde s nimi, díky mírnějším autorským právům, problém nebyl. Nikdo příliš neví, co se stane s uvolněnými oblastmi, jak dopadnou firmy užívající Google technologie jako firemní infrastrukturu nebo na komunikaci se zákazníky.  

Jisté je, že celá věc bude finančně bolet jak Google, tak režim. Mimo to jsou zde ale i jiná, neekonomická hlediska, na které by bylo dobré upozornit. Ta se týkají především demokratizace ČLR.  

GMail a Blogger

Právě tyto dvě služby od Google se staly velmi vyhledávanými nástroji nejen asijských disidentů. Americká společnost na rozdíl od Yahoo či Microsoftu odmítá úřadům dávat přístup do schránek uživatelů či přístup k účtům a současně je dost silná na to, aby odolala případným systematickým útokům. Není tomu tak dávno, co Gruzie používala Blogger jako oficiální stránky v době kybernetického útoku, protože nebylo v silách hackerů zasáhnout právě tuto blogovací službu.

Blogger se vůbec pro účely disidentské činnosti hodí velice dobře, a to nejen tím, že služba je prakticky nedobytná, ale také pro celou řadu dalších nenápadných funkcí. Příkladem je snadný import příspěvků i s komentáři z jiného blogu. Při zablokování konkrétní stránky je tak otázkou jen několika málo minut, než se celý blog objeví na novém místě v kompletním rozsahu. To, co my vnímáme jako užitečnou službu pro sjednocování či zálohování, je pro disidenty mimořádně užitečným nástrojem. Jediné, co je pak potřeba zajistit, je nová propagace adresy, což opět přes síť Blogger není problém.

Další výhodou je relativně snadné ovládání, které umožní publikační činnost téměř komukoli bez složitého školení. V neposlední řadě je to vysoká přístupová rychlost z celého světa za nulový poplatek na straně publikujícího.  

Není náhodou, že to byly právě blogy, které byly během nedávného (neúspěšného) útoku ohroženy. Reálně právě na nich probíhá to, co bychom z naší vlastní zkušenosti označili za samizdatovou publicistiku. Nejde zde jen o šíření nějakých protistátních informací, ale i o publikování zakázané literatury, koordinaci organizací, církví nebo tvorbu zdrojů, které by k objektivnímu zpravodajství umožnily přístup.  

I když Google nabízel pouze cenzurované vyhledávání, tak byl často k blogům na Blogger liknavější a zkušení uživatelé je byly schopni rychle najít. S případným odchodem vyhledávače by tak, do značné míry,  padla i možnost mimořádně rychlého hledání „demokratických“ informací v Číně. Otázkou je, zda se nalezne dostatečně silná technologie, která by byla v Číně alespoň částečně tolerována a dokáže Blogger nahradit.

GMail byl pak jedním z nejvýznamnějších komunikačních prostředků nejen uvnitř země, ale také s okolními státy. Již jsme naznačili, že služba zajišťovala svým uživatelům vysokou míru utajení, anonymity a zabezpečení. Toho se zřejmě od konkurenčních služeb nedočkáme – nejen s ohledem na historickou zkušenost, ale také (především) z důvodů obchodních. Všichni tři velcí hráči v Číně, tedy Microsoft, Yahoo a především dominantní Baidu, nebudou mít důvod vládě nijak odporovat a pokusí se co nejdříve zabrat všechny oblasti, které Google vyklidí.

Utrpí odchodem Google snahy o demokratizaci?

Čína již během nepokojů v Tibetu před dvěma lety zablokovala YouTube, což od té doby zopakovala ještě několikrát. Blokováno je vše, co by jen náznakem mohlo být použito proti režimu. Paradoxní přitom je, že většina obyvatel může volně cestovat a sehnat vízum do ČLR není také příliš obtížné, pokud nejste nejhlasitějším kritikem režimu v širokém okolí. Je tak otázkou, do jaké míry si režim opravdu účinně brání své postavení a do jaké míry je to více než cokoli jiného diplomatická a mocenská hra se Spojenými státy.

Čína tvrdí, že Google je napojen na americké tajné služby a jeho prostřednictvím se snaží rozvrátit čínské politické zřízení sama americká vláda. Bez zajímavosti není skutečnost, že o existenci digitální velké čínské zdi celá řada obyvatel až do odchodu Google nevěděla. Odchod tedy může běžným Číňanům otevřít oči v tom, jak moc je obsah na Internetu blokován. Dokonce se začíná o mluvit (s trochou nadsázky) o čínském intranetu. Již jen tato skutečnost může být pro čínskou demokracii zajímavým impulsem.

Bude zajímavé sledovat, jaký vliv na demokratizační proces a disidentské hnutí bude mít odchod Google. Scénářů je k dispozici hned několik. Za prvé Google skutečně odejde se všemi službami a  Čína umožní rozdělit trh mezi další hráče. Ti budou dostatečně servilní a ztíží tím šíření informací i komunikaci disidentů. Druhým je, že se Google s Čínou přece jen nějak dohodne a po krátkém odchodu se zase vrátí. Zde je potřeba říci, že je ve hře nemálo peněz pro obě dvě strany, což hraje ve prospěch dohody. Pak by bylo zřejmě možné očekávat nějaké uvolnění poměrů, neboť Google se nemůže vrátit do země zcela bez úspěchu. Zatím zajímavé třetí řešení nabízí aktuální stav, kdy je vyhledávání (i GMail) k dispozici a nedostupné jsou jen publikační technologie. V podstatě to znamená, že mají čínští uživatelé svobodný přístup alespoň k výsledkům vyhledávání, když ne ke všem stránkám, na které bude odkazováno.

Osobně si ale myslím, že tento stav nebude trvat dlouho a Čína se zbaví i vyhledávače, což bude znamenat zřejmě definitivní odchod Google a jeho technologií s této země. Jediné co bude předmětem diskuse bude prodej reklamy, případně další obchodní produkty, které jsou v eminentním zájmu obou znesvářených stran. Aktuální seznam blokovaných služeb je možné sledovat přímo na speciální stránce Google.

BRAND24

Bude jistě zajímavé sledovat, jak budou uživatelé Google nahrazovat. Zda se přikloní ke konkurenci, nebo se pokusí vyrobit vlastní „podzemní“ řešení. Každopádně vyslala Čína jasný signál, že naděje vkládané do toho, že se země po olympijských hrách více otevře svobodné diskusi a společnosti, byly liché. Čína je stejně totalitní systém jako například Írán a užívá velmi podobných prostředků. Jen její ekonomický vliv je nesrovnatelně větší.  

A snad jen ještě jednu poznámku na závěr – skoro to vypadá, jako kdyby Číně více šlo o to, aby se svět nedozvěděl o tom, co se děje u nich, než aby jeho vlastní občané neměli přístup k informacím. To je situace téměř přesně opačná, než byla u nás – zřejmě jiný kraj, jiný mrav.

Jak si myslíte, že bude vypadat příštích deset let cenzury Internetu v Číně?

Byl pro vás článek přínosný?

Autor článku

Autor je student PřF MU, publicista. Zajímá se o dění na Internetu, filosofii a fotografii.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).