Co chybí českému Internetu

Vyhledávání zboží

Mediální boom těchto služeb je otázkou starší než rok. Přesto je jejich úroveň v dnešní době mírně řečeno na velmi špatné úrovni. A rozhodně za to nemohou jen provozovatelé těchto služeb, jako jsou třeba internetové obchody.

Že cílem každého obchodníka je prodávat a dělat všechno proto, aby se zvyšoval obrat, je fakt, se kterým asi netřeba polemizovat. Proto mě zaráží, jakým způsobem spolupráce, která je pro provozovatele vyhledávačů zboží a obchodů vzájemně prospěšná, probíhá.

Kvůli katastrofálnímu nedostatku informací poskytovaných v exportech z obchodů nenabízí tyto vyhledávače o moc větší službu než klasický fulltext. Informace o skladových zásobách většinou chybí, snad vůbec není možné spatřit u exportního souboru vyplněný EAN kód, který je rozhodující pro zjišťování stejných výrobků v různých obchodech. Skutečná srovnání tak nabízí pouze vyhledávače, které se specializují na určité kategorie produktů, což je stav, který pro běžného uživatele přináší spíše „zesložitění” než komfort.

Rozhodně nechci kritizovat provozovatele vyhledávačů zboží za špatnou práci, protože někteří z toho mála informací, kteří mají, uvařili doslova “z čisté vody bujón”. Ale když srovnám přístup obchodníků například v sousedním Německu, rozdíl je skutečně velký.

Platební systémy

Skutečný platební systém chybí českému Internetu jako sůl. I přes nástup (byť velmi vlažný) některých zahraničních hráčů na tomto poli lze těžko nalézt řešení, které by bylo použitelné pro normálního uživatele kategorie „BFU“ a úplně stejně pro běžného provozovatele webu.

Absence pořádného platebního systému zavírá cestu k bezpočtu služeb, které nelze (nebo lze jen stěží) poskytovat bez placení, a k těm, které jsou jen sponzorované reklamou.

V tomto případě jde o krok zpět, protože mikroplatební systémy (v čele s I like Q) už na českém Internetu byly, zanikly však kvůli legislativním úpravám. Pro skutečný mikroplatební systém je potřeba buď být bankou, nebo mít výjimku od ČNB, která jimi ovšem velice šetří. Jediný dostupný systém plateb, který umožňuje převody peněz v reálném čase, bez použití pro Internet tolik kontroverzních platebních karet, funguje pod eBankou, nicméně tu nemá každý (možná by na sobě konkurenční bankovní ústavy mohly trochu zapracovat).

Co by měl platební systém v našich podmínkách umět?

Především jde o kompletní komunikaci v češtině s notnou dávkou „blbuvzdornosti“ i pro uživatele, kteří s takovým systémem ještě nepřišli do styku. Nabíjení účtu prostřednictvím bankovních převodů nám sice umožňují i zahraniční služby, nicméně jde tu také o rychlost a akceptaci dalších forem placení, jako je například již výše zmíněná eBanka. Kdyby bylo možné takový účet dobít stejně jednoduše jako kredit na mobilní telefon (v trafice, přes bankomat atp.), chybělo by k dokonalosti už jen málo.

Kompatibilita aplikací

I přes neustále se rozšiřující povědomí o formátu XML, díky kterému lze strukturovaně přenášet prakticky jakákoliv data, nelze bez dodatečných konverzí sdílet data z různých online i offline aplikací. Možná za to může absence či nevědomost o standardizovaných strukturách dat, možná za to může lenost vývojářů, možná za to nese odpovědnost i egoismus softwarových gigantů, kteří musí mít za každou cenu něco svého.

Přestože je tento problém značně globální, můžeme si alespoň zamést před vlastním prahem a vytvářet weby, pro které není potřeba mít instalovaný prohlížeč Brontosaurus 15.4 s instalovaným pluginem Orangutan verze 5 a vyšší a zapnutým Javascriptem (mimochodem hlášku některých aplikací Googlu při vypnutém javascriptu ve stylu Omlouváme se, Google Calendar váš prohlížeč zatím nepodporuje by v případě jakékoliv jiné firmy označila veřejná kritika za tvrdou amatéřinu).

Mobilní přístup

S předchozím odstavcem souvisí i optimalizace pro mobilní zařízení obecně. Slovo optimalizace je v tomto případě trochu nadnesené, protože dobře postavený web nemá se zobrazením na mobilních zařízeních problém. Nicméně služby, které posunuly český Internet tolik dopředu, jako jsou například mapy nebo vyhledávání v jízdních řádech na Idosu, mají s mobily neuvěřitelný problém. Na webové stránky Idosu se nedostanete vůbec, mapu bez podporovaného javascriptu také neuvidíte.

Aktualizace dat

Ani u profesionálů v oboru není problém nalézt stránky s informacemi rok, dva, tři starými. Internet umožňuje asi nejrychlejší formu komunikace s klienty, proč ji nevyužít, snižuje to náklady. Když se změní kontaktní telefonní číslo, webové stránky jsou prvním místem, kde by se tato informace měla objevit.

Možná je to způsobeno i tím, že do tvorby webu s hezkým designem firmy neváhají investovat desetitisíce (někdy i víc), ale na samotné správě se šetří. Přitom web se zastaralými informacemi přináší spíše problémy než užitečnou službu.

Právní aspekty Internetu

Pokud je autor článku zbaven odpovědnosti za jeho obsah s argumentem, že pod jeho přihlašovacími údaji ho mohl napsat prakticky kdokoli (viz třeba článek zde na Lupě), není třeba problém vymahatelnosti práva v této sféře dále rozvádět. Příslušné orgány nejsou obeznámeny s problematikou, chybějí postupy řešení a na některé vzniklé precedenty by se mělo raději zapomenout.

       

Jak přinutit více investorů a subjektů obecně, aby se rozvíjeli v online oblasti, když v ní v praxi neexistuje žádné právo? Rozhodně nejsem zastáncem softwarových patentů či podobných vymožeností kamenného světa, u nichž se projevují snahy aplikovat je na prostředí Internetu, přestože je v reálu takto aplikovat zkrátka nelze. Nicméně některé základní principy by měly fungovat i v online světě, aby se odstranily určité nejistoty, které v právní stránce Internetu bezesporu jsou.

Když jsem dal dva předchozí odstavce přečíst kolegovi, oponoval mi v tom smyslu, že praktická absence práva na Internetu je zároveň jeho výhodou. Bezesporu měl částečně pravdu. Ale je potřeba rozlišovat právo čistě internetové a aplikaci našeho práva prostřednictvím Internetu. Pokud by ve se smyslu zneužitých přihlašovacích údajů dalo dementovat naprosto cokoli, jak by mohl fungovat český e-government?