Co dělat, když se intimní fotky rozutečou po internetu?

Ilustrace: Nenad Vitas

Tenhle příběh se opravdu stal. Jeden známý se rozešel s přítelkyní, záhy se na jedné erotické seznamce objevily jeho poměrně intimní fotky s jasnou výzvou k seznámení. O tom, že se něco takového stalo, se známý dozvěděl díky telefonátům, které krátce po zveřejnění inzerátu přijal. Nejdřív si myslel, že jde o nějaký vtip, ale s počtem nově získaných ctitelů si pomalu ale jistě začal uvědomovat, že není něco v pořádku. Krátké pátrání odhalilo, že za profilem na seznamce stojí jeho opuštěná přítelkyně, která se za rozchod pomstila tímto originálním způsobem.

Známý měl štěstí a fotky i celý profil poměrně rychle zmizely. Upozornil totiž svoji ex, že i on disponuje podobným výbušným materiálem a může připravit odvetu. Celá eskapáda trvala pouze pár hodin, přesto z ní nikdo ze zúčastněných asi nemůže mít dobrý pocit. Kamarád to vzal nakonec s humorem, žádná újma ani škoda se mu nepřihodila. Měl prostě štěstí, stal se aktérem hry, která nakonec dopadla dobře a na kterou bude jednou vzpomínat jako na příhodu, která mu bude sloužit jako podklad pro pobavení osazenstva nejednoho setkání s přáteli. Samozřejmě, mohlo to dopadnout daleko hůř. Mohl se stát terčem posměchu, přijít o práci a o šanci najít si novou přítelkyni. Stačilo by jen pár nešťastných náhod.

Bez souhlasu ani foto

Tento příběh mě zaujal, jelikož si dokážu představit, že se v různých obměnách a variantách odehrává až nepříjemně často. Někomu věříme, sdílíme s ním intimní materiál a nemyslíme na to, že se z těchto fotek může v případě potřeby stát účinná zbraň. Na názor týkající se této problematiky jsem se zeptal právníka Jána Matejky (medailonek najdete zde), specialisty na problematiku informačních technologií. Jak se tedy na zveřejnění intimních fotek zhrzeným partnerem dívá odborník?

Případ spadá pod ochranu soukromí ve smyslu osobnostních práv, což je upraveno řadou předpisů, a to jak v rovině lidsko-právní (ústavněprávní), tak i zákonné. Kupříkladu typicky soukromoprávní úprava občanským zákoníkem (§ 11 a násl.) je doplněna veřejnoprávní úpravou – zákonem o ochraně osobních údajů. V principu jde o to, že osoba, jejíž osobní údaje jsou zveřejňovány, s tím musí souhlasit, resp. přesněji, že osoba, která tyto údaje zveřejní, musí prokázat takto udělený souhlas. Zaměříme-li se na zmiňovaný aspekt zveřejňování fotografií, tak je věc ještě komplikovanější, protože ke zveřejnění obvykle potřebujete licence dvě, a to jak souhlas osoby (subjektu osobních údajů), která je na fotografii, tak i souhlas fotografa (autora).

Jinak řečeno, opuštěná expartnerka neměla souhlas vyfocené osoby ani souhlas fotografa – v tomto případě šlo o jednu osobu. Určitě i vás zajímá, jak je možné se v takovýchto případech bránit.

Možností obrany je více, zjednodušeně lze hovořit o možnosti volby veřejnoprávních prostředků (podnět Úřadu pro ochranu osobních údajů, trestní oznámeno, atd.) nebo soukromoprávních (např. žaloby na ochranu osobnosti dle § 11 a násl. Občanského zákoníku). Rozdíl mezi použitím soukromoprávních prostředků a veřejnoprávních je významný. Typickým orgánem soukromoprávní ochrany je soud. K realizaci této ochrany je tedy třeba aktivní činnosti ze strany poškozeného, a to buď jeho návrh směřující k výkonu ochrany (zejména žaloba), nebo další činnost směřující ke zdárnému uplatnění všech dalších ochranných prostředků. Poškozený je zde tedy tou stranou, od které zákon předpokládá určité aktivní působení; v případě absence takového působení mu pak nebude tato ochrana poskytnuta. U ochrany veřejnoprávní pak není po poškozeném požadována tak vysoká míra aktivní činnosti jak je tomu v případě ochrany soukromoprávní. Po poškozeném se zde tedy, na rozdíl od ochrany soukromoprávní, nepožaduje téměř žádná iniciativa, aktivita ani odborné znalosti. Na druhou stranu je pak významným způsobem omezen jeho dohled nad vyřízením věci.

Pokud by nedošlo k dohodě a urovnání „kauzy fotky“ třeba i vyhrožováním odplatou, přišel by na řadu soud. Časově i finančně náročný. Stojí za to měnit si s partnerem erotické fotky, když nikdy nevíme, co nastane dál a jestli protějšku náhodou z nějakého důvodu „nerupne k kouli“? To stejné platí i opačně. Chceme erotické fotky partnera? Co kdyby náhodou „ruplo v kouli“ nám? Bojíme se technologií a zneužití našich osobních dat, přitom nemyslíme na lidský faktor, který je mnohem nevyzpytatelnější.

Pan doktor Matejka v této souvislosti upozorňuje na další související problematiku.

Trochu stranou, byť zdaleka ne zásadně, stojí otázka domáhat se určité ochrany přímo u poskytovatele obsahu (např. provozovatele serveru, příp. držiteli doménového jména, apod.), který je ze zákona neodpovědný za obsah informace poskytnuté (uložené) jiným uživatelem. Takový poskytovatel pak rovněž není povinen (1) dohlížet na obsah jimi přenášených nebo ukládaných informací a (2) aktivně vyhledávat skutečnosti a okolnosti poukazující na protiprávní obsah informace. Nutno však zmínit, že poskytovatel bude odpovídat v takovém případě, pokud se prokazatelně dozvěděl o protiprávní povaze obsahu takové informace a neprodleně neučinil veškeré kroky, které lze po něm požadovat, k odstranění nebo znepřístupnění takovýchto informací. Pokud by poskytovatel obsahu odmítl v tomto ohledu konat, může dále (spolu)odpovídat za škodu, která tím vznikla.

Pokud by tedy nechtěla fotky a další informace odstranit osoba, která je vystavila, je tu šance požadovat jejich odstranění u poskytovatele obsahu. Což se může táhnout a mezitím si může kompromitující materiál prohlédnout půlka republiky. Ještě pořád si myslíte, že výměna erotických fotek je nevinná legrace? Ano, může to tak být, ale jenom v případě, že se nebudete cítit poškození a ohrožení, pokud fotky uvidí i ti, kterým nebyly určeny. A to se může stát velmi jednoduše.