Já se přiznám, že si nejsem jist jestli je SATA hotplug, a jestli ho jestli to podporuje kernel, a jestli jo, tak jestli to podporuje u všech ovladačů (například Promise dodává proprietární řešení).
Řešení s USB 2.0 mě přijde docela vtipné, protože ty kabely jsou dostatečně dlouhé, aby se ty disky mohly položit na nějakou samostatnou polici v rackuy. Je to navíc takové šikovné low-end řešení - může se tam totiž udělat lokální instalace toho Linuxu, ze které to lidem nabootuje doma, oni si to odladí, a pak se to jenom odnese do serverovny kde bude Linux emulovaný na dostatečně výkoném hardwaru. A ušetří se za ty drahé blade-nesmysly, za drahé hard disky, apos.
Každopádně jako řešení "jak nacpat diskovou kapacitu řádu Gmailu do jediného racku" mě to přijde zajímavé. Jestli to opravdu spustíme, to záleží hlavně na zájmu ze strany klientů, ostatně ten motherboard je sice ultravýkoný, ale nevím jestli v té době vůbec existovalo USB 2.0 ...
Co se týče spolehlivosti kancelářských strojů - my si servery stavíme sami, a za těch pět let už nějak dokážeme asi odhadnout který motherboard tur zátěž vydrží a který ne. První webhostingový stroj byl půjčené AMD K5, dnes to jedou virtuály na stroji 2xAthlon MP 2000 vs AMD768 vs 1 GBB ECC DDR (kurizózní plaforma, tehdy to dodavatel musel objednávat do Evropy snad jako prvni expemplář svého druhu) ale ukázala se jako docela robustní. Webhostingy pak jedou na dvou oddělených strojích (levný a dražší - různá agregace) 2xPIV s chipsetem Intel a s 1 GB rychlých DDR, a troufám si říct že to byla docela šťastná volba.
Jakékoliv řešení na hard disk housing musí splňovat dvě kritéria:
1) musí to být co nejlevnější pro klienty - aby viděli na první pohled splatnost své investice do hard disku v řádu měsíců. Tzn. USB šuplíky na obyčejné ATA disky se dnes jeví jako super řešení.
2) pro poskytovatele to musí být alespoň o řád levnější než investice do těch blade serverů co stojí od půl milionu Kč výše. (Rozbíjejte stroje - berou nám práci...)
Housing USB 2.0 šuplíků se 160 GB disky splňuje obě tato kritéria. Navíc ho může udělat v podstatě jakkoliv malá webhostingová firma - kdybych dnes začínal a chtěl zajistit housing co nejvíce hard disků na páteři pro nějaký okruh lidí co o to stojí, tak si pronajmu v racku přesně 2U místa, postavím výkoný 1U hardware (například s Opteronem - teď zrovna jedu pro 1U větrák na PIV/Opteron), který bude mít onboard gigabitovou kartu, do jedné volné PCI pozice (raiser card) dám 4x USB 2.0 nejlépe jako samostatnou kartu aby to neomezovalo výkon onboard USB. Do stroje pak připojím přes nějaké USB huby až 12 SATA hard disků, a ve 2U pozici v racku je možné provozovate ekvivalent 12 dedikovaných Linuxových serverů - navíc s tím, že lidé mohou mít dobrý pocit že si mohou do serverovny kdykoliv zajít a odnést si ta data vysloveně v kapse domů, nemusí se vláčet s celám PC.
Jak říkám - my se pokládáme už poměrně za profesinály, takže podobně ultra-desktopové řešení bych doporučil spíš třeba mladým klukům, kteří chtěji vytočit Casablancu a předvést co uměji :-) Problém je, že já si už ani pořádně neumím představit co všechno by se s takovou kapacitou dalo dělat (mě velký levný pomalý hotplug USB disk v racku přijde dobrý třeba na zálohování, já už uvažuju konzervativně). Prostě až za mnou někdo přijde že chce 200 GB místa v dedikovaném serveru a nechce za to skoro nic platit (což je u našich velmi častý případ, že za nic nechtějí platit :-), tak mu ten USB šuplík poradím - ale dnes spíš řeším to, že lidi dedikované servery vypovídají, protože 100 Mbps konektivitu do NIXu k ničemu nevyužijí, a server na hraní si připojí normálně z domova přes broadband providera který jim přidělí veřejnou IP adresu.
Názor k článku
Co stojí serverhosting aneb kdy webhosting nestačí
