Co zůstane, až zmizí papírové knihy

Ilustrace: Nenad Vitas

Ano, toto je jeden ze základních a pochopitelných argumentů odpůrců elektronických knih. Vždyť nešustí, nevoní, nemají krásně provedenou vazbu a vůbec vlastně fyzicky jako předmět neexistují. Chápu, i já mám rád ty staré dobré knihy, které voní a dá se jimi listovat pomocí dvou prstů, prostým otáčením papírových stránek. Chápu i to, že si mnozí elektronickou knihu nekoupí, protože ji nepovažují za něco, co má hodnotu a co by bylo hodné nákupu. Rozumím a tak trochu se připojuji. Ano, za elektronickou knihou je skoro tolik práce a peněz jako za tou papírovou, al bohužel ji nelze prohlásit za unikát, který bude mít za sto let desetinásobnou cenu. Elektronické knihy prostě neprodáte se ziskem sběrateli. Proto ty pochybnosti o hodnotě elektronických knih – není to umělecký artefakt, který se stane středem zájmu sběratelů po několika desítkách let od vydání.

       

To, že elektronická kniha vlastně fyzicky neexistuje, vyvolává otázku, jak se budou tyto knihy uchovávat. Jako soubor, někde na disku. Když se někdo za tisíc let (třeba už v té době soubory tak jak je známe nebudou existovat) podívá na elektronickou knihu (na něčem, co bude následovat ve vývoji čtečky), asi těžko bude mít ten zvláštní pocit, jako když my teď začneme listovat sto let starou knihou. Je to prostě záležitost pocitu, který bude pravděpodobně u všech staromilců ještě dlouho převládat. Mám docela obsáhlou knihovnu, v ní mnoho informací, skvělých a krásných knih, také peněz. Pokud se podívám do čtečky, mám ta pouze informace. Pro někoho to může být prostě málo, jiný se spokojí s tím, že ony krásné knihy bude mít v knihovně a nějaké ty informace také ve čtečce. Dokážete si ale představit, že bude v blízké budoucnosti někdo, kdo bude mít jenom elektronické knihy a žádnou papírovou. A tím někým myslím vášnivého čtenáře, jsou přece mezi námi i tací, kteří nemají knihy žádné, a nikdy mít nebudou.

Papírové knihy asi nezmizí, a pokud ano, byla by to hrozná škoda. Knihy jsou věci (což se o elektronických knihách říci nedá), které nás provázejí celým životem, od pohádek po knihy lékařské. Pokud si ale budeme myslet, že se bez knih neobejdeme a že nezaniknou nikdy, můžeme se šeredně zmýlit. Kolik věcí provázelo naše životy a teď po nich ani neštěkne pes. Prostě byly nahrazeny něčím jiným, ve většin případů lepším, praktičtějším, lépe ovladatelným. Napadá mě jedno hodně nešikovné přirovnání – kdo dnes pere na valše? Skoro nikdo, máme přece automatické pračky. Přitom před pár desítkami let si nikdo bez valchy nedokázal domácnost ani představit. Valchy jsou teď v muzeu nebo někde zahrabané na půdě. Stává se z nich sběratelský artefakt, který je vystavován a obdivován. Není těžké si představit, že jednou dopadnou stejně i knihy. Budou mít velkou cenu, stanou se ozdobami galerií, odborníci se budou podivovat nad jejich krásou a provedením. Dosáhnou nesmírné hodnoty, ty nejhezčí a nejvzácnější budou postaveny na úroveň obrazů známých mistrů. Většina lidí už nebude vědět, jak se s nimi zachází, jak se v nich čte. Ostatně – kdo z nás by byl dnes schopen pořádně vyprat na valše, že?