CZ.NIC výrazně zasáhl do případu Mr.Lin(x)

Ve svém středečním článku jsem se snažil popsat především historické a obchodní příčiny současného stavu a technickým detailům jsem se záměrně věnoval jen okrajově. Pojďme se tedy podívat na to, co se vlastně se spornou doménou linx.cz v poslední době dělo.

Když před měsícem Computer Press kompletně odkoupil společnost Clark Net Project, ani jedna z dnešních stran sporu nelenila a obě okamžitě požádaly o převod domény linx.cz. Martin Kuba tak mohl učinit vzhledem k tomu, že jeho osoba byla – a je – v databázi CZ.NICu uvedena jako administrativní kontakt (admin-c), který má za normálních okolností plné právo doménu převádět. Naproti tomu Computer Press, tedy přesněji řečeno samotný Clark Net Project, který byl mezitím Computer Pressem odkoupen, opíral svůj nárok o tvrzení, že byl sice u domény napsán jako kontakt Martin Kuba, ale ve skutečnosti byla registrována pro společnost jako takovou. Podobných případů řeší CZ.NIC každý měsíc několik a zpravidla bez velkých průtahů podobně postiženým společnostem vyhoví. Základní podmínkou je, aby jasně prokázaly, že byla doména určena jim (např. tím, že na ní běží jejich prezentace a/nebo je jméno společnosti v popisku domény, což je celkem běžné). Pokud současně doloží, že osoba uvedená v databázi byla jejich zaměstnancem a už není, CZ.NIC jim nedělá velké problémy a doménu převede – tato praxe je relativně rozumná, ne-li přímo nezbytná.

Situace v případě domény linx.cz byla však poněkud odlišná. Především se totiž CZ.NICu sešly na stole dvě protichůdné žádosti současně, což byl první problematický bod – CZ.NIC se snaží neřešit spory, a v tomto případě o spor jasně šlo. Na základě údajů v databázi navíc nelze jasně určit, kdo je vlastníkem domény. Jak vlastník je totiž uveden subjekt MK748-RIPE_XX, který je popsán jako „CLARK MULTIMEDIA“. Taková společnost však v obchodním rejstříku nikdy nebyla a k nalezení není ani v rejstříku živnostenském – Kuba totiž jako fyzická osoba podnikal pod hlavičkou „Martin Kuba, Clark“. Vodítkem by však mohla být brněnská adresa Kounicova 67, která je v databázi uvedena. Na stejné adrese totiž podle obchodního rejstříku kdysi sídlil i Clark Net Project. Jasné je naproti tomu alespoň to, kdo je u tohoto subjektu uveden jako kontaktní osoba – tou je právě Martin Kuba. Z hlediska domény je však určující právě záznam subjektu a nikoliv osoby. Pokud je například subjektem nějaká právnická osoba, může její statutární orgán změnit cokoliv a to naprosto bez ohledu na to, kdo je uveden jako admin-c.

Problém tedy v tomto případě spočívá v tom, že není ani náznakem jasné, komu vlastně zmíněný subjekt patří a kdo je za něj oprávněn jednat. Už tak nepřehlednou situaci navíc komplikuje konkurs, který byl vyhlášen na Martina Kubu. Pokud by se totiž zjistilo, že doména patří přímo jemu jako fyzické osobě, nepochybně by byla součástí konkursní podstaty a oprávnění ke změnám by tak měl výhradně správce této podstaty, který by ji měl zpeněžit a z výnosu uhradit věřitelům Kubovy dluhy.

Reakce CZ.NICu na vzniklý problém byla poměrně rozumná: vzhledem k pochybnostech rozhodl už v průběhu února o tom, že dokud se věc nevyjasní (např. dohodou obou stran), vlastník domény se v databázi měnit nebude. O dalších položkách však nebylo řečeno nic, čehož využil Martin Kuba a požádal o změnu nameserverů, na kterých je doména vedena. K této změně sice došlo už 15. února, ale běžný uživatel nic nepocítil, protože i nové nameservery ukazovaly na původní WWW servery u Clarku. K přesměrování „do prázdna“ došlo až v pondělí 26. února zhruba v 10 hodin, čímž přestal Mr.Lin(x) fungovat – to už víte.

Martin Kuba však udělal jednu chybu: zapomněl totiž, že technickým správcem domény zůstává nadále společnost Contactel, u které byly umístěny i původní nameservery. Podle pravidel CZ.NICu má přitom technický správce rovněž oprávnění měnit nameservery (ale nic jiného), což logicky vyplývá z jeho úlohy při správě domény. Contactel toho také využil a – patrně na popud společnosti Clark Net Project, resp. Computer Press – nechal u domény nastavit zase původní nameservery. K tomu došlo v noci z 27. na 28. února, takže ve středu zhruba ve čtyři ráno už zase všechno běželo tak jako původně.

Možná si pamatujete scénku z populární pohádky Mrazík, kdy se Ivánek přetahuje s Babou Jagou o to, na kterou stranu se otočí její chaloupka na kuří nožce. Změny u domény linx.cz ji zjevně připomínají. Martin Kuba totiž nelenil a ve středu požádal znovu o změnu, tentokrát už i na místě technického správce. V pohádce učinili přítrž Ivanovým snahám dřevění bohatýři, v tomto případě však zřejmě nebyli právě po ruce. Do věci se proto vložil přímo CZ.NIC a doménu zablokoval nadobro.

Oficiální text rozhodnutí hovoří o tom, že na základě článku 6.1 pravidel se pozastavuje právo provádět jakékoliv změny. Toto právo bude obnoveno až v případě, že se strany buď dohodnou, nebo proběhne rozhodčí či soudní řízení s jednoznačným závěrem. Paradoxem přitom zůstává, že zmíněný článek CZ.NICu žádnou pravomoc blokovat změny nedává – mohl by ji zrušit nebo vyřadit z DNS, ale o pozastavení změn se vůbec nemluví.

Současný stav je vidět například tady. Nameservery jsou uvedeny do původního stavu, Contactel je stále technickým správcem, pouze vlastník se změnil na subjekt ZABLOKOVANO. Ve skutečnosti však jde jen o způsob, jak v unifikované databázi vyjádřit rozhodnutí CZ.NICu – vlastníkem je tedy i nadále původní subjekt, ačkoliv z databáze vyplývá opak. S definitivní platností tedy není spor o doménu rozhodnout a vyhrát může kdokoliv, fakticky jde však o prohru Martina Kuby. Jeho pokus o odstavení Mr.Lin(x)e nevyšel a i kdyby nakonec doménu získal, čas hraje proti němu. Spory se totiž nějakou dobu potáhnou a Clark Net Project bude mít dost času na to, aby například přesměroval své uživatele na doménu novou (už je zaregistrována  mrlinxcz.cz).

Sporná je také úloha Contactelu v celé záležitosti. Oprávnění technického správce ke změnám nameserverů domény je totiž zdůvodněno ryze prakticky a směřuje k tomu, aby zákazník (= vlastník) nemusel být otravován při každé technické změně, která se ho přitom týká třeba jen nepřímo. Rozhodně však nemá sloužit tomu, aby technický správce něco měnil proti vůli vlastníka – jeho úloha je samozřejmě jen podpůrná. Contactel přitom v tomto případě postupoval proti rozhodnutí osoby, uvedené u domény jako administrativní kontakt, což by bylo za jiných okolností zjevně neetické. Nyní je však třeba přiznat, že ani Contactel nemusí mít jasno, kdo je vlastně oprávněným vlastníkem domény a pokud má smlouvu s Clarkem, plnil jen jeho vůli. Kateřina Prokopová z Contactelu mi sice odmítla prozradit, s kým – a zda vůbec – má tato společnost uzavřenou smlouvu, ale potvrdila alespoň skutečnost, že jednali na přímý popud Computer Pressu.

Zbývá zhodnotit samotné rozhodnutí CZ.NICu: podle mého názoru je to v současné situaci jediné rozumné řešení. V případě, že není možné zjistit, kdo má vlastně na doménu větší nárok, je jedinou vhodnou cestou návrat k poslednímu „pokojnému stavu“ a vyčkání se změnami do doby, než padne nějaké konečné řešení. Občanské právo dokonce s podobným postupem počítá, byť ve výrazně odlišné podobě. Pokud se například dva sousedé začnou hádat o to, kde má být mezi nimi postaven plot a začnou ho posouvat tam a sem, může kdokoliv z nich požádat o obnovení posledního pokojného stavu. Obecní úřad potom rozhodne o tom, že se má vše dočasně vrátit do původní podoby, a odkáže rozhádané sousedy na soud, který o jejich sporu rozhodne s definitivní platností. Přesně to učinil CZ.NIC – a podle mého názoru správně.

Současně však jde o rozhodnutí značně alarmující. Pravidla a smlouva o registraci domén totiž dávají CZ.NICu takřka neomezenou moc. Příslušná ustanovení o rušení a pozastavování domén jsou totiž tak „gumová“, že se dají napasovat prakticky na libovolnou doménu, a záleží tak čistě na CZ.NICu, jak dalece bude své pravomoci uplatňovat. Vydáním tohoto rozhodnutí překročil CZ.NIC určitou magickou hranici a je třeba ostře sledovat, co bude dělat dál. V CZ.NICu samozřejmě sedí rozumní lidé, takže bych v žádném případě nechtěl bít na poplach a vykřikovat, že všem vlastníkům seberou či zablokují domény. Samotné vědomí, že by tak učinit mohli – a za jistých okolností to dokonce udělají – však způsobuje určitou nejistotu. Znovu se tak objevuje otázka po právní povaze domény a rozsahu práv jejího vlastníka.

       

Smutnou skutečností zůstává, že za celou tahanici mohou nepřesné údaje v databázi domén. Nejhorší situace je přitom právě u domén, které byly – tak jako linx.cz  – zaregistrovány ještě před 1.9.1999, kdy došlo ke zásadním změnám ve struktuře databáze a údaje o vlastnících se poloautomaticky přetahovaly z původních záznamů. Kdyby vlastníci domén udržovali své údaje v databázi CZ.NICu v pořádku a přesně odpovídající skutečnosti, současná tahanice by nikdy nemohla nastat: bylo by totiž nad slunce jasné, zda doménu vlastní Clark Net Project nebo zda patří přímo Martinu Kubovi – a nebylo by co řešit.

Budiž tedy tato aféra alespoň poučením pro všechny ostatní, kteří mají u svých domén podobný zmatek; snad teď konečně získají silnou motivaci k vyčištění všech Augiášových chlévů.