Hlavní navigace

Další články asi nebudou...

Marek Antoš

...rozmlátil jsem si totiž počítač na kostní moučku. Já vám nevím, co to do mne vjelo, asi je to tím počasím, ale najednou jsem se rozčílil a už to jelo. V kanceláři máme kamery, jedna z nich mne zachytila při činu. Upozorňujeme diváky, že následující záběry jsou drastické.

Dneska jsem si rozmlátil počítač na kostní moučku. Já vám nevím, co to do mne vjelo, asi je to tím počasím, ale najednou jsem se rozčílil a už to jelo. Začalo to docela nevinně. Nabootoval jsem, přečetl poštu a všechno vypadalo zcela jako obvykle. Spustil jsem svůj oblíbený textový editor a začal psát liebesbrief. Nu dobrá, že bych psal podobné věci na počítači, to asi neuvěříte ani mně; ve skutečnosti je píšu na stroji a tohle byl zcela neškodný dopis. Píšu si to jako drak, když tu buch, ozvala se neomylná hláška XYZ způsobil chybu ochrany. Co má Bill stále s tou ochranou, to by mne věru zajímalo. Nu nic, nastartoval jsem znovu, pochopitelně dvě stránky v háji, kdo by to pořád ukládal, že. Hbitě jsem nastavil automatické ukládání a začal nanovo. Když se zhruba ve stejných místech se ovšem hláška dostavila znovu, s převahou myslícího jedince jsem chladnokrevně znovu spustil ten čertovský program a začal se shánět po uloženém textu. Pochopitelně marně. O své převaze inteligentního tvora jsem v tu chvíli dost vážně zapochyboval, ale zatnul jsem zuby, nastartoval potřetí za začal psát.

Pak už to šlo ráz na ráz. Když jsem dopisoval druhou stránku, počítači se zřejmě znovu udělalo špatně z mé neumělé stylistiky a zaseknul se; tentokrát se ani nenamáhal něco zahlásit. Následovala pěkná mela, řečeno s Ivanem Mládkem, vykop' jsem mu oba reflektory, pak už bylo tělo na tělo.

Převaha myslícího tvora se nakonec přeci jen projevila, avšak způsobila, že vám teď píšu na stařičkém ikstéčku u kolegy, který mne zahlédl an se zalykám usedavým pláčem a na chvíli mne k tomu pustil. Nevím však dne ani hodiny, takže se dá stěží určit, kdy se na Lupě objeví další článek, lépe řečeno zda se vůbec někdy objeví. Kdybych se již neukázal, vzpomínejte na mne prosím v dobrém.

Pro věčnou vzpomínku vám tu zanechávám videozáznam části mého přátelského ručního rozhovoru s počítačem, který zachytila jedna z kamer, umístěných v naší kanceláři. Jen pro pořádek – kolega, který v průběhu záběru několikrát zděšeně vstává, aby se podíval, co se to děje, je totožný s tím, jehož pohostinství nyní zneužívám. Na závěr mi vážení diváci dovolte, abych vás varoval: následující záběry jsou drastické a jejich sledování důrazně nedoporučujeme osobám s poruchami srdečního rytmu.

Abych předešel zbytečným dohadům, tady je vysvětlení. Tento článek je pochopitelně naprostý výcucek (z prstu). Shlédnete-li dotčený snímek, sami okamžitě poznáte, že ten hubeňour nemohu být já; ve skutečnosti mám ještě o hezkých pár metráků víc. Kromě toho je jasné, že takto chudě zařízené kanceláře nemáme. Ve skutečnosti se mému drahému počítači nic nestalo, alespoň se mi to tak jeví. A ani o články na Lupě nemusíte mít strach – jejich další přísun není o nic nejistější než doposud. Tím pochopitelně nic neříkám o tom, jak moc jistý je.

K tomuto článku mne inspiroval výše uvedený MPEG, který jsem náhodou objevil na serveru – dámy prominou – Nasrat.cz. Jak mne teď upozornil můj milý kolega Petr Tesařík, jedná se o vítězný snímek Linuxových novin s podtitulem „Co by se stalo, kdyby Microsoft zveřejnil zdrojové kódy svého softwaru.“

UX17

Marek Antoš

Související odkazy k tomuto článku si raději nepřejte vidět.

Našli jste v článku chybu?